21. 10. 2003
Nekontrolované šíření zbraní podporuje chudobu a utrpenítisková informace Amnesty International, Česká republika
Odhady hovoří o tom, že po celém světě je v současnosti drženo okolo 639 miliónů malých střelných zbraní a každý rok je vyrobeno dalších 8 miliónů kusů. Počty těžké výzbroje pochopitelně nedosahují tak závratné výše, ale její neblahý vliv na životy lidí je ještě vyšší než u malých střelných zbraní. Bez striktní kontroly budou zbraně dál rozněcovat násilné konflikty, represe ze strany státních orgánů a zločinnost. Dokud vlády nezastaví šíření zbraní, budou mařeny další tisíce lidských životů, bude docházet k dalšímu porušování lidských práv a mnoha lidem bude upřena šance vymanit se z chudoby. |
Během mnohaleté práce po celém světě byly Amnesty International, Oxfam a IANSA svědky toho, jaké jsou lidské náklady zneužívání zbraní, a vedly kampaň za jejich přísnější kontrolu. Avšak nynější situace je kritická. Je nutné neprodleně přijmout účinná opatření. Aby došlo k odstranění utrpení, vlády musejí konat na všech úrovních, od obecní až po mezinárodní. Objemy vývozu zbraní se v posledních letech zvyšovaly bez ohledu na stav dodržování lidských práv v cílových zemích. Tento stav představuje pro celý svět veliké riziko. Lidé v rozvojových zemích, ale i ve velkých městech bohatého Severu, v posledním desetiletí čelili eskalaci ozbrojeného násilí. Vlastnictví a používání vysoce účinných zbraní se velmi rozšířilo. Zločinci kdysi vyzbrojení pistolemi nyní používají mnohem ničivějších zbraní vojenských vzorů. Cílem kampaně "Zbraně pod kontrolu!" vedené organizacemi Oxfam, Amnesty International a IANSA, je zlepšit kontrolu obchodování se zbraněmi na všech úrovních a v roce 2006 na půdě OSN uzavřít novou mezinárodní smlouvu o kontrole obchodu se zbraněmi (Arms Trade Treaty, ATT). Všeobecně závazná a ucelená mezinárodněprávní úprava tohoto typu totiž dosud neexistuje. Kontrola na národní úrovni je často "děravá" a špatně vynutitelná. Současná situace umožňuje snadné šíření zbraní do oblastí probíhajících konfliktů, zemí porušujících lidská práva nebo sužovaných organizovaným zločinem. Česká republika jako členský stát Organizace spojených národů a brzy také Evropské unie je současně významným producentem malých střelných zbraní i vývozcem těžké výzbroje. Kontrola vývozu zbraní z České republiky trpí doposud řadou nedostatků, na něž upozorňuje následující text. Kontrola obchodu se zbraněmi v České republiceVývoz zbraní není okrajovou záležitostíVývoz zbraní z České republiky má v současnosti dva hlavní zdroje: existující produkční kapacity a sklady Armády ČR s nadbytečnou výzbrojí. Již ve 30. letech minulého století byl ze strategických důvodů (zranitelnost leteckým bombardováním apod.) zahájen přesun československého zbrojního průmyslu z českých zemí na Slovensko a v dobách takzvaného reálného socialismu tento program pokračoval. Přesun se týkal především výrobců těžké bojové techniky a i když jeho realizace nebyla zcela důsledná, v okamžiku dělení Československa se většina zbrojního průmyslu nacházela za naší východní hranicí. Přesto na území nynější České republiky zůstaly některé významné výrobní kapacity a současnou produkci malých střelných zbraní a střeliva, trhavin, pozemních min, leteckých pum, lehkých bitevních letadel a těžkých nákladních vozidel nelze v žádném případě pokládat za zanedbatelnou. Lze dokonce říci, že zbrojní průmysl prožívá dnes jistou renesanci: v posledních letech například vznikla řada firem, vyvíjejících a vyrábějících pistole a revolvery, samopaly a odstřelovačské pušky, munici nebo výbušniny (Kora, Alfa Proj, Winston, Czech Weapons, ZVI, Libra, Aliachem aj.). Podcenit nelze ani zásoby výzbroje v armádních skladech. Bývalá Československá lidová armáda například v 80. letech minulého století disponovala zhruba 2000 tanků. Přesto že se tento počet v následujících letech v důsledku odzbrojovacích dohod, vyřazování zastaralé techniky a postupného snižování početních stavů zmenšil, české armádě zbyly ve skladech řádově