Lepší svět je možný, aneb

Spějme všichni do Beléma

4. 10. 2010 / Josef Mikovec

Belém znamená Betlém a je to město v brazilském, ekonomicky, strategicky, geopoliticky i kulturně velmi důležitém státě Pará. Tento druhý největší stát Brazílie hraničí se státy Amapá, (který hraničí s Francouzskou Guyanou a Surinamem) , Maranhão, Tocantins, Mato Grosso, Amazonas ( největší stát Brazílie), Roraima a na severu s Guyanou a Surinamem. Pro značné přírodní, především nerostné bohatství, zlato, drahokamy a polodrahokamy byl v minulosti předmětem zájmu Francie, Velké Británie, Holandska - a protože zde ústí řeka Amazonka, byl životně důležitý pro Portugalsko, pozdější Spojené království Portugalska, Brazílie a Algavres a nezávislou Brazílii. Pro tu samozřejmě stále důležitý je.

Pará, původně provincie Grão-Pará, byla před vyhlášením nezávislosti Brazílie přímo pod Lisabonem -- a později se snažila mít co největší nezávislost na brazilské císařské vládě. Historie Grão-Pará a Pará je bohatá, složitá a plná střetů, bojů i vzpour a povstání. Největší bylo Cabanagem, revolta dos Cabanos.

"Cabanagem was a social revolution that decimated the Amazonia's population in a wide territory. In contrast to this wide and international scenery, Cabanagem was, and it still is, analyzed as regional movement, typical of the regency period. However, the "patriot" cabanos created, throughout the movement, a feeling of common identity shared by people of the different etnias cultures which it extrapolated these initial characteristics..."

Cabanagem, citizenship and revolutionary identity: the problem of the patriotism in the Amazonia between 1835 and 1840

Podrobněji, objevně a nekomformně - David Cleary:"Lost Altogether to the Civilised World": Race and the Cabanagem in Northern Brazil, 1750 to 1850.

"The colonisation of the tropical lowlands of South America was until fairly recently often portrayed by historians as a straightforward catalogue of genocide, epidemics, and forced catechisation. In its emphasis on the undeniable fact of the violent subjection of much of Amerindia, this orthodoxy obscured the vital detail of the varieties of historical experience in the Amazon and Orinoco basins and the Guianas, projecting an illusion of uniformity and direction to historical processes which were in fact much more complicated and open-ended. Historians, anthropologists, and archaeologists have more recently emphasised the historically contingent nature of ethnic identity and traced out its empirical consequence, the interweaving of identity construction and ethnicity with colonialism, economic expansion and state formation from the sixteenth century onwards. As a result, in certain parts of the tropical lowlands---notably the Guianas---it has been possible to produce a much more sophisticated reading of regional history, a "thick description" which can relate the fluidity and specificity of local circumstances to wider historical processes and can thus serve as the basis for a properly comparative mapping of the past..."

Dodnes je "Cabanagem, revolta dos Cabanos" předmětem protikladných hodnocení, přehodnocování, změn postojů historiků i politicky motivovaných postojů oficiálních.

A do jisté míry i mentální zátěží.

V Belému na pamět tohoto povstání či revoluce je památník "Memorial da Cabanagem", jehož autorem je Oscar Ribeiro de Almeida Niemeyer Soares Filho, narozen 15. prosince 1907 (!!!), dosud nesmlouvavě a zatvrzele živ, v současnosti patrně nejstarší komunista světa, viz ZDE a ZDE, přítel o hodně mladšího Fidela Castra a v letech 1992 až 1996 předseda nejstarší z dosud aktivních politických stran Brazílie Partido Comunista Brasileiro (PCB).

Jedna Brazílie je málo, nebo moc ?

