"Belo Monte would be a project bigger than the Panama Canal, flooding at least 400 000 acres of rainforest, displacing 40 000 indigenous and local people, and destroying the priceless habitats of countless unique species -- all to create power that could easily be generated through investments in energy efficiency.

Pressure on President Dilma against the dam is rosiny , the President of Brazil's Environmental Agency just resigned, refusing to issue Belo Monte a construction license and challenging strong political pressure to go forward with this disastrous project. Environmental specialists, indigenous leaders and civil society agree that Belo Monte will be a massive environmental scar in the heart of the Amazon ..."

/brazilský prezident/ ...Lula v podstatě přináší městský rozvoj -- který potřebuje elektřinu -- do té části světa, kterou svět potřebuje zanechat bez lidského vlivu... Brazilská ústava obsahuje ustanovení, podle něhož musejí být domorodé komunity konzultovány, než budou na jejich územích zahájeny rozvojové projekty. Avšak Lulova vláda tuto právní podmínku odmítla splnit... Ministerstvo veřejnosti, což je samostatný vládní úřad, který rozhoduje o ústavnosti a legálnosti vládních projektů a rozhodnutí, projekt přehrady v Belo Monte otevřeně odsoudilo jako protizákonný a jako projekt, který porušuje brazilskou ústavu, ale Lulova vláda je ignoruje.

Tam, kde nemohou být zatáhnuti do měst a fabrik, jdou města a fabriky za nimi. V mnoha případech však dokázali Indígenas naopak změnit vnucené prostředí a okolnosti ve prospěch trvalého lidství a etiky, které se integrované křesťanství dávno vzdalo. Velká část levice, bohužel, není dostatečně aktivní, pokud jde o problémy tohoto druhu, a vlastně usiluje o kapitalismus bez kapitalistů... Pro budoucnost se opoždění podcivilizovaní Indiáni stejně musí stát doplňkovým venkovským proletariátem, nebo být zařazeni do ukázňujícího průmyslu. Takže případný protest může být jen otázkou taktiky. Našlo by se i při nevelké pilnosti dosti vhodných citátů z Marxe, Otců klasiků i pozdějších Učitelů Internacionál a Stran..... Nanejvýše si někteří uvědomí ekologickou tragédii, kterou drancování Amazonie znamená. A to je dost málo. Problém však není pouze ekologický, ale také ethno-logický a anthropo-logický. Pro původní a stálé obyvatele amazonské oblasti jde o destrukci jejich nejpřirozenějšího světa, ve kterém spolu s nimi žijí i jejich zemřelí předci. Není to pouze otázka existenční, ale především důsledně existenciální, ne pouze kulturní, ale kultovní. Jejich přirozený svět se neskládá z pouhých užitkových předmětů, neživých věcí, reifikovaných bytostí a pomíjecích, pouze smrtelných lidí a zvířat, ale je plně živoucí a oduševněn, nerozdělitelný a zcela zabydlen vždy přítomnými duchy a dušemi osob, zvířat, rostlin i "neživých " částí jednoho nedělitelného světa. Je domovem živých i mrtvých. Přes pět století útlaku a pozvolné genocidy, kolektivistická mentalita Ameríndios a Afro-Latinos, pospolitost, která není omezena pouze na osoby přežila diktatury lidí, věcí, bídy i individualismu. Je to kultura, jejíž kosmická vize, sociální organizace, rituály, léčitelství, zemědělství, umění, jazyk, ji uchovaly v neporazitelnosti."

V některých zemích představují nejdokonalejší anti-systémové hnutí a anti-hegemonistické společenství jaké existuje, nadčasově stimulující, regenerující organickou, nezasažitelnou tradicí."

"Aktivisté bojující za udržení domácích vánočních tradic dnes v Praze pořádali akce, kterými chtěli upozornit na postupující "santizaci" svátků v Česku. Nejprve se sešel happening v maskách sněhuláků před úřadem vlády. Jiní demonstranti zase naložili Santu Clause do popelnice a vypravili pryč z Česka."

"Současná krize Západu je významná tím, že se jedná o krizi na vícero frontách -- od etické po ideologickou a krizi praktické politiky (nejen ekonomické). Krize je vždy vyvrcholením potíží, ukázkou, že dále takto pokračovat nelze a že v systému se naakumulovaly problémy tak závažné, že ohrožují jeho existenci."

