Vskutku až kafkovsky přízračně působí ten český bezvousý poptenor K., jemuž minulý týden jeho dvorní šašci veřejně nabídli osiřelý trůn prezidenta ČR. Je to sice protiprávní, neboť prezidentskou kandidaturu může českému Parlamentu navrhnout jenom alespoň deset jeho poslanců nebo senátorů, ale tomu zpěváčkovi a jeho kamarile jde přece hlavně o publicitu a té se jim v tuzemských, hutně zbulvarizovaných médiích dostalo požehnaně. Něco jiného jsou ale ten zpěváček a ta média, a něco jiného je, co se tím obecenstvu vzkazuje a dokazuje.

Ono totiž jde o jistý druh v Česku značně rozšířené psychické anomálie, která se mimo jiné projevuje patologickým zbožňováním každého aspoň trochu známějšího popzpěváka či herce, bez ohledu na jejich morální i jen obyčejné lidské kvality. Stalo se už jakousi podivnou tradici, že takovému "umělci" dav vlastně vše předem odpouští, aniž si přitom uvědomuje, že ještě nedávno tuzemský totalitní režim vpouštěl do "síní slávy" jen tomuto režimu oddané lidi, kteří navíc někde v temnotách politiky měli za sebou kohosi mocného. I proto se ten dav zároveň naučil projevovat těmto "umělcům" okázalou náklonnost, popřípadě se jim vlísávat do přízně. Tenhle relikt totality v Česku přetrvává a příkladů jsou spousty -- mnohdy se kvůli "hvězdám" pozoruhodně rychle rozhýbá pražská justice, u níž se jinak "obyčejní lidé" svých práv dlouhá léta naopak dovolají marně. Zároveň tento jev nebezpečně zdomácňuje i v nejvyšších patrech současné tuzemské politiky, což je přesně to, co ten bezvousý poptenor obecenstvu vzkazuje a dokazuje. Totiž: že on a jeho "umělečtí" spřízněnci si pořád budou dělat, co se jim zlíbí, že v tom za mediálního jásotu budou dál "radostně vzkvétat". Koneckonců viz též třeba jinou popzpěvandu Hanu Zaňákovou alias Bílou Lucii a jejího protégé: dalšího prezidentského kandidáta Václava Klause.

Nechť tedy ministr kultury Pavel Dostál znovu hezky poprosí toho bezvousého tenora, ať tu kandidaturu na prezidentský stolec nevzdává, že bez něj by to nešlo.