stovky nadbytečných tanků. Mezi lety 1995 -- 2002 Česká republika podle dostupných údajů vyvezla do zahraničí více než 300 tanků. V listopadu 2003 vláda schválila podporu vývozu dalších 250 kusů T-72 do Maroka, Alžírska, Malajsie, Nigérie, Indie, Vietnamu a Finska. Jen v rámci tohoto jediného odprodeje bude exportována bojová technika bohatě postačující k vyzbrojení dvou tankových brigád - více jak osmkrát více tanků, než kolik jich zůstane ve výzbroji Armády ČR. Celková hmotnost 250 strojů T-72 činí přes 10 000 tun a k jejich zaparkování je třeba hektarové plochy. Když tedy mluvčí ministerstva průmyslu a obchodu Ivo Mravinac v reakci na tiskovou zprávu Amnesty International ČR z 9. 10. 2003 tvrdí, že v době útlumu zbrojní výroby se obchod s neupotřebitelným materiálem "může jevit" opticky mohutnějším, má v podstatě pravdu... Dostupnost informací o vývozech zbraníV současnosti existují dva hlavní oficiální zdroje informací o exportu zbraní z České republiky:
Například hned v prvním řádku Tabulky 1 je v kategorii "1. kulomety" údaj: "7,62 mm UK 52/57, 59L". Zkratka UK znamená "univerzální kulomet" a číslo vzoru obvykle odpovídá roku zavedení. Jenže z celkem tří vzorů ručních zbraní zavedených do výzbroje československé armády v roce 1952 (pistole, samočinné pušky a lehkého kulometu) ani jedna nebyla univerzálním kulometem. Poměrně málo známý lehký kulomet vz. 52, jehož vývoz uvádí například zprávy za rok 2000 a 2001, nebývá v odborné literatuře obvykle označován jako vz. 52/57. Označení vz. 52/57 bylo však použito u samočinné pušky vz. 52 adaptované v roce 1957 na sovětský náboj vz. 43. Buď jde tedy o špatné typové označení lehkého kulometu, nebo byl vývoz samočinných pušek omylem zahrnut do vývozu kulometů. Jak je vidět, poslední národní zpráva o vývozu ručních a lehkých zbraní má celkově velmi problematickou informační hodnotu. Produkce zbraní a obchodování se zbraněmi z hlediska dodržování mezinárodních závazků České republikyNedostatky lze najít především v následujících oblastech:
I. Zakázaná zbraň : Výroba, skladování a prodej protivozidlové miny Horizont firmou Poličské strojírnyKoncem 80. a začátkem 90. let minulého století byla uzavřena řada mezinárodních dohod omezujících zbrojení; naproti tomu od druhé poloviny 90. let byla podepsána jediná větší smlouva, která vstoupila v platnost: Ottawská dohoda o zákazu protipěchotních min. Česká republika ji podepsala 3. prosince 1997 a ratifikovala 26. října 1999. Legislativní úpravy začaly platit 3. prosince 1999a 1. dubna 2000 se pak Česká republika stala členskou zemí Dohody. Ještě na jaře roku 1999 se však v Brně konal 5. ročník mezinárodního veletrhu obranné a bezpečnostní techniky IDET 99. Poličské strojírny a.s., od 20. let výrobce zbrojní a muniční techniky, zde vystavovaly "Nástražnou minu proti lehce obrněné vojenské technice Horizont". Mina se umisťuje na stojan vedle cesty, odkud má zasáhnout bok projíždějícího vozidla. Ke zničení cílového vozidla slouží pět ocelových vložek vymrštěných výbuchem v úhlu zhruba 190 stupňů. Exploze je přitom schopna ohrozit nechráněné cíle v okruhu až jednoho kilometru. Srpnové vydání Armádního technického magazínu v roce 1999 otisklo článek Pavla Langa "Križná, Kraken, Horizont...", napsaný na základě propagačních materiálů Poličských strojíren. Podle tohoto článku je minu Horizont možno odpálit třemi systémy: elektromechanickým, dálkovým a mechanickým. Ohledně mechanického odpalovacího systému Lang uvádí: "jako čidlo je využit nárazový drát natažený ve výšce asi 700 mm přes uvažovanou cestu" (ATM 8/99, s. 7). Použití nárazového neboli nástražného drátu k odpálení miny určené proti vozidlu představuje dosti nestandardní prvek. Protivozidlové miny působící vertikálně (protidnové) mívají mechanický zapalovač seřízen tak, aby přítomnost pěšího chodce ignorovaly. Horizontálně působící miny (protikorbové) obvykle používají jiný než mechanický zapalovač, případně jsou odpalovány obsluhou z úkrytu. Soudě podle dostupných údajů, Poličské strojírny jsou patrně jedinou