Problémem je systémová krize jako nutný závěr pozdního kapitalismu, ve kterém komercializace, komodifikace a reifikace se všemi devalvujícími důsledky a plytkostí se jeví jako nezadržitelná a manipulace snadná a chtěná. Problém je globalizace, kulturní imperialismus a v jeho rámci neo-kolonialismus, který této krize využívá a urychluje ji.

21. století bude érou světových vládců. Dřivější diktátoři padli, protože nebyli schopni dostatečně zásobit své poddané chlebem, cirkusy, zázraky a záhadami. A také neměli opravdu účinný způsob manipulace mysli. Pod vědeckou diktaturou bude vdělání opravdu účinné - výsledkem bude, že většina mužů a žen dospěje k tomu milovat své zotročení a ani je nenapadne snít o revoluci. Zdá se, že neexistuje žádný pádný důvod, proč by zcela vědecká diktatura měla být svržena...

Dr. Steven Reisner of Physicians for Human Rights explains that not only were physicians and psychologists participating in torture, they were participating in human experimentation at Guantanamo and other U.S. "black sites".

Zkušenost nás poučila, že autoritářská omezení, která jsou všude kolem nás, mohou být zaváděna v rámci politické struktury, která formálně zůstává demokracií. Na tento vývoj nás připravila "válka proti terorismu": normalizace krize vytváří situaci, ve které se zrušení protikrizových opatření stává nemyslitelným.

Politický filosof Sheldon Wolin ve své knize "Democracy Incorporated" užívá k popisu našeho politického systému pojmu "invertovaný totalitarismus". Jde o pojem, který by Huxleymu dával smysl. V invertovaném totalitarismu jsou sofistikované technologie korporátního řízení, obtěžování a masové manipulace daleko předstihující ty, jež používaly předchozí totalitární státy, účinně maskovány leskem, hlukem a nadbytkem konzumní společnosti. Postupně se vzdáváme politické participace a občanských svobod. Korporátní stát skrývající se za kouřovou clonu průmyslu public relations, průmyslu zábavy a laciný materialismus konzumní společnosti, nás stravují zevnitř. Nám ani národu nedluží žádnou loajalitu. Hoduje na naší mrtvole.

Korporátní stát nenachází své vyjádření v demagogickém nebo charismatickém vůdci. Je definován anonymitou a beztvářností korporace. Korporace, které najímají atraktivní mluvčí jako je Barack Obama, kontrolují využívání vědy, technologie, vzdělávání a masové komunikace. Kontrolují sdělení ve filmech a v televizi. A jako v "Krásném novém světě" využívají těchto nástrojů komunikace k posílení tyranie. Naše systémy masové komunikace, jak napsal Wolin, "odstraňují, eliminují cokoliv, co by mohlo zavést kvalifikaci, dvojznačnost, nebo dialog, eliminují cokoliv, co by mohlo oslabit nebo zkomplikovat holistickou sílu jejich výtvoru, z jejich totálního účinku... Fasáda se chvěje. A jak si bude více a více lidí uvědomovat, že byli zneužiti a oloupeni, rychle se přesuneme z Huxleyova "Krásného nového světa" do Orwellova "1984"... To v čem žijeme, stále více připomíná Orwellovu Oceánii, nikoliv Huxleyho Světový stát. Usáma bin Ládin hraje roli určenou v "1984" Emanuelu Goldsteinovi. Goldstein je v románu veřejnou tváří teroru. Jeho zlé machinace a kradmé akty násilí dominují nočním zprávám. Goldsteinův obraz se každý den objevuje na televizních obrazovkách Oceánie jako součást celonárodního každodenního rituálu "Dvou minut nenávisti". A bez zásahu státu by vás Goldstein, stejně jako bin Ládin, připravil o život. V titánském boji proti zosobněnému zlu jsou všechny excesy ospravedlněny".

