Dne 10. 9. 2003 v odpoledních hodinách našeho času byla zahájena v Cancúnu, Mexiko, Konference ministrů členských států Světové obchodní organizace (WTO), která je již pátá od vzniku této organizace od roku 1995. Konference je nejvyšším řídícím orgánem této organizace a koná se jednou za dva roky. Konference v Cancúnu by měla trvat pět dnů a během ní by ministři členských států WTO, kterých je v současnosti již 146, měli zhodnotit výsledky dosavadních jednání členských států a měli by se shodnout na hlavních liniích budoucích negociací.

Konference se koná uprostřed negociačního "kola", které bylo zahájeno na podzim roku 2001 IV. konferencí ministrů v Doha, Katar, a které by mělo skončit 31. 12. 2004. Z tohoto důvodu neměla konference v Cancúnu od samého počátku vyšší ambice než být především inventurou již dohodnutého, avšak vzhledem k neuspokojivému vývoji situace v mezinárodních mnohostranných obchodních jednáních je řada členů přesvědčena o tom, že pro úspěšný výsledek současného kola negociací je naprosto nezbytné, aby na ní byl určen i další směr jednání v řadě problematických témat.

Současné kolo negociací, vlastně první od tzv. Uruguayského kola, které započalo v roce 1986 a skončilo v roce 1994 založením Světové obchodní organizace, je charakteristické relativně neskromnými cíli, konkrétními průběžnými daty pro postup jednání v rozhodujících oblastech, konečným datem negociací a především zdůrazněním rozvojových zájmů, které mají být promítnuty do budoucích výsledků jednání. Jednání o všech oblastech, až na některé výjimky, kterými jsou například pravidla pro urovnávání sporů plynoucích z porušování mnohostranných pravidel obchodu mezi členy, jsou součástí tzv. jednotného závazku. Jednotný závazek znamená souhrnné vyhodnocení dojednaných závazků ve všech oblastech negociací, a to k jednotně stanovenému datu. Do vyjednávací praxe se tato zásada promítá přes úvahy, které výhody nebo prosazené zájmy budou vyváženy ústupky v jiné oblasti. Dokud nejsou uzavřena jednání ve všech oblastech a o všech nastolených otázkách, není fakticky sjednáno nic. Výsledky jednotného závazku musí poté členové promítnout jako mnohostranná pravidla obchodu do svého právního řádu a jsou povinni je nadále dodržovat.

Zda bude konference v Cancúnu pokračováním úspěchu, kterým pro WTO byla konference v Doha, nebo zda se svými výsledky přiblíží III. konferenci v Seattlu, USA, v roce 1999, ukáže až její průběh. Podle předpokladu, že nelze vstoupit dvakrát do stejné řeky, se nebude opakovat ani totální selhání z roku 1999, ani úporná snaha členů o pozitivní závěry. Všichni členové se poučili z historické zkušenosti, kterou bezesporu byla velmi ambiciózně a se širokým věcným záběrem připravovaná konference v Seattlu doprovázená mohutnými projevy antiglobalistického hnutí, která se nakonec rozpadla bez přijetí jakéhokoli závěrečného rozhodnutí. Opakování takovéhoto kolapsu budou členové WTO usilovně bránit, avšak ne za každou cenu. Nelze rozhodně počítat s ochotou států zaplatit za umělý úspěch konference ústupky, které by příliš kolidovaly s jejich národními zájmy. Většina členů si je velmi dobře vědoma praktických ekonomických dopadů, které může mít jakékoli mnohostranné pravidlo i v oblastech obchodu zdánlivě vzdálených, například v hospodářské soutěži, investicích, transparentnosti vládních zakázek nebo v životním prostředí. A většina ministrů bude po návratu z konference nucena vysvětlit své podnikatelské sféře, jaké závazky sjednali, z jakých důvodů a s jakými věcnými přímými i nepřímými důsledky v podnikání, ať už v oblasti zemědělství, průmyslové výroby, vývozu nebo dovozu. Na druhé straně, pokud někteří členové nejsou připraveni k ústupkům, nemohou ani očekávat, že prosadí své prioritní zájmy a vytvoří příznivější mezinárodní obchodní prostředí pro své soukromé subjekty.

