Vedení Fakultní nemocnice v Ostravě znemožňovalo synům přístup k umírající matce

6. 1. 2010 / Petr Kopec

Moje matka Marie Kopcová (nar. 1918) vychovala čtyři syny, včetně mě, a to péčí tak zvaně v domácnosti, což znamená, že z nás v době polofašistických "makarenkovských" teorií o "studeném odchovu" apod. udělala skutečné lidi, a my jsme se tak měli možnost vyhnout se v naší generaci téměř celosvětové pandemii deprivace. O jednoho bratra jsem přišel, aniž bych měl možnost sdílet s ním poslední chvíle, a podpořit ho v zásadním okamžiku jeho odchodu z života. I to je důvodem, proč se bráním nechat stejným způsobem -- z důvodu absurdních nelidských předpisů a strojového jednání našeho zdravotnictví -- nechat odejít ze světa i naši matku.

Zemřel Ivan Medek

6. 1. 2010

V Praze zemřel v úterý ve věku 84 let někdejší kancléř bývalého prezidenta Václava Havla Ivan Medek. V V šedesátých letech a začátkem sedmdesátých let byl v Československu dobře známý jako organizátor pořadů Hudební mládeže; dnes už je to v ČR v podstatě zapomenuto. V padesátých a v šedesátých letech pracoval Ivan Medek v České filharmonii, do r. 1977 ve vydavatelství Supraphon. Po podpisu Charty 77 jej režim začal pronásledovat, r. 1978 Medek byl donucen odejít do Rakouska. Češi a Slováci ho hlavně v osmdesátých letech hlavně znali jako reportéra československého vysílání Hlasu Ameriky, které bylo v Československo velmi dobře slyšitelné na středních vlnách a na rozdíl od Svobodné Evropy bylo nerušeno. V letech 1993-1998 byl Medek kancléřem prezidenta Václava Havla.

R. 2008 poskytl Medek rozhovor Mladé frontě Dnes, v němž vyjádřil nespokojenost nad "bezhodnotovým režimem" v současné České republice:

Před lety jsem hovořil s inteligentním mladým mužem z dobré rodiny. Byla ještě povinná vojenská služba a on říkal, že ho na vojnu nikdo nedostane. Povídám mu: pochopil bych to, kdybychom ještě žili v komunismu, ale u tebe je to něco jiného. Byl bys vůbec ochoten bránit tento stát? Odpověděl: K tomuto státu nemám žádný vztah. Žiju tady docela rád, ale nevím, proč bych se měl obětovat. A tady se podle mě něco změnilo, a to nejen v souvislosti s Mnichovem a komunistickým pučem v únoru 1948. Naše společnost je poznamenaná tím, že má krátkodobé perspektivy.

[K tomu stavu nemuselo dojít], kdyby byla hned v roce 1990 zavedena přísná kritéria kvality a úspěchu. Aby nejdůležitější nebyly peníze. Jenže většina společnosti si řekla: je svoboda, začneme vydělávat. To je důležité, ale ne nejdůležitější. Ale říkat lidem v roce 1990, že je sice svoboda, ale vlastně ne tak úplně, to by asi nepřijali. Musela by být postavena velmi přísná právní kritéria, jakési právní ohrady, kam se smí a kam ne a ne za každou cenu vybudovat prosperující společnost. Ta je důležitá, nelze bez ní existovat, ale společnost, která ztrácí vinou zdůrazňování prosperity základní morální kritéria, je společnost, jež není postavena na pevných základech.

Když tady řeknu, že v Německu je lepší demokracie, lidé mě ukamenují.

Zdroj:ZDE

Kupředu pravá

6. 1. 2010 / Přemysl Janýr

Kategorie pravice a levice jsou v české publicistice a politice ve stejné míře samozřejmé jako zmatené. Převládá intuitivně komplementární chápání, podle něhož komunistá totalita představovala -- podle vlastní sebeprezentace -- levici, její odpůrci tedy logicky představují pravici. A protože komunistická totalita není předmětem zkoumání, nýbrž pokřiku a denunciací, nabývají i charakteristiky pravicovosti a levicovosti kuriózních podob.

Nejen T-Mobile ... aneb UNIkarta Komerční banky a Česká zemědělská univerzita

6. 1. 2010

Po četbě článku V. Žítka (31.12.2009 v BL) o tom jak firma T-Mobile poskytla jeho osobní údaje Komerční bance, která na to zareagovala tak, že mu poslala jím nevyžádanou kreditní kartu, jsem se pousmál. Kolik takových případů se v ČR asi vyskytne? Dle mě nemálo. Krize zřejmě ubírá bankám obrat a zákazníky a tak marketingová oddělení vyhlásila o ně boj, píše autor, jehož totožnost je redakci známa.

