Dne 21.10.2003 byl uveřejněn článek se jménem "Nekontrolované šíření zbraní podporuje chudobu a utrpení"

Jako sdružení hájící zájmy legálních vlastníků zbraní se cítíme dotčeni tímto článkem, který hází do jednoho pytle slušné majitele zbraní a gaunery s diktátory, kteří se neštítí porušovat jakékoliv zákony pro uspokojení svých pochybných zájmů.

Autor článku, který ani neměl odvahu se podepsat zde uvádí mnoho lží a polopravd, že se ani nechce věřit, že tak učinil z nedostatku vědomostí (které jsou mimochodem velmi povrchní). Autor patřící do organizace, která by měla prosazovat demokracii a lidská práva se uchýlil k totalitnímu principu opakování lží a polopravd, až tyto začnou být lidmi považovány za pravdu.

K tomuto článku má sdružení LEX následující připomínky:

A) U kapitol, které se týkají omezování nelegálního prodeje a vlastnictví zbraní nemá LEX připomínky, ale naopak souhlasí s názorem, že nelegálně držené zbraně jsou vážnou hrozbou každé společnosti.

Jako sdružení hájící LEGÁLNÍ vlastníky zbraní zastáváme stejný názor jako autor ohledně potírání nelegálního prodeje zbraní. Je totiž faktem, že ilegální vlastníci zbraní škodí legálním majitelům zbraní jak fyzicky (t.j. pácháním kriminality), tak politicky (legálním vlastníkům zbraní jsou velmi často a populisticky připisovány trestné činy těch nelegálních).

Nelegální prodeje a vlastnictví zbraní je třeba potírat i na poli trestního práva. Z tohoto pohledu se tedy jeví tresty za tento druh trestné činnosti jako velmi nízké a bez velkého odstrašujícího účinku pro kriminální živly.

Sdružení LEX v této oblasti spolupracuje s orgány výkonné moci, byť se nejedná o jednoduchý problém, zastává tedy konstruktivní přístup.

B) Velmi nás pobouřila kapitola III. - Nedostatečná kontrola obchodu s malými střelnými zbraněmi - zákon č. 119/2002 Sb. a prodej zbraní konstruovaných pro ozbrojené složky jako "sportovních" zbraní civilním uživatelům v ČR.

Ta obsahuje tolik lží a nepřesností, že ji nelze přejít filozofickým mlčením. Pro pořádek uvádíme ty nejkřiklavější:

Autor píše: "Jinou věcí ovšem jsou mechanismy umožňující kontrolu zařazení zbraní do jednotlivých kategorií. Existují jasné indicie ukazující na skutečnost, že za stávajících podmínek je možno prakticky bez omezení nabízet neautomatické vzory vojenských zbraní s naprosto minimálními úpravami nebo zcela bez úprav jako zbraně tzv. sportovní. (Čtyři příklady jsou uvedeny v následujícím oddíle textu.) Tím se vytváří předpoklad pro to, aby zbraň byla podle zákona 119 posuzována nikoli jako zbraň kategorie A (zakázaná zbraň), ale jako zbraň kategorie B (zbraň podléhající povolení). Ze samotného znění zákona 119 a souvisejících předpisů (viz Komenda, J.: c.d.) přitom vůbec není zřejmé, kdo kategorizaci zbraní vlastně provádí a kdo za ni nese odpovědnost. Zdá se, že konečné slovo má policie registrující jednotlivé zbraně, avšak přihlíží přitom k údajům uvedeným firmou, jež zbraň dodává, aniž by měla možnost správnost těchto údajů jakkoli prověřit."

Aby bylo jasno:

1) Neautomatické vzory zbraní nejsou zbraněmi pro vedení pozemní námořní nebo letecké války, tedy se nejedná o zakázané zbraně. Tyto typy zbraní se prodávají takřka ve všech zemích EU bez větších problémů ze strany státních orgánů.

2) Kdo provádí kategorizaci zbraní a nese za ni zodpovědnost JE ZCELA zřejmé ze zákona o zbraních a střelivu č. 119/2002Sb. a dalších souvisejících právních předpisů v této oblasti. Pro informaci autora je to Český úřad pro zkoušení zbraní a střeliva. Mimochodem jeho zařazení do určité kategorie je právně závazné pro všechny občany a státní instituce ČR.

