Svoboda? Co s tím?

5. 1. 2010 / Jan Kadubec

Po celý život jsem pobíral mzdu, byl jsem tedy otrok. Dnes už nepobírám mzdu, dnes už beru starobní důchod, a nejsem tudíž závislý na mzdě, jsem nadobro svobodný. Ano, cítím se konečně svobodný! No ale začínají nemoci, a ty mne činí docela nesvobodným. Nemoci rozhodují a rozkazují, ne já!

Svobodným jsem měl být tehdy, když jsem pobíral mzdu, ale to jsem nemohl, protože bych bez mzdy pošel hladem. Ale zaplaťpánbů, dočkal jsem se přece jen svobody. I když až v čase, kdy ji už ani nějak moc nepotřebuji. Dnes se můžu svobodně rozhodnout, které léky spolykám a které ne, zda do nemocnice půjdu, nebo nepůjdu - tak naprosto svobodně se mohu rozhodnout! Ovšem nač je mi taková svoboda? Co s ní? K čemu mi je?

Takže s tou svobodou (či Svobodou?) je to jakési divné: když ji člověk potřebuje, tak není, a když ji už nepotřebuje, tak je.

Svobodný člověk může rozhodovat a jednat podle své vůle, z mnoha možností si může vybrat tu, která se mu líbí a která mu nejlépe vyhovuje.

Otrok není svobodný, protože musí vykonávat příkazy majitele či jeho dozorce. (Dozorce přikazovatel, lépe placený otrok, rozkazuje níže postavenému otroku.)

Přesto, ač to bude vypadat docela podivně, dávám přednost otrokářskému systému před naší současnou svobodou a demokracií. Jsem přesvědčený, že otrokářský systém byl mnohem humánnější a svobodnější než náš současný.

Uvedu důvody:

Otrok se v dobách (nejen) antických musel koupit; prý cena otroka se pohybovala v rozmezí ceny koně, některý byl kvalitnější, jiný méně, takové byly přibližně i ceny otroků.

Otrok měl zajištěnu stravu, bydlení, ošacení a lékařskou péči - hladový a nemocný otrok by nepodával přece požadovaný výkon. To je podobné, jako když si dnes někdo koupí koně nebo psa, musí se o ně řádně starat, jinak mu uhynou a bude mít finanční škodu. Samozřejmě existovaly výjimky, takový otrok v rudných dolech nebo na nějakých plantážích na tom byl stejně jako vězeň v Osvětimi. A někteří vlastníci otroků byli skutečně hulváti, asi v takové míře, jako se někteří vlastníci koní (a vůbec domácích zvířat) chovají dnes ke svému vlastnictví, nechají je klidně bez výčitek svědomí chcípnout. I tehdy se našli takoví jedinci.

Ale jinak si většina otroků žila dokonce lépe než ti tak zvaní svobodní občané závislí na podpoře od státu mající volební právo. Otroci ovšem volební právo neměli. Myslím si, že jim to ani nějak moc nevadilo. Samotný veliký Aristotelés potvrzuje, že otroci (pro něho to ovšem bylo pouhé mluvicí nářadí) na tom byli docela dobře: "Kdo dává bezpečí přednost před svobodou, je po právu otrok."

Majitel otrokům dával občas i odměnu, či nějakou pozornost, ne plat, ne mzdu! A častokrát, jak jsem kdesi četl, si otrokář (v antickém světě, samozřejmě) vypůjčovával peníze od svého otroka. Není to nějak divně spletené? Ale není, proč by nemohl být otrok relativně bohatý? Dokonce se mohl z otroctví vykoupit, pokud si tolik našetřil.

V našem tzv. civilizovaném světě bylo otroctví vymýceno. Jako úplně poslední bylo otroctví zrušeno v Tibetu roku 1959 nařízením vlády Čínské lidové republiky. Kdyby se Jeho Svatost Dalajláma vrátila do Tibetu, zrušila by nařízení komunistické vlády? Provedla by Jeho Svatost restauraci bývalého režimu podobně jako jeho blízký přítel Václav Havel u nás?

V USA bylo zrušeno otroctví mnohem dříve, dokonce už v roce 1865. To se narodil můj děda! Bylo zrušeno omylem, nechtěně, s nechutí a vlastně nedopatřením. Proč a z jakého důvodu bylo zrušeno docela funkční otroctví v USA? V zásadě na nátlak podnikatelů a továrníků na Severu, ti potřebovali svobodné dělníky, které mohli kdykoliv najmout či propustit, neměli zájem kupovat otroky, to by je vyšlo docela draho. Byla to pouhá úsporná ekonomická kalkulace, vyšlo jim to laciněji, bylo to mnohem výhodnější, než kupovat otroky.

Svobodní se prodávali továrníkovi do otroctví sami, a továrník se nemusel starat o stravu, oděv, bydlení, lékaře - tyto povinnosti mu odpadly. Svobodní se o tyhle záležitosti museli postarat sami. Místo docela nákladného otrokářství se vymyslela svoboda.

Ovšem nemysleme si, že když bylo otrokářství oficiálně zrušeno, že nadále neexistuje. Existuje dokonce i u nás, a v nezanedbatelném množství. Novodobé otrokyně - prostitutky - no, nejsou na tom mnohonásobně lépe, než kdyby stály deset hodin v továrně u pásu jako svobodné? Tohle také potvrzuje moji úvodní tezi o tom, že otroctví je vhodnější systém než svoboda.

O té svobodě, konkrétně o svobodné vůli, o svobodném náboženském vyznání, o svobodě sexuální, o svobodě svědomí, o svobodě projevu, shromažďování a názoru, je napsáno všelijakých pojednání neúrekom, a kupodivu, všechno to je k ničemu. Dnes mi to připadá, že ti superintoši kecali a kecají samé nesmysly.