Komerční banka v tom musí být úspěšná. Usuzuji na to z případu, který se stal na České zemědělské univerzitě (ČZU) v Praze. Všichni studenti i zaměstnanci ČZU, odhadem 15 000 lidí, zahájili nový školní rok 2009/2010 s novou kartou. Ta nahradila ISIC kartu u studentů a "teachers" kartu u pedagogů. Novou kartu, tzv. UNIkartu, vydává ČZU v úzké spolupráci s Komerční bankou.

Proč k takové změně došlo, když systém ISIC karet fungoval bez problémů? Na to se ptají snad všichni, kdo se na ČZU pohybují. Změnu karet přitom akademický senát ČZU v roce 2007, 2008 ani 2009, dle dostupných zápisů ze zasedání, neprojednával. Jak a proč bylo o změně karet rozhodnuto zůstává záhadou.

Přežila holocaust, drží hladovku a účastní se masového protestu proti izraelské blokádě Gazy

6. 1. 2010 / Daniel Veselý

Představme si, že by na území menším než je Praha žilo pražské a brněnské obyvatelstvo. Tato oblast by byla několik let téměř v úplné politické a ekonomické izolaci a představovala by nelegitimní cíl pro vojenské útoky z venku, na něž by mizivá část uvězněných reagovala odpalováním primitivních raket. Tamní populace by z 80% závisela na humanitární pomoci zvenčí a z velké části trpěla nedostatkem pitné vody, potravin a léků. Musela by vybudovat systém podzemních tunelů, aby za zvýšené ceny pašovala ze sousední země dobytek, knihy, lidi i zbraně, jen kvůli holému přežití. Přitom by nešlo o nevypočitatelnou či zákonitou přírodní pohromu, ale o cílenou cynickou politiku.

A přijde milostivé léto

6. 1. 2010 / Klára Alžběta Samková

Rozumíte tomu, co se děje okolo nás? Vypadá to na totální chaos. Vládne tu justiční mafie, Olovo je vystřídáno Krakaticí či Kubiceho zprávou, všechno se to válí v Krvavých olejích, Kmotr Mrázek dokmotroval a střílejí se kolotočáři. Sedm statečných je ve skutečnosti patnáct - totiž členů Ústavního soudu.

Základem jsou vztahy.

Slušnost společnosti se pozná podle toho, jak se chová ke svým invalidům

5. 1. 2010

Poté, co jsme upozornili na případ počítačového programátora a těžkého invalidy Miroslava Cyroně a jeho manželky, kteří bydlí v Domově důchodců v Dobré Vodě v Jižních Čechách a jimž hrozilo od 4. ledna 2010 odpojení od internetu, též ZDE, o věci odvysílala Česká televize zpravodajskou reportáž ZDE.

Miroslav Cyroň k televizní reportáži poznamenává: "Reportáž je myslím vyvážená, jen ten konec ('nikdo Cyroňovy v jiném domově nechce') si mohli odpustit."

Ano, je to zvláštní: Česká televize snad dělala průzkum ve všech domovech pro invalidy v České republice, zda by byli či nebyli ochotni přijmout manžele Cyroňovi? Anebo co bylo zdrojem této informace?

Britským listům se také ozvala ředitelka Domova důchodců v Dobré Vodě a odkázala na stanovisko vedení Domova důchodců na jeho internetových stránkách, ty však byly v době psaní této poznámky nefunkční.

Stanovisko redakce Britských listů:

Ředitelka Domova důchodců Dobrá Voda

Skutečnosti budou prošetřeny

5. 1. 2010

Toto je stanovisko Jany Zadražilové, ředitelky Domova důchodců Dobrá Voda z jeho internetových stránek

Stanovisko k článku pana Miroslava Cyroně, zveřejněného na www.cyron.cz

Se skutečnostmi, které jsou uvedeny v článku s názvem "Domov důchodců Dobrá Voda -- smrt vysvobozuje", zásadně nesouhlasím, neboť jejich obsah je neúplný a nepravdivý.

