K zneužívání trestního zákona o křivém svědectví by docházet nemělo

6. 1. 2010 / Jan Potměšil

Nemělo by tedy docházet k případům, kdy někdo v dobré víře podá trestní oznámení, a následně by měl být stíhán za křivé obvinění např. proto, že se věc neprokázala. Neprokázání věci ještě neznamená, že nenastala, a i mylné zhodnocení skutečností nebo mylný závěr o spáchání trestného činu nezakládá naplnění dané skutkové podstaty.

Upozorňuji ostatně, že v zákoně o přestupcích je již 20 let obsažena obdobná skutková podstata úmyslného narušení občanského soužití křivým obviněním z přestupku (nyní § 49 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů), aniž by to v praxi činilo problémy. Daný přestupek je projednáván velmi zřídka a většinou je bez zahájení řízení rovnou odložen (protože oznámit přestupek, potažmo trestný čin, má každý právo, i když s tím nesouhlasím nebo tvrdím, že se přestupek nestal, že obvinění je lživé apod.), kdy případů úmyslného zlovolného obvinění druhého z přestupku, kde pachateli je zřejmé, že lže, jsou naprosto ojedinělé.

Tím samozřejmě nevylučuji, že nemůže dojít k individuálnímu zneužití § 345 odst. 1 n.t.z., kdy ten který původce obvinění z trestného činu bude účelově buzerován trestním řízením, i když na konci vyjde jako nevinný. Za užitečné bych to považoval pouze v případě, kdyby se to týkalo našich předních politiků, kteří otravují policii nesmyslnými trestními oznámení kdykoli je napadne, byť jsou jejich obvinění od počátku neopodstatněná či nesmyslná -- pak by byl třeba zákon změněn.

Co se týče pomluvy, tak chápu výhrady k trestnímu postihu tohoto v podstatě civilního deliktu, zejména pokud je existence trestného činu pomluvy (dříve § 206, nyní § 184) zneužívána k umlčování nepohodlných názorů či obvinění. Ani zde by však při správné aplikaci zákona nemělo docházet k excesům. Jako na argument pro zachování trestného činu pomluvy v trestním zákoníku si vždy vzpomenu na případ, kdy se jeden psychopatický člověk po rozchodu s družkou jí i bývalé "nevlastní dceři" mstil tak, že mj. zasílal do školy, kam dcera chodila, hanopisy a udání, popisující její údajné prostituční aktivity a další nechutnosti. Dotyčný pak byl stíhán právě pro § 206 t.z. a myslím, že zcela oprávněně (nešlo navíc o jeho jediný delikt vůči bývalým blízkým). Neumím si představit, jak ona náctiletá vede na svůj náklad několikaletou civilní při u soudu a domáhá se omluvy či jiného zadostiučinění. Pro takové případy, kdy bez nákladů pro poškozené, operativněji a rychleji zasáhnou z moci úřední orgány veřejné moci, bych pomluvu v trestník zákoníku zachoval a byl bych na závěr velmi opatrný, abychom v rámci diskuzí o zneužívání trestného činu pomluvy (např. politiky) nevylili s vaničkou i dítě.

Vytisknout