Ve dnech 16.-19. října se v prostorách Maďarského kulturního střediska v Praze konal 16.ročník přehlídky "Současná filmová tvorba Střední Evropa". Akce představila novou filmovou tvorbu z Maďarska, z Polska, ze Slovenska a z Česka. V kolekci se představily i filmy nominované v jednotlivých zemích na Oscara, a to český snímek Želary a maďarský film Houština (Rengeteg).

Zaujaly mě zejména dlouhometrážní dokument slovenského režiséra Pétera Kerekese 66 sezon a český film Movie Makedonce Ivo Trajkova, který žije v Praze.

Dokumentární snímek 66 sezon o Staré plovárně v Košicích mapuje prostřednictvím příběhů, které se zde odehrály v rozpětí let 1936 až 2002 66 sezon proslulé plovárny. Místo obvyklého postupu vyprávění (kombinace "mluvících hlav" a obrazů z koupaliště), který je bohužel u takovýchto projektů poměrně častý, vzniklo namísto koncentrované nudy i přes délku 86 minut vtipné a svěží dílko.

Babička režiséra a její přítelkyně, radioamatér, dcera architekta plovárny a plavci vzpomínají na léta strávená na plovárně, Kerekes vyprávění pamětníků ozvláštnil rekonstrukcemi jejich příběhů přímo na místě. Tak se před divákem odehrává scéna hledání dabérky pro historku o bombardování Košic či dvojníka zesnulého manžela.

Výsledek působí velmi uvolněně. Starší dámy hovoří téměř po celou dobu maďarsky i když ovládají i slovenštinu. Je to možná zvláštní, ale v průběhu dokumentu je nabídnuto možné vysvětlení. Dozvídáme se, že po druhé světové válce se v Československu prosazovala zásada "Na Slovensku slovensky". Košické koupaliště bylo jedním z mála míst, kde se toto pravidlo nemuselo tak striktně dodržovat. Pro maďarskou menšinu se tak plovárna stala ostrůvkem svobody.

Tento, dle mého soudu, velmi dobrý film bude vysílat i Česká televize, a to 31.října večer na ČT2.

Naopak možnost vidět nejnovější film režiséra Iva Trajkova bude ještě nějakou dobu pouze v rámci projekcí na FAMU či na festivalech.

Kolektivní autorské dílo je osobní výpovědí o citové a umělecké prázdnotě. Film natáčený na kameru formátu Super 8 existuje zatím pouze v jedné kopii, a to na režisérově osobní videokazetě. Snad se najdou peníze na přepis na 35mm film.

Movie je kolektivní autorské dílo. Film je osobní výpovědí o citové a umělecké prázdnotě. Jedná se o jakýsi roadmovie - o cestu za tmou i za světlem. Snímek má podtitul Příručka pro začínající režiséry nezávislých filmů.

Trajkov má námět na další film, ale jeho produkční společnost zkrachovala, kupuje tedy v bazaru starou osmičku a vydává se na cestu. V jejím průběhu vzniká film. Dílo balancuje na hraně hraného filmu, dokumentu a pseudodokumentu. Režisér a současně hlavní postava filmu líčí divákovi "svůj životní příběh". Některé komentáře sice poněkud připomínají prózu Bukowského (detaily ze sexuálního života režisérova), film se ale tím stává upřímnějším. Můžeme ho snadno zavrhnout jako "trapně postpubertální exhibicionistické dílko", jenže právě autorská upřímnost a filmařská zručnost z něho dělají mnohem víc.

Oba filmy, 66 sezon, i Movie, mají vtip a nadhled.

Vím, že recenzovat film, který nemůžete vidět, není příliš produktivní. Snad se ale najde odvážný investor a Movie uvidíme i v českých kinech.

Čtyři dny strávené v temném kinosále s hrstkou podobně "postižených" jedinců byly velmi příjemné. Maďarské specialitky v místním bufetu taktéž. Už se těším na další ročník.

P.S. Zítra se v rámci vyváženosti zážitků chystám na Arnolda :)