V Brazílii důsledný separatismus nejen existoval, ale dokonce dosud , anebo opět existuje. V roce 1992 dokonce hnutí Movimento pela Independência do Pampa vedené Irtonem Marxem (zcela nemarxistickým) vyhlásilo nezávislost území se symbolickým názvem República do Pampa, República dos Pampas

ZDE

ZDE

ZDE

ZDE

ZDE

Také se objevil v Região Sul do Brasil, neboli Jižním regionu Brazílie, požadavek na zrovnopravnění němčiny a italštiny s portugalštinou. V budoucnu se může objevit snaha toto hnutí zneužít proti Brazílii, ale v současnosti nehraje velkou ani důstojnou roli a hlavní město státu Rio Grande do Sul, Porto Alegre, je známo spíše Světovým sociálním hnutím, jehož součástí je i České sociální forum - a participativním rozpočtem.

Spějme všichni do Beléma

Belém je hlavním a největším městem Pará. Belemáci  i ostatní "Paránci" jsou na toto město nelimitovatelně hrdí a mají důvod a pravdu.

Dojem z letiště je dobrý, ale těm, kteří neumí brazilsky neboli portugalsky, mohou vzniknout problémy. A s taxíkáři se musíte dohodnout na ceně. Taxametry nemají a později můžete zjistit, že cesta z letiště do města stojí více, nežli z města na letiště. Pokud nemáte předem nic zjištěno nebo zajištěno a neumíte vzdorovat. Naštěstí jsem byl instruován a očekáván. Když vyjdete z letiště, uchopí vás vlhké tropické vedro. Jedna košile na den určitě nestačí. Také bývají často deštové přehánky. Reklamně Belém vypadá takto i takto, ale z letiště se jede přes čtvrť bídy, a ta reklamní není. Dřevěné chatrče, které musí tropický déšť drtit, pomalu, velmi pomalu ustupují cihlovým minidomkům, mnohdy ne o moc větším, nežli bývaly některé staré české trafiky, ale těch z prken je stále hodně a nové domky jsou sice jistý pokrok, ale žít v nich není štěstí a radost, jen méně zlý úděl. Tady důvodů k hrdosti moc není, jen snad, že bylo a někde dosud je hůř. Ekonomická situace Brazílie se zlepšila, uvádí se, že "Třicet milionů Brazilců dosáhlo mezi lety 2003 a 2009, úrovně střední třídy" (M.Suja). Ale favely, tedy čtvrti chudých, ještě dlouho budou výstrahou budoucím.

V Belému, který je ovšem mnohem menší než Rio de Janeiro a Saõ Paulo, tyto favely tak zlé, jak ukazují uvedená videa, nejsou

ZDE

ZDE

Celkově se favelizace v Brazílii zpomalila a někde ustupuje, ale zvolna se rozlézá ve vyspělých zemích prvního a druhého a půltého světa jako průvodní a očekávaný, pro globální oligarchii užitečný průvodní jev globalizace. Obavy, které projevují instituce typu IMF, sotva patří k výzvám, které mají tento vývoj zmírnit a některé z degradujících možností vyloučit.

Město však má především své krásné části, architekturu koloniální i moderní, kostely, muzea, galerie, restaurace různých cenových skupin, graffiti, které k Brazílii nutně, přednostně a už i oficiálně patří, luxusní obchody a příjemné, přátelské a ochotné obyvatele, kteří rádi mluví o svém městě. Ty obchody jsou ale někde na klíč, odemknou před vámi a zamknou za vámi, nebo mají své sekuriťáky, případně obojí. Zřejmě tedy kriminalita větší, nežli by neznalý člověk usuzoval. V Belému se však koná spousta vědeckých konferencí, sjezdů, takže ta kriminalita je asi výběrová. V některých ulicích jsou na chodnících vyznačeny cesty, přechody a upozornění pro zrakově postižené, což o charakteru belémských také něco říká.

Jídlo je v Pará vynikající, zvláště ryby. A dary moře. (Tím nenarážím na exportované české odpadky.)

Nelekejte se na nábřeží a tržistích černých ptáků urubus, nejsou vtíraví, natož nebezpeční, nikterak odpudiví a provádějí dokonalý úklid. Město díky nim ušetří.

Obvyklá krajanská otázka bývá "a co pivo"? Tedy nevím, místním vychvalovaným pivem je Cerpa. Složeno ze slov cerveja ( pivo) a Pará. Už na letišti je upozornění, že toto pivo je THE BEST. Myslím, že to jediné je na letišti v angličtině. O znalosti jiných jazyků raději nesnít.

