Ruská radost

5. 7. 2010 / Ema Čulík

Je to film o řidiči náklaďáku Georgijovi, který po cestě zabloudí, praští ho do hlavy kmen břízy a postupně je vtahován do života ruské vesnice se všemi jeho hrůzami. Velmi to připomíná film Kirila Serebrenikova (hlavního ředitele Moskevského uměleckého akademického divadla MChAT) Jurijev Děň, Yurij Day z roku 2008, pojmenovaný po jednom (karnevalovém) dni ve středověkém Rusku, kdy se věci otočily vzhůru nohama a nevolníci směli jednat svobodně. V tomto filmu úspěšná a krásná moskevská operní zpěvačka vezme svého syna, aby si prohlédl vesnici, kde vyrostla, on se ztratí, a zatímco ona jej hledá, degeneruje z atraktivní, multilingvální a kultivované ženy do téhož smutného stavu jako vesničané kolem. Recenzovaný film sleduje stejný vzorec degradace, je však brutálnější a přerušený řadou zpětných průhledů ukazujících, že tato smutná situace se připravovala již po velmi dlouhou dobu.

Vše začíná, když Georgij je zastaven příslušníky DPS, dopravní policie. Téměř celý tento obraz je natočen uvnitř řidičské kabiny dodávky a ukazuje Georgije, policistu, silnici a červený sportovní vůz s blondýnou na vysokých podpadcích, která později přijme trest a souhlasí s "placením" v rámci svých možností. Tento dlouhý záběr statické kamery je použit s velkým účinkem a poukazuje zpět k dokumentárnímu stylu režiséra, který, ačkoliv obraz je patrně poněkud příliš dokonalý, než aby byl reálný, tak skutečně vypadá, když kamera je nevtíravá a chladně pozoruje, co se děje, bez jakéhokoliv komentáře.

Jde nicméně o dramatický film a tyto techniky nejsou používány v celém jeho průběhu. Jedna zajímavá technika, která se vyskytuje dosti často, je pohled na silnici natáčený z kapoty dodávky. Při jeho sledování se vám zdá, že jste natolik vtaženi do rytmu pohybu, že když "vozidlo" zastaví, poněkud se vám zvedne žaludek. Tyto cesty mi poněkud připomínají Gogola a Mrtvé duše, kde Čičikov také putuje od města k městu a setkává se a seznamuje nás se zvláštnostmi venkovského Ruska. Zejména když Georgij je takřka dokonale přitažlivou osobou potkávající po cestě různé problematické postavy, než se sám stane jednou z nich.

Během noční jízdy zabloudí a nakonec zaparkuje v poli. Brzy se na něj vrhnou tři místní oportunisté, kterým se při pokusu o ukradení Georgijova nákladu podaří otevřít dodávku (poté, co ho omráčí ranou do hlavy) a rozřežou pytle uvnitř, jen aby nalezli mouku, kterou se nevyplatí uloupit. Rána do hlavy samozřejmě způsobí značné zranění a Georgij uvízne v nedaleké vesnici, bez lékařské pomoci, která by stála za řeč, a musí se vyrovnat se spoustou nevrlých sousedů, nesympatickou policií a mrazivou zimou.

S výjimkou jednoho "bezejmenného" starého muže, na nějž Georgij narazí na silnici, všechny postavy tohoto filmu jsou ochotny utlačovat kohokoliv, koho potkají, aby si pomohly. Jsou připraveny mlátit, podvádět, krást a zabíjet i kvůli drobnostem. Sledováním tohoto filmu získáte o Rusku příšerný dojem, který Loznica označuje za reálný, ale nikdo jiný ho nezná. Když jsem žila v Rusku, neprošla jsem v každodenním životě takovými hrůzami, ačkoliv jsem během těch čtyř nebo pěti let narazila na pár opravdu odporných postav. Nicméně nemohu mluvit o vesnicích, kde jsem byla pouze několikrát. Viděla jsem ovšem bídu, ale nikdy to nevedlo k tak strašnému chování, jaké ukazuje tento film. Mám určitě jasný dojem, že lidé v ruských městech se stávají příjemnějšími -- slušnějšími, laskavějšími a ohleduplnějšími. Zřejmě můžeme jen doufat, že stejné to bude i s vesničany.

Vytisknout