Poslední události, které nastaly ve spojitosti s největší ruskou ropnou společností JUKOS, opět upoutaly pozornost obyvatel a zvýšily jejich zájem o problematiku, týkající se reformování státního vlastnictví v naší zemi. Spektrum výroků k problémům privatizace je dosti široké: od zvážení možností zpětné kontroly - revize výsledků předešlé etapy privatizace (s následným novým a "čestným" prodejem státního vlastnictví do soukromých rukou) až po konečné ukončení privatizačního procesu v Rusku v roce 2008. Řeknu hned, že jsem zásadně proti revizi výsledků privatizace. Ta privatizace, která se uskutečnila do současné doby, pomohla vyřešit dva závažné úkoly přechodného období: za prvé - demontovat socialistickou soustavu hospodaření, založenou na monopolu státního vlastnictví a, za druhé, vytvořit reálnou základnu pro fungování velkého soukromého kapitálu v Rusku.

Co se týká odpovědi na otázku o perspektivách privatizace, tak zde, podle mého názoru, je nutné vycházet ze dvou úkolů, které naše země řeší v současné etapě hospodářského rozvoje.

Pokud míníme vážně úkol, že do roku 2010 zdvojnásobíme hrubý domácí produkt, potom, jelikož u nás neexistuje střední třída, která zajišťuje hospodářský růst v zemích Západní Evropy, je to v Rusku jen stát, kdo je schopen chopit se iniciativy a sehrát hlavní roli při řešení tohoto úkolu.

Na začátku řešení úlohy hospodářského růstu se musíme zbavit dogmat předchozí etapy reformování státního vlastnictví v naší zemi. Jedno z těchto dogmat spočívá v tom, že, pokud soukromé podniky již mají své vlastníky, nemají potřebu partnerské spolupráce se státním kapitálem a nepotřebují, aby o ně, jako o celek, stát pečoval. Odsud vychází tendence systematické redukce (snižování) státního podnikatelského sektoru, umělé "vytlačování" státního vlastnictví z ekonomiky na základě všeobecné privatizace státních podniků.

V praxi tato tendence směřuje k ovládnutí velkým kapitálem likvidních objektů státního vlastnictví, které jsou často privatizovány v rozporu s všenárodními zájmy. Nejzářivějším příkladem jsou smutně proslulé v naší zemi zástavní dražby 90tých let minulého století, v jejichž důsledku obrovské státní majetky přešly do rukou velkého kapitálu a, zpravidla, za podstatně snížené ceny. Poslední dražba - prodej velkého balíku státních akcií OAO Slavněfť potvrdila, že ani v současné době se státu nedaří překonat tuto negativní tendenci.

Aby se ruská privatizace stala nástrojem hospodářského růstu, je nutné změnit stávající paradigma reformování státního vlastnictví. Za tímto účelem navrhuji, aby při provádění privatizace byla zajištěna aktivní účast státu na reformování ekonomiky objektů, které jsou předmětem privatizace a to bude, v průběhu realizace investičních a privatizačních procesů, impulsem k těsnějšímu propojení zájmů státu, soukromého podnikání a obyvatelstva země, za účelem rekonstrukce a finančního ozdravení těchto objektů. K tomu jsou nezbytné zákony s nastolením takových "pravidel hry", při nichž by se stát, velký soukromý kapitál a obyvatelstvo staly investičními partnery, pokrevně spojenými a zainteresovanými na růstu reálného sektoru ekonomiky.

Federální zákon ze dne 21. 12. 2001 č. 178-FZ "O privatizaci státního a obecního majetku" v sobě obsahuje nové způsoby privatizace a vytváří právní základ pro vývoj nových technologických schémat společné účasti státu, soukromého podnikání a obyvatelstva v investičních procesech při uskutečňování privatizace.

Podívejme se blíže na možné varianty takových schémat.

