Že ten, kdo chce zabíjet, bývá pak sám zabit. Že se ten, kdo si moudrost plete s chytrostí a někdy i vychytralostí, může se také přepočítat - třebas náhodou. Že ten, kdo ignoruje jemné předivo přirozeného běhu dějin a zapaluje cizí chrámy v domění, že tím zvětší svou slávu, se sice dostane do historie, ale v souvislostech méně příznivých, než by sám chtěl. Chrám může být znovu postaven, ale jméno paličovo nikdy není zapomenuto. Třeba několik tisíc let...

Ale zpět ke kultuře a náboženství, které by křesťanstkým zanícením se zalykajícímu americkému prezidentu mohlo být přeci jen bližší. Když jeden ze zástupců Nazaretského na Zemi, papež Urban II., roku 1095 plamenně vyzval k "tažení na pomoc" východním souvěrcům a k "osvobození" Svatého hrobu, možná ani nevěděl, že si k tomu vybral velice příhodnou dobu. Tato "pomoc" však ukázala svou pravou tvář už při přechodu Uher, kdy nikým neřízený fanatický a vyhladovělý dav vyplenil několik pevností, menších měst a vesnic svých katolických souvěrců. Pokud se cílem rabování stali už katolíci, ještě méně vybíraví byli ke křesťanům východního vyznání, nebo k Židům (jeden pogrom se dokonce odehrál i v Praze).

Těch "křižáckých" tažení "rytířů od Svatého hrobu" se pak do Svaté země uskutečnilo ještě několik. Místo aby sjednotily křesťanstvo, přičinily se o prohloubení rozkolu mezi národy. Namísto proklamované pomoci východním souvěrcům, křižáci vyplenili Konstantinopol a zničili při tom celou řadu kulturně nedocenitelných děl. Pogromy a vraždění, které se ve Svaté zemi (ale ne jen tam) rozmohly, neměly zatím obdoby. A vyznívají ještě krutěji ve srovnání s civilizovanějšími muslimy.

Když papež sháněl peníze na finančně náročné tažení, zavedl platby, kterými se mohl každý věřící nepřímo zúčastnit výpravy. Za účast na křížovém tažení se po smrti podle katolické církve dosahovalo vykoupení. Tím byly položeny základy k prodávání odpustků. Západoevropské státy také utopily ve výpravách ohromný kapitál. Došlo sice k zbohatnutí některých přístavních měst, hlavně Benátek a Janova, které dostávaly za námořní podporu značná privilegia v dobytých oblastech, ale celkově Evropa zchudla. Výpravy nepřinesly křesťanskému světu ani obchodní rozkvět. Obchodní styky existovaly už před křižáckými výpravami a podstatněji jimi nebyly ovlivněny. Několikrát se dokonce stalo, že některé evropské přístavní město dodávalo proviant nevěřícím.

Peníze hýbaly i tehdejším světem. Přestože výpravy zaujaly v evropských dějinách důležité postavení, pro Blízký východ byly jen další krátkou a krvavou epizodou, dalším kořistnickým nájezdem, jakých tato oblast zažila bezpočet předtím i potom...

Tolik téměř zapomenutá minulost - anebo budoucnost?