K tomu: Slušnost společnosti se pozná podle toho, jak se chová ke svým invalidům

"Že by důchodce zvítězil? Ale ve Svazu důchodců ani pes neštěkl"

6. 1. 2010

K případu invalidy Miroslava Cyroně, bydlícího v Domově důchodců Dobrá Voda v jižních Čechách, nám napsat Pavel Ján Buvala, krajský předseda Svazu důchodců ČR z Liberce. K jeho příspěvku musíme dodat: pan Miroslav Cyroň je sice invalida, ale je mu kolem čtyřiceti. Přesto, samozřejmě, by se jeho situace mohla a může týkat každého důchodce, bez ohledu na věk. V tomto smyslu je pozoruhodné, jak píše pan Buvala níže, že se Svaz důchodců, jak se zdá, příliš nezajímá ani neangažuje tím, v jaké situaci žijí starší lidé, zejména v domovech důchodců. Proč ale ne? Jaký by mohl být jiný účel existence této organizace? Ale dejme slovo panu Buvalovi:

K zneužívání trestního zákona o křivém svědectví by docházet nemělo

6. 1. 2010 / Jan Potměšil

Nevylučuji, že nemůže dojít k individuálnímu zneužití § 345 odst. 1 n.t.z., kdy ten který původce obvinění z trestného činu bude účelově buzerován trestním řízením, i když na konci vyjde jako nevinný.

Rád bych krátce zareagoval na diskuzi redaktorů Jana Čulíka a Štěpána Kotrby, která se rozhořela po zveřejnění tiskové zprávy Ligy lidských práv o verbálních deliktech v novém trestním zákoníku. Co se týče křivého obvinění (§ 345 n.t.z. -- "kdo jiného lživě obviní z trestného činu, bude potrestán..."), tak ke spáchání daného trestného činu je třeba úmyslného zavinění (viz § 13 odst. 2 n.t.z.), tzn. musí jít o vědomou -- úmyslnou -- lež.

Lživost obvinění spočívá ve vědomém uvedení objektivně nepravdivých informací. Úmysl zahrnuje vědomost o tom, že obvinění je nepravdivé (podrobněji viz např. Jelínek, Jiří a kolektiv: Trestní právo hmotné. 1. Vydání. Leges, Praha 2009, s. 777).

Nový trestní paragraf o "křivém obvinění" je hrůzný

6. 1. 2010 / Jan Čulík

"Děsí mě § 345 v novém TZ," napsal nám náš právní poradce. "V odstavci jedna není podmínkou obvinění úmysl "přivodit trestní stíhání", odst. 3 ostatně napovídá, kam to směřuje. Takže je to v podstatě další forma pomluvy, která se bude řešit v trestní linii - a ne v občanskoprávní, jakkoliv zákoník deklaruje pouze podpůrný charakter trestní represe. A ještě samozřejmě poslanci trvali na zachování klasického TČ pomluvy, takže ho tam zase v § 184 najdete..."

Co to může v praxi znamenat? Naprosté znemožnění podávat trestní oznámení.

Nový trestní zákoník účinně brání novinářským grázlům v pochybné činnosti

6. 1. 2010 / Štěpán Kotrba

Překvapuje mne účelový populismus, kterého se dopouští Liga lidských práv ve svém svatém tažení proti kriminalizaci verbálních trestních činů, páchaných zejména s použitím masových sdělovacích prostředků. Novela, zvaná "náhubková" totiž nebrání (už dokonce dle platné judikatury) v novinářské investigaci ve veřejném zájmu, ale je poměrně odstrašující pro novinářské grázly, kteří za veřejný zájem považují v anarchistickém duchu paušální dehonestaci jakýchkoliv autorit, aniž jejich "argumenty" obstojí před testem pravdivosti.

Říkat, že "císařpán je vůl, a to dokonce korunovanej", se v jakémkoliv režimu nevyplácí - bez důkazů. To už víme od doby uvedení filmu Anton Špelec do kin.

Nový trestní zákoník zůstává nástrojem proti svobodě slova

5. 1. 2010

tisková zpráva Ligy lidských práv

S novým rokem vstoupil v účinnost nový trestní zákoník. Má se jednat o moderní normu, která jako ústřední hodnotu, kterou je potřeba chránit, staví namísto zájmů státu zdraví a život jednotlivce. Zákoník měl rovněž odstranit nadměrnou kriminalizaci některých jednání, tento záměr se ale bohužel nepodařilo naplnit. V zákoníku zůstaly posttotalitní skutkové podstaty pomluvy a schvalování, které bývají zneužívány proti svobodě slova. Proti svobodě projevu může být nově zneužita také skutková podstata křivého obvinění, která byla povážlivě rozšířena.

