Žádnou další válku !

V plném proudu jsou přípravy na válku. Masivními přesuny vojenských jednotek a techniky právě tak jako bojovnými projevy amerických, britských i českých politiků jsme přesvědčováni o tom, že vojenský útok na Irák se má každou chvíli stát skutečností -- možná už v době, kdy čtete tyto řádky. V takové situaci máme velkou zodpovědnost za své stanovisko. Uvěříme záminkám jedné či druhé strany a budeme je podporovat -- anebo vystoupíme proti nim oběma a jejich válce, zabíjející kvůli svým zájmům obyčejné lidi?

Falešné záminky a skutečné důvody

Mluví se o boji proti šílenému diktátorovi utlačujícímu své vlastní obyvatele. Zastírá se ale fakt, že blízkovýchodní spojenci USA nejsou v tomto ohledu o nic lepší. Například Saudská Arábie je absolutní monarchie prosazující islám jako státní náboženství a brutálně porušující lidská práva svých obyvatel. Turecko proslulo mučením dětí na policejních stanicích právě tak, jako útlakem a masovým vražděním Kurdů v Turecku i v Iráku. Nyní se chystá v rámci boje proti Sadámovi především potlačit jakoukoli samostatnou aktivitu iráckých Kurdů.

Mluví se o boji proti hrozbě šíření zbraní hromadného ničení. Právě USA a jejich spojenci jsou ale jejich největšími výrobci a šiřiteli. Irák nemá atomovou zbraň a i kdyby ji měl, nemůže si dovolit je použít. USA i jejich spojenec Izrael použitím jaderných zbraní i bez předchozího jaderného útoku opakovaně vyhrožují.

Ve skutečnosti nejde o boj proti diktatuře nebo "bezpečnostním rizikům". Hraje se o využití iráckých zdrojů ropy, druhých největších na světě. Hraje se také o přítomnost amerických jednotek a o možný budoucí americký loutkový režim v tomto strategickém a na ropu bohatém regionu. Hraje se o posílení americké moci ve světě. Válka má také být varováním jakémukoli rozvojovému státu, který by se pokoušel o -- ať už jakýkoli -- vývoj vlastní cestou.

Útlak v Iráku

Irák byl cílem již jedné války v roce 1991. Dosavadní americký spojenec Sadám se znelíbil -- ne svými zvěrstvy, ale útokem na ropný státeček Kuvajt. Následkem bylo více než sto tisíc mrtvých, mnoho zraněných a zasažených ochuzeným uranem a naprosto rozbombardovaná ekonomika i civilní infrastruktura. Rozsáhlé embargo bránilo a dosud brání přísunu nezbytných léků a potravin a v orwellovsky nazvaných "bezletových zónách" jsou lidé bombardováni ne Sadámovými, ale americkými a britskými letadly, a to vše bez jakéhokoli "vyhlášení války". To vše si vyžádalo více než milion mrtvých.

Nechceme se nijak zastávat režimu Sadáma Husajna. Je to brutální diktátor a masový vrah. V dobách, kdy páchal svá největší zvěrstva byl ale spojencem USA, které mu posílaly peníze, zbraně a vojenské poradce. I po válce 1991 se jej rozhodly ze strategických důvodů nechat u moci. Není proto divu, že ačkoli je tento diktátor iráckým lidem nenáviděn, nenávist k západním agresorům je zde ještě silnější.

Ani jejich válku, ale ani jejich "mír"!

Bush neopomíná při každé příležitosti zdůrazňovat "bezpečnostní riziko", které údajně Husajn představuje. Sám ale odmítl udělat byť i ty nejmenší kroky k řešení obrovských ekologických problémů jako je např. globální oteplování, čímž ohrožuje přežití lidstva jako biologického druhu. Elity západních států patří ke spotřebitelům naprosto neúměrného podílu přírodních zdrojů planety, zatímco většinu obyvatel udržují v neúnosné chudobě.

Lidská společnost je stále složitější a problémy, kterým lidstvo čelí, se jej dotýkají jako celku. Právě díky tomu se ale ukazuje, že zodpovědnost člověka za svět, který ho obklopuje, je nepřenosná, že nelze spoléhat na nějaké politiky a vůdce, že se o to postarají za nás. Tato chystaná válka ukazuje, jak se "starají" -- masovým zabíjením pro své ekonomické zájmy.

Je třeba říci NE jejich válce. Nejsme ale populisté, a pokud říkáme A, musíme říci rovněž B. Je třeba odmítnout nejen války, ale i systém zisku a moci, který je způsobuje. Tento systém se projevuje nejen válkami, ale také každodenním útlakem v našich životech. Ten má méně nápadnou podobu -- nucení k práci pro zisky vlastníků a zaměstnavatelů, komercionalizace lidských potřeb apod. -- ve svém důsledku je ale, troufáme si říci, podobně dehumanizující. A právě tato nenápadná, každodenní podoba systému vede k takovému rozvoji jeho vztahů, který má za následek i jejich války. Nebojíme se říci, že jejich mír je jen přípravou na další válku a proto hodláme vystupovat proti jejich systému i v jeho údajně "mírové" podobě.