V každém případě byla konference zahájena optimisticky. Členům WTO se totiž těsně před konferencí, na konci letošního srpna, podařilo přijmout rozhodnutí k výjimkám z pravidel, upravujících patentovou ochranu farmaceutických výrobků. Historie jednání o vztahu mnohostranných pravidel pro oblast ochrany duševního vlastnictví a veřejného zdraví byla započata v orgánech WTO na jaře roku 2001. Jednání byla velmi složitá a intenzivní a byla detailně sledována zainteresovanými ekonomickými subjekty, nevládními organizacemi a občanskou veřejností. Do jednání se promítaly i jiné zájmy, než zájmy na levných lécích a zájmy na ochraně patentů.

Významným mezníkem uvedených jednání byla konference v Doha, na které ministři přijali samostatnou deklaraci k nezbytnosti definovat výjimky z patentové ochrany léků, které by umožnily, či lépe řečeno usnadnily, přístup rozvojového světa k lékům na nemoci ohrožující masově jejich širokou populaci. Deklarace v zásadě potvrdila to, co již v mnohostranných obchodních pravidlech bylo obsaženo, a to právo členů řešit naléhavé a epidemické zdravotní problémy obyvatelstva výrobou generických, tedy levných léků. Toto ustanovení však nebylo využitelné v těch zemích, které mají omezenou farmaceutickou výrobní základnu nebo nemají takovéto výrobní kapacity vůbec. A právě tento problém měli členové WTO vyřešit na základě deklarace z Doha do konce roku 2002.

Ačkoli kompromisní návrh rozhodnutí o tomto problému byl na konci roku 2002 připraven, nebyl členy WTO v té době přijat. K dohodě chyběl souhlas USA, jejichž farmaceutický sektor projevoval obavy z protisměrného dovozu generických léků do Evropy a Severní Ameriky a požadoval dodatečné záruky k zamezení takovéhoto dovozu. Uvedené záruky byly ve WTO dále sjednávány v uplynulém půl roce (jednou z těchto záruk je také prohlášení států přistupujících do Evropské unie o tom, že sjednané výjimky použijí pouze v případě výjimečné naléhavosti a po vstupu do EU se dohodnutého řešení zcela zříkají). I když přijetí rozhodnutí o výjimkách z patentové ochrany farmaceutických výrobků se v závěru srpna ve WTO zkomplikovalo vinou některých rozvojových zemí, které se necítily být v jednáních dostatečně konzultovány a nechtěly se připojit ke všeobecnému konsensu, v sobotu 30. 8. 2003 Generální rada (což je orgán řídící činnost WTO mezi konferencemi, složený z členů WTO) přijala uvedené rozhodnutí. Pro jeho plnou aplikovatelnost ho musí členské státy včetně ČR odrazit ve své národní legislativě.

Rozhodnutí WTO o lécích je významným pozitivním vkladem do páté konference a naprosto nezbytným předpokladem pro její úspěšný průběh. Ministři se však na konferenci budou potýkat s řadou problémů v dalších oblastech. Členům WTO se totiž v období od IV. konference v Doha nepodařilo splnit řadu průběžných termínů, které byly stanoveny jako mezníky vyjednávání. Ani diplomatům v Ženevě se před konáním konference nepodařilo připravit takový text budoucího rozhodnutí ministrů, který by byl pro členy alespoň přijatelný, když už by nevedl k jejich úplné spokojenosti. Z tohoto důvodu budou mít ministři v některých oblastech na výběr ze dvou variant dalšího postupu jednání, v některých oblastech bude text rozhodnutí tvrdě negociován. Nejde sice o nepřekonatelné překážky, konference však v žádném případě nebude pouze záminkou pro návštěvu turistické oblasti Mexika. Je pravděpodobné, že výsled

kem bude dohoda ministrů členských států WTO o rámcových krocích při sjednávání další liberalizace a pravidel obchodu, aniž by byla stanovena jejich konkrétní kriteria. Takovýto rámec může napomoci procedurálnímu usměrnění příštích jednání, ovšem vzhledem k absenci věcných "direktiv" nebude ani zdaleka zárukou jejich úspěšného a včasného ukončení.