Řečiště archetypů

V Belému se vždy druhou neděli v říjnu konají mariánská procesí a patnáctidenní uctívání a oslavy Nossa Senhora de Nazaré (Círio de Nazaré) - Rosa mystica,Turris Davidica,Turris eburnea, Domus urea, Foederis arca, Ianua caeli, Stella matutina, Speculum iustitiae, Sedes sapientiae, Regina pacis, Consolatrix afflictorum - tedy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku by to bylo uctívání  Panny Marie Nazarénské, nebo lépe česky, Nazaretské. Je to největší náboženská událost toho druhu v Brazílii, zvaná též amazonské vánoce. Sošky a obrázky Nossa Senhora s Jezulátkem jsou všude. V obchodech, holičstvích, restauracích, autech, stále, nejen v době Círio de Nazaré. V některých hotelech jsou i osvětlené oltáříky, vyzdobené květy. Odvěký a dověký archetyp, se kterým se v římskokatolických zemích nejčastěji setkáváme v  kulturně podmíněné, barokní podobě. V 19. a 20. století ztrátový římsko-katolicismus symptomaticky odstranil Jezulátko a přidal spíše kýč a vykalkulované citové a morální vydírání.

ZDE

ZDE

ZDE

ZDE

ZDE

ZDE

Tichá vzpoura proti nelidskosti světa byla nahrazena nemateřskými hrozbami bojovné Spoluvykupitelky. Smysluplná tradice reprezentující a manifestující, nezávisle na institucích, církevních skeletech a v protikladu vůči kodifikovanému spirituálnímu kšeftařství a politickém zneužívání, hodnoty, které jsou zprostředkující a účinné i mimo oblast náboženství i ( především ?) v rámci ne-theismu a především jako hráz proti vulgaritě, agresivitě, zvěcnělé povrchnosti a potřebě zhoufnělé nesvobody, ale jsou chtěně přehlíženy nebo z povýšenosti nepochopeny a zamítnuty. Součástí oslav je pokání, kajícnost, pokora, vděčnost , naděje, lidové veselí, ohňostroj, kolotoče a jídlo, které patří k těmto dnům -- a jak to má být, Brazílie nejsou jen karnevaly.

Theologie osvobození a osvobození theologie

K Brazílii, Latinské Indoamerice a hnutí za lepší svět patří také nové formy a cesty spirituality a theologie. Je jí především Theologie osvobození,

ZDE

ZDE

ZDE

vatikánskými kádrováky škrcená a likvidovaná současně s odprodejem nepřínosné chudiny politicky krytému protestantismu, včetně televizního a estrádního.

Lepší svět je možný

"We lost because we were crushed. Sometimes we were crushed by army tanks, and sometimes we were crushed by think tanks. And by think tanks I mean the people who are paid to think by the makers of tanks."
Naomi Klein

V Belému se konalo v loňském roce Světové sociální fórum ( v Britských listech viz články Marka Hrubce a Ondřeje Lánského).

Divácky viz:

ZDE

ZDE

ZDE

ZDE

ZDE

ZDE

ZDE

Historicky trvalý přínos Latinské Ameriky není malý. Chiapas, Venezuela, Bol9vie, Ekvádor, brazilské Hnutí bezzemků, argentinská dělnická samospráva, hnutí FRETECO a obdobné hnutí v Brazílii - "dwarf networks", městská subkultura Aymarů reprodukující série sítí, sociální fraktální geometrie, hospodářské organizace vzájemné pomoci uchovávající rovněž etnické, kulturní, etické a psychohistorické hodnoty, jsou sice jako takové nepřenosné, ale podněcující k hledání toho, co je v nich univerzalizující a eticky ofensivní.

Jižní Amerika předkládá nové alternativy

Jižní Amerika neznámá a podceňovaná má a získává dost přínosného, nejen zrozeného v Evropě, ale i zcela vlastního původem i podobou. I pouhé projekty pro první fázi rozvoje jsou pro Oligarchii nežádoucí.