firmou na světě, která vyrábí protivozidlovou minu vybavenou nástražným drátem. Tento prvek se nicméně v minulosti často vyskytoval u starších modelů protipěchotních min. Byl natažen v malé výšce nad zemí a často ukryt v porostu. Jakmile oběť o drát zakopla, došlo k explozi. Propagační materiály výrobce Horizontu uvádějí, že nástražný drát této miny má být natažen ve výšce asi 700 mm. V takovém případě by měl náhodný chodec za dobrých světelných podmínek drát včas zaznamenat. Jestliže by však o něj nedopatřením zakopl, se zlou by se potázal. Ještě ke všemu ale není v silách výrobce zajistit, aby zbraň byla použita doporučeným způsobem. Je na konečném uživateli, kde a jak natáhne nástražný drát. Mina Horizont vyrobená z tradičních materiálů je patrně příliš těžká a rozměrná na to, aby byla běžně používána jako protipěchotní -- ale příležitostně i to je možné. A odpálení miny náhodným chodcem nelze vyloučit ani v případě, že uživatel dodrží návod výrobce z roku 1999. Spadá Horizont pod Ottawský protokol?Ottawský protokol, který Česká republika podepsala více než rok před konáním IDETu 99, výslovně zakazuje vývoj, výrobu a skladování min konstruovaných tak, aby při kontaktu s člověkem explodovaly. Na tuto skutečnost poukázala tisková zpráva Mezinárodní koalice pro zákaz protipěchotních min (ICBL) vydaná poté, co se výrobek Poličských strojíren objevil na dalším ročníku veletrhu IDET v květnu 2001. Podle názoru ICBL je Horizont zbraní porušující Ottawský protokol. Tváří v tvář tomuto obvinění se české úřady uchýlily k interpretaci, podle níž se v případě Horizontu jedná o protivozidlovou minu vybavenou zařízením zabraňujícím jejímu odstranění (Anti-Handling Device, AHD). Protivozidlové miny s AHD pod Ottawský protokol nespadají a jejich vývoji, výrobě a skladování tedy nic nebrání. Alexandr Slabý, ředitel Sekce multilaterálních vztahů Ministerstva zahraničních věcí ČR, na třetím setkání členských států Dohody v září 2001 v nikaragujské Manague už hovořil o minách "s citlivými pojistkami". V dubnu 2002 zástupci MZV Poličským strojírnám doporučili, aby další pokusy prezentovat minu Horizont byly konzultovány s ministerstvem. Nástražný drát není pojistkaAnti-Handling Device -- protimanipulační čidlo neboli ve starší české terminologii zapalovač proti odminování -- má za úkol ztížit manipulaci s minou, pokud byla při průzkumu odhalena. Z podstaty věci by tedy mělo jít o zařízení, které reaguje pouze na pokus o záměrné zneškodnění miny. Nástražný drát napnutý ve výšce 700 mm ovšem pyrotechnika v jeho práci sotva výrazně zdrží. Daleko spíše o něj zavadí osoba, která vůbec nepředpokládá, že by se v okolí nějaká mina mohla vyskytovat. Přesto české úřady tvrdí, že ČR nemá žádné miny vybavené tak citlivým AHD, které by při náhodné manipulaci hrozilo výbuchem. Vtip je ale v tom, že nástražný drát miny Horizont není a nikdy nebyl zamýšlen jako AHD. Původní propagační materiály Poličských strojíren takový výklad nepřipouštějí. Horizont na IDETu - potřetíPoslední ročník veletrhu IDET konaný ve dnech 28. - 30. 4. 2003 návštěvníkům opět umožnil shlédnout minu Horizont vybavenou nástražným drátem. Zbraň je zavedena ve výzbroji Armády České republiky, podle některých průzkumů veřejného mínění jedné z nejdůvěryhodnějších institucí v tomto státě. Tiskové zprávy vydané 6. května Německou iniciativou pro zákaz protipěchotních min a 21. května sdružením NESEHNUTÍ, které opět upozorňují na porušení Ottawské konvence, zatím mluví do prázdna. II. Legální vývozy do problémových oblastíMezinárodní závazky České republiky v oblasti kontroly vývozuSkutečnost, že na nějaký stát není uvaleno embargo OSN na vývoz zbraní, sama o sobě není dostatečným důvodem pro povolení vývozu z České republiky. Kodex EU o obchodu se zbraněmi (viz příloha), k němuž se Česká vláda přihlásila, stanovuje řadu politicky závazných kritérií pro udělování vývozních licencí. Jsou to například:
