Přijímáme cenzuru?

4. 1. 2010 / Miloš Kaláb

Nějaký přistěhovalec v jedné severské zemi zastřelil několik místních občanů. Různí redaktoři v různých novinách mají různé názory na to, jak o tom psát. Stejně nebo různě? To záleží na tom, chtějí-li být důsledně politicky korektní. V tom případně sáhnou po cenzuře, což sice není politicky korektní, ale důsledky toho zásahu korektní jsou. Autor chce být politicky korektní jiným způsobem, a proto nikoho nadměrně nenapadá.

Kosovský Albánec zastřelil několik lidí ve Finsku a noviny o tom přinesly zprávu. V Britských listech došlo k pozdvižení, že to se přece nedělá, uveřejňovat národnostní původ vraha.

Pozn. JČ: Ne, to není přesné. Napsal jsem, že je u soukromého, nepolitického zločinu neférové vypichovat národnost či etnickou příslušnost pachatele jako první informaci , protože to podporuje neférový dojem kolektivní viny. Nepožadoval jsem, aby se informace o etnické příslušnosti pachatele úplně potlačila.

Proč ale vůbec uveřejňovat zprávu, že nějaký člověk zabil několik lidí? Napsat, že to byl muž, by nebylo správné a podobně by nebylo správné uveřejňovat ani přibližný věk. Ani to, že to byl třeba student, instalatér, opilec nebo liberál. Nic z toho přece nemá se střelbou nic společného, že? Vlastně není ani správné uveřejňovat způsob zabití. Lidé, kteří legálně vlastní střelné zbraně, se tím musí nutně cítit dotčeni, kdekdo je může podezírat, že i oni budou zítra střílet v supermarketu. Jaký smysl má tedy psát o tom, co bylo pro několik lidí tragédií? Ti, co byli kolem dokola, viděli vraha ať se o události psalo nebo ne a věděli, jestli byl fialový nebo strakatý. A bezpochyby to "poslali dál". Jak daleko? Má smysl o té události psát v jiných zemích? Jaký? Komunisti pochopitelně takové zprávy potlačovali, že, aby vypadali líp, ale my, demokrati, máme plné právo vědět všechno! Všechno? Ale kdeže? Vždyť právě vidíme, že určité informace jsou nepřípustné. Takže co se vlastně sleduje cenzurou? Či snad tato cenzura není žádnou cenzurou ale přece je velice potřebná?

Při napadení se obyčejně uvádí jméno pachatele. Je málo jmen, kdy by neměl člověk ani ponětí, odkud pochází ten, s nímž má tu čest. Když se napíše, že Hans D., Isaac M., Mehmet U., Miroslav R., Stephen A., Vladimir K., či Zhen H. napadl ottawského taxíkáře Mohammeda F., čtenáři hádají odkud asi jsou, protože nebyli poučeni o tom, že to se nesmí, že jsme přece všichni odněkud, takže na tom nezáleží. Jaká je alternativa? Dát každému přistěhovalci nové jméno? Nebo napsat, že "dva nejmenovaní občané postřelili v supermarketu v jižní části města několik lidí mezi nimiž byli muži i ženy neurčitého věku - zranění byli ošetřeni a pachatelé byli zatčeni"?

Je správné psát o těchto problémech? Samozřejmě - pokud se nám nevytkne, že jsme se jakožto bývalá britská kolónie dosud nenaučili, ehm, určité civilizovanosti. Očekával bych, že to pochopí deník, který uvádí, že píše o věcech, o kterých se v České republice příliš nemluví. Jenže mu jde asi o snahu být za všech okolností naprosto a absolutně politicky korektní. Pan Karel Ritter na to reagoval několika řádky (úsměvný souhlas). Mně to vzalo mnohem více slov a přece vůbec nedoufám, že budou mít jiný účinek než že vyvolají údivu, jak jsem zaostalý. Proč je ale určitá cenzura tak nesmírně důležitá, že je nutné ji dokonce v Britských listech propagovat - pokud vyloučíme farizejství, totiž tvrzení, že jsme lepší než ti druzí?


