Izraelský odborník na bezpečnost letecké dopravy radí Západu:

Změňte způsob jak kontrolujete cestující na letištích

4. 1. 2010 / Miloš Kaláb

O Izraeli je známo, že svou civilní leteckou dopravu chrání před teroristy velice dobře. Už v r. 2006 upozorňoval na konferenci bezpečnostních pracovníků v Ottawě, že není technická kontrola zavazadel a cestujících nejlepším prostředkem k zajištění bezpečnosti a že je mnohem důležitější znát dobře každého cestujícího.

Pan Rafi Sela je odborníkem na leteckou bezpečnost na Ben-Gurionově mezinárodním letišti v Tel Avivu. V r. 2006 přednášel v Ottawě a později ukázal vedoucímu kanadské bezpečnosti v letecké dopravě, jak se postupuje v Tel Avivu. Naprosto odlišně od způsobu kanadského i amerického. Upozornil, že dokud budou Američani trvat na svém vlastním přístupu, ani Kanada na tom nic nezlepší, ale obě země se vystaví ještě většímu nebezpečí, že dojde k velkému teroristickému činu.

"Teroristé se ani nepotřebují dostat do vzduchu," řekl pan Sela. "Novým, údajně přísným postupem při kontrole cestujících jste vytvořili velké fronty na letištích, do nichž má přístup kdokoliv a tedy i případný terorista. Co se stane, když se s náloží odpálí právě tam, kde čekají tisíce lidí? Teroristé dosáhnou svého. Podívejte se, jak jinak to děláme my. Nepotřebujeme "svlékací" radary, proti nimž už brojí řada organizací na obranu lidských práv. Nepotřebujeme prohlížet dopodrobna každého cestujícího. Kolik modrookých blondýn zničilo v posledních 20 letech dopravní letadlo? Prohlížíte každého cestujícího bez ohledu na to, jak velkým nebezpečím je pro ostatní. Trávíte s ním čas, který potom nemáte k tomu, abyste se zaměřili na skutečné nebezpečí a vlastně nové nebezpečí vytváříte".

Civilní letecká doprava v Izraeli závisí na podrobných informacích o cestujících a na osobním styku s nimi. Poslal jsem tento příspěvek do Britských listů, ale nemám osobní zkušenosti s novými bezpečnostními prohlídkami a Izrael jsem nikdy nenavštívil. Čerpal jsem tyto informace z kanadských novin, kde je uveřejnil pan Glen McGregor. Považuji je ale za tak důležité, že se o ně chci podělit se čtenáři Britských listů.

Podle pana Sely se provádí s každým cestujícím v Izraeli pohovor před bezpečnostní prohlídkou. Personál je vycvičen tak, aby byl v přímém styku z očí do očí a aby rozeznal známky stresu, nervozity a podobně. "Osobně mohu sledovat cestující, když procházejí určitým stupněm bezpečnostní prohlídky a označit s 99.9% pravděpodobností nebezpečného člověka", řekl izraelský specialista.

Cestující, kteří upoutají pozornost bezpečnostního personálu jsou odvedeni od hlavního proudu, který zatím může plynule pokračovat zatímco ti podezřelí jsou podrobeni důkladné kontrole. Pan Sela říká, že tyto podrobné prohlídky mají být posledním a nikoliv prvním stupněm ochrany leteckého provozu, jak je tomu v severní Americe. Přiznává, že se na Ben-Gurionově letišti věnuje mnohem větší pozornost arabským cestujícím než třeba izraelským vojákům letícím na dovolenou. Protože v minulosti byla řada teroristických činů vykonána fanatickými muslimy, bezpečnostní personál musí zjistit, je-li cestující muslim fanatik nebo ne. Třiadvacetiletý Nigerijec Umar Farouk Abdulmutallah by neměl v Izraeli naději na to, aby vůbec nasedl do letadla. Byl to on, který se pokoušel odpálit se v letadle Northwest Airlines letícím z Amsterodamu do Detroitu a jen závada na jeho bombě zabránila letecké katastrofě. Bezpečnostní kontrola na letišti Schiphol ho nechala projít do letadla i s třaskavinou ve spodním prádle.

Pan Sela tvrdí, že průměrný terminál na letišti potřebuje pouze 5 vycvičených odborníků. Přesunutím personálu od prohlídky zavazadel se dokonce snížují náklady na bezpečnost, takže podle jeho odhadu utrácejí kanadská letiště za bezpečnost dvakrát více peněz než Ben-Gurionovo letiště v Izraeli. Některá světová letiště pomalu přecházejí na izraelský systém, například Londýn, Paříž a Hong Kong, zatímco se severní Amerika drží tvrdošíjně k vlastní škodě stejných prohlídek pro všechny cestující. Nakonec opakoval, že to bude pro Kanadu velice obtížné, aby přijala lepší metody, nebudou-li je chtít přijmout Američani.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 4.1. 2010