Okurková sezóna: Jak vesele blbneme

9. 7. 2010 / Wenzel Lischka

Nastala okurková sezóna a zážitků lačná veřejnost, která se odjíždí smažit na dovolenou, zoufale hledá lehkovážné a veselé čtení na prázdniny, neboť ani tropická vedra neuklidní mysl rozrušenou trvalým pobytem v destinaci běžného života, kde vládne demokracie, která se tak pečlivě a bohulibě stará o to, aby nám otrávila život pozemský. Vhodná četba pomůže lépe než slaná voda pár metrů od hotelového bazénu.

Rekreantům odjíždějícím za útrapami na dovolenou doporučuji, aby si sebou jako veselé čtení na dovolenou vzali Přílohu k usnesení vlády ČR č. 270 ze dne 21. března 2001, což je Kodex etiky zaměstnanců ve veřejné správě.

Základ propagandy každého režimu nám sdělí již preambule: "Základními hodnotami, které má každý zaměstnanec veřejné správy ctít a vytvářet tak základ pro vybudování a udržení důvěry veřejnosti, jsou zákonnost při rozhodování a rovný přístup ke všem fyzickým i právnickým osobám."

Účelem onoho kodexu je "podporovat žádoucí standardy chování zaměstnanců ve veřejné správě a informovat veřejnost o chování, jež je oprávněna od (nejnižších) zaměstnanců (tzv. otloukánků) ve veřejné správě očekávat."

Pozor, nelekněte se! Kodex (viz Článek 1.) je pouze "doporučením pro zaměstnance správních úřadů a pro zaměstnance územních samosprávných celků", neboť pokud byste se jej pokusili důsledně aplikovat, jistojistotně byste umřeli. Plošné zavedení by způsobilo nejen státní hospodářský bankrot, ale také zhroucení demokracie, svobody, možnosti cestování, a také vymření obyvatelstva ČR. Nic z toho by si jistě nikdo z nás nepřál. Tak, občané neblbněte.

Jak se zpívá, jednou jsi dole, jednou nahoře. Život demokratický spočívá právě v tom, abyste se pořád udrželi nahoře -- nad vodou. Jinak to s vámi dopadne bledě. Demokracie tedy popírá nejen základní vesmírné principy, ale i sdělení Jaroslava Ježka. Může si to dovolit, neboť demokracie je totiž nad vesmírným zákonem. Demokracie je bůh, který ovládá vesmír.

Po údobí značné chytrosti, dochází u občana zákonitě k duševnímu úpadku. Nikdo nemá chytrý rozum zaručen. Pouze mladická nerozvážnost jej bere jako samozřejmost, zejména když návštěva oddělení pro dlouhodobě nemocné je pro občana první a poslední.

Ryba smrdí od hlavy. Pouze v demokracii, zvláště pak české, již do dob monarchie, ryba zásadně zapáchá od ocasu. Buďme však v dnešní smrduté a smutné době vděční za každou legraci, kterou nám naivní nebo již dementní zákonodárci způsobí.

Princip západní morálky či euroatlantické kultury je každému zřejmý. Ohlupovat líbeznou propagandou je možné opravdu jen vlastní občanské rukojmí, zejména pak mládež, a také pochopitelně pozůstalé negramotné primitivy z třetího světa.

Kdo pochopí princip demokracie, ten se přestane trápit a je šťastným. Nejlepšími šiřiteli etiky jsou vždy zločinci. Když si nakradou, tak začnou druhým násilím vnucovat morálku, aby je nikdo neokradl. Proto žádné zločince nezabíjejte, neboť bychom nemohli být nijak ctnostní.

V demokracii zásadně podporujeme mravní zkaženost a zločinnost. Nebýt jich, demokratická ekonomika by se jinak zhroutila. Demokracie je jedno velké letadlo či pyramida, založená nikoliv na výrobě potřebných hodnot, ale na okrádání hlupáků. Je hazardním domečkem z karet či kolosem na hliněných nohách, které se rozpustí při příští potopě.