    "Ak vychádzame z premisy, že z eurocentrického pohľadu Latinská Amerika historicky bola a stále je vnímaná ako periféria (či už v zmysle geopolitickom, ekonomickom, filozofickom alebo umeleckom), nemôžeme si pri bližšom pohľade nevšimnúť, že mnohé z tých myšlienok, ktoré sa zrodili v európskom centre a ktoré v ňom nemali úspech, ostali len na teoretickej úrovni alebo narazili na svoje vlastné obmedzenia, v Latinskej Amerike našli silnejšiu odozvu, širšie pole uplatnenia, alebo sa prispôsobili na lokálne podmienky...  mimoriadne aktuálne v čoraz zaujímavejších ekonomických formách, medzi ktorými vyniká myšlienka solidárnej ekonomiky v Brazílii, celosvetovo známa po prvej skúsenosti s participatívnym rozpočtom schválenom v roku 1989 v Porto Alegre v brazílskom štáte Rio Grande do Sul, a o prvom zasadnutí Svetového sociálneho fóra v tom istom meste v roku 2001. ...V článku Ku charakteristike solidárnej ekonomiky v Brazílii  (Hacia una caraterización de la economía solidaria en Brasil. En: Revista Venezolana de Economía Social, Año 9, N°17, Enero-Junio 2009) skúma belgická ekonómka Andreia Lemaître proces, prostredníctvom ktorého vzniklo a upevnilo sa sociálne hnutie obraňujúce princípy solidárnej ekonomiky ako alternatívy ku kapitalizmu. Robí to vytváraním spoločnej identity niekoľkých skupín aktérov spojených na základe spoločných aktivít. V historickom a komparatívnom kontexte s vývojom v Európe článok (ako samozrejme zďaleka nie jediná štúdia) ponúka aj analýzu prostriedkov, ako sa niektorým súkromným organizáciám darí nepretržitým spôsobom produkovať veci, potraviny a služby bez sledovania kapitalistického zámeru maximalizácie zisku.

Silvia Ruppeldtová: Realizovať utópie

"Jednou z možností je Parecon, který detailně rozebírá ve svých knihách např. Michael Albert. Participativní demokracie a ekonomika je založena na spolupráci, nikoliv na soutěžení. Podobným návrh pochází např. od W. Bella a jeho úvahách o deglobalizaci. Základem obou přístupů je komunitní participativní systém, spolupráce výroby a spotřeby, která nutně vyžaduje decentralizaci a silnou demokratickou participaci. Předvoj tohoto vývoje můžeme pozorovat v Jižní Americe."

Ilona Švihlíková: Ekonomická krize a její řešení

Co je jednoznačně inspirující i pro Evropu, včetně té Střední, je praktické ověření participačního rozpočtu, Pareconu, různých forem spolupráce a družstevnictví současně s uskutečnováním participační demokracie. V Brazílii to je přibližně 80 obcí, které mají "participatory budget".

ZDE

ZDE

ZDE

Ale i v Evropě se tato forma ekonomické demokracie praktikuje.

V České republice republice se problematikou komunitní ekonomiky, Parecon a otázkami socialismu 21.století zabývá především Ilona Švihlíková ZDE a ZDE, na Slovensku to jsou Peter Vittek, Silvia Rupeldtová a spolupracovníci nenahraditelné Utopia.sk ZDE.

Kooperativizmem se ve SR zabývá Luboš Bláha a někteří anarchisti jako Juro Halas, ten ale spíše kriticky,

ZDE

ZDE

ZDE

ZDE

V Bratislavě se konala 29. 9. konference, jejímž tématem byla participativní demokracie coby neutopický experiment

Program konference
Ľuboš Blaha - Ekonomická demokracia a kooperatívne vlastníctvo
Peter Vittek - Social Watch - dozerať a neprestať
Zuzana Maďarová - Vybrané rodové dôsledky krízy
Eduard Chmelár - O potrebe hlbokých demokratických reforiem
Peter Nedoroščík - Participatívny rozpočet
Gabriel Lachmann - Elektronická participácia
Zuzana Kusá - Verejné zvažovanie ako technológia demokracie
Daniel Marko - EKO banka - decentralizovaný monetárny systém budúcnosti

Neutopické experimenty

V ČR působí řada inciativ, které se možnostmi nových alternativ zabývají Alternativa zdola, Inciativa za společenskou změnu - mluvčí Štěpán Steiger a Petr Kužvart, a další.

