Jestli je to obvinění, to vám samozřejmě řeknu. Které moje formulace, to bude velmi obtížné, protože tam jde o všechny formulace, které se týkají landsmanšaftu, církevnímu majetku, Benešových dekretů. Bylo na mě podáno trestní oznámení za podezření ze spáchání trestných činů šíření poplašné zprávy, pomluvy a hanobení skupiny obyvatel. Měla jsem se jich dopustit svými výroky, pronášenými v nedělním pořadu Sedmička 2. června 2002, 19. května 2002 a 19. listopadu 2002, kdy jsem šířila nepravdivé informace, že KDU-ČSL je spřažena se sudetoněmeckým landsmanšaftem, udržuje s ním nadstandartní styky, že sjezdů landsmanšaftu se pravidelně účastní oficiální delegace KDU-ČSL a že - podle moderátorky - "mají KDU-ČSL, česká katolická církev a sudetoněmecký landsmanšaft společné majetkové zájmy". To přímo čtu.

Trestní oznámení bylo dvoufázové. To je na tom velmi zajímavé. Bylo písemně podáno 4. června 2002 ještě bez důkazního materiálu. Ale 19. prosince 2002 bylo trestní oznámení rozšířeno o důkazní materiál a tím jsou neautorizované přepisy inkriminovaných Sedmiček, získané z Parlamentu.

Jak vím, že ty přepisy jsou z Parlamentu? Ty přepisy, jak mi byly ofoceny policií, mají dole na stránce internetové adresy. Vyplývá z nich, že to je vnitřní parlamentní síť - intranet. Je to zkrátka uzavřený web Poslanecké sněmovny.

Byla jsem pozvána k výslechu jako podezřelá za účelem podání vysvětlení.

Oni mi zavolali ve středu a já, protože se nikterak nebráním (zaprvé mám čisté svědomí a zadruhé se nijak nebráním spolupráci s orgány činnými v trestním řízení) jsem "okamžitě naklusala". Nebylo to tak, že by mi řekli "Musíte okamžitě zítra přijít". Bylo to po vzájemné dohodě. Ptali se mě , na kdy mě mají pozvat, a já to chtěla vyřídit co nejdříve, takže jsem ve čtvrtek spolu se svým advokátem a s právničkou televize Nova přišla na policii. Bylo to ve 13.30 - dohodli jsme se.

Musím říct, že vyšetřovatel se po formální stránce choval nesmírně slušně. Nakládal se mnou slušně. Choval se ke mně -- - nekřičel na mě - -

No, samozřejmě, souhlasím s vámi. To už jsou ale moje vývody. Popisuji vám faktický stav. Protože pak novináři říkali "Vy jste tam byla šest hodin!" "Jak s vámi zacházeli?" "To je hrozný!" Můžu říct jediné: zacházeli se mnou normálně. Nebylo to nijak hrůzostrašné.

Přišla jsem tam, policie mi sdělila, že to trestní oznámení podala sympatizantka KDU-ČSL, která je dočasně tělesně postižená a nepřeje si medializaci. To trestní oznámení je psáno - jak podle policie, tak podle mého advokáta, který ho četl - velmi odborným právním jazykem. Je to velmi zvláštní, protože vypadá jako opisované.

Jsou v něm odstavce, které mají navazovat na jiné odstavce, ale ty jsou jakoby přeskákány a pak jsou spolu pospojovány šipkami. Působí to dojmem, jako když někdo práva neznalý opisoval od někoho práva znalého. Je to psáno rukou.

Trestní oznámení není podáno jen na mě, ale je podáno i na politiky, kteří v těch Sedmičkách seděli. Ale pozor, ne na všechny. Je podáno na Langera, Ransdorfa, Grebeníčka a na mě - tedy v první řadě na mě, a potom na ty poslance, kteří jsou opozičními poslanci. Avšak kromě nich tam seděli i Gross a Kasal, což jsou poslanci koaliční, a jich se to trestní oznámení netýká. Na ně podáno nebylo.

Jak jsem zjistila nahlédnutím do spisu, tak v této věci vypovídaly lidovecké špičky, včetně předsedy Cyrila Svobody. A bylo velmi, velmi zajímavé, že mi pak neustále volali novináři a tvrdili: "Ale oni to popírají, oni nám tvrdí, že o tom absolutně nic nevědí." Přitom ti lidovci vypovídali na policii týden přede mnou. Podle dat, uvedených v protokolech.

