Jedná se nemovitost ve vesnici necelých 10 km od Slaného, ktará by pak pravděpodobně musela přihlásit "ubytované" k trvalému pobytu, pro jejich děti zajistit ve Slaném školu, tuto školní docházku školám ve Slaném refundovat a řešit veškeré problémy vlastními silami či za tato řešení Slanému platit.

Slaný se tak vlastně rozhodlo problémy s "nepřizpůsobivými občany" exportovat na účet druhých obcí a vytvářet z nich své vazaly. Aniž se jich ovšem ptalo na jejich názor. Charakter objektu se přitom dle dostupné dokumentace spíše než bydlení podobá drastickému nápravně výchovnému zařízení...

Asi ne nadarmo svou bytovou perspektivu v UNI - buňkách nazvali obyvatelé domu Ouvalově ulici "koncentrákem"... Starosta a místostarostové města Slaný se na otázky o povaze tohoto objektu tvářili, že o něm na radnici vůbec nic nevědí. Na dotaz Britských listů jeden z místostarostů jakoukoliv povědomost popřel.

Odbor ochrany životního prostředí města Slaný vydal přitom 2. září 2003 zamítavé rozhodnutí vůči žádosti města Slaný - odboru správy majetku ze dne 7. srpna 2003 o vydání stanoviska na umístění stavby "N-Centrum - Řisuty, parcela č. 2093". Učinil tak po zamítavém stanovisku obce Řisuty mimo jiné z důvodu, že pozemek se nachází na okraji přírodního parku Džbán. Spis má na slánské ranici jednací číslo 2286/2003 OP-246Mö a vyřizuje ho ing. Möstlová. Podepsána pod rozhodnutím je ing. Helena Mohylová. Razítko je kulaté a patří Městskému úřadu Slaný. V objektu by se mělo topit elektrickými topidly, čili o láci "ubytování" nemůže být ani řeč.

Permanentní přítomnost dvou příslušníků Městské policie by musela být schválena radou obce Řisuty a pro radnici ve Slaném by znamenala pracovní příležitost pro minimálně 6 strážníků. Správce by také určitě nepracoval zdarma. "Ubytovací poplatek" by byl zcela určitě "ekonomický" - čili náklady tohoto projektu by nesli ti ubytovaní, kteří přitom neměli na zaplacení bydlení v daleko méně "ekonomickém" prostředí domu v Ouvalově ulici...

O návratnosti vynaložených milionů do N-centra se tedy nedá hovořit. A tím pádem se nedá hovořit ani o palčivosti ekonomických důvodů k "nulové toleranci" vůči sociálně slabým spoluobčanům.

Informaci o objektu a důvodech zamítavého stanoviska potvrdil a další informace poskytl Britským listům tentýž den starosta dotčené obce, v jejímž katastru má utajený "N-objekt" stát. Zamítavé rozhodnutí obce Řisuty k exportu nepohodlných občanů ze Slaného se dá pochopit. Jestliže "lidské" řešení nezvládá město s přídomkem královské, pro obec s třemi stovkami obyvatel bez vlastního administrativního aparátu, právníka, školy a dalšího zázemí by byl "N -objekt" nepřekonatelným problémem.

Postoj starosty Slaného k financování a výstavbě na katastru sousední obce nelze nazvat jinak než jako klamání veřejnosti, což je eufemistický výraz pro počátek politické sebevraždy RNDr. Iva Rubíka. Arogantní poukazování na zanedbatelný počet Romů, hlásících se k romské národnosti, které si starosta přečetl v poslední statistické ročence, ke konstruktivnosti dialogu nepřispělo. Nepopulární a utajený projekt za několik milionů, který podstatně překračuje "slušné" měšťácké řešení problému s "nepřizpůsobivými" občany se starostovi nehodí do jeho nažehleného a pečlivě budovaného mediálního obrazu.

Poněkud expresivní označení "koncentrák" v té souvislosti nezaznělo náhodně a starostu Rubíkovi za něj mnozí občané města tleskat nejspíše nebudou... Protože sociální necitlivost, lhostejnost a sobectví je vlastní mnohým (někomu dokonce na základě politického programu) , k mlčenlivému souhlasu s "konečným řešením" se ale odhodlá málokdo.

Jedním z návrhů zástupců romských organizací na setkání na slánské radnici byla privatizace objektu "ubytovny" v Ouvalově ulici neziskovou organizací, sdružující jak vlastní obyvatele domu, tak nevládní organizace zabývající se sociálně právním poradenstvím a komunitní prací.

Sdružení Dženo se již delší dobu důkladněji zabývá participačními a samosprávnými modely řešení problémů romské menšiny. V situaci, jež vznikla okolo výše zmíněného objektu, by takovouto formou privatizace bylo možno výrazně zvýšit motivaci dosud problémových občanů k převzetí závazků vůči společnosti obecně a neplatičů k vyrovnání závazků vůči městu zvláště. Do budoucna pak odbřemenit město od problémů spojených s péčí o sociálně slabé občany.

Vlastnictví a správa takovýchto objektů a podobných sociálních zařízení neziskovými organizacemi (čili nikoli ani státem ani obcí) je ve vyspělých demokratických zemích běžným jevem. Jak zaznělo na schůzce s představiteli města, Slaný investovalo v posledních deseti letech do "Mexika" téměř 8 milionů Kč. A ač naprostá většina dospělých obyvatel domu v Ouvalově ulici jsou nezaměstnaní, nebyli s výjimkou "správkyně" nijak do údržby domu, stavebních a dalších prací zapojeni. Nejsou využíváni ani pro běžnou údržbu a úklid, ač by jejich participací bylo možno výrazně snížit veškeré náklady spojené s potřebnou a povinnou péčí majitele o své vlastnictví.

O tom, jaké vysoké náklady vznikají státu a potažmo pak všem daňovým poplatníkům v důsledků umisťování do azylových domů a dětských domovů, bylo též již napsáno mnoho a je to nepochybně známo i představitelům města...

Jako souběžnou možnost navrhl Ondřej Giňa komunitní práci - vznik komunitního centra a vytvoření romské orgnizace v místě, která by pak byla kvalifikovaným zásoupením těch občanů, které radnice označila za cíl své "politiky". Jednání ale přes deklarovanou vůli "pomoci radnici" k humanizaci jejich "politiky nulové tolerance" ke konkrétnímu výsledku zatím nedospělo. Příslib projednání v zastupitelstvu města je stále jen příslib.

Jediným viditelným výsledkem tak stále zůstává hrozba vyklizení pro ty, kteří tvrdým podmínkám "ubytování" nebyli schopni dostát. A ta hrozba může padnout na každého - i toho, kdo se do potíží nedostal vlastní vinou. Program nulové tolerance pokračuje nadále.