Připusťme, že nesmrtelnost v tom smyslu jak o ni uvažuje Ray Kurzweil, je možná, a to dokonce už do 20 let. Že do té doby nepomřeme hlady a žízní, nebo na úspěšnou "Válku o modré zlato" nebo o cokoliv. Největší možný objev v historii, podmiňující další zázračné cesty z předdějin skokem rovnou do naddějin=nedějin. Co všechno může být důsledkem tohoto objevu v nedaleké době? I samotná dlouhověkost, která je docela jistě reálná, bude mít důsledky předbíhající veškeré sci-fi a utopie. Dr. James Canton vidí takřka v dohlednu délku života větší než 150 let, a s tím spojené vytvoření globální společnosti dělící se na třídu těch, kteří na prodloužený život mají, a na ty, kteří na to nemají. Do první kategorie mohou upadnout i užiteční z krátkověké většinové druhé třídy. Toto milé zvýraznění kapitalismu spolu s klonováním má užitečnost, jakou by nebylo možné dosáhnout ani dokonalou kombinací anebo posloupností Orwella a Huxleyho. Další naději a především hrozbu zaručuje Vernor Vinge. Do třiceti let budeme mít technické prostředky, abychom vytvořili nadlidskou inteligenci... Krátce poté skončí lidská éra.

Spojíme-li nesmrtelnost nebo dlouhověkost nad 150 let s nadlidskou inteligencí, bez předchozích eticky, kulturně a sociopoliticky odmiňujících změn, máme hrůzný výsledek, nemluvě o všech dalších možnostech zneužití.

"...folklore is not a conservative or foreign part of the culture of the class society, but rather, it adapts, and is reworked to aid in the progressive development of this culture."

Smysluplná tradice reprezentující a manifestující, nezávisle na institucích, církevních skeletech a v protikladu vůči kodifikovanému spirituálnímu kšeftařství a politickém zneužívání hodnoty, které jsou zprostředkující a účinné i mimo oblast náboženství i ( především ?) v rámci ne-theismu, a především jako hráz proti vulgaritě, primitivizující agresivitě, zvěcnělé povrchnosti a potřebě zhoufnělé nesvobody, ale jsou chtěně přehlíženy nebo z povýšenosti nepochopeny a zamítnuty.

The Jesuit priests, who had come with the first Governor General to provide for religious assistance to the colonists, but mainly to convert the "pagan" peoples to Catholicism, took the side of the Indians and extracted a Papal bull stating that they were human and should be protected.

Jesuit priests such as fathers José de Anchieta and Manuel da Nóbrega studied and recorded their language and founded mixed settlements, such as São Paulo dos Campos de Piratininga, where colonists and Indians lived side by side, speaking the same Língua Geral (common language) and freely interbred. They began also to establish more remote villages peopled only by "civilized" Indians, called Missions, or reductions (see the article on the Guarani people for more details). By the middle of the 16th century, Catholic Jesuit priests, at the behest of Portugal's monarchy, had established missions throughout the country's colonies. They became protectors of the Indians and worked to both Europeanize them and convert them to Catholicism. The Jesuits provided a period of relative stability for the Indians. The pope's "statements are part of a strategy of establishing a hierarchy in Christianity exerts sovereignty over indigenous religions".

Liberation theologians believe that the orthodox doctrine of God tends to manipulate God in favor of the capitalistic social structure...

God is the driving force of history causing the Christian to experience transcendence as a "permanent cultural revolution"...

Liberation theology accepts the two-pronged "challenge of the Enlightenment" (Juan Sobrino). These two critical elements shape liberation theology's biblical hermeneutic. The first challenge comes through the philosophical perspective begun by Immanuel Kant, which argued for the autonomy of human reason. Theology is no longer worked out in response to God's self-disclosure through the divine-human authorship of the Bible. This revelation from "outside" is replaced by the revelation of God found in the matrix of human interaction with history. The second challenge comes through the political perspective founded by Karl Marx, which argues that man's wholeness can be realized only through overcoming the alienating political and economic structures of society. The role of Marxism in liberation theology must be honestly understood. Some critics have implied that liberation theology and Marxism are indistinguishable, but this is not completely accurate.