Nakonec se tedy dva páni poslanci "přiznali", že skutečně vypovídali. To byl pan Toller a pan Karas. Hned mne ale v tisku očernili, že prý čerpám své informace od komunistů a že mé informace týkající se jejich osob - konkrétně Karase a Tollnera - byly lživé. Není to vůbec pravda. Já jsem si to okamžitě ověřila. Z mých úst jedinkrát nevyšlo, že například pan poslanec Karas by byl přítomen na sjezdu landsmanšaftu. V Sedmičce to tvrdil Grebeníček a já mu ještě říkala "Máte pro to nějaké důkazy?" Takže na tyto lidovce podám trestní oznámení, protože na titulních stranách šířili, že čerpám informace zásadně od komunistů a že lžu, což považuji za hrubé poškození své novinářské práce.

Byla to paní, která si nepřeje být jmenována. Já znám její jméno. Ale respektuji její přání. Nechci říkat jméno, protože existuje i zákon o ochraně osobních údajů. Já ji nebudu ani kontaktovat, ani vám to jméno neřeknu, ale prostřednictvím tisku jsem ji vyzvala, ať vyjde ze stínu a řekne, kde vzala ti sjetiny, které jsou používány jako důkazní materiál proti mně. Ať řekne, jestli je právník, anebo kde vzala tu sofistikovanou mluvu trestního oznámení. Pokud to neudělá, tak budu celou kauzu považovat za politickou a budu to neustále tvrdit.

Vy jste přece jako moderátorka Sedmičky musela hovořit v otázkách?

Samozřejmě, že to byly otázky.

A teď vám řeknu, jak byl výslech veden: Formálně korektně. Pomineme-li, že vůbec byl veden, což nás může pohoršovat, byl veden korektně - v tom smyslu, že se ke mně policie chovala slušně. To chci zdůraznit. Ovšem dotazy mě šokovaly. Protože ty dotazy zněly - například: "Proč jste dne 19.5 2002 začala Sedmičku touto větou: 'Jak vypadala mše na srazu sudetoněmeckého landsmanšaftu, kterou před chvílí odsloužil olomoucký biskup Jan Graubner?' Proč jste uvedla tuto větu a co jste jí chtěla docílit?"

Nebo se mě ptali: "Jaký byl smysl vašeho dotazu? Proč jste položila tuto otázku?" Jednu chvíli se mě ptal vyšetřovatel, na co jsem myslela, když jsem pokládala tuto otázku, a tak to už jsem mu řekla, ať mě radši předvolá v poutech, protože své myšlenky opravdu nepovažuju za krimininalizovatelné -- (smích). Tak to pak z protokolu vyškrtli... - na co jsem asi myslela, když jsem se na něco ptala... (smích)

Ne. Mám u sebe to, co ta paní podala. Z kopií nevyplývá, že by bylo cokoliv zaškrtnuto, ale vyšetřovatel, když se mnou vedl rozhovor, tak měl zvýrazňovačem vyznačené některé věty. Zřejmě označení vyplývalo z jeho úsudku.

Byly tam zmínky o landsmanšaftu a policie si už sama rozhodla - alespoň tak to na mě působilo - které otázky mají být s pomluvou (šířením poplašné zprávy a hanobením skupiny obyvatelstva) spojovány, které mají být předmětem šetření.

Omlouvám se, že se směju, ale bylo to opravdu komické. Pravda je jedna. Já, abych měla argumenty, velmi často kladu otázky konstatováním faktů.

Já vím. Jen vám vysvětluji, jak to probíhalo. Fakta, která v otázkách uvádím -- podotýkám, že jsem nikdy, za celou dobu, co dělám Sedmičku, a v podstatě snad nikdy za celou svou novinářskou práci, ale to si nevzpomínám přesně, ale Sedmičku přesně vím -- jsem nemusela dávat tiskovou opravu, omluvu. Nikdy nic. Nikdy fakta, která uvádím, nikdo nerozporoval. Ze strany tiskového zákona nikdy.

No, a tak jsem čelila dotazům: "Jak víte, že Vatikán uzavřel konkordát s Hitlerem, což zaznělo ve vaší otázce dne tehdy a tehdy." (smích) Odpověděla jsem: "Vážený pane kapitáne, vím to z literatury, z dějepisu, (smích) z encyklopedií, vím to z internetu." Dokonce jsem panu kapitánovi vyhledala (smích) na internetu církevní dějiny a tam jsem mu ukázala, jak Vatikán (smích) uzavřel konkordát s Hitlerem v roce 1933.

Prostě šokující na tom bylo to, že kdyby si policie chtěla ověřovat má tvrzení, všechna si je mohla ověřit z veřejných, otevřených, dostupných zdrojů. A vůbec je nemusela - -

Ano. Já jsem to i tak definovala. Já to považuji osobně za zastrašování. Sedět někde šest hodin -- co ještě, víc než šest hodin - a říkat policii, že si má najít v encyklopedii nebo v učebnici dějepisu, že Vatikán uzavřel konkordát s Hitlerem, to opravdu považuji za popotahování. Policie, pokud opravdu chtěla vyšetřovat i tyto paragrafy (a já respektuji jako občan to, že povinností policie je šetřit trestní oznámení, pak je otázka způsobu, jakým to dělá., samozřejmě) tak všechno, co bylo v pořadech řečeno, si mohla dohledat z veřejných zdrojů.