Příklady licencovaných vývozů problematických z hlediska Evropského kodexuPři zpracování následujícího výčtu byly použity materiály AI, Human Rights Watch, OSN, organizace Saferworld, pracovní skupiny Transparency International ČR pro kontrolu obchodu se zbraněmi a zbraňové skupiny Nezávislého sociálně ekologického hnutí (NESEHNUTÍ). Uvedeny jsou pouze některé příklady problematických vývozů zbraní z České republiky, v žádném případě nejde o seznam úplný. AlžírskoJde o zemi zmítanou dlouholetou občanskou válkou mezi vládou a islamisty. Během této války dochází k četným případům porušování lidských práv a mezinárodního humanitárního práva, a to oběma stranami konfliktu. V letech 1996 -- 2002 bylo z České republiky do Alžírska dodáno 24 cvičných a lehkých bitevních letounů L-39 a 151 obrněných transportérů OT-64. (Zdroje: Saferworld, OSN.) AngolaNedávno skončená desítky let trvající občanská válka mezi vládou a organizací UNITA byla vedena také českými zbraněmi. Mezi lety 1993-2000 bylo do Angoly dodáno 7 bojových vozidel pěchoty BVP-2, 12 samohybných houfnic 2S1 a 18 raketometů RM-70. Tamtéž skončily i obrněné transportéry OT-64 prodané Slovensku a použité jako podvozky samohybných děl. V době dodávek docházelo v Angole k rozsáhlému porušování lidských práv, země vydávala na obranu více než na zdravotnictví a školství, její zahraniční dluh překročil výši HDP a stále existuje významné riziko reexportu. (Zdroje: AI, Saferworld, OSN.) IndieV této zemi probíhá kontroverzní program vývoje a výroby jaderných zbraní, který v regionu výrazně zvýšil mezinárodní napětí. V roce 2002 byl podepsán kontrakt s Tatrou Kopřivnice na dodávku 1070 nákladních automobilů. Od roku 1996 je přitom známo, že Indie Tatry využívá jako tahače a vypouštěcí vozidla pro své rakety Pritvi o doletu až 350 kilometrů, u nichž se počítá i s použitím jaderné hlavice. (Zdroje: NESEHNUTÍ, finanční ředitel Tatry Jan Ludva, Armádní technický magazín 3/2002.) JemenZemě je jednou z bašt islámských fundamentalistů a existuje významné riziko reexportu. Například dodávka polských tanků se cestou do Jemenu ztratila a objevila se v Súdánu, na nějž bylo uvaleno zbraňové embargo EU. Obranné výdaje Jemenu dosahují až 6 procent HDP a v zemi dochází k rozsáhlému porušování lidských práv. Dodávky zbraní z České republiky navzdory všem uvedeným skutečnostem nerušeně pokračovaly a v letech 1999-2002 zahrnovaly celkem 176 tanků T-55 AM2, 60 tankových kanónů TK10-T2S, 12 cvičných a lehkých bitevních letounů L-39 a sportovní a lovecké pušky v hodnotě přes 133 miliónů korun. Vývoz pušek sice kritizoval poslanec Petr Nečas, jeho výhrady se však na objemu realizovaných zakázek nijak neprojevily. (Zdroje: AI, Saferworld, OSN, ČTK, Human Rights Watch.) KolumbieV zemi zuří občanská válka mezi vládou a opozičními guerillami financovanými z prodeje narkotik. Na základě analýzy celních statistik NESEHNUTÍ zjistilo, že v roce 2002 byly do Kolumbie vyvezeny pistole a revolvery v hodnotě 26 miliónů korun. Protože kolumbijská vláda nemá území státu pod kontrolou, v žádném případě není možno vyloučit, že zbraně skončí v rukou povstalců nebo že se stanou předmětem ilegálního obchodu. (Zdroje: AI, Ministerstvo financí, NESEHNUTÍ.) Srí LankaV letech 1995-2001, t.j v době občanské války mezi vládou a opozičními Tamily, bylo (mimo jiné s použitím přepravních kapacit pákistánské armády) vládě postupně dodáno 86 tanků T-55 AM2 a 24 raketometů RM-70. Raketomety uvedeného typu se krátce po první dodávce určené vládě objevily i na straně Tamilů. Zdroje v regionu soudí, že jim je neoficiální cestou dodala Indie znepokojená vzrůstajícím vlivem Pákistánu na ostrově. V době dodávek v zemi docházelo k rozsáhlému porušování lidských práv a v roce 2000 tam bylo registrováno 706 514 uprchlíků před probíhajícími boji. Srí Lanka vydává na obranu více než 4 procenta HDP. (Zdroje: AI, Saferworld, OSN, Asiaweek.) ZimbabweRežim prezidenta Roberta Mugabeho je mezinárodním společenstvím dlouhodobě kritizován za rozsáhlé porušování lidských práv. V posledních letech navíc přibyla kritika aktivní podpory vyhánění bílých farmářů skupinami válečných veteránů. Zimbabwe bylo z tohoto