Účelem demokracie je být šťastný. Jinak bychom ji přece nebudovali. Daří se to však jen u jednotlivců. Ale i ty musíme pečlivě třídit, zda jsou šťastní skutečně, nebo jen z toho co ukradli. Pak nám vychází tak zanedbatelné počty, že se blíží rovnou nule (smrti). Jeden údajně šťastný a umučený Ježíš za 2000 let je dosti málo.

Otázka, co se v demokracii krade, je velmi jednoduchá. Všechno. Princip krádeže můžeme shledávat již u samotného boha. Nebo, co jiného je hmotný život, než pouze zoufalé nabalování hmoty na ducha? Když nejde nabalovat maso a sádlo na kosti, začne se potřeštěný duch chápat majetku svýma rukama.

Takový domorodý primitiv z doby kamenné nebo Afriky dokáže fyzicky vlastnit a ochránit pouze malý majetek. Podobně jako bezdomovec. Pokud jej neužívá a neohlídá, ostatní jej okradou jako bohatého turistu na Hlavním nádraží. Vynález písma a úřadu však umožňuje vlastnit úplně všechno. Pouze na to musíte mít patřičný a věrohodný papír.

K vlastnění zeměkoule pak již potřebujete jenom armádu úředníků, kteří by dodržovali usnesení vlády č. 270, a na které by šlo svést potíže při zavádění reforem, které jsou určeny k zažehnání permanentní krize.

Tak šťastnou dovolenou! Nezapomeňte si s sebou přibalit Kodex etiky zaměstnanců ve veřejné správě. Bude se vám hodit. Zvláště při návratu, když budete koukat jako sůva z nudlí na to, co zase zákonodárci pěkného mezi tím upekli. A nepošklebujte se moc mocnářům, nevíte jestli vás to také nějak nelízlo nebo nelízne...

P ř í l o h a k usnesení vlády ČR č. 270 ze dne 21. března 2001

Kodex etiky zaměstnanců ve veřejné správě

Preambule

Základními hodnotami, které má každý zaměstnanec veřejné správy ctít a vytvářet tak základ pro vybudování a udržení důvěry veřejnosti, jsou zákonnost při rozhodování a rovný přístup ke všem fyzickým i právnickým osobám. Zaměstnanec veřejné správy má zájem na efektivním výkonu veřejné správy, a proto si dalším vzděláváním prohlubuje svou odbornost.

Účelem tohoto kodexu je podporovat žádoucí standardy chování zaměstnanců ve veřejné správě a informovat veřejnost o chování, jež je oprávněna od zaměstnanců ve veřejné správě očekávat.

Článek 1.
Základní ustanovení

1.Tento Kodex je doporučením pro zaměstnance správních úřadů a pro zaměstnance územních samosprávných celků (dále jen "zaměstnanec").

2.Zaměstnanec vykonává svou práci ve shodě s Ústavou České republiky, zákony a dalšími právními předpisy a zároveň činí vše nezbytné pro to, aby jednal v souladu s ustanoveními tohoto Kodexu.

Článek 2.
Obecné zásady

1.Výkon veřejné správy je službou veřejnosti, zaměstnanec ji vykonává na vysoké odborné úrovni, kterou si studiem průběžně prohlubuje, s nejvyšší mírou slušnosti, porozumění a ochoty a bez jakýchkoli předsudků.

2.Zaměstnanec jedná korektně s ostatními zaměstnanci úřadu i se zaměstnanci jiných úřadů veřejné správy.

3.Zaměstnanec činí rozhodnutí a řeší záležitosti objektivně na základě jejich skutkové podstaty, přihlížeje pouze k právně relevantním skutečnostem, a bez zbytečných průtahů. Nejedná svévolně k újmě jakékoli osoby, skupiny osob nebo orgánu či složky právnické osoby, ale naopak prosazuje práva a oprávněné zájmy občanů.

Článek 3.
Střet zájmů

1.Zaměstnanec nepřipustí, aby došlo ke střetu jeho soukromého zájmu s jeho postavením jako zaměstnance ve veřejné správě.

