Školka dnes není zavřená, jenom některé třídy, personál taky stávkuje, takže se nevaří. Před vchodem dostávám, jako každý rodič, od ředitelky do ruky leták:

Proč pokračujeme ve stávce? Ředitelka je ze všech učitelů ve stávce nejdéle, plat jí pochopitelně v té době nejde. "Stávka je bohužel přepych," říká náš třídní učitel, ex-hippík. Připomíná mi podobná, obecnější slova z večírku na němž mi v nostalgické diskusi o podstatě levice imponovala slova jedné padesátileté studentky o tom, že levicové myšlení je luxus.

Růžový leták rozdělují dva sloupce , v jednom se píše o navrhovaných vládních změnách a v tom druhém o jejich dopadu na jednotlivé školy, v našem případě školky. Z navrhovaných reforem si ještě více uvědomím, jaké vymoženosti dosavadní systém poskytuje a jaká propast v oblasti státního školství stále dělí moje oba domovy. V levém sloupci se např. píše o zrušení dosavadního práva na další vzdělávání pedagogů realizovaného např. pobyty stážemi na universitě apod. Mluvím o školce, podotýkám.

Dále mimo jiné body vládních změn se list zmiňuje o návrhu decentralizace sociálního a zdravotního zabezpečení ve školách, popřípadě o jejich úplném zrušení ve venkovských zařízeních. Jedná se o zdravotní sestry, specializované dětské asistentky apod., které běžně na všech stupních škol pracují a něž se také my, nezkušené matky, občas obracíme pro radu.

V každé třídě je alespoň jedna, když je ve třídě dítě postižené, povolá se asistentka další, aniž by rodiče cokoliv platili. Státní školky jsou zadarmo, nepraktikuje se ani "symbolický" příspěvek. Přísun dalších peněz se zajišťuje např. pořádáním dětské poutě.

Reforma by rovněž měla omezit počet učitelských míst pro nové učitele, stávkující píší o důsledcích už i tak plných tříd, (dětí je všude dost, porodnost za posledních pět let stoupla na 1, 9 dítěte na domácnost) .

A je tu pochopitelně zmiňovaná i důchodová reforma, která je díky médiím nejčitelnějším důvodem současné stávkové mobilizace. V Téléramě, týdeníku, vonícím jarem 68, jsem na téma pozdního odchodu do důchodu četla tuto poznámku, prozatím fikci, jednoho učitele(vybírám): K mým šedesátým druhým narozeninám mi čtyřicet dva dětí z mé třídy darovalo hůl. Udělalo mi to ohromnou radost, nebotˇjim opravdu při tanečcích dokolečka dokola přestávám stačit...četli jste dobře, čtyřicet dva žáků. Jo, jo. Už několik let nejsou odchody do důchodu nahrazovány a tak spojujeme...hrozný povyk ve třídě nemůže stejně vyrušit moji šedesátiosmiletou kolegyni, už deset let totiž neslyší...

Vracím se na kole domů, na ulici potkávám průvod, podobný jako ten kdysi u nás, červené, vlastně rudé vlajky C.G.T (odbory) by se taky daly snadno zaměnit, jenom jedna věc je jiná: podstata. Zahýbám do zatáčky, přelétnu očima nově vylepené plakáty, jeden mě upoutá svojí stručností: Která ze sociálních výhod byla získána bez boje?