Svěrákův pokus o návrat do dětství

3. 7. 2010 / Jan Čulík

Film Jana Svěráka Kuky se vrací je, jak se zdá, poněkud osobním, trochu násilným pokusem o návrat do dětství. Proč? Protože, jak říká v závěru filmu postava vandráka, dětství je z lidského života ten nejlepší věk. Takže Svěrák dětství romantizuje. Zcela předpověditelně v souladu s poetikou českého postkomunistického filmu za posledních dvacet let (je pozoruhodné, jak snad jedině s výjimkou Jana Švankmajera, čeští filmaři říkají ve svých filmech nyní pořád totéž, znovu a znovu) vidí Jan Svěrák dětství své hlavní postavy, asi desetiletého chlapce, trpícího astmatem, jako zdroj kreativity, imaginace a tvůrčí volnosti. A to v kontrastu s dobře mínícími, avšak autoritativními a každodenními dospěláckými starostmi ubitými rodiči.

Na začátku filmu se energická matka probírá hračkami svého desetiletého syna Ondry a polovinu z nich vyhodí do pytle s odpadky. Mezi nimi i hadrovou, podomácku vyrobenou oranžově-červenou hračku s velkýma očima, Kukyho, jíž v důsledku Svěrákova marketingu nyní zjevně bude tvrdě postižena hromadně celá Česká republika. Svěrák se už zjevně na ten byznys připravuje. Ve velkém sále hotelu Thermal v Karlových Varech uspořádal Jan Svěrák happening: originál hračky, kterou sám zřejmě používal při natáčení, přivázal k balíku balónků a vypustil ji ke stropu promítacího sálu: ať si ji vezme ten, komu časem do náruče spadne. Festival prý pak šťastnému majiteli vydá potvrzení, že tato hračka je "pravá", nikoliv jedna z tisíců, které teď zřejmě zaplaví Českou republiku.

Energická matka ve filmu kupodivu vůbec netuší, o čem její syn sní a kterou hračku miluje. Kukyho mu drsně vyhodí, přestože je to jeho největší láska. Syn z toho má psychické potíže, onemocní (matka se stará jen o jeho fyzické zdraví, netuší nic o jeho duševním světě) a syn si pak celým filmem si představuje Kukyho pravděpodobná dobrodružství ve vnějším světě. Kuky v jeho představách oživne, unikne před totalitními "policisty" na skládce a v lese se spřátelí s lesním Strážcem, podivnou groteskní lesní postavičkou, kapitánem "Hergotem", na níž je nejcharakterističtější hlas Zdeňka Svěráka. Kapitán Hergot a Kuki v lese pak bojují s nepřáteli, totalitními utlačiteli ze skládky, kteří chtějí Kukyho na skládku zpět unést, a také s Hergotovým mladším konkurentem Anuškou, zloduchem který se snaží Hergota svrhnout z jeho strážcovské funkce. většinu filmu tedy zaujímají poněkud infantilní lesní souboje, jakoby převzaté z amerických akčních filmů, groteskně převedené na makroúroveň lesního světa.

Snímek je nesmírně dialogický. Skládá se především z - občas mírně filozofujících - rozhovorů Hergota s Kukym. Nelze skrýt, že v Hergotovi mluví starý Svěrák - a jeho přítomnost bude pro většinu diváků asi hlavním důvodem margetingové aktivity.

Film lze tedy interpretovat jako apoteózu snivosti a kreativity dítěte, kterou dospělí ztrácejí a u dítěte pak ubíjejí. Potíž je, že sny o lesních bojích Kukyho a Hergota s Anuškou mají silně infantilní ráz - představivost a obrazotvornost dítěte je tu zjevně ovlivněna západní pokleslou komerční kulturou, jde o archetypální boj mezi "dobrem" a "zlem", jak se projevuje v akčních filmech.

Graficky a výtvarně je film dost podivný. Ztratila se atraktivita animovaných českých filmů z minulých desetiletí. Zase především pod vlivem západní kultury jsou lesní postavičky podivně groteskními výtvory, splácanými z odpadků či částí vyhozených věcí. Možná to má naznačovat, že dnešní svět je zahlcen tunami smetí. Jako by všechno už dnes bylo recyklováno a leitmotivem je ošklivost.

Český film | Filmový festival v Karlových Varech 2010
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 2.7. 2010