Jan Májíček k občanské aktivitě, inciativám a alternativám poznamenává:

Situace se od voleb dost proměnila. Prvotní šok opadl a lidí se začínají bránit. Jako největší problém vidím fakt, že zde neexistuje žádný pól, ke kterému by se mohli lidé napříč prostředím, vzděláním, statutem atd. upnout, pokud chtějí protestovat. Politické strany to z podstaty být nemohou. Někdo nemá rád komunisty, někdo socany, někdo politické strany vůbec. Odbory jsou podle všeho příliš staré a vybudovat je na mnohých pracovištích znovu bude chtít čas a také jejich hlubokou politickou obrodu. V tomto směru je vidět potivní posun, protože poprvé nechaly podepsat demonstraci také "neodborářskými" iniciativami Ne základnám a ProAlt.

Právě ProAlt má pak podle mého největší šanci stát se širokospektrálním vztažným bodem, se kterým se budou lidé moci identifikovat a "pod jeho vlajkou" vyrazit proti vládě. Samozřejmě to nebude jediná protivládní platforma, ale má šanci být platformou nejdynamičtější a s bohatým rejstříkem perspektiv, ve které se může vyvinout. Už proto, že může spolupracovat jak s odbory, tak s politickými stranami a přitom nebude ani jedním ani druhým.

Pravice je na tom hodně špatně. Že se to nezdá? Ale ano. Hraje totiž vabank. Buď prosadí svoje návrhy v plné síle, a nebo bude diskreditována jako a) neschopný a b) nerozumný experimentátor. Kapitál si pak vyvolí jinou, pro něj výhodnější reprezentaci. Navíc se napravo odehrává nemilosrdný souboj mezi TOP 09 a ODS, což je jeden ze zdrojů třenic ve vládní koalici. Druhým jsou Věci veřejné, které útočí na oba dva své koaliční partnery. A navíc ještě v ODS existují různé frakce, které mají také své zájmy (u TOP i VV to není možné, protože jsou to strany nové, a spojené s jednou či dvěma osobami).

Pokud bychom přičetli dostatečně silný a vytrvalý tlak zdola, tato vláda padne a reformy neprosadí. Ty škody, které nadělá, se budou moci zhojit, pokud ale hnutí, které tuto vládu svrhne, zůstane v pohotovosti".

Zase to vyhrál Hugo

V Jižní Americe máme závažné události, které jsou mimořádně významné. Tou první jsou volby ve Venezuele, které nebyly v Č R hodnoceny přesně, pokud vůbec nějak. Zpravidla se mluvilo o ztrátách až porážce Partido Socialista Unido de Venezuela, PSUV a Chaveze osobně. Což je propagandisticky krajně zkreslující. Ale zároveň poněkud v rozporu s obvyklým trapně hlupáckým označováním Chaveze za diktátora. K tomu odpovědi Evy Gollingerové

ZDE

ZDE

. O neúčasti stínových organizací a nelegální zahraniční podpory opozice lze jistě s úspěchem pochybovat.

Vyhraje volby Brazílie ?  Už nebudou v Nadvládě sami mezi sebou ? Budoucnost se neodkládá !

Další mimořádně významnou událostí jsou volby v Brazílii. Ty se konaly 3.10. - Uribe nebo Santos, USA nebo Brazílie, Serra nebo Rousseff - to je, oč tu běží . Ano, USA nebo Brazílie, Serra nebo Rousseff -- to je, oč tu běží, a na čem hodně záleží. V prvním kole musí kandidát na presidentví nebo úřad guvernéra získat 50% plus jeden hlas. Jinak se koná druhé kolo mezi dvěma kandidáty, kteří získali v předešlém kole nejvíce hlasů.

