Koalice má nás, občany, za imbecily?

9. 7. 2010 / Jiří Baťa

Při povrchním hodnocení "pozitivního" kroku představitelů zmíněné koalice se lze naivně domnívat, že strana Věci veřejné prosadila tolik potřebné a občany požadované obecné referendum. Připusťme, že prosadila, ale s výrazným omezením, které si zřejmě vynutila 2/3 část koalice, tedy s ústupkem, na který VV kývly a dokonce souhlasily i s dalšími podmínkami tuto problematiku provázejícími.

Obecné referendum chápáné v intencích přímé demokracie a nikoliv z hlediska potřeb politiků ODS a TOP 09 - a jak z podstaty návrhu obecného referenda vyplývá, i představitelů VV - se diametrálně liší od úmyslu koalice a jejich představ obecného referenda. Dovolím si poukázat na několik zásadních a v podstatě nepřijatelných podmínek, které si do návrhu k obecnému referendu koalice zamontovala.

Především zcela nepřijatelný je požadovaný počet podpisů pod peticí v žádosti o vypsání obecného referenda, tj. podle koalice 250 tisíc podpisů oprávněných voličů, což převedeno na procenta činí cca 4-5 % voličů. Pro porovnání lze uvést Švýcarsko, jako stát s nejvíce rozvinutou praxí v uplatňování principů přímé demokracie na řízení veřejní i státní správy země, podle kterého se v jejich zemi požaduje pouhé 1 % podpisů oprávněných voličů. Konec konců tuto kvótu má, kromě jiného, ve svých materiálech i Hnutí za přímou demokracii (v ČR, pokud by někdo neznal tuto občanskou iniciativu). Za jistých okolností jsem ochoten věřit, že by se i těch požadovaných 250 tisíc podpisů shromáždilo, jenže dalším posuzováním tohoto záměru budou občané od takového kroku odrazeni další nepřijatelnou formou nakládání s výsledky vypsané petice.

Jsem toho názoru, že dojde-li k naplnění předem stanovené podmínky požadovaného počtu potřebných podpisů pod petici, měl by parlament tento fakt respektovat natolik, že by zcela automaticky, na základě zákona o referendu, vypsal požadované obecné referendum bez toho, že k tomu bude zaujímat další, zcela absurdní hlasování s podmínkou třípětinové většiny pro její přijetí. To je vrchol politického alibismu a opovrhování vůlí občanů, ale především z jejich pozice pojistka, kdyby obsah petice nebyl v souladu s jejich zájmy, či dokonce proti jejich zájmům. Takový postup bagatelizuje názory a vůli občanů, kteří se pod petici podepsali s jasným cílem naplnění obsahu petice, kterým sledují své občanské a veřejné zájmy, jež nejsou ze strany politické reprezentace (vlády, sněmovny a senátu) akceptovány či jinak řešeny.

Shrneme-li takto pojaté obecné referendum, pak jej nelze nevidět jako politický paskvil, který je předkládán občanům jako určité, ne-li velkorysé, zadostiučinění za jejich tlak na zavedení obecného referenda v našem zákonodárství. Jenže takové pojetí obecného referenda má daleko k pojetí na bázi přímé demokracie, kterou se hlavně Věci veřejné před volbami prezentovaly. Rozumím tomu, že politika je i otázka kompromisů, zvláště, jde-li o koalici s různými pohledy na realizaci vládnutí. Jenže kompromis, nebo také ústupek, musí mít své hranice v prosazování záměru, vycházející z nějakých principů a hodnot. Pokud takový kompromis neboli ústupek ztratí charakter věci, pak už to nebyl kompromis, ale fatální ústup z pozic rovnocennosti postavení v koalici. S tím, že na to doplatí především voliči-občané, kteří se touto cílovou myšlenkou nechali ovlivnit v naději, že strana VV bude nebojácně hájit zájmy občanů. Jak je vidět, zůstalo jen u té myšlenky či naděje, skutečnosti nás vedou zcela jiným směrem. Zbývá jen dodat, že než takové referendum, pak je lepší nemít žádné. Protože takto nakládat s důvěrou a myšlením občanů je, či by bylo, pod úroveň snad i bývalých totalitních papalášů. A že ti si toho dovolili hodně!

Vytisknout