ČT nereaguje

6. 1. 2010 / Ivo Bubeník

Žádný učený z nebe nespadl, ale blbce jako by shazovali.
Julian Tuwim

Napsal jsem Radě pro rozhlasové a televizní vysílání a na jejich doporučení poslal ČT reakci na jednostranné podávání informací o situaci v naší ekonomice, o skutečných příčinách dluhu v hospodaření státu. Speciálně vedoucí ekonomické redakce P. Kvapilové. Odpověď jsem nedostal.

Zemřel Filip Sklenář

6. 1. 2010

Mezi Vánocemi a Novým rokem zemřel na selhání srdce kontroverzní autor Filip Sklenář. Bylo mu jednatřicet let. Narodil se 5.6. 1978 v Přílepích. Rozloučení s Filipem Sklenářem se koná v sobotu 9.1. 2010 v 11 hodin dopoledne v malé obřadní síni ve Slezské Ostravě.

Adresa:

Malá obřadní síň Slezská Ostrava
Na Najmanské
710 00 Slezska Ostrava

Všichni Filipovi přátelé, kteří se s ním chtějí a mohou rozloučit, jsou vítáni. Děkujeme ale všem i za vzpomínku na něho, píše Magda Henkel, sestra Filipa Sklenáře.

Filip Sklenář: kontroverzní autor zemřel v jednatřiceti

6. 1. 2010 / Fabiano Golgo

< Filip Sklenář

Autor knihy, kterou si objednal a kterou dotvořil Radovan Krejčíř, zemřel mezi Vánocemi a Novým rokem 2010 na selhání srdce. Bylo mu 31 let.

Než si Sklenáře jako "ghost writera" najal známý kriminální uprchlík, Sklenář napsal knihu, kterou považoval za své mistrovské dílo, Červené dlaždice. Za tu ho mnozí kritizovali kvůli jejímu protikřesťanskému obsahu. V knize se Sklenář dotkl široce rozšířené homosexuality v katolické církvi.

Přitom však Filip Sklenář nebyl zrovna ateista.

Filip Sklenář: Nadaný autor bez kázně

6. 1. 2010 / Jan Čulík

Ohlédnutí za životem předčasně zemřelého nadaného českého autora mě, možná pedantsky, vede zpět k Masarykovi a jeho výrokům o kázni:

Vyjeté koleje, to ještě není tradice; tradice je společné dílo generací, společná a samozřejmá kázeň.

Bez určité míry kázně a soustředěnosti se podle mého názoru skutečně nedá docílit ničeho. Krátký život Filipa Sklenáře mi připadá dobrým příkladem.

Češi by bývali rádi, kdyby rozbili Rakousko, ale realita byla jiná

6. 1. 2010 / Michal Musil

Myslím, že v současné debatě o Masarykovi, respektive úloze Čechů při rozpadu Rakouska-Uherska na stránkách Britských listů již většina relevantních argumentů zazněla. Domnívám se, že zejména Karel Dolejší přesvědčivě vyložil širší kontext nezadržitelného rozpadu mnohonárodnostní monarchie, která prostě v jisté fázi přestala plnit svou historickou roli, o které druhdy hovořil Palacký. V závěru války v podstatě kromě části armádních špiček a osazenstva Hofburgu o její další existenci nikdo nestál. Němci hleděli do Říše, Slované se zařizovali po svém, a ani Maďaři, kteří si tehdy ještě neuměli představit katastrofu Trianonu, nehodlali krvácet za udržení integrity Rakouska (respektive Předlitavska).

Jaderná energetika, zdroje energie a význam energie pro společnost.

6. 1. 2010 / Vladimír Wagner

Těsně před koncem roku se na stránkách Britských listů rozproudila diskuze o možnostech získávání energie pro chod civilizace v následujících desetiletích. Zatímco Ferdinand Vomáčka a Jiří Krautwurm zastávali spíše optimističtější pozici, John Michael Greer, Jindřich Kalous a Karel Dolejší zastávají pozici krajně pesimistickou. Těsně po novém roce pokračoval v diskuzi Jindřich Kalous převyprávěním příspěvků Michaela Dittmara na stránkách "The Oil Drum: Europe". Než se budu blíže věnovat konkrétně jaderné energii a komentáři k příspěvkům Michaela Dittmara, zastavil bych se chvíli u pojmu EROEI, kterým Jindřich Kalous často operuje.