Voltaire psal o svobodě a rovnosti všech lidí překrásná pojednání, ale ani na chvilku ho nenapadlo navrhovat zrušení otroctví, vždyť sám zbohatl právě na úspěšném obchodování s otroky.

A co mají znamenat ty vznešené řeči o svobodě našeho proslaveného humanitárního bombometčíka? Musíme mu ale přiznat, že umí perfektně k sobě skládat věty, to ovládá dokonale. Však ne nadarmo se jeho příznivci rozplývají chválou nad jeho hlubokou duchovní ušlechtilostí, nad jeho pokorou před veškerenstvem, nad jeho neochvějnou vírou ve svobodné a demokratické zítřky všech zemí světa.

Havel píše o "absolutním horizontu bytí," o jeho "smyslutvorné kompletnosti," o "duchu řádu bytí," o tom, že je nutné "obnovit úctu k onomu nehmotnému řádu, který není jen nad námi, ale který je i v nás a mezi námi." Z podobných blábolů jsou sestrojeny skoro všechny jeho texty.

Jenže, co ukázal v praxi? Řečnil o tom, jak náš absolutně nejdokonalejší kapitalistický systém přináší svobodu a demokracii do nesvobodných a nedemokratických zemí, a přitom každý trošku soudný člověk ví, že místo svobody a demokracie přináší rozvrat, zkázu, smrt, chaos, zmar, spoušť.

A s jakou chutí a nadšením schvaloval a doporučoval bombardování měst a vesnic, aby, asi až budou srovnány se zemí, i tam vyrašila nepředstavitelně převeliká svoboda a dosáhli i oni absolutního horizontu bytí.

Podobné jsou také ty křesťanské žvásty o svobodné vůli, kterou nám udělil Bůh.

K čemu a pro koho jsou určeny tyto vznešené ptákoviny? Je to zákeřné, záludné, lstivé matení pojmů.

Přitom na první pohled se zdá, že význam slůvka svoboda je naprosto jasný a srozumitelný, při hlubším pohledu zjistíme, že pojem svoboda je naprosto nejasný a nic konkrétního nevyjadřující, je to plastelínový pojem, dá se z něj uhníst cokoliv dle potřeby. Svoboda je překrásně zašmodrchaný pojem. Samotné slovo svoboda zní velice vznešeně, ale co je to reálná svoboda, to zaznělo jen málokdy jasně. Je to orwellovský pojem.

Takže lze klidně bez problémů místo slova otroctví dosadit slůvko svoboda a naopak a nebude to nikomu divné. Svoboda je otroctví a otroctví je svoboda. Ještě lepší by byla parafráze na Gertrudu Steinovou: Svoboda je svoboda je svoboda.

Moc se mi líbí smrtelně vážně pronášené úvahy intelektuálů v televizi, rádiu, novinách o tom, jak jsou ti bezdomovci absolutně svobodní, jak si takový způsob života vybrali dobrovolně, jak se jim to ohromně líbí, a že by to bezdomovectví nevyměnili ani za místo generálního ředitele ČEZu.

Co jiného se od hanebné inteligence dá také očekávat, že? O svobodě bezdomovců nelze mluvit, copak se mohou svobodně rozhodnout, zda stráví noc v hotelu Hilton nebo pod mostem?

Ale člověk mající milion, třeba ten princ Vilík, se svobodně takto rozhodnout může, fakt si může vybrat spaní pod mostem či v hotelu Hilton, ten jo, ten je svobodný, ale bezdomovec není svobodný, nemá totiž nic na výběr, má pouze jednu jedinou možnost - spaní pod mostem.

V Souostroví Gulag jsem s údivem četl příběh vězeňkyně (samozřejmě odsouzená za nic pro nic!), která po odpykání desetiletého trestu odešla jako už svobodný člověk do města a začala pracovat v továrně. Po několika měsících svobody se rozhodla vrátit do tábora a dělat práci účetní, stejnou jakou dělávala coby vězněná, protože za mzdu, kterou si vydělala, si nemohla koupit ani tolik jídla, kolik dostávala v táboře nucených prací.

Hanebný intelektuál, povznesený nad přízemnosti života, pronese: Zradila svobodu a vrátila se do otroctví!

Všechna čest Alexandru Isajeviči, když popravdě uvedl, že kalorická hodnota potravin svobodných obyvatel Ruska byla nižší než těch vězněných.

A není tedy svoboda pouhá chiméra?

Prý v Číně neznají slovo svoboda, nemají to ani ve slovnících. Ani se jim nedivím, takové slovo chameleón, slovo medúza, co s takovým slovem? Je pouze vhodné na oblbování (jak podobné křesťanské lásce).

Všechny ty evropské systémy vzniklé po otrokářství jenom zdokonalovaly okovy a přitom žvanily o větší svobodě.

Každý inteligent a politik hlasitě pronese, ba až zařve: Svoboda je nade vše! Svoboda je vrcholem humanity! Bez svobody nemá lidský život smysl...

Každý podnikatel zahaleká: Svoboda je ten nejvyšší a nejsvatější ideál. Svoboda má přednost před vším ostatním. Svobodu si nenecháme nikým vzít (i kdybychom museli nastolit diktaturu gentlemanů-Roman Joch).

Bodejť by si ji nechali vzít, když tolik vynáší. Zajisté to nikdy nedopustí, nechtějí totiž přijít o tu svoji tolik vychvalovanou, jak říká Roger Garaudy, "svobodu svobodné lišky ve svobodném kurníku".

Vytisknout