důvodu mimo jiné pozastaveno členství v britském Commonwealthu. Přesto Česká republika v letech 1992 -- 2001 vyvezla do této země 26 raketometů RM-70, 10 samohybných houfnic 2S1 a řádově stovky kusů pancéřovek, útočných pušek a kulometů. Většina těchto dodávek byla realizována v období zostřené mezinárodní izolace Mugabeho režimu. Zimbabwe vydává na obranu více než 4 procenta HDP. (Zdroje: AI, OSN, Saferworld, MZV.) III. Nedostatečná kontrola obchodu s malými střelnými zbraněmi - zákon č. 119/2002 Sb. a prodej zbraní konstruovaných pro ozbrojené složky jako "sportovních" zbraní civilním uživatelům v ČRVýzkumy ilegálního obchodu s malými střelnými zbraněmi uvádějí, že zhruba 80 -- 90 procent takto obchodovaných zbraní bylo nabyto legálně a teprve později se dostalo na černý trh. Ilegalizované zbraně představují značné bezpečnostní riziko -- a to jak pro zemi, kde byly původně legálně drženy, tak pro regiony často velmi vzdálené. Pašování a následný prodej malých střelných zbraní nezřídka tvoří doprovodný jev mezinárodního obchodu s narkotiky. Tento problém se zdaleka netýká jen rozvojových zemí v Africe a Latinské Americe, ale i zemí bývalého východního bloku. Malé střelné zbraně z České republiky byly například ilegálně vyvezeny do Rwandy právě v době, kdy v zemi probíhala občanská válka. (Viz studie Musaha a Parkera.) Zákon č.119/2002 Sb. o střelných zbraních a střelivu měl harmonizovat českou legislativu s požadavky EU obsaženými ve směrnici Rady ES 91/477/EHS ze dne 18. června 1991. Zákon 119 nahradil předchozí zákon č.288/1995 Sb., který podle expertíz podmínky pro držení střelných zbraní vymezoval velmi liberálně. (Česká republika byla patrně zemí s druhou nejliberálnější legislativou na světě -- hned po USA.) Novější právní úprava se od zákona 288 liší ve vícerých ohledech, následující analýza se však omezuje na změnu vyplývající z respektování směrnice 91/477/EHS, kterou je rozdělení střelných zbraní do kategorií A, B, C a D podléhajících různým kontrolním režimům. Kategorie A (zakázané zbraně) je přitom v zákoně 119 vymezena poněkud přísněji než v samotné směrnici: zatímco náš zákon zakazuje držení zbraní vojenských vzorů (možné výjimky mají být posuzovány individuálně), směrnice počítá jen se zákazem držení zbraní plně automatických (schopných nepřetržité střelby při jediném stisknutí spouště). Zmíněnou větší přísnost našeho zákona je ovšem třeba hodnotit v kontextu situace po událostech 11. září 2001. Explicitně řečeno: zatímco zákaz plně automatických zbraní (jako zbraní tzv. hromadně účinných) předpokládá, že nezákonné jednání, jemuž je třeba předejít, by mělo především podobu ozbrojeného povstání proti vládě, perspektiva boje s terorismem nutí uvažovat i o ozbrojených útocích odlišného charakteru. Na jaře roku 2003 například v Bělehradě došlo k atentátu na srbského premiéra Zorana Džindžiče, při němž rozhodující nebyla schopnost použité zbraně střílet plně automaticky, ale spíše schopnost vést přesnou palbu jednotlivými ranami na velkou vzdálenost. Tato kauza stejně jako nejméně dva americké případy s odstřelovači ukazuje, že vymezení zbraní kategorie A v českém zákoně 119 jako m.j. zbraní vojenských je v principu správné. Na tom nic nemění ani poměrně neostré vymezení kategorie vojenské zbraně. § 1 totiž vojenskou zbraň definuje jako zbraň ve výzbroji ozbrojených sil, zatímco podle přílohy, bod 17, je to každá "palná zbraň, která je určena k vedení námořní, letecké nebo pozemní války" (Srovnej Komenda, J.: c.d.. S. 22 a 129). Jinou věcí ovšem jsou mechanismy umožňující kontrolu zařazení zbraní do jednotlivých kategorií. Existují jasné indicie ukazující na skutečnost, že za stávajících podmínek je možno prakticky bez omezení nabízet neautomatické vzory vojenských zbraní s naprosto minimálními úpravami nebo zcela bez úprav jako zbraně tzv. sportovní. (Čtyři příklady jsou uvedeny v následujícím oddíle textu.) Tím se vytváří předpoklad pro to, aby zbraň byla podle zákona 119 posuzována nikoli jako zbraň kategorie A (zakázaná zbraň), ale jako