Diletantismus, Masaryk, americký radar a boj proti uměle vytvořeným "faktům"

4. 1. 2010 / Jan Čulík

Jak na to Britské listy poukazovaly dlouho, ale nikdo v ČR je neposlouchal, americké úsilí (nyní zřejmě zrušené) budovat radarovou vojenskou základnu v Brdech nebylo ani jedním, ani druhým. Vybudování americké vojenské základný v Brdech nemělo být bezpodmínečnou bezpečnostní zárukou od USA, danou České republice (řekl vám to každý Američan, kterého jste se na to zeptali, bylo to od samého počátku zcela zjevné) a nebylo ani projevem "amerického imperialismu" - bylo to spíš technické rozhodnutí, které bylo zrušeno, když američtí vojenští vývojáři dospěli k závěru, že případné budování základny v Brdech by bylo vlastně vojensky zastaralé.

Britské listy to mohly opakovat do zblbnutí, český, ideologicky motivovaný politický a mediální establishment je neposlouchal. Bylo zapotřebí teprve amerického politologa Zbigniewa Brzezinského, aby byl konečně vyveden český politický a mediální establishment ze stavu naprostých bludů. Totéž, co říkal v rozhovoru pro ČT Brzezinski, pak ještě znovu zdůraznila redaktoru MFD Marjanovičovi náměstkyně americké ministryně zahraničí Tauscherová, a Marjanovič byl také jako v Jiříkově vidění.

Nezmiňuju se tu o chabých schopnostech pánů Kubala z ČT a Marjanoviče z MFD vnímat vnější svět a mezinárodní politické vztahy proto, abych je osobně urážel. Snažím se být konstruktivní. Jsem zděšen, jak daleko od reality se v ČR mnohdy dostává hodnocení objektivních skutečností v důsledku různých historických konotací, virtuálních sémantických obsahů a uměle vzniklých mýtů.

Totéž, co platí o virtuální realitě, která v ČR vznikla kolem Bushova plánu vybudovat americký radar v Brdech, obávám se, je mi to velmi líto, platí i o jiných mýtech, třeba kolem Masaryka.

Vybral jsem o novoročním víkendu z Čapkových Hovorů s T.G.M. řadu citátů, které považuju za zajímavé a podnětné. Upozornil jsem posléze, že z faktů zjevně vyplývá, že se Masaryk občas, a docela spektakulárně, choval jako pokrytec. Dodal jsem, že to ovšem nezpochybňuje jeho výroky.

Reakce, které na to přišly, mě deprimují. František Řezáč argumentuje, že stejně jako Masaryka kritizuji já, ho už kritizovali fašisté za druhé československé republiky a marxisti. No a co, proboha? To, že Masaryka taky kritizovali fašisti, snad delegitimizuje tuto kritiku? To, že někdo v minulosti zneužil nějakých informací k svým (nekalým) politickým účelům, ty informace samotné přece nediskredituje!

Známá je i neustále opakovaná argumentace, že Rakousko-Uhersko bylo "strašné". Možná, ale přesto se nemohu zbavit úvah o tom, že kdyby bývalo bylo po 1. světové válce demokratizováno, třeba pod tvrdým americkým vlivem, a ne rozbito, k nacismu a ke komunismu by nedošlo a miliony lidí by byly uchráněny. Myslím, že za nacistické vraždění nese Masaryk obdobnou vinu jako Dubček a českoslovenští komunističtí reformátoři z r. 1968 za dvacet let normalizačního útlaku a potažmo rozložení české společnosti, která pak byla nepřipravena po pádu komunismu na svobodu. Masaryk ani Dubček nepředvidali, co mohlo být zjevné.

Velmi mě deprimuje i úroveň argumentace Jana Makovičky, Petra Schnura a Erazima Koháka. Makovička odmítá studii Mary Heimannové z Yale University Press Československo: Stát, který selhal, údajně proto, že její argumenty jsou prý podobné argumentům sudetských Němců. Dostává se do podobného kolotoče virtuální reality jako stoupenci a odpůrci amerického radaru. Skutečnost hodnotí neobjektivně a dovolává se při tom nepřesvědčivé nebo, bohužel vyloženě diletantské argumentace.

Je skutečně pravda, jak píše pan Makovička, že za protektorátu zahynulo v Čechách a na Moravě 360 000 lidí? Byli to skutečně jen Češi, anebo hlavně židi?

Milan Valach, jak na to poukazuje Jan Makovička, píše o knize Mary Heimannové, že v ní je "Tolik chyb, že by kniha neměla projít ani jako studentská práce"; potíž je, že se o žádné z nich nezmiňuje konkrétně.:)

Upřímně řečeno: mám své pochybnosti o knize Mary Heimannové, které jsem vyjádřil v závěru své recenze této studie a argumentace Mary Heimannové mi nepřišla až tak nová. Podívejte se třeba na fejeton Jaroslava Hutky Požár v bazaru" z 20. září 1979 (!!), který jsem také zčerstva Mary Heimannové poslal, s tím, že její kniha je nepůvodní. Od Hutkova fejetonu se vlastně odlišuje jen tím, že svá tvrzení má nesmírně pečlivě doložena dokumentárními zdroji. Bohužel poněkud bigotní reakce některých komentátorů mě také dost zdeprimovaly. Očekával jsem totiž věcnou diskusi a těšil jsem se na zdrcující, věcné protiargumenty proti tvrzením Heimannové.

Co si však myslet o argumentaci Erazima Koháka v Literárních novinách - který knihu Heimannové nečetl! - že tu publikaci "není třeba číst". Zveřejňovat recenzi knihy, kterou jsem nečetl, to je tedy zřejmě vrchol. Literární noviny to však neudělaly jen jednou, ale hned dvakrát. Posléze vydaly ještě "recenzi" od Petra Schnura, který, jak přiznává v jejím úvodu, tu knížku taky nečetl. Zatímco je nutno Literárky pochválit, že odvážně publikovaly původní recenzi na knihu Heimannové, skutečně nerozumím jejich redakční politice vydávání "recenzí" knih, které recenzenti nečetli. Schnurův článek přitom většinou bojuje s větrnými mlýny, které si sám vytvořil. Nereaguje ani na tu šestistránkovou recenzi knížky Mary Heimannové od Jana Čulíka, ale na předpoklady, které vznikly na jejím základě v jeho mysli. Znovu opakuji to, co by snad mělo být normální: Než napíšu na nějakou knihu reakci, musím si ji snad přečíst, ne? Heimannová v knize netvrdí ani nenaznačuje, že nebyli Češi za Rakouska utlačováni, ani netvrdí ani nenaznačuje, že většina Němců žijících v Česloslovensku ve třicátých letech se nedala na stranu nacistů, atd., atd. Je to kniha psaná sine ira et studio, jenže to by Petr Schnur poznal, kdyby si tu knížku sakra přečetl!

Jak může někdo polemizovat s něčím, co nečetl, a považovat se za seriozního komentátora - jak něco takového mohou publikovat seriozní noviny? Vždyť tím zavádějí čtenáře do naprosté virtuální slepé uličky - přesně tak, jak to bylo v případě toho amerického radaru pro Brdy. Chceme se tak skutečně chovat pořád?

Vytisknout