Kauza Masaryk: Miliony životů by byly ušetřeny?

4. 1. 2010 / František Řezáč

Tenkrát i dnes je to ovšem účelové tvrzení, nemající žádnou vypovídací hodnotu. Je to takříkajíc "heslo dne", které se občas hodí. Hodilo se, s různými obměnami, německým nacionálům od Lodgmana von Auen až po dnešní radikály sudetoněmeckých organizací, hodilo se českým tradicionalistickým "rakušákům" od Demla po Háchu. Hodilo se konec konců i komunistům po dobytí moci v roce 1948. Bohumír Šmeral, jeden ze zakladatelů KSČ, byl proti "rozbití" Rakouska - Uherska až do poslední chvíle před říjnem 1918. Proslulý je výrok Emanuela Moravce, byvšího vyznavače republiky i Masaryka, který prohlásil v jednom ze svých protektorátních projevů: Československo se rozpadlo jako prasklý pekáč...

Nuže, vezměme to po pořádku: Miliony, a to desítky milionů životů mohly být ušetřeny, kdyby se evropské velmoci byly uměly domluvit a zabránily vypuknutí první světové války. To bylo možné, válka nebyla nevyhnutelná. V krásné literatuře o tom máme svědectví třeba v románu Rogera Martina du Gard Thibaultové. Kdo dnes ví, jak selhali tehdejší politici i novináři v zemích, kde se po sarajevském atentátu štvalo pro válku? Kdo ví, že v té štvanici byl zavražděn Jean Jaurés, představitel protiválečné politiky francouzských socialistů v Internacionále? Kdo byl tedy v té době "předvídavý"? Vládci velmocí to nebyli...

Masaryk byl v oné době jako politik jen jedním z poslanců Říšské rady, jejíž činnost byla válečnými nařízeními suspendována. Hlavní slovo v monarchii dostali generálové z kruhů vysoké šlechty, arcivévodové a knížata, kteří postupně zatáhli onen stát, který prý chránil malé národy před německou rozpínavostí, do boje za zájmy právě onoho vilémovského Německa.

Rakousko - Uhersko se rozpadlo jako prasklý pekáč, můžeme parafrázovat bonmot někdejšího ministra a budeme blíže pravdě, nežli ti, jimž se po něm stále stýská. Po konci první války skončily další pilíře evropského velmocenského systému, Rusko a Německo v rozvratu a bídě - cesta pro bolševismus a fašismus byla otevřena. Kdo to v roce 1914 předvídal? Ten, kdo byl proti válce slovem i činem! Byli to i mnozí Češi, Masaryk, Beneš a tisíce obyčejných lidí, kterým se nechtělo bojovat za cizí zájmy. Ti, kdo byli příliš radikální a dali odpor proti válce veřejně najevo, byli stříleni u zdi obory na Vypichu, vedoucí politici uvězněni a odsouzeni k smrti. Tak se starala monarchie ve válce o blaho svých malých národů...

Ještě k té předvídavosti. Nedávno vstoupily do Evropské unie, velkého díla míru a porozumění mezi národy, dva svobodné státy: Česká Republika a Slovensko. Oba se hrdě hlásí k demokracii, o niž usiloval a bojoval profesor a prezident ČSR T.G. Masaryk. Pro Slováky znamenal vznik Československa záchranu před maďarskou asimilací. To uznával i otec Hlinka. Rusko se po roce 1918 stalo nešťastnou zemí, v níž hynuly další miliony lidí pod krutou diktaturou. Tuto diktaturu šířilo pod vedením Stalina po válce násilím do dalších zemí východní Evropy. Sovětské impérium se v roce 1989 rozpadlo jako prasklý pekáč. Německo ztratilo v pokračování velké války 1939 - 1945 podstatné části svého území a obyvatelstva. Francie a Británie se podpisem Mnichovské dohody jako velmoci dobrovolně odepsaly. Churchill, ač nerad, musel předsedat likvidaci britského impéria. Které tedy národy měly v oné době v čele "předvídavé" vůdce?

Je jistě správné zpochybňovat zažité stereotypy a mýty. Je správné se kriticky dívat i na T.G. Masaryka. Ostatně to už udělali mnozí čeští spisovatelé od Josefa Pekaře přes Emanuela Rádla až po Václava Černého. Naše doba takové autory, kteří by se uměli na jeho osobnost nově podívat, nemá. Možná proto, že kulturní a politické prostředí českého státu Masarykův odkaz spíše popírá, než aby se jím tvořivě a kriticky zabývalo.

Vytisknout