zbraň kategorie B (zbraň podléhající povolení). Ze samotného znění zákona 119 a souvisejících předpisů (viz Komenda, J.: c.d.) přitom vůbec není zřejmé, kdo kategorizaci zbraní vlastně provádí a kdo za ni nese odpovědnost. Zdá se, že konečné slovo má policie registrující jednotlivé zbraně, avšak přihlíží přitom k údajům uvedeným firmou, jež zbraň dodává, aniž by měla možnost správnost těchto údajů jakkoli prověřit. Zatímco podmínky držení nebo nošení zbraně se oproti předchozí právní úpravě značně zpřísnily a zpřísnil se i státní dozor nad individuálním uživatelem (srovnej § 74 a 75), kontrola počínání dodavatelů zbraní se zdá být naprosto nedostatečná a zákon se jí explicite nikde nezabývá. Podle zákona 119 sice o zařazení zbraně do kategorie "ve sporných případech" rozhoduje dříve (podle zákona 156/2000 Sb.) zřízený Český úřad pro zkoušení zbraní a střeliva. Ono "ve sporných případech" však v praxi zpravidla znamená výhrady vlastníků určité zbraně k jejímu stávajícímu zařazení, tzn. cílem žadatele je výhradně zmírnění režimu regulace. Jiný typ žádosti je vyloučen m.j. i tím, že úřad v kontaktních údajích požaduje poskytnutí příslušné zbraně ke zkoušení, a to i v případě modelů notoricky známých. Detašovaná pracoviště úřadu v Uherském Brodě, Brně, Přerově a Českých Budějovicích sídlí v areálech firem Česká zbrojovka, Zbrojovka Brno, ARMS Moravia a ABOSS s.r.o., tzn. existuje problematická vazba úřadu na dodavatele zbraní. (Pražská adresa úřadu spadajícího pod MPO je: Český úřad pro zkoušení zbraní a střeliva, Jilmová 12, 130 00 Praha 3, tel 271 774 597 a 222 592 074.) Na závěr této části zbývá jen uvést ilustrativní příklad: zatímco v době platnosti předchozího zákona 288/1995 Sb. docházelo ke kritice policistů, kteří registrovali pro civilní použití americké samonabíjecí pušky M1 Garand z období II. světové války, dnes -- v době platnosti teoreticky přísnějšího zákona -- jsou na trhu nabízeny podstatně modernější a nebezpečnější vojenské vzory zbraní, jejichž dodavatelé je prostě bez problémů označí za zbraně sportovní. Čtyři příklady nabízených "sportovních" zbraníPříklady jsou seřazeny podle stupně potenciální společenské nebezpečnosti. Pro úplnost je třeba dodat, že vzhledem k omezení inzerce zbraní všechny informace o nabízeném sortimentu pocházejí pouze z odborných střeleckých časopisů. Nelze tedy vyloučit, že širší výzkum (například osobní účast na veletrzích Incheba, IDET a pod.) by zde prezentovaný seznam podstatně rozšířil.
ZávěrZákon 119/2002 Sb. o střelných zbraních a střelivu deklaruje přesná kritéria pro zařazení zbraní do jednotlivých kategorií (A, B, C a D). Tato kritéria je však zřejmě možno snadno obcházet. Existuje tedy potřeba nezávislého orgánu, který by účinně kontroloval dodržování zákona ze strany dodavatelů zbraní. (Český úřad pro zkoušení zbraní a střeliva v současné podobě takovým orgánem není). Jakýkoli kontrolní orgán působící v této oblasti by se měl vyvarovat propojení s MPO. V logice věci je naopak zájem Ministerstva vnitra na takovéto kontrole -- MV je garantem dodržování zákona a policejní prezident Kolář se netají s názorem, že zbraně představují kriminogenní faktor. Zpřísnění kontroly je i v zájmu MZV -- kromě rizika vtažení zde uvedených "sportovních" zbraní na ilegální trh nelze vyloučit ani možnost legálního individuálního vývozu a následného zneužití. Za naprostou ironii je třeba považovat skutečnost, že zákon 119/2002 neposkytuje občanům možnost kvůli zájmu o dodržování práva na život, nedotknutelnost osoby a lidskou důstojnost kontrolovat, zda prodejem zbraní nejsou tato jejich základní lidská práva ohrožována. Podle nálezu Ústavního soudu č. 68/1999 právo vlastnit zbraň není základním lidským právem -- a neexistuje žádný důvod domnívat se, že právo obchodovat se zbraněmi je právu zbraň vlastnit nějakým způsobem nadřazeno."Od středověku patřila střelná zbraň ke každé selské chalupě a usedlosti i měšťanské domácnosti", píše Jan Komenda v předmluvě k citované publikaci. Nezbývá tedy než poděkovat poslancům Petru Koháčkovi, Václavu Hanušovi, Aleně Páralové (všichni ODS), stejně jako Jiřímu Havlíčkovi a Pavlu Severovi (KDU-ČSL), že během projednávání zákona č.119/2002 Sb. zvlášť dobře naslouchali hlasům přátel zbraní. Českou republiku tak totiž opět o něco přiblížili výše popisovaným "idylickým" časům. Prameny k oddílu III.:Publikace