Nejdůležitějšími oblastmi mnohostranných obchodních vyjednávání jsou zemědělská výroba, průmyslové výrobky (přesněji nezemědělské výrobky), služby, tzv. singapurská témata, životní prostředí, práva k duševnímu vlastnictví, vybrané zbožové sektory, zvláštní a rozdílné zacházení pro rozvojové země a implementační témata. Singapurskými tématy jsou nazývány oblasti hospodářské soutěže, investic, transparentnosti ve veřejných zakázkách a usnadňování obchodu. Svůj shrnující název tyto oblasti dostaly podle místa konání první konference WTO, na které byla do systému mnohostranných jednání zařazena. Implementační témata jsou seznamem ustanovení a pravidel z existujících dohod WTO, z jejichž praktického provádění mají podle názoru řady rozvojových zemí jednostranný prospěch pouze vyspělé ekonomiky a bez jejichž uspokojivého vyřešení nebo nového sjednání není možno dále budovat mnohostranný obchodní systém.

Zemědělství je jednou z oblastí, ve které proti sobě stojí země podporující vlastní málo konkurenční zemědělskou výrobu prostřednictvím domácích podpor, exportních subvencí a tarifních i netarifních překážek pro zahraniční dodavatele, a země, jejichž zemědělství je vysoce konkurenceschopné a závislé na vývozu na zahraniční trhy. Prvně uvedení mají samozřejmě defenzivní zájmy na zachování co nejvyšší míry podpory pro domácí zemědělce, druhá skupina se snaží o co největší liberalizaci obchodu a odstranění dalších, i netarifních překážek obchodu včetně např. přemíry fytosanitárních opatření. Ačkoli se v průběhu jednání o zemědělství zdálo, že některé sporné otázky jsou v této oblasti neřešitelné, neboť v protikladu jsou i zájmy některých členů z první skupiny, zejména USA a EU, určitou naději na pozitivní obrat přinesla červencová dohoda o stejném přístupu k řešení klíčových bodů právě mezi USA a Evropskou komisí. Přesto však odlišné zájmy ostatních členů organizace, zejména zemědělských vývozců (skupina Cairns) neumožnily dohodnout ani další způsob sjednání pravidel pro obchod se zemědělskými výrobky. Otevřený zůstává jak přístup na trh, tak i snižování domácích podpor a vývozních subvencí. Cílem konference proto bude dodat jednáním o zemědělství nový impuls k nalezení způsobu sjednání pravidel, který bude dohodnut teprve v následujícím období.

Nezemědělské výrobky jsou již tradiční oblastí mnohostranných obchodních jednání, neboť předchůdkyně WTO, Všeobecná dohoda o clech a obchodu (GATT) se jimi zabývala téměř výlučně. Proto v této oblasti liberalizace obchodu postoupila nejdále, a to jak z hlediska výše celních sazeb, tak jejich závaznosti. Přesto však někteří členové uplatňují relativně vysoká cla na některé druhy výrobků nebo neposkytují dostatečnou jistotu zahraničním dodavatelům, protože výše uvalovaných cel není tzv. zavázaná (tj. sjednána jako nepřekročitelný závazek) nebo je aplikovatelné clo na výrazně nižší úrovni než clo zavázané. Cla, byť nízká, mohou být navíc doprovázena systémem kvót, což také k volnosti obchodu nepřispívá, stejně tak jako překážky vstupu na trh z oblasti technických norem a předpisů. I v této oblasti se střetají zájmy členů, snažících se chránit své výrobce, s těmi, jejichž výrobci na takto chráněné trhy nemohou proniknout.

Předmětem sporu je především vzorec, který by měl být použit pro snižování tarifního zatížení dovozu. Vzorec by měl zajistit podstatné snížení tarifních špiček a vysokých cel vůbec. V jednáních je také rozporuplným přístup ke sjednání rychlejší liberalizace některých sektorů průmyslových výrobků (v minulosti bylo takto jednáno o liberalizaci obchodu s farmaceutickými a chemickými výroby). Zatímco někteří členové se takovýchto jednání chtějí účastnit pouze na dobrovolném základě, jiní jsou názoru, že sektorová liberalizace musí být závazná pro všechny členy. Konference pravděpodobně nebude moci v pětidenním termínu zasedání vyřešit tyto otázky a bude hledán kompromisní text, který by rozhodnutí o nich ponechal podobně jako v zemědělství také na následující období.