Soukromý zájem zahrnuje jakoukoli výhodu pro něj, jeho rodinu, blízké a příbuzné osoby a právnické nebo fyzické osoby, se kterými měl nebo má obchodní nebo politické vztahy. 2.Zaměstnanec se neúčastní žádné činnosti, která se neslučuje s řádným výkonem jeho pracovních povinností nebo tento výkon omezuje.

3.Pokud si není zaměstnanec jist, zda jde o činnost slučitelnou s jeho podílem na výkonu veřejné správy, projedná záležitost se svým nadřízeným.

Článek 4.
Politická nebo veřejná činnost

1.Zaměstnanec jedná při výkonu veřejné správy politicky nestranným způsobem.

2.Zaměstnanec nebude vykonávat takovou politickou nebo veřejnou činnost, která by mohla narušit důvěru občanů v jeho schopnost nestranně vykonávat své služební povinnosti.

Článek 5.
Dary a jiné nabídky

1.Zaměstnanec nevyžaduje ani nepřijímá dary, úsluhy, laskavosti, ani žádná jiná zvýhodnění, která by mohla ovlivnit nebo zdánlivě ovlivnit rozhodování ve věci, narušit profesionální přístup k věci, nebo která by bylo možno považovat za odměnu za práci, která je jeho povinností.

2.Zaměstnanec nedovolí, aby se v souvislosti se svým zaměstnáním ve veřejné správě dostal do postavení, ve kterém je zavázán oplatit prokázanou laskavost, nebo které jej činí přístupným nepatřičnému vlivu jiných osob.

3.Pokud je zaměstnanci v souvislosti s jeho zaměstnáním ve veřejné správě nabídnuta jakákoli výhoda, odmítne ji a o nabídnuté výhodě informuje svého nadřízeného.

4.Zaměstnanec se v soukromém životě vyhýbá takovým činnostem, chování a jednání, které by mohlo snížit důvěru ve veřejnou správu v očích veřejnosti, nebo dokonce zavdat příčinu k vydírání zaměstnance v důsledku jeho jednání v rozporu s právními předpisy nebo etickými normami.

Článek 6.
Zneužití úředního postavení

1.Zaměstnanec nevyužívá výhody vyplývající z jeho postavení, ani informace získané při výkonu veřejné správy pro svůj soukromý zájem. Je jeho povinností vyhnout se konfliktům zájmů i předcházet takovým situacím, které mohou podezření z konfliktu zájmů vyvolat.

2.Zaměstnanec nenabízí ani neposkytuje žádnou výhodu jakýmkoli způsobem spojenou s jeho postavením ve veřejné správě, pokud to zákon neumožňuje.

3.Zaměstnanec neuvádí vědomě v omyl ani veřejnost, ani ostatní zaměstnance v úřadu. 4.S informacemi získanými při výkonu veřejné správy zaměstnanec nakládá se vší potřebnou důvěrností a poskytuje jim příslušnou ochranu. Přihlíží přitom náležitě k právu veřejnosti na přístup k informacím v rozsahu daném příslušnými zákony.

Článek 7.
Oznámení nepřípustné činnosti

1.Zaměstnanec vynakládá veškeré úsilí, aby zajistil maximálně efektivní a ekonomické spravování a využívání finančních zdrojů, zařízení a služeb, které mu byly svěřeny. V případě, že zjistí ztrátu nebo újmu na majetku ve státním vlastnictví nebo na majetku ve vlastnictví územních samosprávných celků, podvodné či korupční jednání, oznámí tuto skutečnost nadřízenému vedoucímu zaměstnanci, popřípadě příslušnému orgánu činnému v trestním řízení.

2.V případě, že je zaměstnanec požádán, aby jednal v rozporu s právní úpravou, nebo způsobem, který představuje možnost zneužití úřední moci, odmítne takové jednání a oznámí tuto skutečnost svému nadřízenému.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 9.7. 2010