A ještě bych chtěla říct jednu věc. Policie mě vyšetřovala na základě přepisů, které nebyly autorizované. Já vůbec nevím, jestli ty přepisy nebyly pozměněné. My ty pořady ze zákona archivujeme třicet dnů.

Já jsem před sebou tu audiovizuální verzi vůbec neměla. Prostě nevím, kdo si kde na jakém počítači v Poslanecké sněmovně zkopíroval transkripty pořadů a třeba v nich udělal i nějaké dodatečné změny. Neumím říci, jestli sjetiny, kreré byly proti mně použity jako takzvaný "důkazní materiál" mé zločinnosti (smích) byly pravdivé ve smyslu, že to byly opravdu slovo od slova přepisy inkriminovaných Sedmiček. Přesto je policie používala jako důkaz. Oni se přiznali, že sami nevědí, zda je to autentický přepis.

Chtěli, abych já jim ty přepisy autorizovala. Řekla jsem jim: "Pánové, vy jste se zřejmě zbláznili. Porovnejme audiovizuální verzi a pak se bavme."

Já nevím, jestli je. To musí říci televize Nova. Já si sama pořady nearchivuji. Rozuměte - záznamy archivuje vysilatel. Ale možná ty pořady existují. Jsou na internetub - nevím, jak hluboko zpátky. Nova má svůj internet. Ale policie se ani neobtěžovala porovnat přepisy s internetem, rovnou si zaškrtala větičky v jakémsi přepisu. Těch přepisů, rozuměte, těch je na webech politických stran, na různých mediálních webech mnoho. Přepisy dělá celá řada agentur a žádná z těch agentur zaprvé: nemá povolení té televize to dělat (ale dobře, vem to čert), a zadruhé: nemá znění od televize Nova autorizováno. Nemá.

Pane Čulíku, vy žijete v jiné kultuře.

Ano. Ale mám-li být úplně upřímná - a teď budu naprosto upřímná - a nechci, aby to vyznělo špatně: Nemít zázemí svého manžela [podnikatele], nemít právníka, advokáta, u kterého se nemusím ohlížet na fakt, že jeho hodina stojí tolik a tolik a je tam se mnou tolik a tolik hodin, nemít své zkušenosti s kauzou Česká televize a být jen v roli novináře, který musí živit sám rodinu, tak už jsem teď s odpuštěním pokakaná v koutě a mám vážné obavy o svou existenci.

To, že si vyšlápli zrovna na mě, která je shodou okolností vybavena jinak, než - řekněme - převažující skupina novinářů, tak to se jim "jenom nepovedlo". Ale já být v jiné životní situaci, tak si vůbec nejsem ničím jista. Říkám to úplně upřímně.

Podepsala jsem to, co jsem vypověděla. Třeba, že jsem se ptala proto, že mě to zajímalo... (smích) Nebo tam byly dotazy: "S jakým cílem jste položila tuto otázku?" A já jsem odpovídala: "S jediným cílem pokládám své otázky. Aby mi respondent odpověděl a abych informovala diváka." Tak jsme sepsali takový protokol, a já na závěr toho protokolu dala své prohlášení, které zhruba zní takto:

Ano. Ten vyšetřovatel - opět velmi slušně - mi neřekl, že ho vydají. Řekl mi, že mě musí upozornit, že pokud to budu medializovat, může být soudem vydán příkaz na předběžné opatření, které mi zakáže mou novinářskou práci. On neřekl, že to udělají stoprocentně. On řekl, že mě musí upozornit, že toto může nastat. To mi řekl. Ano.

To nespecifikoval. A já s vědomím všech rizik jsem hned druhý den vše zveřejnila. Učinila jsem výpověď, mohla jsem si potom to celé ofotit, mohla jsem nahlédnout do spisu, kde jsem zjistila, že tam vypovídaly lidovecké špičky.

No, třeba, že - (smích) Je to velmi legrační... Že na sjezdu landsmanšaftu sice byli, ale že tam nebyli jako poslanci, ale jako soukromé osoby. (smích) Někteří z nich...