For the indigenous cosmic vision, humanity is a daughter of and part of Mother Earth. We must live in her bosom in harmony with her. Each hill or peak, each river, each vegetable or animal species has a spirit. Indigenous, collectivist mentality is strong enough to have endured solidly through 500 years of invasion and the dictatorship of individualism."....."The community is not restricted to persons. It entails a close communal relationship with cultivated species, with medicinal species, with animals and plantsthat tell cultivators about seasonal variations, and, more broadly, with all animal andvegetable species, with rain, and with the land...."our culture in its diverse aspects: our cosmic vision, social organization,our rituals and agricultural know-how, medicine, music, language, and others. We dont want our social system to be based on the deep-seated, antisocial individualism that the invaders brought here. We intend to recover and strengthen at all levels the vigorous, collectivist solidarity and fraternity of the ayllu, making use, as well, of universal knowledge that is not harmful...

The language of the Aymara, who live in the Andes highlands of Bolivia, Peru and Chile, has been noticed by Westerners since the earliest days of the Spanish conquest. A Jesuit wrote in the early 1600s that Aymara was particularly useful for abstract ideas, and in the 19th century it was dubbed the "language of Adam." More recently, Umberto Eco has praised its capacity for neologisms, and there have even been contemporary attempts to harness the so-called "Andean logic" -- which adds a third option to the usual binary system of true/false or yes/no -- to computer applications.

It is cited by the author Umberto Eco in The Search for the Perfect Language as a language of immense flexibility, capable of accommodating many neologisms. Ludovico Bertonio published Arte de la lengua aymara in 1603. He remarked that the language was particularly useful for expressing abstract concepts. In 1860 Emeterio Villamil de Rada suggested it was "the language of Adam" (la lengua de Adán). Iván Guzmán de Rojas has suggested that it be used as an intermediary language for computerised translation.

When the rural Aymara migrate to El Alto they experience a cultural aliention as their culture and identity is contested by the global influences and western values of the city. The migrants have to reconstruct their identity in a process of identity-formation, which can be located on a range between the opposing tendencies of assimilation and revalorization. Revalorization or to revalue, is to assign a new value to something, in this case Aymara culture and identity. Revalorization works as a resistance to assimilation and the globalization of culture. This is a case study of revalorization among urban Aymara through the work and experiences of local organizations.

Animistic or 'relational' ontologies encountered in non-Western (i.e. premodern) settings pose a challenge to Western (i.e. modern) knowledge production, as they violate fundamental assumptions of Cartesian science. Natural scientists who have tried seriously to incorporate subject-subject relations into their intellectual practice (e.g. Uexkühl, Bateson) have inexorably been relegated to the margins. Surrounded by philosophers and sociologists of science (e.g. Latour) announcing the end of Cartesian objectivism, however, late modern or 'post-modern' anthropologists discussing animistic understandings of nature will be excused for taking them more seriously than their predecessors. It is incumbent on them to analytically sort out what epistemological options there are, and to ask why pre-modern, modern, and post-modern people will tend to deal with culture/nature or subject/object hybridity in such different ways. Animism, fetishism, and objectivism can be understood as alternative responses to universal semiotic anxieties about where or how to draw boundaries between persons and things.

...emphasizes "spirituality", "nature", "harmony" between persons, and the recovery of bodily balance, psychically and cosmically lost. Two forms of this new mysticism in Brazil are briefly presented here: the ecological religiosity of the "tea community", Sanot Daime and União do Vegetal, from their indigenous origins to their syncretic dilution in large Brazilian metropolitan areas, and; the eco-theology of Leonardo Boff and the eco-feminism of Ivone Gebara, which deal with the new panentheistic "re-connection" of all experiences, spiritual traditions and forms of humanization in an inclusive and holistic planetary reality. In a second moment, these visions will be contrasted with the concept of auto-transcendent or ecstatic realism in Paul Tillich, emphasizing the necessity of not fleeing the history of the New Being in Jesus as Christ.