Časopisy
Články:
IV. Boj proti ilegálním vývozůmJestliže údaje o celkovém objemu licencovaných vývozů zbraní z České republiky lze získat jen velmi nesnadno, jakékoli úvahy o rozsahu nebo četnosti ilegálních vývozů se pohybují výhradně na poli spekulace. Objevení malých střelných zbraní českého původu ve Rwandě během občanské války nebo zadržení ukrajinského letadla s českými zbraněmi v bulharském Burgasu (Gruzie potvrdila, že je cílovou destinací, avšak diskrepance mezi údaji v dokladech a skutečným nákladem zůstaly nevysvětleny) ukazují, že k pokusům o takové obchody dochází. Jisté je také to, že malé střelné zbraně lze pašovat mnohem snadněji než například vrtulníky. Jak zjistila Transparency International ČR, v roce 2002 bylo v rámci boje proti terorismu prověřeno 132 držitelů povolení k zahraničnímu obchodu s vojenským materiálem. Prověrkou však prošly i firmy spojené v minulosti s pokusy o ilegální vývozy zbraní, při nichž nakonec nebyl usvědčen konkrétní pachatel. PřílohyÜdaje registru penza rok 2002 týkající se ČR [pdf] Informace o přístupu České republiky k mezinárodním jednáním k problematice ručních a lehkých zbraní a o objemu výroby, vývozu, dovozu a početních stavech zbraní u držitelů zbrojních průkazů a oprávnění na území České republiky za rok 2002 Tab. 1
Tab. 2
Tab. 3
Tab. 4
Kromě obchodních vývozů vojenských ručních a lehkých zbraní podle zákona č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem a vývozů civilních zbraní pro lovecké, sportovní, sebeobranné účely apod. podle zákona č. 62/2000 Sb., o některých opatřeních při vývozu nebo dovozu výrobků a o licenčním řízení a o změně některých zákonů, byly v roce 2002 realizovány i trvalé vývozy zbraní v rámci tzv. neobchodních vývozů. Ty upravoval zákon č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu. Povolení vydávala Policie ČR formou tzv. zbrojních průvodních listů pro trvalý vývoz. Za rok 2002 bylo povoleno celkem 217 případů trvalých vývozů zbraní a střeliva na zbrojní průvodní list. Z České republiky bylo vyvezeno celkem 319 kusů zbraní a 14 604 kusů střeliva. U zbraní se jednalo o : 148 ks krátkých kulových zbraní,
111 ks dlouhých kulových zbraní, 44 ks brokovnic, 16 ks ostatních kategorií. Pro neobchodní dovozy nebo vývozy zbraní byly vydávány zbrojní průvodní listy pro trvalý dovoz nebo pro trvalý vývoz. Obchodní dovozy nebo vývozy zbraní a střeliva nebyly upraveny zákonem č. 288/1995 Sb. Zdroj: MZv Kodex EU o obchodu se zbraněmiRada Evropské unie, stavějící na společných Kritériích sjednaných na Evropských radách v Lucemburku a v Lisabonu v letech 1991 a 1992, uvědomující si mimořádnou zodpovědnost států vyvážejících zbraně, rozhodnuta ustanovit vysoké společné standardy, které by měly být považovány za minimum v otázce řízení a omezení přesunů konvenčních zbraní všemi členy EU, a posílit výměnu relevantních informací s cílem dosažení větší průhlednosti, odhodlána zabránit vývozu vybavení, které by mohlo být použito k vnitřní represi nebo mezinárodní agresi nebo přispět k destabilizaci oblasti, chtějící (požadující) posílit spolupráci a podpořit konvergenci v oblasti vývozu konvenčních zbraní v rámci SZBP - Společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU (CFSP), upozorňující na doplňková opatření přijatá EU proti nezákonným přesunům, ve formě Programu EU pro prevenci a potírání nezákonného obchodu s konvenčními zbraněmi, potvrzující přání členů Evropské Unie uchovat si obranný průmysl jako součást své průmyslové základny a také jejich obranných snah, uznávající právo států na přesun prostředků sebeobrany, v souladu s právem na vlastní obranu, uznávaným listinou Spojených národů, přijala následující Kodex o obchodu se zbraněmi a prováděcí opatření: První kritérium:Dodržování mezinárodních závazků členských států EU, především sankcí nařízených Radou bezpečnosti OSN a společenstvím, dohod o nešíření a o jiných, a také dalších mezinárodních závazků Vývozní licence by měla být zamítnuta, jestliže by její schválení bylo v rozporu s jinými:
Druhé kritérium:Dodržování lidských práv v cílových zemích Po zhodnocení přístupu přijímající země k důležitým principům stanoveným mezinárodními dokumenty, členské státy:
Pro tyto účely zařízení, které by mohlo být použito pro vnitřní represi, zahrnuje, mimo jiné, zařízení a podobné zařízení, které bylo průkazně použito při vnitrní represi navrhovaným cílovým uživatelem , nebo pokud je důvod věřit, že zařízení bude odvedeno od stanoveného cílového použití nebo cílového uživatele a použito pro vnitřní represi. V souladu s Prvním Kritériem tohoto Kodexu bude povaha zařízení pečlivě zvážena, především pokud je určeno k využití pro vnitřní bezpečnost. Vnitřní represe zahrnuje, mezi jinými, mučení a kruté, nelidské a ponižující zacházení a tresty, sumární a svévolné popravy, zmizení, uvěznění a ostatní významné porušování lidských práv a základních svobod vysvětlených v příslušných lidskoprávních dokumentech, jako je Všeobecná deklarace lidských práv a Mezinárodní dohoda o občanských a politických právech. Třetí kritérium:Vnitřní situace cílové země, např. existence napětí a ozbrojených konfliktů Členské státy nepovolí exporty, které by vyprovokovaly nebo prodloužily ozbrojené konflikty nebo zostřily existující napětí nebo konflikty v zemi konečného určení. Čtvrté kritérium:Zachování míru, bezpečnosti a stability v regionech Členské státy neudělí exportní licenci, pokud je zřejmé nebezpečí, že plánovaný příjemce by použil potencionální exportované zařízení agresivně při útoku na jinou zemi nebo by silově prosazoval územní nárok. Při zvažování těchto nebezpečí vezmou členské státy v úvahu, mezi jinými;
Páté kritérium:Národní bezpečnost členských států nebo území, za jejichž zahraniční vztahy je členský stát zodpovědný, a také bezpečnost spřátelených a spojeneckých zemí Členské země vezmou v úvahu:
Šesté kritérium:Chování kupujícího vzhledem k mezinárodnímu společenství, především jeho přístup k terorismu, povaha jeho spojenců a respektování mezinárodního práva Členské státy vezmou v úvahu mimo jiné evidenci kupujícího ve věci:
Sedmé kritérium:Existence nebezpečí, že zařízení bude přetransportováno kupující zemí nebo znovu vyvezeno za nežádoucích podmínek Při vyhodnocování důsledku, který by navrhovaný vývoz měl na importní zemi a nebezpečí, že exportované zboží by mohlo být přesměrováno k nežádoucímu cílovému uživateli, bude zváženo následující:
Osmé kritérium:Slučitelnost exportovaných zbraní s technickými a ekonomickými schopnostmi přijímající země, vzhledem k potřebnosti , aby státy dosáhly legitimní potřeby obrany a bezpečnosti za co nejmenší odklony výzbroje od lidských a ekonomických prostředků Členské státy vezmou v úvahu na základě informací relevantních zdrojů, jako zpráv UNDP, Světové banky, MMF a OECD, jestli by navrhovaný export vážně bránil udržitelnému vývoji přijímající země.V této souvislosti zváží také poměr armádních a sociálních nákladů a vezmou v úvahu jakoukoli pomoc EU nebo bilaterální. Prováděcí opatření
|
Nesehnutí, omezení vývozu zbraní a odzbrojení | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
21. 10. 2003 | Nekontrolované šíření zbraní podporuje chudobu a utrpení | ||
27. 6. 2003 | Jak se čistila strana aneb konec Pseudozelených v Čechách |
Pavel Pečínka | |
23. 5. 2003 | Na IDETu 2003 se vystavovaly zakázané miny | ||
29. 4. 2003 | IDET 2003 terčem kritiky a protestů | ||
7. 4. 2003 | Honeywell - obchodníci se smrtí míří do Brna | ||
20. 3. 2003 | Ministru průmyslu a obchodu: vysvětlete, jak jsou udělovány vývozní licence pro export zbraní | ||
18. 2. 2003 | Demonstrace proti válce v Brně: chcíp pes... | Marek Adámek | |
8. 11. 2002 | Jídlo místo zbraní | ||
18. 7. 2002 | Nesehnutí: Není pravda, že ČR nevyváží zbraně do Sýrie |