1. Privatizace likvidního majetku. Jak známo, takové prostředky, jakými jsou soutěže a dražby, orientují privatizační proces tím směrem, aby do státního rozpočtu byly získány prostředky z prodeje vysoce likvidních podniků a státních balíků akcií. Podle údajů Ministerstva majetku Ruska byly rozpočtové příjmy z privatizací, jež byly v roce 2002 konány soutěžemi a dražbami - 32, 5 miliard rublů. Domnívám se, že fiskální orientaci využití prostředků z prodeje státního majetku, která je základem těchto způsobů privatizace, je nutné doplnit o investiční složku: až 30% prostředků z dražební a soutěžní privatizace by se mělo návratně a za zvýhodněné sazby poskytovat přímo podnikům pro investiční účely. Přitom, 20% objemu prodejů navrhuji vyčlenit pro přednostní prodej obyvatelstvu (včetně zaměstnanců podniků) se slevou, diferencovanou v závislosti na termínech nákupu akcií. Tento, poslední zmíněný návrh, vyplývá z toho, že privatizace v naší zemi již definitivně ztratila statut sociálně orientovaného programu. Široké vrstvy obyvatelstva se jí nezúčastní a to posiluje pozice soukromého a nomenklaturního kapitálu a vytlačuje část občanů do oblasti nájemné práce a je jedním z důvodů, proč se v naší zemi vzdaluje perspektiva vytvoření střední vrstvy.

Studium zkušeností z privatizace ve Francii v 80 - 90tých letech minulého století ukázalo, že vláda této země, v osobě ministra hospodářství, cíleně řídila prodej akcií velkých společností tak, aby se dostaly do rukou stabilních vkladatelů, vytvářejících "tvrdé jádro" akcionářů. Tak například, v rámci takové státní regulace bylo zaměstnancům známé společnosti Renault vyčleněno 10% akcií se slevou 20% a část akcií byla rozdělena bezúplatně. Přitom, poptávka po akciích byla veliká.

2. Privatizace prostřednictvím emisí a prodeje cenných papírů. V současné době v Rusku fungují podniky, jejichž akcie jsou velmi lákavé a likvidní a, jak ukazují konjunkturní průzkumy a expertní hodnocení, jejich hodnota může za 2 - 3 roky (s ohledem na vývoj finančního trhu) vzrůst několikanásobně. Proto, prodej akcií takových podniků není v současné době účelná. Z hlediska státu je výhodnější jejich balíky posbírat do "košů" a vydávat dluhopisy privatizačních půjček. Mobilizace investičních prostředků se provádí prostřednictvím emisí cenných papírů - konvertibilních obligací. Rozmístění investic z prostředků, získaných z půjčkových emisí, se provádí na základě soutěží (konkursů) a za zvýhodněných podmínek. Přednostní právo zúčastnit se soutěže mají podniky, jejichž státní balíky akcií jsou majetkovým zajištěním půjčky.

Privatizace podle vzoru investičně-privatizační půjčky se provádí prostřednictvím výměny dluhopisů za státní akcie privatizovaných podniků a prodej těchto podniků - prostřednictvím organizátora obchodování na trhu cenných papírů.

Navrhované investičně-privatizační schéma má, na rozdíl od alternativních variant půjček, tyto výhody:

• Za prvé, tato půjčka je realizována prostřednictvím emise garantovaných, chráněných dluhopisů, které jsou svými parametry srovnatelné s obvyklými státními dluhopisy, ale mají navíc jednu zvláštnost - konvertibilitu do balíků likvidních akcií podniků.
• Za druhé, konvertování (výměna dluhopisů za balíky) akcií se provádí podle předem známého pevného kurzu. Tudíž, v případě značného růstu kurzu akcií (a k takovému růstu musí dojít, jelikož mobilizované prostředky jsou směrovány na investice pro privatizované podniky), kurz dluhopisů také vzroste a proto se stává konvertování dluhopisů do akcií objektivně výhodným.
• Za třetí, doplňujícím stimulem pro konvertování dluhopisů může být růst dividend z akcií balíku, jako důsledek kapitalizace investic, vytvářejících zase dodatečný zisk (nárůst), a tudíž, pro majitele dluhopisů se může stát vlastnictví alternativních akcií ještě zajímavějším.
• Za čtvrté, z hlediska emitenta (státu) je vydání konvertibilních dluhopisů prostředkem k realizaci odložené emise akcií za značně výhodnější cenu, v porovnání s cenou současnou a, navíc, za výhodnějších podmínek pro stát.