3) Policie má možnost ověřit si údaje uváděné firmou. Ba dokonce jako správní úřad MÁ TUTO POVINNOST ze zákona č. 67/1971Sb. o správním řádu. Pokud to autor neví, pak připomínáme, že správní lhůta na ověření těchto údajů je 30 dní, což je dostatečně dlouhá doba.

Dále píše: "Zatímco podmínky držení nebo nošení zbraně se oproti předchozí právní úpravě značně zpřísnily a zpřísnil se i státní dozor nad individuálním uživatelem (srovnej § 74 a 75), kontrola počínání dodavatelů zbraní se zdá být naprosto nedostatečná a zákon se jí explicite nikde nezabývá.

Autor zřejmě nepochopil, že zákon č. 119/2002Sb. se zabývá POUZE vztahy při vlastnění zbraní civilisty. Vlastnění zbraní ozbrojenými sbory státu a kontrola dodavatelů zbraní je řešena jinými právními úpravami.

Další nesmyslná citace: "Podle zákona 119 sice o zařazení zbraně do kategorie "ve sporných případech" rozhoduje dříve (podle zákona 156/2000 Sb.) zřízený Český úřad pro zkoušení zbraní a střeliva. Ono "ve sporných případech" však v praxi zpravidla znamená výhrady vlastníků určité zbraně k jejímu stávajícímu zařazení, tzn. cílem žadatele je výhradně zmírnění režimu regulace."

Autor zřejmě nepochopil principy demokratického právního řádu. Každá občan (tedy i vlastník zbraně) má právo vznášet stížnosti, aby docílil zlepšení stavu ve svůj prospěch. Na tom není nic nelegálního. Naopak je velmi komické, že AMNESTY International, která by měla hájit práva lidí má problémy pochopit, pokud se jich lidé domáhají sami.

"Na závěr této části zbývá jen uvést ilustrativní příklad: zatímco v době platnosti předchozího zákona 288/1995 Sb. docházelo ke kritice policistů, kteří registrovali pro civilní použití americké samonabíjecí pušky M1 Garand z období II. světové války, dnes -- v době platnosti teoreticky přísnějšího zákona -- jsou na trhu nabízeny podstatně modernější a nebezpečnější vojenské vzory zbraní, jejichž dodavatelé je prostě bez problémů označí za zbraně sportovní."

Autor, který se na konci článku odvolává na odbornou literaturu právě dokázal, že ji ani nečetl, protože pak by nemohl něco takového napsat. Pušky M1 Garand byly poloautomatickými puškami, které odpovídaly definici definici povolené zbraně, neboť neměly vzhled plně samočinné zbraně. To co má autor na mysli je KARABINA M1 CARBINE, která má vzhled samočinné zbraně (konkrétně je vzhledově totožná s automatickou "sestrou" M2). Naše doporučení autorovi zní, aby si příště při oslňování technickými znalostmi opatřil alespoň základní údaje, aby ze sebe nedělal zbytečně hlupáka.

A ještě jedna věc, to že některá zbraň vypadá jako vojenská ještě neznamená, že je určená pro ozbrojené složky.

Také není pravda, že si dodavatelé bez problémů označí zbraň jako sportovní. Zařazování do kategorií provádí ze zákona POUZE Český úřad pro zkoušení zbraní a střeliva. Bez jeho rozhodnutí si nikdo nezařadí nic nikam.

Dále autor uvádí čtyři příklady sportovních zbraní, opatřené svým nezaměnitelným a odborně "skvostným" popisem.

K pušce CZH 2003:

Autor si plete pušky a hrušky. Naprosto nesmyslně zde směšuje Sa vz. 58 (samopal ve výzbroji AČR) a CZH 2003, které se vzájemně podobají pouze vzhledem. CZH 2003 je vyrobena tak, aby z ní NEBYLO MOŽNÉ vyrobit zbraň střílející dávkou. Pokud by se o to nějaký kutil pokusil, pak by nevratně znehodnotil mechanismus zbraně tak, že by byla k další střelbě nezpůsobilá.