Jak jsem pročítala protokoly, šlo to "po faktech". Jestli je pravda, že tam byli. -- Karas řekl, že tam nebyl, ale hned v tisku uvedl, že jsem tvrdila, že tam byl, ale ono to není pravda. Nikdy jsem neřekla, že byl Karas na sjezdu landsmanšaftu. Jak jsem už uvedla, to řekl v pořadu Grebeníček, ne já. A já jsem ještě Grebeníčkovi říkala, že to je závažné tvrzení, a jaký má pro něj důkaz. A on na to reagoval, že to ví. Proti němu seděl Kasal, který mu řekl: Není to pravda. Já řekla: "Pánové, v tomhle se neshodnete, pojďte dál". A přesto oni na mě plivou ještě i poté. Píší v tisku, že tvrdím, že Karas byl na sjezdu landsmanšaftu, já jsem to v životě neřekla. Pokračují v očerňování osoby dál zcela bezostyšně, na titulních stranách novin.

Na policii to leželo téměř rok a já jsem vyšetřována teď , kdy koalice v médiích, cituju: "doufá v jinou vyváženou Novu" - to říkal Cyril Svoboda. Kdy ministr kultury zkoumá zpravodajství publicistiky a když Špidla vykřikuje, že věří, že teď se Nova změní. A titulky v novinách vypadají stylem "Železný je pryč, a co Bobošíková?"

Ono by se jim to mohlo docela podařit.

V neděli 1. června jsem vysílala. Vysílala jsem v naprosto stejném duchu, kdy jsem šířila vtipy o vládní koalici. Ovšem - rozumíte - mně to všechno píšou diváci. A ten pořad je tak úspěšný, protože já tam reflektuju to, co mi lidé píší. A jestli mi někdo pošle vtip, že Rusnok leží Špidlovi v žaludku a potká tam Mareše, Kalouska a Svobodu a říká: "Pánové, jak jste se sem dostali, když mě Špidla spolknul?" a oni řeknou: "No, my jsme přišli druhou stranou." (smích) Tohle je karikatura. Takto občané reflektují postavení malých stran ve vládní koalici. No tak to tam řeknu. Jsem zvědavá, co se -- (smích) -- zase bude dít. Protože já se měnit nehodlám. Respektuji i to, že mě může někdo vyhodit, ale pokud to půjde, tak svoji práci nezměním, to bych na sebe musela plivnout.

Svolala jsem tiskovou konferenci. Musím říct, že to pro mě opět byl velmi zvláštní zážitek a možná vy, kdybyste tam byl, by to pro vás "vypovídalo" ještě mnohem víc než pro mě. Novinářů tam bylo strašně moc. Tiskovku jsem uvedla fakty: respektuji právo každého podat trestní oznámení, respektuji povinnost policie podání šetřit, ale vysvětlila jsem jim také, že jsem podezřelá z trestných činů a mohu dostat až dva roky, ale v tuhle chvíli považuji za mnohem cennější, abych dostála svým povinnostem novinářky. Že to vše líčím s plným vědomím toho, že mě policie upozornila, že má slova nebude v žádném případě komentovat, tedy že to kolegové nemohou ověřit z druhé strany. A ti novináři, když jsem jim vše vylíčila, zůstali jak přimrazeni a zazněl jen jeden jediný dotaz. Byla jsem úplně v šoku. Nepochopila jsem vůbec, proč byli tak přimrazeni. Jestli je to nezajímalo a mysleli si, že přeháním, anebo byli v takovém šoku?

Je to možné.

Fakt je, že jsem ještě požádala karikaturistu Mareše, aby mi nakreslil úžasnou karikaturu, jterá se jmenuje Jana Bobošíková po zásahu KOKOKO - přičemž KOKOKO je Koaliční Koniášovo Komando. A - (smích) - na té karikatuře já klečím a nade mnou stojí Cyril Svoboda s křížem, Posselt s bičem a Cyril Svoboda říká: "Dva roky natvrdo a bude ti odpuštěno, dcero - možná" a Posselt říká "Další, prosím". A já říkám: "Landsmanšaft a restituce na obrazovku nepatří, teď už to vím." A když jsem tam rozdávala tuto karikaturu, tak za mnou někteří kolegové chodili a šeptali mi: "Paní Bobošíková, vždyť to vám může strašně ublížit."

Rozumíte? V této společnosti začíná převládat atmosféra strachu. A to je něco, co mi hrozně vadí.

Zavolala mi poslankyně Marvanová, že to považuje za porušení ústavy, že je tím pobouřená, že za mnou stojí a že kdybych cokoliv potřebovala, ať se na ni obrátím. Musím říct, že mě to velmi potěšilo a s jejím svolením jsem to novinářům hned řekla. A v neděli jsem měla v Sedmičce Jana Rumla a když ta Sedmička skončila, tak mi Jan Ruml velmi vážně řekl, že pokud jde o tu moji kauzu, že má připraven spacák...