S tímto problémem souvisí jiný a to je tvrzení, že každý občan na světě má právo žít tam, kde si přeje. Chápu, že je razili příslušníci koloniálních mocností. Ti chtěli mít právo žít nejen v Indii ale i v Africe či v Indonésii, prostě kdekoliv, kam "bylo nutné přinášet civilizaci" v zájmu životní úrovně mateřské země. Nyní s politickou korektností se nám tvrdí, že to platí pro všechny lidi. Podobně jako mnoho takových nápadů, ani tento není promyšlený do důsledků. Dánsko by určitě nemohlo vyhovět všem lidem, kteří by si je vybrali za svůj příští domov. Vyhovět by nemohla ani Británie ani Francie, kdyby si byť jen nepatrná část Indů nebo Číňanů usmyslela, že chtějí žít právě tam. Kanada přijímá každoročně velké množství přistěhovalců a má problémy podobné strávníkovi, jehož "oči by jedly, ale žaludek už nepřijímá" - kde "oči" jsou politici a "žaludek" je celá země. Kromě regulovaného přistěhovalectví existuje navíc uprchlictví a to z nejrůznějších důvodů jako jsou války nebo přírodní katastrofy. Schopnost absorbovat další lidi nezávisí jen na metrech čtverečních. Až dosud v této zemi poměrně dobře navzájem vycházíme, ale i zde jsou místní lidé včetně dřívějších přistěhovalců nejvýš nespokojeni s novými přistěhovalci, kteří jsou především velice dobře obeznámeni se svými právy, ale nedokážou pochopit význam slova povinnosti. Zatímco píši tento příspěvek, máme v novinách několik příspěvků od dřívějších přistěhovalců, kteří sami žádají, aby se do přistěhovalecké politiky zavedl pořádek tak, abychom se na rozvoji této země podíleli všichni. Nevraživě se zde hledí i na lidi, kteří se přistěhují do Kanady a sotva získají kanadské občanství a cestovní pasy, stěhují se zpět do své vlasti. Jakmile tam ale dojde k nepříznivé situaci, požadují na Kanadě, aby je "repatriovala". Příkladem jsou mnozí přistěhovalci z Libanonu v nedávné době, kdy se v něm bojovalo a oni připomínali kanadské vládě, že mají jako kanadští občané nárok na co nejrychlejší pomoc a záchranu. O několik měsíců po lodní a letecké záchraně, která přišla Kanadu dosti draho, se zase vrátili do Libanonu. Podobně se před 10 roky pojišťovali někteří občané Hong-Kongu, aby měli otevřená zadní vrátka.

Do Ottawy byla před časem přijata větší skupina uprchlíků ze Somálska. Město je zpočátku ubytovalo na jedné ulici a uprchlíci se tam cítili jako doma. Vlastně to je nepřípustné tvrzení, protože nevíme, jak se doma chovali. V Ottawě byli muži neobyčejně hluční a násilní a jejich úmyslem bylo si své okolí přizpůsobit k obrazu svému. To víme určitě, protože to prohlašovali. Na rozdíl od jiných uprchlíků a přistěhovalců, kteří se snažili přizpůsobit se místu, které jim poskytlo přístřeší a obživu. To nejsou "inuenda", ale skutečnost. Máme jen jedny větší noviny a ty o tom psaly. Jaký smysl by mělo psát anonymně, že "v jedné části města ohrožují přistěhovalci místní občany", když kdekdo věděl, které části města je nutné se vyhnout a kde si místní lidé stěžují na obtěžování hlukem i násilím během dne i v noci? Neobtěžovali je "nějací přistěhovalci" nýbrž pouze uprchlíci ze Somálska. Měla se snad dát přednost jejich ochraně a hodit s nimi do jednoho pytle všechny ostatní přistěhovalce a tak je pošpinit jen proto, aby se viníkům ani vlásek nezkřivil? To by tedy byla velice podivná a nepřijatelná politická korektnost.

V tomto případě se policie snažila poskytnout somálským uprchlíkům pomoc a vysvětlovala jim, jak se mají chovat, aby je nemusela tak často zatýkat. Potom se díky tisku vyskytli mezi samotnými uprchlíky lidé, kteří uznali, že to tak dál jít nemůže, že by se od každého Somálce ostatní Kanaďani odvraceli - a začali mezi svými krajany usilovat o nápravu.

O dřívějších přistěhovalcích do Kanady se říkalo, že zanechali svoje problémy a tedy i národnostní třenice tam, odkud přišli a zde začali nový život. Většina z nás netrpí předsudky, nehledíme přes prsty na ty, kteří přišli ze zemí východně od České republiky a nepoklonkujeme těm, kteří přišli ze západní Evropy. Zjišťujeme ke svému velkému překvapení, že máme i s Číňany a Vietnamci víc společného, než bychom si vůbec dovedli představit. Většinou ale nedáváme každému cizinci radu, že všechno, co se zde děje, je nejlepší na světě. Není to totiž pravda, takže nechceme potvrzovat rčení, že je "poturčenec horší Turka". To je ovšem velice ošklivé staré české rčení pocházející z dávné doby politicky nekorektního násilného poturčování v Evropě. Víme, že nás jako taxíkář s největší pravděpodobností poveze nějaký Arab, Sík nebo jiný přistěhovalec případně s akademickým titulem, který nenašel lepší práci. U pokladny supermarketu se nás s úsměvem zeptá paní pokladní - Afrokanaďanka nebo středovýchodní muslimka - jak se máme a zdali venku ještě prší nebo sněží. To ale neznamená, že přijímáme lhostejně zprávy o tom, že jiní přistěhovalci vytvářejí gangy, které přepadají a okrádají "počestné lidi" a sami mezi sebou vedou líté boje gangsterů.

Naší situací pořádně zamíchá americká válka proti terorismu a oteplování Země. Ani Kanada nebude moci poskytnout útočiště všem lidem, které vyplaví stoupající hladina světového oceánu. Už nyní ale jde o to, aby tuto zemi nezaplavovali násilníci, zloději a vrazi a aby je pomýlená politická korektnost nechránila.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 4.1. 2010