24. 10. 2003
Památka zesnulých jako konflikt kultury smrtiNebylo zatím v dějinách civilizovaného národa, aby se u něj neprojevila úcta k jeho mrtvým a starost o jejich stánky posmrtné, napsal v 19. století Jan Neruda. Jako cestovatel v nejlepších letech se nezapomněl ani ve vzdálených zemích nikdy zastavit na hřbitovech jiných civilizací. Zdůvodnil také, proč došel k názoru, že není nikde větší úcty ke hrobům a hřbitovům, než v moslimském světě. Co by dnes ale řekl o našem světě a těch, kdo tu v rámci "úsporného chování" "pohřbívají" svoje blízké diskrétní průmyslovou kremací bez obřadu jako na běžícím pásu?
|
I letos nás bude dost, kdo odbudeme Památku zesnulých - tzv. Dušičky - už dny dopředu. Uklidíme a vyzdobíme hrob květinami, zapálíme svíčku, chvíli postojíme ve vzpomínce. Je to v životním kalupu už jen pozůstatek tradičního chování? Co nám zbylo ještě z pohřební kultury v porovnání s těmi, z jichž mohyl a hrobů zbudovaných často před tisíci lety poznáváme i nyní, co a jak bylo? Zprávy z krvavého civilizačního rozhraní nás denně konfrontují s jinou kulturou smrti, než je ta naše. Dodnes tam není větší lásky, ale také úcty ke hrobům a hřbitovům. Bylo tomu tak před Mohamedem, ten ji ale posvětil znovu. Už podléhal jathribské zimnici, když si vyšel na hřbitov ležící jižně od Mediny a požehnal mrtvým: Blaze vám, vy obyvatelé hrobů, váš stav je lepší než stav živých. Stejnou větu si dodnes opakuje každý pravověrný moslim kráčející hřbitovem. Myslí na poslední soud každý den třeba jen mechanicky, ačkoliv ví, že ne k vůli vlastním zásluhám, ale jen milostí Alláhovou dojde ráje. Obdobně to říkají také posvátné texty křesťanů. Ve slunném dni dva týdny před letošním památným dnem jsem viděl sehnutého muže v letech pod sochařským symbolem s ukřižovaným Kristem na hlavním hřbitově krajského města nedaleko obřadní síně. Čistil podstavec pomníku, upravoval keřovou a květinovou výzdobu. Když se napřímil, zeptal jsem se, zda má na hřbitově svůj hrob. Neměl. Byl to Slovák, který tu prožil celý život a blízké lidi má pochovány v dnešní cizině. Jet na jejich hroby je nad jeho síly i finanční možnosti. "Tohle místo se mi jeví léta nejvhodnější, abych se tu za své aspoň pomodlil", řekl mi. "Už několikrát jsem kolem vysadil i nové ozdobné keře, ale vždy je někdo ukradl," pokrčil resignovaně rameny. Žije už sám. Možná se rozhodne pro "rozptyl" svého vlastního popela nebo jeho "vsyp" z urny do důlku v místech, které jsou pro tento účel na hřbitově vyhrazená. Stojí to dnes bratru "jen" 1200-1500 Kč. Na spálení bez obřadu stačí příspěvek od státu. On na to jako věřící ale není ten typ. Chlapík to říkal s vyrovnaným nadhledem. Většina nás si jako průměrní čeští strašpytlové vlastní smrt ze života vytěsnila, aby nás nefrustrovala. Možná i proto- jsou to každoročně víc jak desítky případů- si někteří výtečníci "zapomínají" vyzvednout urny rodinných příslušníků ve výdejně krematoria. Správa hřbitova je tu po čase pietně ukládá do společného hrobu. V podchodu do hřbitova je vyvěšeno přes 1300 majitelů, kteří nezaplatili pronájem hrobového místa, a dostali ultimátum do dubna 2004. Co bude potom asi s jejich hroby, když pomníky nad nimi - v právnické hantýrce hrobová zařízení- zůstanou dál jejich majetkem? To je právní rébus. S naší ztrátou víry ve věčnost a v poslední soud souvisí, že nehleděných a poničených náhrobků na hřbitovech nejen v tomto jednom velkém městě přibývá. Hodně starých lidí začalo svoje hroby rušit. Je to jen proto, že mají levnější jinde? Neviditelná ruka trhu funguje? Nebožtíci jsou v tom lepším případě "sestěhováváni" z několika míst do jednoho. V moslimském a židovském světě je to nepředstavitelné. "Tohle dokáží jen křesťanští psi," řekla mi v debatě rozhořčeně před časem jedna moje fundamentalisticky založená posluchačka. Soud se spravedlivým moslimem bude krátký, když obdrží knihu se svými skutky do pravé ruky. Proto se modlí o bože, dej mě knihu do mé pravice a účtuj se mnou dle své milosti a svého dopuštění. I když se zde pohřebnictví změnilo hlavně v byznys, není pro věřícího křesťana ani nejdražší pohřeb s obřadem do země v rakvi zatím tak úplně nedostupný. Ve zdejším městě jej nabízí hřbitovní správa už za 12 000 Kč. Je nás možná dost, kdo nevědí, že pomníky - právním jazykem "hrobové zařízení" nad "hrobovým místem"- musejí projít řádným dědickým řízením. Jinak to podle nového zákona není náš hrob, ač si to možná myslíme. Platit hrobové místo nestačí, a v případě nenadálé smrti, pokud je hrob zapsán na mrtvého, nám mohou začít velké starosti. Spousta obcí a měst ale zákon zatím ignoruje. Kromě zdražování energií a pozemků, je to hlavní důvod, proč pronájem místa na hřbitově v tomto krajském městě už nelze zaplatit na 10 let dopředu jako dříve, ale opakovaně vždy jen na rok. Je to trapná situace. Sami se už o svoje pozůstatky tak snadno nepostaráte! Začne být zase luxusem mít na hřbitově hrobku nebo rodinný pomník? Uznají-li vás za významnou osobnost, o váš hrob bude pečovat městský úřad. Tak se snažte! Obce i města jsou v tomto ohledu opatrná. Na vývěsním plánu u hlavní brány zdejšího obrovského hřbitova jsem takových hrobů napočítal jen tři desítky. Kde asi leží všichni další významní vědci, kumštýři, politici, teologové, vynálezci nebo podnikatelé z města a jeho okolí? Žádný takový podrobný plánek neexistuje. Městský archivář mi potvrdil, že se tím nikdo nezabýval. V klidu a usebrání se letos o Dušičkách aspoň zamysleme. Vezměme k místům našich předků, kde jednou chceme spát věčný sen i my, dovolí-li vám to manželka, děti a vnuky s sebou. Možná, že nás jednou důstojně pohřbí, snad i s obřadem...Kdo ví?! |