3. Privatizace podle pozemkového-investičního schématu. Podle znaleckých posudků RSPP (Ruského svazu průmyslníků a podnikatelů) tržní cena pozemků pod privatizovanými podniky činí v současné době 100 miliard USD.

Platné právní předpisy stanovují postup pro privatizaci pozemků zároveň s majetkem státních unitárních podniků a jiných subjektů nemovitostí. Takový postup značně zmenšuje investiční možnosti jak vlastníků privatizovaných podniků, tak i potenciálních zájemců o nákup státního a obecního majetku. V této souvislosti navrhuji, aby stát vydal a vložil do základního jmění takových akciových společností otevřeného typu, jakými jsou Gazprom, JUKOS, Lukoil, RAO ES apod. , balíky akcií, představujících tržní hodnotu pozemků, na kterých jsou tyto akciové společnosti rozmístěny. Bude zorganizován hromadný prodej akcií takovýchto akciových společností obyvatelstvu a právnickým osobám. Přitom se obyvatelstvo při takovém prodeji upřednostní a určí se slevy na nákup v závislosti na době nákupu akcií.

Podle tohoto schématu bude nejméně 50% prostředků, získaných prodejem akcií, nasměrováno na cílené návratné investice do rekonstrukce privatizovaných objektů. Stát takto "rozmrazí" vlastnictví pozemků a získá prostředky do rozpočtu, velké akciové společnosti - emitenti pozemkových akcií nabudou vlastnických práv k pozemkům, aniž by na to prakticky utrácely vlastní finanční zdroje, privatizované podniky získají dodatečný investiční zdroj, investoři a obyvatelstvo získají likvidní akcie.

4. Privatizace objektů státního majetku s malou likviditou. Nejméně 50% HDP je dnes vytvářeno ve zpracovatelských odvětvích, stavebnictví a v zemědělství. Značná část podniků v těchto odvětvích má fyzicky a morálně zastaralou výrobu, je zadlužena. Jelikož tyto podniky nedisponují potřebnými finančními zdroji pro nezbytné investice, měl by pro ně stát, spolu se soukromým podnikatelským sektorem, mobilizovat návratné investiční zdroje a zapojit tyto zdroje do privatizačního schématu, které předpokládá prodej akcií akciové společnosti otevřeného typu na základě výsledků svěřenecké správy. Z technologického hlediska je to nejsložitější privatizační postup, který předpokládá realizaci celého souboru speciálních procedur. Podívejme se na ně.

4. 1. Procedura kapitalizace a konverze věřitelské zadluženosti. Podniky by měly vstupovat do privatizačního procesu s "průhlednými" bilancemi, očištěnými od dlužních závazků.

Pokusy státu o exekuce dluhů prostřednictvím bezakceptních odpisů dluhů na daních, použití úpadkových postupů vůči dlužníkům, kteří mají dluhy v oblasti surovinových a energetických zdrojů, jiných materiálních hodnot, prací služeb, nejsou úspěšné, jelikož, podle ruských právních předpisů je vymáhání namířeno hlavně na majetek dlužníků a poptávka po tomto majetku není zpravidla žádná, nebo velmi malá.

Řešení tkví v poskytnutí státní podpory prostřednictvím mechanizmu kapitalizace a konverze věřitelské zadluženosti, který umožňuje konvertovat jednu část zadluženosti do státních podílů v akciových společnostech, a druhou - přeúčtovat do příslušných částek pohledávek.

Konverze věřitelské zadluženosti může být provedena prostřednictvím emise kmenových nebo prioritních akcií privatizovaných podniků a to v hodnotě jejich věřitelské zadluženosti vůči federálním, regionálním a místním rozpočtům a také vůči podnikům, dodávajícím teplo a energii.

4. 2. Procedura zapojení privatizačního procesu do ekonomiky podniku. Tato procedura spočívá v uskutečnění soutěží (konkursů) podnikatelských subjektů (programů, zahrnujících vzájemně propojené organizačně-finanční akce, týkající se rekonstrukce, včetně výkupu majetku na splátky, prostřednictvím získání soukromých investic a zapojení státních garancí a daňových úlev). Soutěže musí vykonávat orgány správy státního majetku s povinným zapojením nezávislých expertů.