Evropské vlády plánují miliardové investice do obnovitelné energetiky

6. 1. 2010

KD│ Německo a osm dalších států EU plánuje společný projekt v hodnotě 30 miliard euro, který má přispět k ochraně klimatu. Bude pracovat s mixem složeným z větrné, vodní a sluneční energie vyvažujícím kolísání skutečného výkonu jednotlivých zdrojů, a přitom mj. na kontinent přivede zdroje větrné energie ze Severního moře o výkonu zhruba 100 gigawattů - což odpovídá 10% celkové evropské spotřeby, neboli zhruba stovce velkých uhelných elektráren, informoval Spiegel Online.

Rozpočtové pyramidy

5. 1. 2010 / Radovan Baroš

V souvislosti s roztáčející se spirálou vnitřního zadlužování české ekonomiky domácí média (původně jsem chtěl napsat domácí pravicová média, ale žádná jiná u nás přinejmenším na scéně mediálního mainstreamu prakticky nepůsobí) v posledních týdnech rozpoutala hysterickou kampaň proti těm, kteří pod pláštíkem líbivého populismu nezodpovědně "projídají budoucnost našich dětí". V první linii této mediální kampaně tradičně stanula média veřejné služby. Legie profesionálních agitátorů placených z koncesionářských kapes zahájily masivní ofenzívu, jejímž bezprostředním cílem je přesvědčit houfy vystrašené a demoralizované veřejnosti, již tak notně zdecimované zeštíhlovací kůrou předchozích neoliberálních reforem, o nezbytnosti dalšího kola "utahování opasků".

Mobilita pracovní síly: mýtus a skutečnost

5. 1. 2010 / Martin Janíčko

Nejen v souvislosti se stále probíhající ekonomickou krizí (jakkoliv zřejmě pomalu doznívající) se v České republice hovoří o některých „negativních“ aspektech zdejšího trhu práce, které brání jeho „hladkému fungování“. Jedním z těchto „negativních“ aspektů je také tzv. mobilita pracovní síly. Jaká je ale skutečná situace v tomto ohledu?

Svoboda? Co s tím?

5. 1. 2010 / Jan Kadubec

Robespierre: Mají svobodu, a oni řvou, že chtějí chleba!

Dostojevský: Nač je mi svoboda, když nemám milion.

No a do třetice Céline: Celý ten čas války jsem žil ve strachu, že budu ve válce zabit, a taky v obavě, že v míru pojdu hladem.

Tito pánové svobodu znevažují, ba se jí až vysmívají.

Takže: Kdo je svobodný a kdo je otrok?

Svobodný člověk je ten, kdo může blahobytně žít z úroků či renty, dividend apod.

Kdo pobírá mzdu, je otrok.

Politické panstvo a územní plán potřetí

5. 1. 2010 / Petr Kužvart

Ještě blíže k pravidlům fungování "politického panstva"

S politickým panstvem a jeho fungováním je to ovšem složitější, než bylo uvedeno v předchozím textu. Přihrávání veřejných peněz dohodnutým firmám může vypadat formálně-právně jako naprosto standardní, nenapadnutelné. Stačí, pokud se ta která veřejná zakázka vysoutěží šikovně tak, že se nejde po minimální ceně, ale po cenové nabídce o hodně vyšší, jež skrývá dostatečnou rezervu, která se dá v rámci plnění použít podle vzájemné dohody. Velice osvědčené je takové peníze protočit přes reklamní nebo PR agentury, případně je utratit za poradenství. To jsou oblasti, kde neexistují nějaké ustálenější cenové úrovně a cena služeb se tvoří dohodou víceméně volně. A také se těžko odhaduje, zda objem prací odpovídá ceně.

Lidství lidstva je bohužel pouze naše zbožné přání

5. 1. 2010 / Petr Fleischmann

Je-li nadále v našem národním programu dne ono stálé a nezbytné připomínání minulosti za účelem údajného vyrovnání se s ní, pak je polemika Zídek ZDE ZDE - Fendrych vedená na stránkách LN je jedním z docela zajímavých momentů na této cestě.

Ukazuje totiž zcela exemplárně na neslučitelnost dvou pohledů, z nichž ten první, Fendrychův -- v naší společnosti nejběžnější -- se spokojuje s halasným vytahováním rozličných seznamů konkrétních osob, s mravokárným rozhořčováním se nad jejich zločiny a s publikací dokumentů, u nichž nikdy není zcela jasno, o čem svědčí, či mají svědčit.