Mimochodem kdyby měl skutečný přehled v této oblasti, pak by musel vědět, že Český úřad pro zkoušení zbraní a střeliva 3x (!!!) odmítl registrovat pušku CZH 2003 pro civilní použití a učinil tak až když na ní byly udělány takové úpravy, které zcela znemožnily její rekonstrukci na automat.

Dále uvádí, že i přes uvedené úpravy má CZH stejné vlastnosti jako například ruská SKS Simonov. Jaké stejné vlastnosti??? Každá z jmenovaných pušek má zcela jiné vlastnosti, ať již se jedná o dostřel, kapacitu zásobníku, přesnost, hmotnost a další.

Export pušek SKS do USA byl v roce 1996 skutečně zastaven, ale v roce 2000 opět povolen.

K pušce TIGR II:

Narozdíl od autorových tvrzení je puška TIGR II skutečně konstruována pro civilní trh, což lze dokladovat úpravami znemožňujícími její masové nasazení v ozbrojených konfliktech (absence úchytu na bodák, jiná hlaveň, vysoká cena). Otázkou zůstává proč si autor odvolávající se na odborné prameny toto neověřil. Možná proto, že by pak měl ve výčtu o pušku méně. Stejně tak se nemusí obávat jejího masívního rozšíření v Českých luzích a hájích. Dle aktuálních informací jsou v této zemi registrovány 2 (slovy dvě). Jejich rozšíření brání i vysoká cena.

K pušce LAR Grizzly .50 BMG

To zda-li v České Republice existuje střelnice pro využití této zbraně nechť laskavě nechá na sportovních střelcích, kterým je určena. Je zarážející, že autor o této zbraní píše, jako by se dala koupit v každé samoobsluze. Opomíná fakt, kterým je cena zbraně. Ta podle současného kurzu dolaru činí asi 150 000,- Kč, což není suma, kterou by byl kdokoliv ochoten obětovat kvůli velké ráně. V současnosti je v ČR registrována pouze jedna tato zbraň, která slouží k předváděcím a experimentálním účelům. Nehledě na fakt, že se jedná o zbraň na povolení, tedy bez povolení Policie ČR ji nikdo nemůže legálně nabýt (pozn. pro autora - neplést s nabít).

K pušce Accuracy International:

To že firma vyrábí i zbraně pro ozbrojené složky je pouze její věcí a nikoliv autorovou. Pokud tato zbraň byla schválena pro civilní použití a odpovídá všem platným mezinárodním definicím sportovní zbraně, pak je vše v pořádku, i když to autor těžce nese.

"Podle nálezu Ústavního soudu č. 68/1999 právo vlastnit zbraň není základním lidským právem -- a neexistuje žádný důvod domnívat se, že právo obchodovat se zbraněmi je právu zbraň vlastnit nějakým způsobem nadřazeno."Od středověku patřila střelná zbraň ke každé selské chalupě a usedlosti i měšťanské domácnosti", píše Jan Komenda v předmluvě k citované publikaci. Nezbývá tedy než poděkovat poslancům Petru Koháčkovi, Václavu Hanušovi, Aleně Páralové (všichni ODS), stejně jako Jiřímu Havlíčkovi a Pavlu Severovi (KDU-ČSL), že během projednávání zákona č.119/2002 Sb. zvlášť dobře naslouchali hlasům přátel zbraní. Českou republiku tak totiž opět o něco přiblížili výše popisovaným "idylickým" časům."

Právo vlastnit zbraň v pojetí moderního práva skutečně není základním právem, jako například právo na život, svobodu, apod.

Ale je tzv. právem predikovaným (předpokládaným), tj. právem, které platí pouze pro skupinu lidí splňujících určitá kritéria (bezúhonnost, spolehlivost, odborná a zdravotní způsobilost). Tím není toto právo dotčeno. Právo na vlastnění zbraně však není v rozporu s listinou základních práv a svobod, pokud slouží k ochraně práv v ní uvedených (jak se píše v onom nálezu ÚS). Je jasně vidět, že ÚS konstatoval, že existuje právo na vlastnění zbraní, byť není základním právem, tj. právem uvedeným v LZPS. To by autor mohl vědět, pokud by se nespoléhat na agenturní zprávy JPP (jedna paní povídala).

