Na rozdíl od jiných osobně nevidím nic špatného na upozornění v níže publikované výzvě, viz ZDE, že se komunistická strana v České republice nikdy nedistancovala od zločinů totalitního režimu, ani se za ně neomluvila.

Signatáři výzvy nikoho nezavírají, ani nikomu nic hrozného nedělají - základním právem občana v demokracii přece je upozorňovat na chyby a nedostatky programu a politické filozofie svých soupeřů a odpůrců - demokracie je diskuse. Signatáři výzvy mají plné právo poukázat na to, že z politikou KSČM nesouhlasí, říci, že s komunisty nechtějí mluvit - i zdůvodnit proč.

Jiná věc by byla, kdyby někdo komunistům oktrojoval kolektivní vinu - kterou zcela zjevně nemají. Těžko nese dnešní pětadvacetiletý člen KSČM vinu za stalinské zločiny padesátých let, i když osobně bych se obtížně vyrovnával s myšlenkovým dědictvím této strany a nevím, jakými logickými skoky to takový pětadvacetiletý mladík či dívka dokáží...

Ještě jiná věc je, nakolik "kvalitnější" jsou politikové z všech těch ostatních politických stran, na něž signatáři výzvy apelují, aby se s komunisty nespolčovali. Jsou skutečně tito "mainstreamoví" politikové o tolik "solidnější" než "extremističtí" komunisté? Velmi bych o tom pochyboval.

Dnešní KSČM není extremistická strana, už třináct let zcela respektuje zásady demokratického provozu a je jako taková nyní v parlamentě i přijímána. Je to - zejména v poslední době - v důsledku tlaku normální volební aritmetiky. Proto i Klaus nyní tlumí svůj někdejší intenzivní antikomunismus. Chová se pragmaticky - podle toho, co mu nese politické ovoce. V první polovině devadesátých let mu ještě lidé na primitivní antikomunismus naletěli, dokázal jím zabránit veřejné diskusi a ochránit svou vládu před ostřejší racionální analýzou její činnosti. Dnes je tomu jinak, velká podpora KSČM je pro něho výhodná, tak už na komunismus nenadává. Filozofický vývoj u Václava Klause v tom nebude. Ať už si o Klausovi, jeho chování a jeho osobě myslíme cokoliv, nelze mu upřít, že vždycky dokázal citlivě odhadovat nálady v české společnosti, využívat jich a jednat podle nich. Byl to vždycky čirý pragmatismus, ne-li rovnou manipulace.

Program KSČM je ovšem kontroverzní a rozporný - vážným problémem je odmítání KSČM vypořádat se s totalitní minulostí své předchůdkyně.

Avšak snaha zatlačovat KSČM do pozice "extremní strany", s níž se neuzavírají žádné politické kompromisy, je pošetilá. Jediné, čeho se by tím dosáhlo, bude, že se KSČM současnou vládnoucí politikou v ČR nezkompromituje (paradoxně se stala KSČM jedinou politickou stranou, která si během privatizačního rozkrádání devadesátých let uchovala čisté ruce :).)

A volební aritmetika je neúprosná: Jestliže pro komunisty lidé budou chtít za základě svých současných politických zkušeností a na základě svého společenského, politického i ekonomického odcizení hlasovat, tím, že tu stranu postavíte "mimo zákon" a budete ji ostrakizovat jako "extremistickou", jen způsobíte, že ji bude během času podporovat stále více lidí jako jedinou nosnou politickou, protivládní alternativu v době, kdy se všechny "hlavní", "legitimní" politické strany navzájem zdiskreditovaly.

Není ovšem samozřejmě nic špatného na hlásání nespolupráce s komunisty. Každý má právo voličům doporučovat, koho mají volit nebo koho ne.

Pozor však - v postmoderním světě relativních a subjektivních hodnot (a právo na vlastní, individuální, subjektivní názor bez pevných morálních zásad se nevyznává snad nikde tak intenzivně jako v současné ČR) všechny ty apely na objektivní morálku asi nebudou moc platné.

Pokud dospěje dvacet nebo třicet procent národa na Ostravsku anebo Chomutovsku - v oblastech s velkou nezaměstnaností - k přesvědčení (podle mého názoru mylnému), že jen komunisté jim odpomůžou od nezaměstnanosti, těžko je od tohoto přesvědčení odradí pseudointelektuální "morální" apely...

To ovšem přirozeně neznamená, že to, že se KSČM nedistancovala od totalitní minulosti, nezůstává vážnou vadou na její "kráse" - stejně tak jako její rozporný politický program...

(Psáno též pro ČRo.)