Já na bráchu, brácha na mně, nebo také: Já nic, já Vondra, pardon, já muzikant!

31. 1. 2011 / Jiří Baťa

Dnes se však ukazuje, že spokojenost na jedné straně byla zřejmě ještě větší o 150 milionů korun, které se jaksi nedopatřením proplatily, dá-li se to tak nazvat, ačkoliv se neví komu a za co. A zde nastupuje otázka odpovědnosti jednotlivých politiků pověřených funkcemi - a jak bývá dobrým zvykem všude jinde i zmíněnou příslušnou odpovědností; ale ta, jak víme, se u našich politiků nenosí.

Je celá řada okolností, které nasvědčují tomu, že 150 milionů proletělo komínem Úřadu vlády. Agendou kolem předsednictví byl pověřen Alexandr Vondra, v té době vicepremiér pro evropské záležitosti, který měl se svým týmem organizaci a hospodaření předsednictví na starosti. Jenže pan Vondra ztratil paměť a k této zodpovědnosti se nehlásí a vše shazuje na bývalého šéfa Úřadu vlády Jana Nováka, který rámcovou smlouvu s realizační firmou ProMoPro podepsal. Ten však zase tvrdí, že jednotlivé objednávky a faktury byly výlučně věcí Vondrova týmu. Není bez zajímavosti, že uvolňování státních peněz pro firmu ProMoPro údajně podepisovala Vondrova náměstkyně Hendrichová. Ale ani to si pan Vondra již nejspíše nepamatuje. Zkrátka, odpovědnost si nyní přehazují jako horký brambor, nikdo se k ničemu nehlásí. Nicméně o tom, kdo co podepsal a za co nese odpovědnost, by se mělo, za normálních okolností, dát prokázat právě objednávkami, respektive fakturami. Za předpokladu, že vůbec existují. Pokud ne, pak už je to problém. Čí, toť otázka!

Ministr financí Kalousek je liška podšitá, ten si na takové věci umí došlápnout. Má sice na hlavě rovněž tuny másla, sám by měl být nejspíše také trestně stíhán, ale tak už to u nás chodí, politika je holt politika a spravedlnost je, jak víme, slepá! Ne tak finančně analytický útvar Kalouskova resortu, který podezírá Vondru a jeho tehdejší tým, že nese zodpovědnost za ztrátu (tj. nedoložených, fakturačně nedohledaných) 150 milionů korun.

Tento případ má však i svá specifika. Především, jak laxně všichni zodpovědní realizátoři a organizátoři evropského předsednictví s nadhledem, velkoryse a bez špetky zájmu utráceli, respektive vypláceli vše, co jim bylo podsunuto. Že například proti původně plánovaným výdajům byly skutečné výdaje téměř desetkrát větší. A nic, žádná reakce, žádné opatření, žádný zvednutý ukazováček ze strany odpovědných! Jinými slovy, miliardy vynaložené na financování českého předsednictví nikdo nekontroloval. Typická vlastnost českých politiků: já nic, já muzikant. Z cizího krev neteče, ale peníze do soukromých kapes ano. Erární peníze jim nic neříkají, těch je vždycky dost - a proto ta pochybná či žádná zodpovědnost s jejich vynakládáním na státní zakázky. Na druhé straně jsou to právě tyto peníze, které se jaksi nedopatřením, občas, tu či kde jinde z nevysvětlitelných důvodů ztratí. Kam, komu a za co, se obvykle či zpravidla nezjistí, i když se to moc dobře ví. A vůbec, co to je 150 milionů proti těm vytunelovaným a rozkradeným miliardám, že ano? Nicméně loajalita v politice je prostě nutná a nepostradatelná, nikdy se neví, kdo kdy komu bude zase potřebný.

Typická je rovněž obrana dotyčného politika. Když jde do tuhého, použije se ta nejbanálnější (a také v současnosti nejčastější) obrana napadeného či podezřelého, a sice, že je to útok na jeho osobu, že jde o pokus o jeho diskreditaci či "uvaření" (Vondra) - a aby tomu byl dán punc nejvyššího stupně serióznosti, je to i útok na jeho politickou stranu, v případě Vondry pak na ODS. A nebyl by to ani upachtěný premiér P. Nečas, aby nepodržel svého soukmenovce. Aniž by docenil možný důsledek Vondrovy obhajoby, jednoznačně svalil všechnu vinu na bývalého šéfa Úřadu vlády Jana Nováka. Z pochopitelných důvodů, neboť jak se říká: košile bližší než kabát. Pozoruhodné je také vyjádření tehdejšího premiéra M. Topolánka, který, na rozdíl od současného premiéra, vidí zodpovědnost za prošustrované miliony jednoznačně na straně Alexandra Vondry.

I když přicházejí v úvahu některé motivy k virtuálnímu napadení osoby A. Vondry jako je např. Bartákova možná msta za Vondrovo osočení z odpovědnosti u vojenských zakázek (totéž tvrdil Barták při jeho obvinění, jen v obráceném gardu), je to jen souhra okolností a náhod. Nebudu daleko od pravdy, že každému politikovi na postech ministra či náměstka jakéhokoliv ministerstva nebo mimořádných funkcí jako Vondrova pozice vicepremiéra pro evropské záležitosti (s významem více než výjimečným, vzpomeneme-li, co humbuku a afér bylo kolem předsednictví), vždy jde především o to "poslední", vytřískat z té které pozice či situace nemalé peníze. A nezřídka nezákonnou formou. Protože dosavadní praxe a zkušenosti s vyšetřováním podobných kauz a případů jim dává jistotu, že výsledky vyšetřování vždy skončily pod kobercem. Proto i ta nezměrná drzost a vyčůranost (zvláště těch již "zasloužilých") politiků, jak se vyhnout a bránit nejen obvinění, ale už samotnému podezření. Vždyť je tolik lidí kolem, co by to mohli za ně odskákat, tak proč se kát a bít v prsa, když to není zapotřebí. Bude opravdu dost zajímavé, jak se celý tento "europříběh" bude dál vyvíjet. A hlavně, čí hlava nakonec padne.

Vytisknout