Nové letištní "rentgeny" porušují zákony proti dětské pornografii

5. 1. 2010

Po nedávném pokusu na útok na americké letadlo, letící z Amsterdamu do Detroitu, zavádějí západní vlády překotně nové letištní "rentgeny", na niž jsou cestující vidět bez šatů, jako by byli nazí. Aktivisté varují, že je nutno zajistit právo na soukromí občanů, které elektronický "rentgen" takto svlékne. Bylo by skandální, kdyby se tyto fotografie nahých cestujících, včetně celebrit, objevily na internetu.

Naděje, beznaděj a důvěra

5. 1. 2010

KD│ Potíž, kterou máme s nadějí, spočívá v tom, že je stejně snadné doufat jako naději zničit. Slyšíme, jak lidé říkají, že doufají, jak to a to půjde dobře, nebo že získají stipendium, které potřebují, aby mohli studovat či získat práci, o niž se ucházejí. U tohoto druhu naděje sotvakdy existuje nějaký následný krok. A ti, v jejichž falešný příslib věříme, mohou za určitých okolností či v důsledku špatného chování velmi snadno naše naděje zničit, napsal na serveru Resource Insights Kurt Cobb.

Domov důchodců Dobrá voda - smrt vysvobozuje

4. 1. 2010

Žel musím oznámit, že nová ředitelka Domova důchodců Dobrá Voda Jana Zadražilová nás 04.01.2010 odstřihne od internetu. Nebudu se tedy už moci věnovat tomuto webu, dělat RPM balíčky, komunikovat s Vámi. Budu holt celé dny koukat do zdi a pomalu umírat.

Zdroj: ZDE,

Dovoluji si upozornit na podmínky života těžkých invalidů a starých lidí ve značném počtu "sociálních" zařízení v České republice. Já se k této akci odhodlal na základě rozhodnutí nové ředitelky Domova důchodců Dobrá Voda Jany Zadražilové nás 04.01.2010 odpojit od internetu. Na internetu jsem životně závislý: tužkou či perem na papír už nejsem schopen napsat nic. Internet je pro mě životně důležité spojení se světem; rediguji internetový server. To mi má být od 4. ledna 2009 paní Zadražilovou znemožněno. Podrobnosti jsem vypsal ZDE, píše těžký invalida Miroslav Cyroň.

Pozn. red.: Miroslav Cyroň se v zoufalství obrátil v této věci na různé veřejné osobnosti. Zdeněk Škromach mu odpověděl, že paní náměstkyni kraje Ivanu Stráskou požádal o "prošetření a informaci". Petr Studenovský, vedoucí odboru sociálních věcí a zdravotnictví Krajského úřadu Jihočeského kraje, přislíbil, že problém bude "z pozice zřizovatele zařízení prošetřen". Pomoc přislíbil i redaktor Práva Mitrofanov. Činitelé KSČM Filip a Remek, krajská organizace KSČM a Haló noviny nereagovali.

Britské listy se obrátily emailem na ředitelku Domova důchodců Dobrá Voda Janu Zadražilovou se žádostí o vysvětlení, viz níže. Odpověď nedostaly.

FESTIVAL SPISOVATELŮ PRAHA O ALBERTU CAMUSOVI

Albert Camus: Prostě rebel

5. 1. 2010

Festival spisovatelů Praha v současnosti pořádá Týden Alberta Camuse, který tragicky zahynul před padesáti lety. Další informace viz níže:

4. ledna 1960 našli Alberta Camuse mrtvého v autě, které sjelo ze silnice na přehledném, rovném úseku. V kapse měl jízdenku na vlak, kterým měl původně jet. A v kufru nedokončený rukopis Prvního muže, své autobiografie.

"Narodil jsem se mezi sluncem a bídou, přesně uprostřed", napsal Albert Camus ve své první sbírce, Rub a líc. Celé jeho dílo nese známky všudypřítomnosti tohoto základního, prvotního rozchodu. Narodil se v Alžírsku (1913) v chudé rodině, sirotek po otci, později začíná se studiem filozofie, které musel ze zdravotních důvodů přerušit. Po letmém průchodu Komunistickou stranou (1935-36) zakládá a vede dva divadelní sbory za účelem přiblížení klasických i současných dramat publiku z nižších sociálních vrstev. V roce 1937 vydává svoje první dílo, Rub a líc, sbírku literárních esejů, v které se již objevuje většina jeho pozdějších velkých témat: smrt, slunce, Středozemí, opuštěnost, úděl člověka, blízkost mezi beznadějí a štěstím...

