Bohužel, euroskeptické hlasy do "českých" médií a na veřejnost prakticky nepronikly, a vládní nedemokratická euroagitační kampaň stála každého z nás nemálo peněz. Je proto neuvěřitelné, kolik neziskových organizací se našlo, aby opět za naše či cizí, a často i za své (!) prostředky iniciativně přiložily polínko v podobě nějaké té "veřejně prospěšné propagandistické show" -- místo aby podporovaly rozpoutání demokratické diskuze nad možnými variantami. (Předložili nám vážení politikové například přehled možností spolupráce v rámci Visegrádské čtyřky nebo Evropského sdružení volného obchodu EFTA?) Ještě nepochopitelnější však zůstává, jak zoufale málo jich pochopilo, jak nečistá hra se tu s námi hraje, a odvážilo se jít úzkou cestou a proti proudu...

Že podnikatelé, zaměstnanci, umělci i "revoluční" svobodomyslní studenti byli lacině opiti rohlíkem čtyř imperialistických pseudosvobod a vizí pokroku a blahobytu -- budiž. Ptám se však: Kam zalezl celý slavný "hlídací pes demokracie", totiž neziskový sektor? Nevadí mu jednosměrka do nedemokratické EU se zákazem couvání, o níž i sám Günter Verheugen říká: "Kdyby se EU u nás ucházela o členství, museli bychom ji odmítnout, ve věci demokracie by propadla!"? Anebo pošel již úplně, dřív než se naučil pořádně štěkat, či snad byl zkorumpován mrzkým eurem, a věrně čeká na kýženou kost z polozdechlého eurozajíce v neprůhledném europytli?

V evidentní krizi se nachází zejména ekologické hnutí, které bylo obvykle aktivním předvojem občanské společnosti. Ano, jistě, řeší své nemalé existenční potíže, na druhé straně však naprosto nepochopilo základní principy trvale udržitelného života -- zejména onen zásadní, že bez skutečné demokracie nebude ekologie. Topí se v řešení lokálních ekošarvátek či parciálních ekoproblémů, a už se těší na "přísné evropské ekonormy". Pořádnou ekologii prý totiž nelze bez důkladné globalizace -- pardon, integrace -- prosazovat...

A co "obrozená" Strana zelených? Nabízí nějakou udržitelnější alternativu, než glajchšalt / izolace? Bohužel ne, jelikož nemoc šílených eurofilů masově postihla i ji. Zdá se, že je plná fanatických eurokratů, kteří jako jeden muž řičí a tleskají: Není jiné volby, tedy kupředu levá, soudruzi, s nadnárodní EU na věčné časy, a nikdy jinak! (Díky Bohu za jejich "nepřítele občanské společnosti číslo jedna" -- skeptického Klause!)

I v případě, že referendum skončí zázrakem dobře (rozuměj odmítnutím rozpustit se v EU), jedno je jisté. Náš i evropský neziskový sektor totálně a fatálně selhal, a koncept občanské společnosti v podmínkách materialisticko-egoistického kapitalismu se zřejmě neosvědčil. Masa durchundurch zpitomělých konzumentů s úsměvem idiota spolehlivě následuje své instinkty, ovládané cukrem a bičem, respektive šrajtoflí a živočišným strachem z války či terorismu. Vivat eurománie! Sledujte obraz EU na svých billboardech, a rychle si vsaďte na dvanáctihvězdičkové ANO!

Podle mnoha indicií není dnešní Evropa, podkopávající si své vlastní základní pilíře -- kulturu křesťanské etiky a demokracie, kritické myšlení a zodpovědnou svobodu jednotlivce -- zdaleka v rozkvětu, nýbrž naopak zřejmě nezadržitelně spěje pod mariánskou vlajkou k neslavnému totalitnímu úpadku. Co na tom, že za naši suverenitu bojovali a umírali naši otcové, dědové, pradědové... Národní státy jsou starožitnost, vzkazuje globalistický vizionář Havel. A vysmátý americký multimilionář tvrdí: Přijde nová revoluce, a po ní nový středověk. Co vlastně víme o skutečném zákulisí dějin?

Smutně a nelehce se mi píší tyto řádky. Je už pozdě, smráká se, brzy asi nastane temno a objeví se opět známé hvězdy (zajisté pěticípé). Doufám, že ještě stihnu přečíst aspoň kousek Švejka; špetka lidského nadhledu jistě přijde vhod...