A neni tomu tak davno, kdy "konecnemu reseni ceske otazky" zabranilo pouze to, ze fasisti meli s dopravou Cechu do Osvetimi logisticke problemy a ze konec valky prisel nastesti drive, nez je vyresili.

Slovum basnika o tom, ze "slab jen ten, kdo ztratil v sebe viru, a maly ten, kdo ma jen maly cil" bylo mozno verit pred Mnichovem, po nem uz ne.

Tusim, ze to byl Kundera, kdo rekl neco v tom smyslu, ze velke narody se chovaji jako rabiati a ty male jako prostitutky. Mnozi v Cechach neveri, ze maji ve stinu Nemecka bez ochrance sanci na preziti, a tak ho hledaji.

Drive ho hledali v Kollarove dubisku, Rusku, ve Francii a v Anglii. Po Mnichovu a po roce 1968 jim zbyva pouze USA.

Pocit potreby ochrance je o to vetsi, ze se v Cechach, kde je vztah k Nemecku velmi intenzivni a ambivalentni (Nemci jsou pokladani za osoby bez smyslu pro humor, atd., ale take za narod velmi pracovity, schopny a poradkumilovny, ze ktereho bychom si meli brat priklad), coz je dano tim, ze se ceske dejiny chapou od dob Palackeho jako neco, cehoz centralni osou je kontakt a boj s Nemci (tedy v tom lepsim pripade, v tom horsim jsou ceske dejiny chapany jako tisicilety boj s Nemci o hole preziti), podarilo vzbudit predstavu, ze nazory sudetskych Nemcu (nedavno vysla velice pekna citanka sudetonemeckych textu, kterou vydala, jak cesky tak nemecky, Eva Hahnova) jsou nazory, ktere jsou v Nemecku standardni. Napomaha tomu take nazor vlady Nemecka, ze mnichovsky diktat sice platny neni, nebot smlouva byla porusena Nemeckem, ale pred timto porusenim smlouvy platny byl a neschopnost ceske vlady celit sudetonemecke propagande.

Pak je tu samozrejme otazka toho, ze mnozi Cesi maji pocit, ze s nimi jedna unie jako s lidmi druheho radu.

Za sebe musim rici, ze jsem se nikdy u Amercanu, a potkavam jich ve vlaku hodne, nesetkala s takovym pocitem kulturni nadrazenosti, jaky jsem pravidelne citila napriklad z francouzskeho personalu v knihovne ve Stepanske ulici v Praze.

I kdyz samozrejme vim, ze v minulosti napr. Ford Slovany do prace neprijimal, dnes je rozliseni Evropy na slovanskou ci neslovanskou cast pod prahem rozlisitelnosti normalniho Americana. Mnozi z nich ani netusi, ze nejsme v EU.

2)

Ceska republika zrejme nema moc konkretnich duvodu byt vdecna USA. Jiste, do USA se vystehovaly statisice Cechu, ale vetsina z nich se asimilovala a emigrantum neni v Cechach verejne mineni nijak nakloneno a vzhledem k odmitnuti majetkovych restituci emigrantum bez ceskeho obcanstvi se o nejake Ceske republice priznive naklonene lobby v USA neda hovorit.

USA je sice pricitana zasluha za rozbiti Rakouska Uherska, ale to by se rozpadlo tak jako tak, nebot prestalo hrat svoji roli stitu proti Turecku, Rusku a Nemecku. Jednim z mala konkretnich duvodu, proc byt vdecny USA je to, ze USA osvobodily zapadni cast zeme (general Patton byl ochoten porusit rozkaz a jit na Prahu v pripade, ze dostane pozvani, ktere bohuzel nedostal).

Pak je to samozrejme pomoc ve forme stipendii, studijnich pobytu a odbornych knih, ktere jsou z USA zasilany a ktere lze zisat za cenu postovneho.

Pocit, kteri maji mnozi Cesi k USA, se vsak nezaklada na nicem konkretnim, a nepredstavuje lasku k USA jako takovym, ale k idealizovanemu obrazu, ktery je stejne nerealny jako byl obraz Britanie ci Francie, ktery byl v Cechach uctivan pred Mnichovem a ktery lici USA jako ochrance svobody a demokracie.

Ve skutecnosti politika USA napriklad v Latinske Americe neni prilis jina nez byla politika SSSR vuci jeho satelitum.

Idealizovany obraz USA je v mnohem vysledek nekdejsi izolace, protoze tomu co psali komuniste nikdo neveril, i kdyz to byla nahodou pravda.

Dobre si pamatuji, jak jsme se smali kdyz komunisti psali, ze nezamestnanost je problemem. A samozrejme taky toho, ze nosit drive dziny nebo americkou bundu se casto rovnalo rozvraceni socialistickeho poradku.

3)

Ono se schyluje k valce mezi EU a USA?

4)

Jeden z hlavnich rozdilu mezi politikem a statnikem spociva v tom, ze statnik dokaze, v pripade, ze to poklada za nutne, jednat v rozporu s nazorem vetsiny. Osobne si nesmirne vazim Jeannette Rankin, ktera dvakrat prisla o sve senatorske kreslo diky tomu, ze hlasovala proti vstupu USA do valky. V pripade te druhe svetove jako vubec jedina a ktera i po teto zkusenosti vedla svou treti predvolebni kampan pod heslem, ze chce byt zvolena, aby mohla hlasovt proti dalsi valce - tentokrat te ve Vietnamu.

5)

Ono neco jako sance na spolecnou evropskou politiku skutecne existuje?