Ženy v pokušení: Film pro zábavu, ale vlastně i tak trochu k zamyšlení

4. 7. 2010 / Jan Čulík

samozřejmě, že je film - podobně, jako tak mnoho současných českých snímků - v první řadě podřízen komerčnímu očekávání. Je natočen přesně tak, aby odpovídal cílové komerční divácké obci, nikoliv tak, aby v první řadě přinášel něco originálního a umělecky objevného, jak tomu například bývalo u českých filmů z šedesátých let. Nicméně Vejdělek se stoprocentně nepodřídil diktátu trhu a toto je inteligentní "komerční" film. Přestože je v první řadě jeho účelem nezávazně bavit, Vejdělek nerezignoval na to, aby se filmem taky vyjádřil k české současnosti.

Samozřejmě, že je snímek vlastně jen skládankou ze známých stereotypních motivů, které se v českých filmech znovu a znovu opakují a jsou variovány jako ve hře Škatule, hejbejte se. Variace jsou však napsány zábavně a inteligentně.

Výchozím bodem je opět, v ČR tak častá, manželská nevěra. Čtyřicetiletou psycholožku Helenu, která paradoxně provozuje manželskou poradnu, uteče manžel s dvacetiletou černoškou (kolikrát jsme už tento motiv v českém filmu zaznamenali). Helena je přirozeně zdrcena, avšak v rodinném kontextu a kontextu přátel se z traumatu postupně dostane v důsledku narativních permutací.Příběh se odehrává, jak je to tak často obvyklé v českých filmech, v rodinném kruhu, nejprve doma, pak kdesi v přírodě na chalupě - motiv letních dovolených, které působí na lidi i vztahy ozdravně, se v českém filmu vyskytuje také velmi často.

Protože jsou Ženy v pokušení situační komedií, důležitým prvkem je humorná nadsázka. Zejména nadsazená je "renesanční" postava Heleniny matky, babička Vilma, která si "užívá života". Bývalá herečka operetního divadla se pyšní svým promiskuitním životem, stovkami milenců, o nichž si vedla v desítkách deníků záznam. Spojila se nyní se známým novinářem, který jí pomůže o jejím intenzivním milostném životě napsal - samozřejmě veleúspěšnou - knihu. Sexuálně do poslední chvíle provokativní babička ostře kritizuje svou "tichou" dceru Helenu, že je vůči mužům tak nevýbojná. Protikladem babičky Vilmy je dvacetiletá dcera Laura, která je parodií ekologického a člověkotísňového aktivismu: objímá stromy, bojuje za Tibet, chce adoptovat děti z třetího světa a v kontextu českých mainstreamových hodnot ji film prezentuje - láskyplně a tolerantně - tak trochu jako potrhlíka.

Postava "excentrické" babičky Vilmy je vylíčena láskyplně, ale má vážný podtext. Ukáže se, že babička tají rakovinu. Nechce se léčit a raději do poslední chvíle života honí chlapy. Vydání její knihy In flagranti je "obrovským úspěchem", ale je to tanec na okraji propasti. Při křestu knihy Vilma tajně bere prášky a za pár dní je mrtvá. Uvedení motivu smrti do komerčního filmu je velmi zajímavým prvkem - i když nám může připadat argument, že proti smrti máme bojovat tím, že si budeme až do poslední chvíle užívat života, poněkud nepřesvědčivý.

Laura chodí s citlivým dvacetiletým mladíkem, avšak toho málem opustí s někým jiným a ten mladík - a to je právě ve filmu signifikantní - začne chodit s matkou Helenou. Opět se tu v českých filmech objevuje - jako pozoruhodně často - motiv incestní. Muži soulouží s dcerou, a pak - nebo zároveň - s matkou, snad v deseti českých filmech vzniklých od roku 1989.

Ve Vejdělkové filmu však je tento milostný poměr mladíka se čtyřicetiletou Helenou jednak zdrojem dobré situační komiky, když poměr objeví domů se navrátivší dívka Laura, zároveň ale nástrojem, který Helenu osvobozuje. Milostná aféra mezi dvacetiletým mladíkem a čtyřicetiletou Helenou je euforická a babička ji vší silou podporuje. Zajímavé však je, že aféra nevydrží.

V českém filmu ještě není přijatelné, aby dvacetiletý mladík udržel se čtyřicátnicí trvalý vztah. Zjevně v české společnosti mají mladé, trofejní manželky jen padesátiletí muži, rovnoprávnost nepokročila ještě tak daleko, aby na totéž měly právo i ženy.

Ale rovnoprávnost i v tomto filmu přece jen pokročila. V závěru se totiž snaží přesvědčit nevěrný manžel Helenu, jehož jeho černoška mezitím samozřejmě opustila, aby ho Helena zpět přijala do manželství. Není možná překvapivé, že Helena to odmítne. Ženy mají nyní v české společnosti podle tohoto filmu aspoň určitou míru nezávislosti a Heleně poskytl erotický poměr s dvacetiletým chlapcem velké sebevědomí. Dál si o životě bude rozhodovat sama: v zákulisí v závěru filmu na ni čeká už pohledný, rozumný a schopný čtyřicetiletý novinář, který napsal knihu její matky. Helena tedy má svou budoucnost zaručenu - ženy v české společnosti jsou sice svobodné, ale ještě nikoliv natolik, aby mohly existovat legitimně bez nějakého muže.

Film se - jako mnoho českých filmů z poslední doby - soustřeďuje na mezilidské vztahy, především v rodině. Je to téma, které je asi českému divákovi nejbližší. Konec konců, podle sociologických průzkumů dává česká společnost přednost nade všechno vztahům v rodině a mezi přáteli. Neurovnané vztahy mezi babičkou Vilmou a matkou Helenou jsou do určité míry zdrojem sentimentality, kdy ke konci filmu dojde mezi oběma ženami k srozumění. Míra sentimentality je však přijatelná. Ženy v pokušení jsou zábavný, inteligentně natočený film, sestavený samozřejmě do určité míry z už existujících motivických prefabrikátů (film tak v první řadě nezaznamenává skutečný život), avšak tím, že se aspoň okrajově skutečného života dotýká, může vést diváka k zamyšlení nad tím, v jaké společnosti vlastně žije.

Vytisknout