Archeologie popřítomnosti aneb stýskání po budoucnosti

13. 10. 2009 / Josef Mikovec

Stejně jako se celkově, častěji nepřímo nebo šifrovaně, v masmediální produkci zrcadlí doba, kolektivní nevědomí, potřeby systému, tak je sledovatelná strategie ideologického aparátu, zájmy Megastruktury i soupeřících, symbiotických oligarchií. Pro nedostatek a nemožnost vytvářet přesvědčivější, účelnější a působivější mimikry a vyrovnávající iluze uchovává ideologické podvládí zužitkovatelné modernistické a vzdáleně osvícenecké prvky, zdání klasického liberalismu, tradici individualismu a kašírované, většinou dobově trivializované nadčasové mýty. Zbytek je z větší části regulovatelná selektivní kulturní metastáze. Moc v rámci kultury a jejím prostřednictvím závisí na tvorbě, konstrukci a kontrole systému symbolů a v jejich rámci mediálních kodů s požadovanou předvolenou účinností, umožňující podřizující internalizaci, ztotožnění, stimulovanou projekci, falešnou dichotomii, odosobňující resistenci vůči nekonvenujícímu, nekomfornímu a vůči odlišné komformitě, a směrovanou agresivitu. Chladnou cestou tvořený, prokalkulovaný i samoplozením vznikající newspeak masmédií a jejich systém stimulů vytvářejí použitelný, předvídatelný, přehledný vnitřní svět, ilusorní extenzi opouzdřených osobností, iluzorní nezávazné společenství a psychosociální paralelismus, které se stávají pro postižené sociálně diferencovanou úlevnou potřebou. Pro odolnější kategorie včleněných, anebo pro postižené nezužitkovatelnými vedlejšími příznaky, je vhodná kulturní izopatie, v případě neúspěchu oboustranně vítaná kulturní segregace. Možnosti úniku, úkrytu, odolnosti, obrany, útoku i destrukce jsou dosažitelné. Jednu z mnoha možností nevylučující ostatní představuje "elitism for everybody" , který je zde uveden pro předpokládanou nepřitažlivost v českomoravské oblasti. Filmy, které jsou níže uvedeny, nepředstavují vrcholné ukázky a jsou jen částečnou skládankou. S vyjímkou bourneiády jsou části této skládanky srozumitelné pro své bizarními tvary, křiklavé barvy a kouzlo nechtěného. Ideologie z některých přímo čiší a tak poskytují čitelný návod. Jako celek pak krátkou tajenku na způsob koláže.

Vynikající bourneovská trilogie je už zcela klasická:

IdentityZDE

V Brazílii, žel, zůstala takřka nepovšimnuta. Ne snad, že by návštěvnost kin byla malá, naopak, také množství DVD v obchodech, půjčovnách i na ulicích, kde stojí často jen třetinu ceny vstupenky, bylo nepřehlédnutelné. Ale mimo úzký okruh ostrovidných jak se zdá zůstal smysl, význam i obsah bourneiády nevyjeven a nepostřehnut. Thrillogie byla jistě pro většinu diváků, asi nejen zde, zcela neprávem prostě jen další, trochu komplikovanější a pouze takřka mírně, konkrétně "dystopický" napínák, s přípustnou porcí požadovaných špinavých triků, neboť nakonec pravda vítězí a zdá se, že láska zvítězí také. To se snad uvidí.

Úsměv Niky na konci zatím posledního dílu sentimentálům nadějně, cynikům ještě navíc beznadějně, slibuje těžko zvládnutelné pokračování. K tomu dojde v roce 2010 -- 2011 "Actor Matt Damon has signed a contract to reprise his portrayal of Jason Bourne in a third sequel to be released in 2010 (working title Bourne 4)."

Smrt Marie nás všechny jistě bolí, ale její znovuobjevení v důsledku zázračné záchrany, to už by byla znechutnělá nastavovaná kaše, zduřelý Hollywood a šméčko na lidi. Nebo, kdyby se povedlo, tak ukázka geniality scénáristy a režiséra. Jason Bourne se na začátku filmu objevuje jako člověk bez identity, paměti, minulosti, bezejmenný raněný, nalezen v moři. Nezná své kdo, odkud, kam a proč. To je mýtický základ. Brzo se stává nechápajícím, ale ne bezbranným štvancem s mimořádnými, jeho samotného překvapujícími schopnostmi, znalostmi a reakcemi. Všimněme si, že Bourne přežívá, dokonale se orientuje v každé situaci, jedná racionálně bez přemýšlení, zná všechny triky a mechanismus moci a vítězí nad loutkaři právě díky tomu, že byl naprogramován, ale ne tak bezchybně, aby byl morálně paralyzován, ač to bylo zřejmě také v programu. Vracející se lidskost "nepoškodí" tento program natolik, aby se Bourne stal bezmocnou snadno polapitelnou obětí, jen mu umožní, aby jej využil v neprospěch dehumanizátoru a ke svému osvobození. Působí však i v nechtěném a negativním směru. Bourne se stává zranitelnějším. Tím, že chce zachránit Marii, zaviní její smrt. Děj zachovává nezaměnitelná pravidla. Zlí jsou likvidování ještě zlejšími, zkorumpovaní zkorumpovanějšími nebo těmi, kteří prostě r o b o p a t h i c k y dělají svůj job, ale za všech okolností zdravé jádro v Agency není pomýleno a z v í t ě z í pro radostnou většinu nerozhlédajících se zhlédnuvších a strach rozhlédajících se vzhlédnuvších.

