18. 6. 2003
Pohřebákem rovnou z prácePetr Vaníček
Měl jsem dávno problémy a nadával jsem - jako většina občanů - na stav této země.
Jednou jsem přestal jsem bojovat o svůj upachtěný zítřek nebo důchod a tu se něco stalo. Objevil jsem trhlinu v systému, v kterém občana nakonec nečeká nic lepšího než odvoz pohřebákem rovnou z práce.
|
Jak na toNějaký čas jsem žil v zemljance a můj klid se prohloubil. Stal jsem se slabým a tím jsem se stal nejmocnějším. A pokud je vůlí Boha, abych od svých šesti do šedesáti pěti let trpěl, tak mu na takové dary kašlu.Uskromnil jsem se a zvolil jednoduchý a volný život. Placení jsem změnil jen na příjem. Nikde není zákon, že se pracovat musí. Začal jsem hrát hru, kterou tady vymyslely ty nenasytné hlavy. Ale tentokrát s pohodovým úsměvem. Jsem inteligentní a pivo mi mozek ještě nevyplavilo. Sice byste mohli namítat že jsem žil z vašich peněz na sociální dávce. To na mně zkoušeli i na úřadech. A proto slyšte, jak odpovídat. Naduté zadkyCo to tady hrajete za hru? Kam jste to vy dopracovali? Máte třikrát tvrdší normy, ale vaše situace se stále jen zhoršuje. Inteligenci nemám proto, abych se stal jen otrokem nadutých zadků, podhrdků a pupků, gramlavých kopýtek a uřvaných rypáčků růžových zvířátek! Jsem sám, svobodný nepotřebuji mít na výplatu 16 000 korun. Ale jsou tu otcové rodin. Ti nevyžijí ze sociální dávky. A proto jsem státu ušetřil tím, že v době této velké nezaměstnanosti jsem uvolnil místo těm, jež potřebují více peněz pro svou rodinu. A to znamená, že stát nyní již nemusel vyplácet dávku třeba 8000,- ale dal jen mi 4020. Tedy jsem každý měsíc státu ušetřil 4000. A stát i otcové mi mohou být jen vděční! Pracuj, osvobodíš seNa úřadech sociálního zabezpečení jsem v posledním roce zaznamenal tlaky na to, abych šel pracovat. A tak vám říkám, že se řídím vašimi pravidly a neporušuji žádný zákon. Navíc, ať chodím nebo nechodím do práce, daně se tu nikomu nesníží. Takže mi laskavě sdělte, o co vám jde. Když budeme všichni zaměstnaní, vy budete bez práce. Jste sami proti sobě. Mohu vám ještě ze své dávky stovku přispět na kafe. Spíš jsem to já, kdo držím politiky na uzdě aby nemohli rozšustrovat o 4000,- měsíčně navíc. Pracuj, nebude penzeSice mě děsíte, že když neodpracuji 25 let, nemám nárok na důchod, ale mám nárok na sociální dávku. Vzhledem k vývoji sociální politiky lze očekávat, že do pěti let bude důchod za 40 let poctivé práce stejně vysoký jako životní minimum. To je pěkná odměna za službu, v níž pracující občané tvořící hodnoty ztratili zdraví, možná i život. A ti co se dožili... jak se mají, co jim ze života zůstalo kromě pochroumaného zdraví? Já vím, že pro politiku je nejjednodušší odvést občana pohřebákem rovnou z práce. Zadluž se, buď šťastnýSchválně nám mladým ztěžujete podmínky, abychom, když chceme žít a založit rodinu, jsme tak nemohli učinit ze sociální dávky. Abychom se vám museli upsat k doživotnímu splácení dluhů, protože koupit byt a nebo postavit dům se s 8000,-hrubého prostě nedá. A my to máme podepsat? Tento váš vypečený plán? My máme právo na svobodný život. Pak se nedivte že drogy nám nabízejí více radosti než váš skvělý vypečený systém. Jak by se vám líbilo chodit do důchodu ve 45 letech? To by bylo prima, ne? Ve 45 letech už má člověk všechno... je celkem zajištěný... proč by zahníval na funkcích a bral desetitisícové platy? Nám mladým pak nezbývá, než si brát hypotéky, abychom měli kde bydlet. Tedy se jim upsat na doživotí. Může se stát že s vám na to vykašleme. Na ty vaše vypečené hry. Co budete dělat? Vyprovokujete občanskou válku? Zavřete statisíce lidí? No tak zavřete, aspoň budeme mít střechu nad hlavou i dobré jídlo hned a zcela zdarma. Zločinci, kteří vás okrádají ve velkém, nechť zůstanou venku s vámi. Kdyby byla jistota, že vás za pět let nevyhodí z práce... není problém... ale ta jistota tu není. Jsme lidé ne. Proč si nevyjít vstříc? K čemu jsou vám milióny z důchodového pojištění, když se nemůžete hnout z lůžka. Je to snadnéPokud se chcete mít tak blaženě jako já, následujte mne. Jsem nyní tak klidný, tak spokojený, tak soucitný, že mě nic nerozhodí. Cítím se svobodně, i kdybych pracoval v dole ve třísměnném provozu. A ačkoliv musím vyjít jen z 900 Kč na měsíc, přeji politikům vše nejlepší a děkuji jim za to že mi házeli klacky pod nohy, což způsobilo, že jsem duchovně dospěl. Žehnám této zemi a lituji těch jež se rozčilují a jen sami sobě dělají ze života peklo. Příčinu rozčilování totiž hledejte jen ve vás. Já ji našel, prohlédl a nyní jsem volný. Pojďte slavit... nestarejte se o zítřejší den. Z http://www.hloupy.chytrak.cz pro Britské listy vybral a upravil Radek Mokrý. |