Jednoduchá řešení "problému jménem armáda" neexistují

8. 7. 2010 / Karel Dolejší

Petr Jánský po krátkém výčtu toho, co armáda v moderních dějinách tohoto státu (ne)udělala, navrhuje armádu v rámci rozpočtových úspor zcela zrušit a namísto toho finančně přispívat NATO. S takto postaveným řešením ovšem lze sotva souhlasit: Za prvé proto, že armáda toho ve skutečnosti v československých dějinách vykonala mnohem více, než jí Jánský přisuzuje, a tam kde "selhala", selhali ve skutečnosti politici, kteří ji měli řídit; za druhé proto, že nic takového jako obranu českého území jednotkami ostatních zemí NATO nám rozhodně nikdo nenabízí; za třetí proto, že se od ČR v NATO naopak očekává, že do zahraničních misí bude přispívat vlastními expedičními jednotkami. A konečně za čtvrté, ve středoevropských podmínkách by zrušení armády nebylo reálnou variantou ani v hypotetickém případě neutralizace České republiky.

Nebýt italských, francouzských, ale zejména ruských jednotek čs. legií, předválečné Československo by patrně vůbec nevzniklo. Československá armáda potom několikrát sváděla těžké boje, zejména na Slovensku; ještě po Mnichovu probíhala pozapomenutá válka na tzv. Podkarpatské Rusi.

Myslím, že Jánský výrazně podhodnocuje význam účasti našich letců v bitvě o Británii pro poválečné obnovení Československa, stejně jako neprávem bagatelizuje těžké boje o strategicky významný Tobrúk. Zrovna tak na východní frontě lze sotva redukovat význam čs. ozbrojených jednotek na zpackanou Karpatsko-dukelskou operaci vedenou dokonce v rozporu i se sovětskými polními řády, a naopak vůbec nezmínit například podíl při osvobozování Kyjeva. K dalším zapomenutým válkám patří poválečný - v dnešní terminologii - protiteroristický boj s banderovci. Atd.

Ačkoliv se v Severoatlantické smlouvě z roku 1949 výslovně nehovoří o povinnosti členských států budovat ozbrojené síly, kromě malých strategicky významných lokací jako je třeba Island se od členských zemí přirozeně očekává, že přispějí ke společné obraně ozbrojenými jednotkami. Koneckonců, Madelaine Albrightová jménem USA nedávno vyzvala všechny evropské členy Aliance, aby zvážili zdvojnásobení svých výdajů na zbrojení do roku 2020.

Pro USA již totiž NATO dávno není prostředkem obrany západní části evropského kontinentu proti sovětskému nebezpečí, ale především zdrojem spojeneckých jednotek, které lze použít kdekoli v oblastech, v nichž mají Spojené státy samy nějaký strategický zájem.

Příklady neutrálních zemí jako Švýcarsko, Rakousko, Švédsko či Finsko pak ukazují, že ani tyto země neměly nikdy možnost jednoduše zrušit armádu - kdyby kvůli ničemu jinému, tedy proto, že uznání jejich neutrálního statusu je spojeno se závazkem, že by potenciálnímu útočníkovi nedovolily jen tak bez odporu projít vlastním územím.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 8.7. 2010