Gebara proposes a new theological anthropology, model for God, trinitarian language, Christology, and "religious biodiversity" from the perspective of Latin American ecofeminism. Gebara received notoriety when silenced by the Vatican for two years in 1995.Gebara articulates an ecofeminist perspective that combines social ecofeminism and holistic ecology, promoting an "urban ecofeminism". Her strong critique of the anthropocentric and androcentric view of the world found in the Christian tradition continued after her theological education, as she took on the project of reinterpreting "key elements within the Christian tradition for the purpose of reconstructing earth's body, the human body, and our relationship with all living bodies" (Gebara, 6). In 1997-1998, she organized the Shared Garden theological program with the Latin American ecofeminist collective, Con-spirando, based in Santiago, Chile. Women theologians tended to identify with liberation theology and see themselves as oppressed historical subjects. During this stage the word "feminist" was rejected as a concept imposed from the North. Construction of a more explicitly feminist consciousness grew during the second phase (1980-1990). Efforts were made toward the "feminization of theological concepts" as well as the reconstruction and questioning of biblical texts from a feminist perspective. The third phase (1990 onward) is characterized, according to Gebara and Tamez, by challenges to the patriarchal anthropology and cosmovision in liberation theology itself and by the construction of a Latin American ecofeminism. Gebara in particular has been critical in articulating the premises of holistic ecofeminism in a Latin American context. By holistic ecofeminism, Gebara means that the daily lives of women in slums of the south show the ways "that the exclusion of the poor is to linked to the destruction of their lands" and to women's oppression. For Gebara, just as holism in ecology means that all things are interdependent,so are all forms of oppression interdependent.

All oppressions, however, are not the same and not experienced by all groups with the same intensity.

Introduction to the Shared Garden Seminar, Washington 1997 Judith Ress

1. Historical focus: Sharing our personal histories, then placing them in the socio-political, economic, cultural and religious contexts in which participants live and the global context we share.

2. Theo-ethical focus: Reflecting from an ethical and theological perspective related to the questions raised by participants.

3. Deconstruction and reconstruction: Taking a critical look at religious myths, symbols, sacred texts and images of the divine, giving attention to how these perpetuate and/or help to eliminate violence. We also examined religious violence, including how this takes place 80 Ecotheology in churches, as well as how religious ideas influence the larger culture.

4. Focus on action: Examining ethics and spirituality, giving attention to ways of bringing about change as we try to undo violence. We evaluated what spiritual resources can be useful here. Finally, we concentrated on strategies and concrete political actions we can take to assure that we, our children and our planet can live beyond violence. Theological context: Why the emphasis on violence? Today, violence is a daily occurrence in our modern societies: there is a growing awareness of the upsurge in violence against women, violence within the family and child abuse, as well as the destruction of the environ - ment. Indeed, we live in a system of violence, of power relations which demand our participation as either victims, perpetrators or accomplices. These different ways of participating in violence have to do with our patterns of power relationships characterized by hierarchies and dualisms. This program is designed to unmask and critically examine those religious myths, symbols, images and biblical texts in traditional Christian theology and in the teaching of our churches that establish, tolerate and even justify violence. Recent feminist research raises the question, for instance, of the image of an all powerful father God who so loved the world that he sent his only son to die on the cross for our sins as in fact justifying violence and even child abuse. Feminist theology is also pointing to the iron-clad control patriarchal societies have held over women's sexuality and reproduction, always emphasizing maternity to the detriment of women's integral development. Symbolically, this ideal is expressed by contrasting two models of woman: Eve and Mary-the woman who disobeys God's law, the temptress, the prostitute, versus the submissive woman, the saintly, silent, faithful virgin... Related authors Alfredo Burgos, Joaquin Arriola Palomares, Jose Victor Aguilar, Kathy Ogle, Miguel Cavada, Miguel Cavada Diaz, Miguel Cavada Diez, Oscar Chicas, Otto Meza, Renato Mira, Roberto Quinteros, Latest Authors Amado Salgueiro, Bill Hare, Euan Macdonald, Gerald Anderson, Jesus Garcia, Julio Mercader, Luke Hunter, Michael Grey, Sergio Los, Stanley, Hoffman, Susan Brittain.