Pokračování ZDE

Af-Pak, Irák, Jemen, aneb Mnoho válek, interventova smrt

4. 1. 2010 / Karel Dolejší

Pokud platí otřepaný Clausewitzův výrok, že válka je pokračováním politiky jinými prostředky, pak nejvyšší organizační úroveň válčení - úroveň strategická - musí zahrnout politické cíle, kvůli nimž se vůbec začalo bojovat. Cílem války není primárně samotný ozbrojený boj, ale uvedení protivníka do bezvýchodné situace, v níž bude muset přijmout vůli vítězné strany. Klasicky vše zmíněné vypadalo tak, že generální štáb jedné strany plánoval akce v rámci snahy vynutit si politické cíle stanovené vlastním politickým vedením, a to například rozhodnou porážkou protivníkovy armády, obsazením hlavního města, zajetím panovníka atd. - prostě prostředky, tváří v tvář kterým konkureční organizační centrum uzná, že už dost dobře nemůže dál pokračovat v odporu. Podobný přístup ovšem vyžaduje, aby i protivník při plánování vycházel z obdobných předpokladů. Tato podmínka často nebývá splněna, jak ukazuje příklad Napoleonova tažení do Ruska. Francouzský císař porážel ruské armády, obsadil Moskvu, ale ani jedna z těchto věcí nestačila k definitivnímu zlomení ruského odporu. V konfliktech, které jsou ze své podstaty asymetrické, k takovým situacím dochází ještě mnohem častěji než při klasických válkách mezi relativně rovnocennými státy. Jedna ze stran pak zpravidla v jistý okamžik stojí bezradně před faktem, že neví, co by měla udělat, aby protivníka donutila kapitulovat. Právě to je zřejmě případ takzvané války proti terorismu, která se USA před našima očima naprosto vymyká z rukou.

Budoucnost jaderné energetiky: Renesance nebo útlum?

4. 1. 2010 / Jindřich Kalous

Na serveru The Oil Drum publikuje a schází se k diskusím o globálních tématech - nejen o ropě nebo energiích obecně, jak by mohl naznačovat jeho název - nepřehledná řada odborníků a aktivistů z nejrůznějších oblastí. Většinou jde o diskuse věcné a kultivované a kontroverze se často daří udržet v rozumných mezích. Málokteré z témat však dokáže rozpálit diskutéry do běla tak, jako jaderná energie. I jinak rozumní a nesouhlasným argumentům přístupní lidé jsou možnostmi a perspektivami jaderné energetiky často natolik fascinováni, že když se někdo pokusí dokázat její rizika a meze, sesypou se na něj jako útočící vosí roj a k věci vedená diskuse se změní v osobní napadání, a to nezávisle na množství a věhlasu titulů, citací a akademických postů zdobících jména diskutérů.

O jádru informujte poctivě!

5. 1. 2010 / Leopold Kyslinger

Článek "Budoucnost jaderné energetiky: Renesance nebo útlum?" zprostředkovává skeptický pohled na jadernou energii. Jindřich Kalous rád dává zaznít hlasům, které zpochybňují racionalitu využívání jádra v energetice. Opakování je matkou moudrosti. Jeho text stručně, avšak nekriticky shrnuje závěry Michaela Dittmara. Nevím tedy, jestli očividné chyby v textu jsou dílem chybného překladu nebo jsou i v proklamovaných článcích p. Dittmara.

Izraelský odborník na bezpečnost letecké dopravy radí Západu:

Změňte způsob jak kontrolujete cestující na letištích

4. 1. 2010 / Miloš Kaláb

O Izraeli je známo, že svou civilní leteckou dopravu chrání před teroristy velice dobře. Už v r. 2006 upozorňoval na konferenci bezpečnostních pracovníků v Ottawě, že není technická kontrola zavazadel a cestujících nejlepším prostředkem k zajištění bezpečnosti a že je mnohem důležitější znát dobře každého cestujícího.

POLYGAMIE PRO VŠECHNY

Saúdská novinářka požaduje, aby měly ženy právo mít čtyři manžele

4. 1. 2010

Saúdská novinářka Nadine al-Bedair publikovala v Egyptě článek s titulkem "Mí čtyři manželé a já". V něm se docela rozumně a logicky ptá, proč, jestliže mají muslimští muži právo oženit se až se čtyřmi ženami najednou, proč nemůže mít muslimská žena čtyři muže?