Hlavní kriteria pro výběr vítězů soutěže - kvalita, reálnost projektů reformování majetkových komplexů. Uchazeč (manažer, skupina manažerů nebo podnikatelská struktura) kromě strategického plánu přestavby výroby, oživení obchodu, vybavení novým technickým zařízením, musí zajistit mobilizaci nejméně 20% nezdanitelných prostředků na realizaci projektu.

S vítězem soutěže se uzavře smlouva o jeho jmenování do funkce vedoucího akciové OAO (společnosti otevřeného typu), v níž 100% akcií patří státu. Všechny akcie se na dobu realizace projektu svěří vítězi do svěřenecké správy, avšak zůstanou majetkem státu.

Do popředí se tak dostane nikoli formální procedura výměny vlastníka, ale reálné ekonomické problémy fungování podniku a jeho vyvedení z krizové situace. Orgány státní správy se nevměšují do běžné činnosti podniku, avšak si ponechávají právo veta na změny ve stanovách, na schválení rozhodnutí, týkajících se možností změny organizačně-právní formy, likvidace podniku a kontroly průběhu plnění privatizačního projektu.

4. 3. Procedura státní účasti. Toto schéma předpokládá státní podporu opatření, týkajících se rekonstrukce podniku v průběhu jeho privatizace. Orgány státní moci akumulují finanční prostředky, získané dražebně-konkursním prodejem státního majetku; uskutečňováním investičně-privatizačních půjček a půdně-investiční privatizace; přebytků zlatých a devizových rezerv státu, jejichž celková hodnota k 1. červenci 2003 činila 64, 7 miliard USD. Tyto zdroje se, prostřednictvím státních bank, návratně vyčleňují podnikům na podnikatelské projekty (až 80% jejich celkové hodnoty) a to na speciální blokovací účty. V každém konkrétním případě se řeší otázka zvýhodněného bankovního úvěru a kontroly jeho účelového použití.

Prostředky, investované do podnikatelských projektů, se osvobozují od všech druhů daní až do úplné návratnosti vkladů, avšak nikoli déle, nežli na normativně schválené období.

4. 4. Procedura výkupu státního majetku na splátky. Státní majetek vykupuje vítěz soutěže podnikatelských projektů za účasti zaměstnanců podniku na splátky a za tržní cenu.

Cena objektu může být veliká. Proto, v této souvislosti, musí být zaměstnancům privatizovaného podniku legislativně dáno právo, aby mohli při koupi využít nejen svojí mzdu, ale i část zisku, vytvořeného podnikem. Současně musí zapracovat mechanizmus zvýhodněného úvěrování a zdaňování zaměstnanců, kteří kupují od státu vlastnické právo k podniku. Pokud se zaměstnanci rozhodnou, že se zúčastní nákupu svého podniku na splátky, vytvoří společenství (asociaci), které provede koupi a budou mu poskytnuty tyto úlevy:

• o 50% se snižuje úvěrová sazba (banka stanoví nižší úrokovou sazbu na získání půjčky);
• snižuje se sazba daně na dividendy zaměstnanců
• zmenšují se daně ze zisku podniku při vytváření akciového kapitálu (v období výkupu).

Při realizaci podnikatelských projektů se svěřeneckému správci poskytuje právo (opce) na bezplatné získání 10% akcií privatizovaného podniku. Tím s objektivně ohodnotí jeho intelektuální a organizační vklad do rekonstrukce privatizovaného objektu.

Výsledkem zavedení navrhovaného schématu, místo dříve nelikvidního majetkového komplexu podniku, bude vytvoření rentabilní výroby. Zároveň budou zachovány zájmy všech účastníků investičně-privatizačního procesu: stát vrátí zálohované finanční zdroje, získá prostředky z prodeje svého majetku a také řádného daňového poplatníka a zaměstnavatele; soukromý podnik získá výhodně likvidní majetek; zaměstnanci si výrazně zvýší svou životní úroveň díky dodatečným příjmům z kapitálové účasti v prosperujícím podniku.