Po únoru 1948 se pojetí Vánoc výrazně mění. Při listování novinami z 50. let jen datum v záhlaví dává vědět, že se blíží Štědrý den. Třeba 24. prosince 1952 největší titulek na první straně Rudého práva hlásá, že Strana je všechno a že Splníme úkoly pětiletky (ve vánočním čase bývaly hlavním tématem novin a časopisů Stalinovy narozeniny). Vánoční svátky a nadílku však přece jen nemohly obejít dětské časopisy. Jestliže před rokem 1948 byly plné Ladových obrázků, Jezulátek a koledníků, nyní je nutné i těm "nejzabedněnějším" dětem vysvětlit, že Ježíšek neexistuje. Že dárky se kupují nebo je potřeba si o ně napsat tátovi-úderníkovi. V roce 1951 vyšla na toto téma knížka Štědrý večer. V ní uvědomělé děti Michálkovy již vědí, že dárky se kupují, vlastní dokonce spořitelní knížky, ale Bíbinka Rozmazalová (jak již její jméno naznačuje, je ufňukaná a rozmazlená) napíše Ježíškovi. A pod stromečkem není žádný z dárků, které si pro sebe a své rodiče přála. Hloupá husa je to! (...) Bíbince se to opravdu nepovedlo. Ona myslila, že to na Štědrý večer všechno spadne z nebe. Tak napsala o dárky Ježíškovi. Děti Michálkovy jí ale vysvětlí, jak to je, a ona už to udělá na příští Vánoce chytřeji. Ideologie nového režimu pronikla i do dětských básní. V jedné z nich malý Jirka dlouho přemýšlí, čím obdaruje tatínka. Nakonec na to přijde: Už vím, táta každý večer čte si dřív než usíná, dám mu tedy tuhle knížku od soudruha Lenina. Postavy pastýřů, tří králů či andělů nahradili horníci, družstevní rolníci a pohraničníci. Jedním z hlavních ideových protivníků nového zřízení byla katolická církev. Komunisté zahájili tažení proti ní záhy po svém nástupu k moci. Stovky kněží a řeholníků byly internovány stejně jako řada katolických spisovatelů, z veřejných knihoven byly odstraněny knihy hlásající křesťanské myšlenky, včetně těch dětských. V atmosféře likvidace náboženských symbolů byly rušeny i církevní svátky, což u Vánoc nebylo zcela možné. Komunisté se alespoň pokusili zjednodušit svátky narození Krista na pouhé rozdávání dárků. K vytěsnění duchovního rozměru Vánoc měl přispět i přesun nadílky podle sovětského vzoru z 24. prosince na Nový rok. V rámci zmaterializování musel zmizet i hlavní symbol Vánoc -- Jezulátko v jesličkách. Nahradit jej měl sovětský děda Mráz.

V budoucnosti se budou vést o vodu, tak jako se dnes bojuje o ropu, protože zdroj všeho života vstupuje na globální trhy a do politických arén. Obří korporace, soukromí investoři a zkorumpované vlády soupeří o kontrolu nad mizejícími zdroji pitné vody a vyvolávají protesty, soudní procesy a revoluce obyvatel, kteří bojují za své právo přežít. Přežije lidstvo?

,,Zapomeňte na ideologie, zapomeňte na státy a národy, nevzhlížejte k náboženství, odhoďte všechny pakty a doktríny. Příští světová válka o takových malichernostech nebude. Lidé budou bojovat o holé přežití, o zbytky nerostných zdrojů, budou se zabíjet pro sklenici vody. Tak soudí ruský vojenský expert Konstantin Sivkov ve své analýze pro server KM.ru novosti.

,,The Western civilization built its own system on the basis of the secularization of Western Christianity (Catholicism and Protestantism), bringing to he the fore such values like individualism, egoism, competition, technical progress, consumption, economic exploitation. The Roman-German civiilization founds its right to globality not upon spiritual greatness, as upon rough material force. Even the spirituality and strength of the other peoples are evaluated only on the basis of its own image of the supremacy of rationalism and technical progress...

The investigation on the origins of sacredness (M. Eliade, K.G.Jung, C.Levi-Strauss), the representations of the archaic consciousness as the manifestationist paradigmatic complex laying at the roots of culture.