"Dlouho se ptám, proč mají muži monopol na toto právo. Nikdo mi nedokázal přesvědčivě vysvětlit, proč je mi odepřeno právo na polyandrii," stěžuje si autorka v článku.

Albert Meltzer: Riot

KNIHA NA POKRAČOVÁNÍ, KTEROU SI JINDE NEPŘEČTETE

Anarchismus: Argumenty pro a proti I.

4. 1. 2010 / Albert Meltzer

Albert Meltzer byl anglický anarchista, aktivní od třicátých do devadesátých let dvacátého století a zároveň umělec (malíř). Podporoval španělský anarchistický odboj proti fašistickému režimu, založil časopis Black Flag a je znám především jako průkopník takzvaného "class-struggle anarchism", tedy anarchismu třídního boje. Jeho frazeologie nám může v mnoha případech připadat s naší odlišnou dějinnou zkušeností podivná, věta, v níž je pětkrát použito slovo "buržoazní" budiž toho zářným příkladem. Minulý režim dokonale zdiskreditoval tradiční terminologii, jíž používalo a používá levicové hnutí k pojmenování světa, který nás obklopuje a slova, jako buržoazie, proletariát, třídní boj, socialismus či komunismus již nejsou vnímány ve svém původním významu, ale spíše jako pozůstatek utlačovatelské bolševické ideologie. Slova západního anarchisty, který je používá v jejich původním významu, mohou proto znít člověku s českou historickou zkušeností někdy až jako slova někoho z jiné planety.

Proč jsou anarchisté vnímáni v obecném povědomí jako podivíni stojící „proti všemu”? Mají nějaké pozitivní představy o uspořádání společnosti? Jak se anarchistické myšlenky vyvíjely a jaká je tradice anarchistického hnutí? Může se člověk obejít bez státu a je na cestě ke svobodné společnosti potřebné nějaké přechodné uspořádání? A jak se vyrovnat s námitkami, které vůči anarchismu mají marxisté, liberálové, sociální demokraté, fašisté i běžní lidé? Na všechny tyto otázky se snaží zodpovědět knížečka britského anarchisty Alberta Meltzera, který byl se svými názory kontroverzní nejen ve většinové společnosti, ale i v anarchistickém hnutí.

Albert Meltzer: Riot

KNIHA NA POKRAČOVÁNÍ, KTEROU SI JINDE NEPŘEČTETE

Anarchismus: Argumenty pro a proti II.

5. 1. 2010 / Albert Meltzer

„Jediné místo pro svobodného člověka v otrocké společnosti je ve vězení,“ řekl Thoreau (sám tam ale strávil pouze jednu noc). To je strhující prohlášení, ovšem nikdo by podle něj nežil, jakkoli může být pravdivé. Revolucionář musí být připraven na perzekuce a stíhání, ale pouze masochisté by je vítali. Musí vždy zůstat na individuálním jednání a rozhodnutí jak důsledný někdo může být ve své vzpouře: není to něco, co může být ustanoveno. Anarchisté razili cestu nebo se podíleli na mnoha podobách společenské vzpoury a přestavby, takových jako liberariánské vzdělávání, vytvoření hnutí pracujících, kolektivizace, individuální přímá akce ve svých mnoha podobách a tak dále.

Pokud obhajujeme anarchosyndikalistickou taktiku, je to proto, že ke změně v celé společnosti může dojít jen skrze změnu ekonomiky.

Přijímáme cenzuru?

4. 1. 2010 / Miloš Kaláb

Nějaký přistěhovalec v jedné severské zemi zastřelil několik místních občanů. Různí redaktoři v různých novinách mají různé názory na to, jak o tom psát. Stejně nebo různě? To záleží na tom, chtějí-li být důsledně politicky korektní. V tom případně sáhnou po cenzuře, což sice není politicky korektní, ale důsledky toho zásahu korektní jsou. Autor chce být politicky korektní jiným způsobem, a proto nikoho nadměrně nenapadá.

PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

Hospodaření OSBL za listopad 2009

4. 12. 2009

Nesmírně zavazující byla reakce čtenářů na náš nedávný apel, že potřebujeme dva nové servery. V listopadu 2009 přispělo finančně na Britské listy 348 osob celkovou částkou 123 717.57 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 31. 10. 2009 částku 148 397.73 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a