Ve všech singapurských otázkách jsou zájmy členů natolik protikladné, že snaha o nalezení jediného řešení zcela selhala. Vlastní negociace by podle závěrů IV. konference v Doha měly vlastně začít až po konferenci v Cancúnu, avšak v současné době se členové neshodují ani na tom, zda jednání skutečně začnou. Zájmem vyspělých zemí je sjednat ve všech čtyřech oblastech mnohostranná pravidla, která by zajistila alespoň do jisté míry stabilní ekonomické prostředí pro jejich subjekty na zahraničních trzích, a to nejen při prostém vývozu zboží, ale zejména při vyšších formách spolupráce, jako jsou investice a účasti na vládních zakázkách. Protagonisté singapurských témat mají připraven seznam základních kritérií, od kterých by se jednání měla odvíjet, avšak jejich snahy naráží na odpor rozvojového světa, který jakákoli jednání zcela odmítá. Ovšem ani vyspělé státy nejsou zcela jednotné. Například Evropská unie spolu s Japonskem a Koreou se bude usilovně snažit o zahájení jednání vedoucí k mnohostranné dohodě o investicích. Pro USA však toto téma není zdaleka prioritní, neboť jejich investiční expanzi pokrývají bilaterální dohody, které zajišťují pro americké investory mnohem vyšší jistoty, než které by mohly být promítnuty do dohody WTO.

Ministři v Cancúnu dostanou k rozhodnutí dvě varianty, které odrážejí nejkrajnější názory členů -- zahájit jednání na základě určitých stavebních prvků nebo jednání vůbec nezahajovat a pokračovat v analýzách problematik.

Kontroverzní je také téma obchodu a životního prostředí. Někteří členové, kterých je však relativně málo (Evropská unie, Švýcarsko a přistupující země do EU), se budou snažit pokročit při vyjasňování vztahu mnohostranných pravidel obchodu dojednaných ve WTO a obchodních pravidel v dohodách o životním prostředí, eventuálně jednání rozšířit na pravidla pro označování zboží s příznivým dopadem na životní prostředí. Většina členů však nepřipouští v této oblasti ani náznak pozitivního posunu.

Pravděpodobně nejmenší problémy čekají na ministry v Cancúnu v oblasti obchodu se službami. V ní jednání sice nepokračují předpokládaným tempem, avšak nejsou nijak výrazně komplikována zcela protikladnými přístupy členů. V oblasti služeb jsou totiž závazky sjednány -- zjednodušeně řečeno -- na základě dobrovolnosti, a to prostřednictvím požadavků a dobrovolných nabídek na koncese. Každý člen proto může na základě analýz umožnit přístup na svůj trh pouze v omezené míře, v omezených sektorech služeb a omezeným způsobem. V současném kole negociací jsou požadavky jednotlivých členů na vstup na zahraniční trhy známy, avšak nabídky na uvolnění svého trhu předložila prozatím pouze třicítka členů, což nevytvořilo nebezpečí pro větší konflikt zájmů. Členové se v přípravném procesu na Cancún celkem bez obtíží shodli na postupných datech dalších jednání a předpokládá se, že ministři tuto shodu potvrdí.

Velká část konference bude věnována rozvojovým otázkám. Problematika rozvoje je ostatně jednou z charakteristik současného kola negociací, a je jí kromě zvýšené pozornosti členů věnována také technická pomoc směřující do rozvojových a nejméně rozvinutých zemí. Rozvojové země vznesly v minulosti řadu požadavků na zvláštní a rozdílné zacházení, které by jim mělo umožnit snáze se zapojit do mnohostranného obchodního systému. Podle těchto zemí se výhody plynoucí z mnohostranných pravidel obchodu soustřeďují ve vyspělém světě, zatímco úroveň hospodářství v rozvojových zemích jim neumožňuje potenciální výhody využít. V praxi se jedná se o výjimky z řady mnohostranných pravidel již odsouhlasených v rámci příprav na konferenci.

Zatímco na pravidlech pro zvláštní a rozdílné zacházení ve prospěch rozvojových zemí se členské země předběžně shodly, další rozvojové téma, kterým jsou implementační otázky, bude pro ministry relativně obtížné. Jak již bylo uvedeno, implementační otázky tématicky patří k různým dohodám WTO. Tyto otázky byly charakterizovány již před dvěma roky na popud rozvojových zemí jako témata, jejichž pravidla je nutno dále specifikovat a implementovat s ohledem na zájmy rozvojových zemí. Doposud však tato jednání věcně zahájena nebyla a konference by měla rozhodnout o způsobu negociací.

