9. 7. 2010 / John Michael Greer
Ani jeden z těch desítek tisíc lidí tady nemusel být; ani jeden ze statisíců nemusel naslouchat. Jsou zde ze svých vlastních důvodů, v nichž se prolínají vysoké ideály a nízké touhy v obvyklých lidských proporcích, a pokud ideály nebo touhy, k nimž je vyzýváte, jsou od těch jejich dost vzdálené, takže nevidí způsob, jak uskutečnit své agendy tím, že pomohou té vaší, budou zase pryč a půjdou hledat jiné hnutí, které jim slíbí, co chtějí. To je past, jaká čeká na každé masové hnutí, které se snaží změnit společnost, protože ideály a touhy většiny definuje struktura společnosti taková, jaká je; rádoby masové hnutí, které sleduje jinou cestu, spolehlivě zjistí, že nedokáže přitahovat členy, zatímco masové hnutí, které přetváří své poselství tak, aby přitáhlo široké publikum, se nevyhnutelně promění v mechanismus kopírující stávající řád věcí.
KD│ Diskuse o revitalizačních hnutích a fantazii kolektivního vykoupení, které byly námětem posledních dvou příspěvků (ZDE a ZDE), přinesly zajímavý, i když nikterak překvapivý výsledek. Několik lidí se mě zeptalo, jestli si myslím, že by bylo možné využít nějaké podobně široké hnutí, abychom přiměli lidi k tomu, co je třeba udělat k přípravě na ropný zlom.