Autor na konci svého blábolu ironicky "děkuje" poslancům, kteří prosadili současnou podobu právní úpravy v oblasti zbraní. Neuvědomuje si však, že je POVINNOSTÍ volených zástupců lidu (tedy i poslanců) naslouchat svým voličům a činit kroky v souladu s jejich přáními. Pro informaci autora se tomu říká parlamentní demokracie. Je úsměvné, že zástupce AMNESTY Int. a autor tohoto blábolu neví.

A ještě jedna připomínka - dokud byly zbraně v každé chalupě, neměli zločinci tolik chuti sužovat řádné občany a byla i nižší kriminalita.

Závěrem:

Je velmi smutné, že dosud věrohodná AMNESTY International se propůjčila ostudnému očerňování slušných občanů vlastnících zbraně legálně. Je též zarážející, že autor odvolávající se na odbornou literaturu, zkreslí fakta takovým hrubým způsobem. Nabízí se klasická otázka Qui bono? - Komu to prospěje?

Pokud chtěl být autor tohoto žvástu objektivní, proč neuvedl fakta ze zemí, kde byli občané o právo na zbraně (a tím i sebeobranu) okleštěni. Proč neuvede skutečnost, že podle oficiálních statistik britského ministerstva vnitra vzrostla násilná kriminalita ve Velké Británii o hrozivých 280%.

Proč též neuvedl fakt, že 5 let po zákazu zbraní je Londých hodnocen jako nejnepezpečnější metropole vyspělého světa (tytam jsou doby, kdy to byl New York).

Je velmi alarmující, že organizace hájící lidská práva napadá jedno z neoddiskutovatelných práv občanů v demokratických zemích - právo na sebeobranu a vlastnění zbraně. Je naivní si myslet, že jedno bez druhého může existovat.

Autor se odvolává na ústavní nálezy. Záměrně však zamlčuje jednu věc - podle jiného nálezu stejného ústavního soudu tu policie není od toho, aby chránila každého jednotlivého občana, ale společnost jako celek. Je to logické, nelze zajistit 100% ochranu před zločinem pro všechny.

Avšak pokud stát nemůže zajistit ochranu všech jednotlivců, pak jim musí dát prostor (byťv mezích zákona a třeba i přísných, ale splnitelných kritérií) pro vlastní sebeobranu. Pokud by autora někdo přepadl, rázem by zjistil, že "je v tom sám". A policie přijede zpravidla až když je po všem.

Pokud by stát tento prostor svým občanům odebral, pak by se ponořil do stavu, který by znamenal nástup diktatury.

Každá diktatura, která v dějinách lidstva nastala vždy začala "nevinnou" likvidací práva občanů vlastnit zbraně ve jménu omezení kriminality.

Je vědecky a na nesčetných příkladech dokázáno, že ve státech, kde byli řádní lidé zbaveni práva vlastnit zbraně, měla kriminalita raketově rostoucí tendenci. Tento stav je logický, neboť kriminalita je založena na masivním porušování zákonů a je naivní si myslet, že zákaz zbraní slušným občanů se zločinců nějak dotkne.

Hodnotíme článek jako goebbelsovsky tendenční, plytký a fakticky diletantský. Je také velmi zarážející proč se autor nepodepsal a také proč nebyla k tomuto článku přidána diskuse.

Znamená to jedinou věc - autor se stydí za svůj názor, což je znakem malosti a velmi špatný signál občanům - AMNESTY Int. nemá zájem o tomto problému vést vážnou diskusi.

Protože se AMNESTY Int. propůjčila těmto pochybným snahám, nelze ji považovat za seriózní organizaci, minimálně do doby, kdy si tento problém vnitřně vyřeší.

Za Sdružení LEX Tomáš Trávníček, pověřený vypracováním tohto tiskového prohlášení.

Toto stanovisko bylo zasláno:

Britské listy

AMNESTY International

Transparency International

Hnutí Nesehnutí

Nadace člověk v tísni