Pedagogové kromě toho sledují své bývalé romské žáky a pomáhají jim motivačně v dalšímu studiu. Další formou aktivní pomoci především romské mládeži v uplynulém školním roce je získání profesního vzdělání v rámci programu malých řemesel. V rámci Fondu rozvoje lidských zdrojů byl tento program spolufinancován EU a českým státním rozpočtem.

Cílem bylo nabídnout především romským zájemcům bez kvalifikace zaučení v některých oborech a kromě toho nejméně na jeden rok by měli absolventi zaručené zaměstnání.

Školní rok 2002 -- 2003 byl ve znamení dvanácti apoštolů dalšího rozvoje a vzdělání. Tolik romských uchazečů se přihlásilo a dokončilo první rok vzdělávacího programu.

"Považuji za cenné, že všech dvanáct dokončilo první ročník a přechází do druhého. Bohužel, bylo osloveno přes osmdesát romských adeptů na tento kurz, ale jen dvanáct projevilo skutečný zájem," uvedl Oldřich Barták, ředitel základní školy v Předlicích.

Podle Bartáka první ročník byl věnován upevnění a zopakování učiva ze základní školy a doplnění znalosti a základní dovednosti, které by přestavovaly most k přechodu do učiliště. Naučili se zacházet s počítačem, zopakovali si matematiku, nechybělo obrábění dřeva, kovu, šití, vaření, ale také projekt hoteliér, v němž si mohli absolventi kurzu spočítat kolik by stálo vaření a ubytování hostů, nechyběly ani základy němčiny či angličtiny. Na konci školního roku získali absolventi certifikát a v druhém roce je od září čekají převážně v odborném učilišti obchodu a služeb v prostorách ústeckého Domu kultury.

"Pokud se ukáže, že někdo z dvanácti studentů by mohl pokračovat v řádném studiu v odborném učilišti, bude mu to umožněno. Jinak ukončí druhým ročníkem studium a jako zaučení mohou vstoupit do třetí etapy projektu. Na rok získají práci u různých firem. Po roce práce bude záležet na absolventech a zaměstnavatelích, zda bude jejich spolupráce pokračovat. V každém případě nekvalifikovaní mladí lidé budou mít po absolvování projektu větší šanci získat zaměstnání. Budou mít větší míru pracovních dovedností než jiní romští vrstevníci, kteří opustili základní školu a nemají žádnou další kvalifikaci, nebo nemají dokončenou základní školu. Záleží jen na romské mládeži, zda tento projekt využije v širším měřítku. Jistě by nebyl problém tuto výuku zajistit pro několik desítek zájemců. Je o to cennější, že dvanáct z nich dokazuje v praxi, že to je reálná a schůdná cesta k lepší profesní budoucnosti," uvedl Barták. Podle jeho názoru magistrát města Ústí nad Labem, úřad práce a vlastně celé město Ústí nad Labem, snahy tohoto typu podporují, aby obdobné projekty mohly být realizovány i nadále a v širším rozsahu.

Přesto tento příběh má v sobě hodně skepse. V textu výše jste četli: "Bohužel, bylo osloveno přes osmdesát romských adeptů na tento kurz, ale jen dvanáct projevilo skutečný zájem," řekl s taktní jemností Barták. Ve skutečnosti bylo cítit z jeho slov zklamání, že jen menšina má snahu pokusit se vyskočit ze stínu rodinného a sociálního handicapu.

Znají to v předlické škole od nultého ročníku, kde si romské děti zvykají na určitý režim, neznají dobře barvy, mají velmi chudou slovní zásobu. Některé děti neměly při příchodu do školy ani základní hygienické návyky. Jaké? Používat třeba papír po velké potřebě, mýt si ruce, čistit si zuby. Tyto činnosti se staly součástí "výuky" v přípravném ročníku, kde nenásilnou formou si tyto návyky děti osvojovaly a učily se chovat k sobě a k učitelce, učily se, co je to kázeň, protože bez určité kázně a navazujícího soustředění se nelze nic naučit.

Je to běh na tak dlouhé trati, že se pomalu ale jistě mnohým z těch, kteří s těmito dětmi pracují, zdá, že bez vůle a ochoty v samotném romském prostředí se velkého úspěchu nedopracují. To není pesimismus, ale zkušenost.