Jako vždy, vlajky, letáky, znovu a znovu TV projevy, diskuse, atd. atd. atd.

Brazílie už není zemí v pozadí, stala se hospodářskou silou a tvrzí Jižní Ameriky, která se integruje. Je členským státem gigantu BRIC a musí být nejen objektem, ale i subjektem Velké hry. V době, kdy význam Jižní Ameriky samotnou hospodářskou krizí vzrostl, každým dnem více platí "Pravda o Latinské Americe: USA nutně potřebují její zdroje pro sebe". A nejde jen o to. V sázce je pro kapitál mnohem více. Brazílie sice uzavřela vojenskou dohodu s USA, ta je však spíše diplomatická, nepříliš vyžadující a nepříliš zavazující. Důležitější je, jak se Brazílie zabezpečuje - a také, že si troufá odmítat - "Brazílie odmítá jakoukoliv přítomnost NATO v jižním Atlantiku ". Ve volbách jde tedy o to, kam až zasáhne silové pole a jakou roli bude Brazílie hrát.

Ekocida

Smutnou kapitolou je devastace přírody a degradace původních obyvatel ve jménu "pokroku". K tomu podrobněji Fabiano Golgo: Katastrofa Xingu Proč chce Lula elektřinu v amazonském dešťovém pralese?. Přitom vlastně užitek nebude nijak velký:

"To znamená, že elektřina, kterou by elektrárna vyráběla, by v poměru k obrovským nákladům na výstavbu elektrárny byla daleko dražší než elektřina potenciálně vyráběná alternativními metodami. A dále, vzhledem k tomu, že přehrady v amazonské oblasti mají relativně krátkou životnost v důsledku hromadění bahna a kyselinové eroze lopatek turbin, je velmi pravděpodobné, že přehrada v Belo Monte budou jen vyhozené peníze," vysvětluje Terry Turner, kulturní antropolog, který v regionu pracuje. Brazilská ústava obsahuje ustanovení, podle něhož musejí být domorodé komunity konzultovány, než budou na jejich územích zahájeny rozvojové projekty. Avšak Lulova vláda tuto právní podmínku odmítla splnit. Ministerstvo veřejnosti, což je samostatný vládní úřad, který rozhoduje o ústavnosti a legálnosti vládních projektů a rozhodnutí, projekt přehrady v Belo Monte otevřeně odsoudilo jako protizákonný a jako projekt, který porušuje brazilskou ústavu, ale Lulova vláda je ignoruje. Generální prokurátor Brazílie pohrozil, že nechá právníky z ministerstva veřejnosti zatknout! Lulovo pohrdání právními a demokratickými procesy mnohým lidem připomíná praxi vojenského režimu, který původně projekt výstavby přehrady vymyslel."

a ZDE

K tématu ekocidy a ničení Amazonie:

ZDE

ZDE

ZDE

ZDE

ZDE

ZDE

ZDE

ZDE

ZDE

ZDE

.

České inciativy, ekologové a všichni zodpovědní lidé mohou hodně pomoci v akci na záchranu Amazonie.

Vermes, rebelem-se!

Je napsáno na zdi autobusového nádraží.

V Česku poděsí brazilští kandidáti s rudou hvězdou. Avšak ta zde není symbolem komunistů, ale vládní strany PT. Tu hvězdu mívá take bílou, žlutou, žlutozelenou, stejně jako vlajky strany. Levicových stran je v Brazílii hodně, některé jsou v Kongresu, další působí na úrovni států nebo měst. Máme zde dvě Komunistické strany, které mají toto označení v názvu a jsou významné, od KSČ velice odlišné, PCB - Partido Comunista Brasileiro a PCdoB -Partido Comunista do Brasil.

Kandidát PCdoB do Assembléia Legislativa Federálního distriktu se jmenuje Apolinário Rebelo. Federální poslanec ze stejné strany se jmenuje Aldo Rebelo. Rebelo. A pak takové nevolte.

Ta jména sama o sobě jsou zárukou. Rebelo.

Brazílie a Luiz Inácio da Silva, zvaný Lula
Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 4.10. 2010