Mezi implementační témata patří podle závěrů IV. konference v Doha také problematika rozšíření zvýšené úrovně ochrany geografických označení i na jiné výrobky než jsou vína a lihoviny. Současná pravidla totiž poskytují vyšší právní ochranu geografickým označením vín a lihovin, což je považováno řadou členů včetně ČR za diskriminační. Z tohoto důvodu je již řadu let ve WTO projednávána původně česká a švýcarská iniciativa na zahájení jednání o rozšíření skupiny výrobků s vyšší ochranou geografických označení. Opozice ze strany tzv. nového světa, tj. Severní a Jižní Ameriky, Austrálie, Nového Zélandu, je však natolik silná, že se doposud nepodařilo věcné negociace o podmínkách rozšíření zahájit. Členové se zájmem na této problematice, ke kterým kromě Evropy patří také některé rozvojové země Asie a Afriky, vkládají naději právě do současné konference, na které by ministři mohli rozhodnout o negociacích tak, aby tento mandát nemohl být v budoucnu zpochybněn.

Ostatně ke geografickým označením se ministři dostanou nejen v souvislosti s rozšířením jejich ochrany, ale také v souvislosti s nesplněným termínem pro vytvoření registru pro geografická označení vín a lihovin, který vypršel právě se zahájením konference. Rozpor, který je překážkou pro úspěšné splnění tohoto úkolu zadaného minulou konferencí a opírajícího se také přímo o jednu z dohod WTO (Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví, TRIPS), spočívá v rozdílných názorech členů na právní závaznost budoucího registru a na jeho mnohostrannost, tj. závaznost pro všechny členy WTO. V evropském pojetí by totiž zápis do registru geografických označení měl zaručit ochranu označení před jeho zneužitím, v pojetí odpůrců z nového světa by se mělo jednat o pouhý dobrovolný seznam geografických označení, který by mohl být ostatními členy nezávazně využit jako databáze.

Třetí oblastí, ve které budou pravděpodobně geografická označení zmíněna, je zemědělství. Evropská unie totiž předložila již před konferencí iniciativu na sjednání absolutní ochrany omezeného počtu geografických označení, jejichž zneužívání nebo neoprávněné užívání je překážkou vstupu na trh oprávněných uživatelů a způsobuje jim ztráty ve vývozu. Za tímto účelem byl v EU (15) vytvořen tzv. krátký seznam geografických označení, kterých je kolem čtyřiceti. Tento seznam však prozatím ve WTO prezentován nebyl. Evropská komise nabídla také přistupujícím státům, aby se k seznamu svými označeními připojily, a konečný seznam EU (25) ještě není v rámci vnitřního procesu EU schválen.

Návrh na sjednání absolutní ochrany v případě úspěchu povede ke zrušení užívání dohodnutých geografických označení neoprávněnými, byť dlouholetými, uživateli na celém světě. To by pro dotčené subjekty znamenalo značné obchodní ztráty (včetně výmazu ochranných známek a obchodních jmen). Je otázkou, jakými ústupky by Evropská komise takovýto úspěch vyvážila. Ovšem tyto úvahy jsou prozatím velmi předběžné, neboť na konferenci v Cancúnu lze očekávat pouze rozhodnutí o zařazení geografických označení do jednání o zemědělství. Jednání o geografických označení ve všech třech oblastech negociací patří k těm, ve kterých se neprojevují klasické rozpory označované sever-jih, tedy vyspělé země versus země rozvojové. Jde spíš o konflikt starého a nového světa, ve kterých prosazování i odmítání ochrany geografických označení má své pochopitelné historické odůvodnění.

Na programu konference jsou dále elektronický obchod, vztah obchodu a transferu technologií, technická spolupráce, řešení obchodních sporů mezi členskými zeměmi, pravidla pro antidumping, pro podpory a vyrovnávací opatření, transparentnost v regionálních obchodních dohodách, obchod s bavlnou a další oblasti.

Česká delegace odjela na konferenci (vede ji náměstek ministra průmyslu a obchodu M. Somol) se svou vlastní pozicí, avšak vytvářenou a ovlivněnou konzultacemi s Evropskou komisí. Vzhledem k tomu, že se připravujeme na převzetí společné obchodní politiky EU, není ani možno zastávat rozdílné přístupy. Nezbytnost souladu vyjednávacích pozic ČR a EU vyplývá také z načasování vstupu ČR do EU - současné kolo negociací dokončíme již jako součást EU a budeme své zájmy ve WTO prosazovat prostřednictvím Evropské komise vedle dalších 24 členů.

