Koneckonců, sám vznik národního státu je -- alespoň ve střední Evropě -- rovněž spojen s globalizací. Řekl bych, že termín "globalizace" je v tomto případě přinejmenším příliš hrubý. Pomineme-li fakt, že tradiční hodnoty národního státu zatáhly Evropu v minulém století do dvou strašlivých tragédií, pak je otázka, do jaké míry jsou "hodnoty tradiční společnosti" vystaveny na pojmech "národ > stát". Tak dlouho totiž vlastní stát nemáme.

Pokud jde o neokolonialismus: nepřerozdělují nadnárodní společnosti náhodou převážně ty zisky, které by bez nich vůbec nevznikly? Pak by ovšem zrušení tohoto přerozdělování příslušným zemím ani jejich obyvatelům nijak nepomohlo. Ostatně, tito lidé by se asi nenechali vykořisťovat, kdyby to jejich úděl přece jenom trochu nezlepšilo.

Zásadním problémem levicové kritiky tohoto stavu je, že konstatuje problém, aniž by provedla srovnání s předchozím stavem či s možnými alternativami. Ať někdo řekne, co konkrétního se má v konkrétním místě dělat, ať to má smysl, a pak hoďme liberalismus, bude-li to nutné, přes palubu. Konstatování špatného stavu či obecné úvahy na téma sociální spravedlnosti jsou samy o sobě k ničemu, i kdyby byly pravdivé.

Nezdá se, že by světový terorismus byl dílem "sociálně vyloučených". Teroristé Al-Kajdy pocházejí většinou ze zemí, které na tom tak špatně zas nejsou a v jejich rámci přitom nepatřili k největším chudákům. Ostatně cílem islámské revoluce není dosáhnout západního blahobytu. Terorismus je přímým produktem frustrace, ale ta je v tomto případě napájena v rozhodující míře z jiných zdrojů, než jsou sociální rozdíly.

Monopolismus je problém. Jenže i nadnárodní společnosti si mohou konkurovat. A naopak, i "malý výrobce" se může stát monopolistou a své postavení si udržovat velmi nevybíravými metodami. V rámci svého životního prostoru totiž "malý" být vůbec nemusí. Kdybych chtěl mít moc jako feudál (a měl na to), nebudu usilovat o vedení nadnárodní firmy, na kterou je ze všech stran vidět. Naopak. Koupil bych si malou továrnu v kraji, kde široko daleko není jiná možnost obživy. A samozřejmě, stal bych se velkým odpůrcem globalizace.

Kapitalismus daleko méně regulovaný než ten thatcherovský vybudoval v Evropě systém natolik bohatý, že dnes již chudí lidé neumírají hlady (snad kromě bezdomovců, kteří ovšem stojí mimo jakékoli regulace). To předtím nebylo ani zdaleka samozřejmé. Nedá se tedy říci, že by kapitalismus sloužil pouze bohatým. Ostatně "železná lady" byla spíše zastánkyní tradiční střední třídy, která na britský socialismus doplácela nejvíc. Tím se lišila např. od Václava Klause, který byl a je především zastáncem selfedmanů, aniž by byl proti pomoci "těm dole".

Pokud jde o původní článek: komu patřila republika Masaryka a Beneše ? Pokud vím, většina těch, kteří kvůli ní riskovali své životy, žádnou fabriku nevlastnila. A jaký je rozdíl mezi českým a cizím spekulantem? Investory, kteří přišli, nahrabali si a odešli jsme tu skutečně už měli. Siemens, Volkswagen ani další jmenovaní mezi ně, pokud vím, zatím nepatří. Nicméně jsme je tu opravdu moc nechtěli, a tak jsme zvolili českou cestu privatizace.

Nevím, do jaké míry cítí kdo sounáležitost s pány Soudkem, Stehlíkem, Svobodou a mnoha jim podobným a kolik českých mužů by bylo ochotných za ně bojovat. Fakt je, že výsledek jejich hospodaření není o nic lepší než u skutečných zahraničních loupežníků. Začátkem devadesátých let byl o naše velké podniky zájem. Dnes jsou z nich -- kromě monopolů, chemiček a privatizované mladoboleslavské Škodovky - zříceniny východoněmeckého typu, které se nedají už ani vytunelovat. Dá se říci, že české vlastenectví zvolilo nejdelší a nejdražší cestu k ovládnutí ekonomiky této země zahraničním kapitálem.

Po panu Kettnerovi chcete, aby začal myslet. O hloupost na české pravici skutečně není nouze. Nezdá se mi ale, že by tohle byl ten případ. I když jeho poznámka je dost krátká. V jednom má pravdu : je to otázka naší svobody. Nic nám přece nebrání vystoupit ze všech mezinárodních ekonomických institucí a na pravidla mezinárodního kapitalismu se prostě vykašlat. Válku nám nikdo vyhlašovat nebude, za to nestojíme. Že potřebujeme v zahraničí prodávat výsledky své práce ? Že potřebujeme přístup k mezinárodním úvěrům ? Jo, tak to se bez té globalizace holt neobejdeme. Tahle ekonomická nutnost naši svobodu skutečně omezuje. Tak tomu ovšem bylo od nepaměti a nezdá se mi, že by to během příští miliardy let mělo být jinak.

Pokud jde o "privatizaci násilí", nevím, co máte na mysli.