Konkrétně válka v Iráku je názorným příkladem války špinavé. Tam totiž nejde o strach z Husajna, protože Husajn je dnes nejslabší za posledních dvanáct, třináct let. Zrovna včera říkal nějaký zpravodaj v ČT, který mluvil přímo z Perského zálivu, že armáda Saddáma Husajna je vyzbrojena a vystrojena mnohem hůře, než byla v roce 1999, kdy tehdy v únoru začala válka proti Husajnovi, tehdy ospravedlnitelná, protože on přepadl Kuvajt. Dnes je Husajn vydáván za obrovskou hrozbu světového míru a na druhé straně reportéři přiznávají, že jeho armáda je mnohem slabší, než byla v době, kdy byla poražena během chvilky. To znamená, že jde o pouhou záminku. Domnívám se, že v Iráku jde minimálně o dvě věci, jednak skutečně o tu ropu, to není nějaký výmysl levičáků, když si čtete francouzské, německé, britské pravicové deníky, tak zjišťujete, že většina těch komentátorů mluví o ropě jako o jednom z hlavních důvodů. V současné době se tamní zásoby odhadují na 112 miliard barelů a očekává se, že přinejmenším jednou tolik bude ještě odkryto na zbývajícím území Iráku, protože z 90% tato země ještě není prozkoumaná, a kdo tedy kontroluje tuto zásobu ropy, která je dnes druhá největší (po Saudské Arábii) na světě, tak může v horizontu 10, 20 let libovolně ovlivňovat ceny ropy na světových trzích - což je ekonomice, která je na ropě postavena doslova k nezaplacení.

To je první důvod chystané války, a ten druhý je geopolitický: Irák, to je Mezopotámie, kolébka civilizace, to je místo, odkud je všude blízko, místo, ze kterého můžete ovládat jak sever Afriky, tak se snadno dostat do hloubi Asie nebo kontrolovat jihovýchod Evropy. To znamená, že ten, kdo ovládne Irák, bude kontrolovat jeden z nejdůležitějších bodů dnešního světa.

Tady je nebezpečí, aby ti, kteří jsou proti válce, se zároveň nestylizovali do role nějakého antiamerikanismu. Například já jsem spoluautorem petice "Nikoliv naším jménem", a ta naše petice byla inspirována dřívější stejnojmennou americkou peticí, takže jsme vlastně podpořili boj amerických občanů proti Bushově administrativě. Sám proti Spojeným státům obecně výhrady nemám a například spousta našich ekologických přátel pochází ze Spojených států a jsou tam organizace, které my v ekologické činnosti vlastně napodobujeme. Takže pro mě není Američan jako Američan. A prezident Bush a Bushova administrativa, to je kapitola sama o sobě a já se domnívám, že ta vláda je velice nebezpečná. A například minulý týden němečtí Greenpeace vydali ve svém časopise analýzu, která tvrdí, že to, co dělá Bushova vláda, hrozí nástupem fašismu v USA.

U těch protestů v České republice je nápadné to, že ony v podstatě téměř neexistují. Když vezmeme v úvahu, co se děje např. v Římě, v německých městech, a to relativně i v menších německých městech typu Hannoveru a Kolína, kde jdou do ulic desetitisíce lidí, a porovnáte to např. s naším hlavním městem Prahou, tak zjistíte, že jsme již zase ztratili kontakt s hlavními směry evropského vývoje. V Čechách platí nepsané pravidlo "Nechceme být poslední". Když si vzpomínám např. na rok 89, tak se proti komunizmu již demonstrovalo všude, jenom ne v Praze. Pražáci pořád ještě vykrádali trabanty Němcům z NDR, kteří se přes zeď šplhali na západoněmeckou ambasádu. A teprve někdy koncem listopadu začali skandovat: "Nechceme být poslední". Myslím, že podobný efekt se uplatní i dnes; naši lidé jsou velice konformní, ale jakmile zjistí, že se demonstruje a protestuje opravdu všude, tak, dokonce i ten pražský občan, si řekne, že nechce být tím posledním.

Jan Keller je sociolog