The reduction of the many-sided human thinking, of culture, to ancient psychic layers, where are concentrated fragments of archaic initiatic rites, myths, originary sacral complexes. Interpretation of the content of rational culture through the system of the ancient, pre-rational beliefs (A.Dugin, The evolution of the paradigmatic foundations of science [Evoljutsija paradigmal'nyh osnovanij nauki], Moscow 2002)... The search for the symbolic paradigms of the space-time matrix, which lays at the roots of rites, languages and symbols (H.Wirth, paleo-epigraphic investigations). This attempt to give a foundation to the linguistic (Svityc-Illic), epigraphic (runology), mythological, folkloric, ritual and different monuments allows to rebuild an original map of the "sacred concept of the world" common to all the ancient Eurasian peoples, the existence of common roots (see A.Dugin, Hyperborean Teory [Giperborejskaja Teorija], Moscow 1993.

.......The assimilation of the social criticism of the "new left" into a "conservative right-wing interpretation" (reflection upon the heritage of M. Foucault, G. Deleuze, A. Artaud, G. Debord... Assimilation of the critical thinking of the opponents of the bourgeois western system from the positions of anarchism, neo-marxism and so on.

...The assimilation of the social criticism of the"conservative right-wing " into a "new left interpretation" !

Folklorism (German Folklorismus, Russian fol'klorizm), heralded as an "exciting, stimulating, important, necessary, basic" concept in folklore research, has eluded attempts to delimit a clear, internationally accepted definition ( Scharfe 1986 :348). Best known in the West is the German usage as formulated by Hans Moser: "second-hand mediation and presentation of folk culture" (1962:180).3 The riddle of what is meant by "second hand" tradition is approached in a more recent definition by Hermann Bausinger: "The use of material or stylistic elements of folklore in a context which is foreign to the original tradition" (1984:1405).4 Bausinger supplements the definition with various examples of folklorism: folklore recontextualized in elite art or literature; folklore revised and offered for sale to a nostalgic public; print mediation of formerly oral narratives. The main emphasis of German folklorism research, however, seems to fall under Bausinger's second category: nostalgic, "folksy" traditions marketed in the culture industry. Bausinger (1984) and many others assert that it was Hans Moser who brought the term into folklore research in 1962. Moser's work did initiate lengthy discussions of folklorism among folklorists from the East and the West, but international conferences soon revealed that Soviet bloc scholars came from an earlier tradition of folklorism studies.

The alternative definition that developed in Russian folkloristics placed folklorism together with folklore in a broad view of cultural development. In response to what he called "narrow" definitions like those quoted above, Russian scholar Viktor Gusev proposed a broad view of folklorism as a "process of adaptation,reproduction, and transformation of folklore": Folklore is understood, not as a conservative element of spiritual culture which survives during the progressive development of society, but rather, as a dynamic structure in which relics coexist with innovations. Under the influence of the new conditions of the people's everyday life... relics assume a new meaning, acquiring pertinence to contemporary life. As a result of this capability of folklore to develop independently, folklore is not a conservative or foreign part of the culture of the class society, but rather, it adapts, and is reworked to aid in the progressive development of this culture.

"Father Agustin, the Polish priest, reads out prayers written down by local people: 'For my mother who is sick, I pray to the Lord and ...', hesitantly, 'to Saint Ernesto, to the soul of Che Guevara.' 'Saint Ernesto,' the parishioners murmur in response... 'We have a faith, a confidence in Che. When I go to bed and when I wake up, I first pray to God and then I pray to Che - and then, everything is all right.' Freddy wears a cap bearing Alberto Korda's iconic image of Guevara. 'Che's presence here is a positive force. I feel it in my skin, I have faith that always, at all times, he has an eye on us.'... Susana Osinaga, a nurse who cleaned Guevara's body back then, recalls: 'He was just like a Christ, with his strong eyes, his beard, his long hair.' Today the laundry where Guevara's corpse was laid is a place of pilgrimage. On the wall above Osinaga, an engraving reads: 'None dies as long as he is remembered.' Osinaga has an altar to Guevara in her home. 'He is very miraculous.' ...in this region, images of Che hang next to images of Jesus, the Virgin Mary, Pope John Paul II and Bolivia's President Evo Morales... Stories of miracles have mushroomed... The winding road that connects Vallegrande to La Higuera leads... to a cluster of humble houses, walls plastered with Che's images and graffiti. In the middle of the village is a cobbled star-shaped square with a small bust of Che; next to it is a large altar with a cross and a big grey sculpture of Guevara.

Guevara's last words were: 'Calm down and point well; you are about to kill a man.'