V projevu, který byl natočen minulou sobotu v domě Chrétienových v Shawiniganu v Quebeku (nikoliv v rezidenci ministerského předsedy), řekl Jean Chrétien, že válka není nevyhnutelná a dodal, že je Saddám Hussein jasně "v pasti" a "kdyby byl dostatečně chytrý, že by o weekendu jednal, ale že je na to příliš velký blázen". Tato část projevu se ale do éteru nedostala i když nějaký starší politický poradce pana Chrétiena zdůraznil, že slovo "blázen" nebylo použito, aby charakterizovalo Saddám Husseina osobně, ale ve smyslu, že by "byl blázen, kdyby neodzbrojil".

Jean Chrétien pokračoval, že problém se Saddámem Husseinem je ten, že už jednou použil biologických zbraní proti svému vlastnímu obyvatelstvu a že nejedná v nejlepším zájmu iráckého obyvatelstva: "Zdá se, že není příliš racionální. Jsou to jeho vlastní lidé, kteří budou platit cenu [za jeho jednání]. Myslím, že jsou Američani na něho až příliš silní. Nejedná se o skutečný souboj... Řeknu vám. že být v jeho kůži, třásl bych se jako osika".

Takto formulovaný projev měl zřejmě za cíl přesvědčit Bushovu vládu, aby se nepouštěla do invaze Iráku bez předchozího schválení Radou bezpečnosti OSN. Taková invaze se zdá neodvratitelná někdy po 17. březnu, což je termín, který daly Spojené státy a Británie, aby Saddám Hussein dokázal, že odzbrojil.

Condoleeza Ricová, státní poradkyně pro bezpečnost, která také vystoupila v programu televizní stanice ABC nazvaném "Tento týden" tvrdě odmítnula názor kanadského ministerského předsedy Chrétiena, že byl Saddám Hussein "dán pod kontrolu": "Jak dlouho si myslíte, že by se podařilo udržet ho pod kontrolou? A pod jakou kontrolou si myslíte, že je? Vůbec není "pod kontrolou". Pořád ohrožuje svoje sousedy. Problém s názorem, že je pod kontrolou, je ten, že ta "kontrola" vůbec nefunguje a za druhé, víte, jak tím trpí irácké obyvatelstvo? Budeme je udržovat permanentně izolované od mezinárodní společnosti?"

V rozhovoru pro stanici ABC mluvil Jean Chrétien také výmluvně o nebezpečí, které hrozí světu, jestliže by Spojené státy provedly invazi do Iráku bez souhlasu OSN: "Víte, bylo by to velice špatné, protože Američani jsou teď jedinou supervelmocí. Měli byste to uvážit, protože to velice znervózňuje některé lidi. Víte, já si nestěžuji - já mám ohromně dobré vztahy ke Spojeným státům a s vaším prezidentem - a nemám teda problém. Jsou ale lidé, kteří snadno nevěří vašim slovům. Mají otázky a bojí se mít na světě jedinou supervelmoc, je to pro ně nebezpečné".

Kromě toho vyslovil ministerský předseda znova svoje obavy z jasně formulovaného požadavku Bushovy vlády na "změnu režimu" v Iráku, který byl rozšířen z původního požadavku na odzbrojení jako podmínky, aby se zabránilo válce. Takové odůvodnění války by vytvořilo nebezpečný precedens, kterého by mohly použít jiné státy, kdyby chtěly svrhnout vlády jiných zemí. Jean Chrétien pokračoval: "Čína by mohla říct: 'Hmm, máme někde problém a víte, nám se tam ten režim nelíbí, takže my jej změníme'. To je, proč je takový postup nebezpečný. Víte, každý použije tu vaši situaci jako pretext... Kde se zastavíte? Víte, je-li to OK jestli to uděláme tady, proč by to nebylo OK jinde?"

Jean Chrétien srovnal nynější konfrontaci s Irákem s konfrontací se Sovětským svazem, která trvala celá desetiletí: "Vyhráli jste Studenou válku bez použtií jediného tanku, jediné rakety a při tom nikdo neztratil život. Už není SSSR. S Irákem to je podle mého názoru stejné. Ohromně vyhráváte".

Jean Chrétien dostal otázku, zdali se odlišný názor Kanady na to, jak řešit situaci s Irákem, promítne do vztahů mezi Kanadou a USA. Odpověděl: "Ech, moc ani ne. My máme blízko k Američanům a vždycky jsme pomáhali na světě s udržováním míru. Víte, ta situace je jasná prezidentovi aspoň rok, co Kanada udělá".

Poznámka MK: Projevy Jeana Chrétiena jsou všechny v tom stylu, jak jej i tentokrát tlumočily noviny. Jestliže si někdy nevidí do úst americký prezident, o čem mluví, kanadský ministerský předseda má problém s tím, aby své názory jasně vyslovil. V tomto případě je nutné ocenit jeho snahu už podruhé promluvit k Američanům a říci jim svůj názor na zbytečnost a škodlivost války proti Iráku. Kdo jiný by se snažil říci rozsáhlému publiku rovnou do očí totéž, že je Irák prošpikován zbrojními inspektory, že tam létají nad hlavami lidí americká letadla a že je v okolních zemích soustředěna americká vojenská síla, která je mnohonásobně větší na to, aby se mohlo mluvit o "válce" - i když nepřipomenul dlouholetou blokádu Iráku - vývoz i dovoz. Kdo jiný varoval Bushovu vládu, že svržení vlády jiného státu bez projednání situace v Radě bezpečnosti OSN by vytvořilo nebezpečný precedens pro celý svět než Jean Chrétien? Nemluvil sice uhlazeným jazykem chladného diplomata, ale vyjádřil obavy velkého počtu lidí na světě, kteří si kladou podobné otázky, oč vlastně jde americké vládě George W. Bushe. Fingovaný strach ze Saddáma Husseina je příliš průhledný, přestože se "jestřáb" Condoleeza Ricová úporně snažila varovat před ním i když je "pod kontrolou". Obava o irácké obyvatelstvo je rovněž fingované - podobné obavy neprojevuje Bushova vláda třeba o Palestince ale ani je nemá z izraelských zbraní "hromadného ničení" (kde hromady ssutin dělají z palestinských domů "konvenční" tanky a buldozery).

Noviny "The Daily Telegraph" nám už slibují nezapomenutelné zážitky, které nám bude přinášet americká televize. Přestože nebylo povoleno vybavit přilby jednotlivých vojáků televizními kamerami, kameramani budou hned v prvních vozidlech, aby se měli televizní diváci nač těšit a mohli vidět, jak jsou nepřátelé koseni americkou palbou... padají... ještě dýchají... už nedýchají... Je o tom velký článek s titulkem "Ultimate reality TV: live from battlefields" (Nejskutečnější skutečnost v televizi: přímé vysílání z bojišť). Americkou dychtivost po lidské krvi se tedy přece snaží někdo uspokojit - a ještě na tom vydělat. Kanadský ministerský předseda Jean Chrétien by svým smířlivým úsilím jen všechno zmařil.