Stejně jako pro EU je pro Českou republiku rozhodující další postup jednání o liberalizaci v zemědělství a o obchodu s nezemědělskými výrobky. ČR má pochopitelně zájem co nejvíce využívat podpor, které v různé podobě poskytuje EU svým zemědělcům a které u nás prozatím neexistují. Jakékoliv omezení domácích podpor a exportních subvencí na základě mnohostranně sjednaného závazku ve WTO ohrožuje i české zájmy, na druhou stranu by takové omezení možná přispělo k vyrovnání konkurenční základny se zemědělci v současné patnáctce. Odolat tlaku vývozců zemědělských produktů však ve WTO nebude jednoduché a zachování současné, nebo alespoň jen nepatrně snížené, úrovně subvencí a podpor nebude rozhodně zadarmo. Evropská komise je pravděpodobně připravena učinit ústupky buď v některých částech samotného vyjednávání o zemědělství (např. ústupek v domácích podporách, v absolutní ochraně geografických označeních), anebo i v jiných oblastech, ve kterých prozatím tvrdě prosazuje své zájmy (mohla by to být singapurská témata nebo životní prostředí, ale i rozšíření zvýšené ochrany geografických označení na jiné výrobky než jsou vína a lihoviny). Výsledky mnohostranných vyjednávání v roce 2004 by z hlediska již rozšířené EU neměly v žádném případě vyvolat nutnost měnit reformu společné zemědělské politiky.

V obchodu s nezemědělskými výrobky patří ČR k zemím s relativně velmi liberálním systémem tarifních i netarifních překážek, které nemá v úmyslu -- a to vzhledem k budoucími převzetí celního sazebníku EU, který má vyšší průměrnou úroveň sazeb -- odstraňovat a snižovat. Zároveň má však zájem na odstranění celních špiček a netarifních překážek, které brání českým subjektům v přístupu na zahraniční trhy, a také na odstranění nejkřiklavějších rozdílů v celních úrovních mezi členy WTO. Splnění těchto cílů nebude jednoduché, zvláště když je nutno počítat např. se zájmem rozvojových zemí účastnit se liberalizace pouze na dobrovolném základě.

V obchodu se službami je do české pozice promítnut zájem na co nejotevřenějších zahraničních trzích a na dokončení jednání o pravidlech pro domácí regulaci obchodu se službami.

K prioritám v české vyjednávací pozici patří ochrana geografických označení. Jak již bylo uvedeno, ČR patří k zemím, které mají zájem na jednáních vedoucích ke zvýšení úrovně ochrany pro geografická označení všech výrobků na úroveň, která je nyní poskytována pouze vínům a lihovinám. Vyšší úroveň ochrany geografických označení podle pravidel WTO totiž zaručuje ochranu před zneužitím ve formě překladu nebo doprovodného textu určujícího pravý původ výrobků. Oprávněný uživatel také nemusí prokazovat, že zneužitím jeho označení byl spotřebitel uveden v omyl. Tyto základní rozdíly v současné dvojí ochraně geografických označení vedou ke značným obchodním ztrátám; na druhou stranu, obchodních ztrát plynoucích z opuštění známého označení se obávají i ti, kterým je nyní umožněno označení prakticky bez postihu používat. O zahájení jednání vedoucích ke zvýšení ochrany geografických označení pro všechny výrobky proto musí zcela jednoznačně a bez možnosti dvojího výkladu rozhodnout ministři na konferenci v Cancúnu. V těchto souvislostech ČR podporuje vytvoření mnohostranného právně závazného registru pro zeměpisná označení vín a lihovin, na kterém má zájem především Evropská unie. Jsme v tomto případě motivováni především nadějí, že v případě pozitivních výsledků jednání o zvýšení ochrany by mohla být mezinárodní registrace v budoucnu rozšířena na všechna zeměpisná označení.

Průběh V. konference prokáže, do jaké míry bude možno sladit rozdílné zájmy a cíle jednotlivých členů. Až budou hodnoceny výsledky konference, je nutno mít na zřeteli, že prosazení zájmů v jedné oblasti je vyvažováno ústupky v oblasti jiné. Mnohostranná jednání mezi 146 velmi rozdílnými partnery o tak komplexní problematice, jakou jsou pravidla obchodu a souvisejících oblastí, nemohou mít jednoznačného vítěze nebo poraženého..

Autorka je pracovnicí Stálé mise ČR při OSN a dalších mezinárodních organizacích v Ženevě