Nepřesvědčivý nářek opozice

9. 7. 2010 / Boris Cvek

Když slyším nářek opozice nad tím, že je převálcována většinou, kterou pravicové strany získaly v nedávných sněmovních volbách, a že tedy nedostává příslušné posty od předsedy Sněmovny až po koryta ve výborech a komisích, jenom tiše žasnu. Je tedy prioritou opoziční politiky mít posty?

Opozice samozřejmě argumentuje nutností vykonávat kontrolní roli, již má Sněmovna vůči vládě. Dokud však bude mít vláda ve Sněmovně většinu 118 mandátů, bude prostě prosazovat svoji politiku. Opozice by se chovala a musela chovat, vzhledem závazku k voličům, kteří ji volili, stejně, kdyby měla stejnou většinu.

Dojde-li opravdu nakonec k vytvoření středopravé trojkoaliční vlády, bude to velký úspěch píle pravice na tom, aby vskutku prosadila své vize. Dostala k tomu příležitost a poprvé po začátku 90. let má v ČR někdo jasnou možnost vládnout podle svých vizí a nést za ně plnou odpovědnost.

Opozici hrozí v budoucnosti to, že reformy se podaří - byť budou zpočátku bolet - a občané za čtyři roky opět zvolí pravici. Chce-li tomu opozice zabránit, musí víc než nad koryty ve Sněmovně a nedemokratičností demokraticky zvolené zákonodárné většiny ve Sněmovně přemýšlet nad tím, jak získat občany, kteří ji letos nevolili, na svou stranu.

Myslím, že k tomu bude potřeba píle a inteligence a kreativity, zejména pak pochopení pro skutečnost, že k vítězství ve volbách nestačí oslovit jen nespokojené, nemajetné, revolucionáře a jinak frustrované lidi.

Je možné, že pravicová vláda tento elektorát významně zvětší, ale hrát na to by bylo ze strany opozice velmi pasivní a nevynalézavé. Nehledě na to, že radikální živly mohou o socialisty a komunisty ztratit zájem a vrhnout se do náruče neonacistům, jimž mentalita "přímých akcí", vychvalovaných Štěpánem Kotrbou, a nahrazení "falešné demokracie" opravdovou, zodpovědnou diktaturou je jistě mnohem bližší než kdy byla pokrokové levici (kam nepočítám pobratimy nácků, totiž bolševiky). Levicová opozice by měla přemýšlet nad tím, čím oslovit středového voliče a jaké nové výzvy nabízí společnost v první polovině 21. století.

Zejména by však měla prokázat nějakou píli a odvahu udělat něco sama se sebou. Zatím jen naříká a dělá hysterické scény.

Pon. ŠOK Nevím čím to je, že i poměrně vzdělaní lidé mají problém se čtením a porozuměním textu , když už mají odvahu ostatní poučovat... Dovoluji si p.t. čtenáře upozornit, že jsem nevychvaloval přímé akce, pouze citoval slova Vladimíra Špidly. Neodpustím is dovysvětlující komentář, opírající se o deset let fotorepotérské činnosti z pražských demonstrací: Docela rád bych Špidlu viděl v čele nějaké přímé akce, kterou ON na semináři propagoval. Stačilo by, aby se jako čelná figura, mající jít příkladem ostatním, postavil do čela demonstrace proti školnému. A za ruce by se mohl držet s místopředsedy a prozatímním předsedou ČSSD... Stáli by před ministerstvem školství tváří v tvář policejním obuškům na vzdálenost kratší, než švih policejní levice. A za nimi by stáli lidé. Takže couvat či manévrovat jako ve sněmovně by nebylo kam...

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 9.7. 2010