Nechtějte raději vědět, kdo je zde obecně uznávaný myslitel, spisovatel nebo umělec a k čemu je potřeba míti nejméne třináctiletou zkušenost v oboru. Jistý spisovatel označil příslušníky tohoto národa za tajtrdlíky a kazisvěty a jiný zase zase za vychytralé slouhy, ale tajtrdlíci, kazisvěti i slouhové se mohou cítit dotčeni, neboť i oni mají svou osobnost a nevyskytují se pouze v davu. Jde o přemýšlivý národ, má-li se přiložit ruka k dílu a naopak manuálně zručný, je-li třeba přemýšlet, ale je třeba přičíst k dobru, že všeho nechá a nedbá na rodinu je-li možno udávat.

No jistě, kdo jiný vše ví a vše zná lépe? Hloupost je s lišáckým úsměvem (ten je způsoben nemírným pojídáním knedlíků) prodávána jako vrchol inteligence (tu si měří teploměrem ve stupnách Celsia) -- ne náhodou je národním vzorem hrdina s oligofrením úměvem z národní pohádky Chytrý Honza, ve které se hloupost s chytrostí zaměňují tak dlouho, až ani ten nejhloupější či nejchytřejší nic nepozná a ve frontě na okurky -- fronty a kyselé okurky jsou konstitučním elementem tohoto národa -- vás všichni předběhnou s tím, že jste pěkný šibal.

Za posledních stopadesát let se zde nic nezměnilo -- nepočítáme-li to, že se pár oprýskaných kontrukcí za obecného povykování vkusně přelakovalo na růžovo a pár růžových, nebo snad oprýskaných?, zdemolovalo nebo přelakovalo na šedivo. Korupce dosáhla takových rozměrů, že by byla zcela neúčinná, kdyby ji neorganizovala policie. Ta má také na svědomí větší část zločinnosti, jak jinak, ví všechno lépe.

Přesto, že tito chytráci považují svou smradlavou, promočenou a promrzlou domovinu, kde je neustále zima, prší nebo oboje, za pupek světa, rádi argumentují -- neboť vše vědí lépe -- příklady z ciziny. Tam skupinově navštěvují samoobsluhy, aby si pak s pocitem, že ušetřili, společně, kazdý za své a každý potají, cpali teřich turistickým salámem. Po návratu je hřeje pocit, že na ně nikdo nemá: obyvatelé Itálie jsou špinaví a u Němců zase příliš čisto.

Na hokynáře a trhovkyně hledí však s bezmeznou úctou a dokořán otevřenou pusou, nic je tak nepotěší mohou-li si koupit půl kila shnilých pomerančů se zmrzlou mrkví a kedlubnou, nic z toho jinde neseženete, nebo vlastnit totéž v psané podobě. Proto rádi nakupují i knihy, které však nikdy nečtou -- vědí vše lépe - a koneckonců stručný obsah se dovědí od autora a hokynáře v televizi nebo na stránkách novin a časopisů.

Národním pamlskem je guláš, ten však mají spíše v hlavě než na talíři a národním morálním kreditem je "co za to" a přesto, že velkorysost se počítá v desetnících, nahrabou si někteří milióny, které rozverně utrácejí za módní oblečky ze seconhandu, ojeté mercedesy a prošlé laskominy ze supermarketu. Světovost a váženost a moudrost hlavy státu je argumentována přesvědčivě hloubkou jeho předklonu vůči mocnějším okolního světa.

Podobně jako prasata v prasečinci nadevše a oddaně milují svobodu a běda tomu, kdo nejsa jedním z nich zpoza plotu nebere vážně uslintaná korýtka, ze kterých se cpou demokracií a podobně jako vepři ve vepříně si potrpí na čistotu a pořádek a se zlou se potáže špinavec ten, který by se posmíval jejich upatlaným zadkům. Jsou často introvertní nesedí-li zrovna v automobilu, dokáží se však odvázat i pro maličkost, jsou-li v početní převaze. Vědí vše lépe, je-li jich však více pohromadě - vědí vše ještě lépe. Proto se rádi sdružují při každé příležitosti na náměstích (podaří-li se omylem jednou za deset let v cizině žijícímu národnímu mužstvu vstřelit vlastní branku, je-li již o všem jinde rozhodnuto, není-li možno nic zkazit, skončí-li oblíbeny seriál v televizi, jsou-li k tomu vyzváni stranou a vládou), kde pláčí, podepisují, organizují a vychvalují hlučně své schopnosti -- především rozvahu a poslouchají . Doma pak, když si převlékli usmolený kabát, pohovoří o revoluci a jdou udat souseda dříve, než soused udá je.

Řekneme-li, že někdo "všechno ví a všechno zná -- lépe" není to totéž, jako když někdo "všechno ví a všechno zná". Na ty první si nikdo nepřijde. Na ty druhé také ne.