V tom není pouze aplikovaná mýtičnost, tradice a optimistická návazanost na rytíře, kovboje, osamělé střelce, tvrdé detektivy chandlerovského a hamettovského typu, osamělé v labyrintu zla, ale, bohužel, podáním také zesílená ideologie a aktuální propaganda. Bezpochyby to je dobově konkretizovaný Mýtus, ne-li aktualizovaný Urmythus, Hrdina s tisíci tváří a Zakletý na poslední zastávce před Orwellovem nad Totáčem. A více. Všimněme si také, že šéfkami tajných služeb se stávají v příbězích tohoto druhu stále častěji ženy. Zatím jsou to pořád jen první vlaštovky, ale potřebný archetyp s ulevujícím výchovným závěrem, ať už předvídavě projektovaný nebo vložený pod "diktátem universální mentální struktury"; zvolna ve zkušebním poloprovozu krystalizuje, stejně jako chladně brutální a nelítostné superwomen. A všimněme si, jakou roli hraje v bourneovkách voda, záchrana, tonutí, vynoření. Takže by se Marie přece jen objevit mohla.

Závěr posledního dílu, to je přímo m y s t i k a, nelze nebýt infikován a nelze nevzpomenout Mistra Eckharta, přízemnějšího zasvěcence Junga a přízemního, chladně básnivého prosaika Freuda. Bourne vítězí s pomocí dobrých lidí v Agency. Zlí jsou odstraněni a v podstatě pro dobro dobrý systém znovuobrozen může, tentokrát výhradně pozitivně, konat potřebné dobro. Ideologičnost a propagandistická funkce filmu na nás přímo zírá. Pragmatická dvojakost mýtu a ideologie je symptomatická pro kulturní industrii vyššího typu. Přesto, bezpochyby a navzdory, je tato trilogie svým obsahem, důrazem na možnosti resistence jedince vůči dehumanizující mašinérii, která ho změnila v robopata, humanistickým pozitivním kulturním populismem v širším a přímém slova smyslu.

Film zatím nemůže být obsahově přístupný coby "populárně populistický", pro občasnou složitost děje, formu, zpracování a ostatní přednosti, které teprve časem mohou být snadno dekódovány, zažity, osamozřejměny a zevšeobecněny. Sociální kontrolu nezajištuje. Kdyby si jej tak všiml Fredric Jameson. Protože bylo a bude něco řečí o ideologii, připojuji poznámku. ..Slavoj Žižek podobně jako Debord má zato, že reálný život jako takový se stal ideologickým. Dle něj ideologie není falešná, protože nekoresponduje s materiální realitou samotnou, naopak proto, že s ní koresponduje až příliš... Problém je materiální realita, která nabyla groteskní podoby objektivizované iluze. Tak nějak dle Davida Hawkese.

Jistě lze mít námitky proti tvrzení, že ideologie koresponduje s materiální realitou. a ž p ř í l i š... je-li to uvedeno jako výlučné, bez upřesnění, souvislostí a výhrad. S.Žižek pak říká ve své knize "The Sublime Object of Ideology" doslovně: "Ideology is not simply 'false consciousness', an illusory representation of reality, it is rather this reality itself which is already to be conceived as 'ideological'. 'Ideological' is a social reality whose very existence implies the non knowledge of its participants as to its essence... 'Ideological' is not the 'false consciousness' of a social being but this being in so far as it is supported by 'false consciousness'." Jistě je možné posuzovat i zcela jinak. Pokud jsem Slavoje Žižeka pochopil, lze dle něj mluvit o post-ideologické době pouze z hlediska kapitalismu, protože tento se již nemůže srovnávat a vymezovat s komunismem; z hlediska komunismu je současná doba dominance kapitalismu zcela ideologická. Předkládám k úvaze. Nanejvýše ideologická naše doba a její kulturně-průmyslová produkce beze sporu je.

Vedle kulturní industrie vyššího typu s promyšleným postupem působí i kulturní živnosti se stejným cílem, ale produkty jsou působivé pro menší, podmíněný okruh diváctva. Příkladně primitivní výživu z chatrných filmových dílen poskytují americko-protestantské dystopie dychtivého očekávaní toužebného zla a nevyloučitelné potřeby msty. Takovým je dusivý příběh, který se brazilsky jmenuje "Comunidade sagrada", v originále biblicky "Six: The Mark unleashed". Jak česky nevím. Pro ty, kteří si chtějí dopřát chvilku rafinovaného humoru nebo mají zálibu v bizarních verzích současné švejkárny to bude jeden z filmů, jakých jim třeba. Jisté hořkosti se však nevyhnou ani oni. Neboť pláč postmoderních písmáků slyšán bude v dálavách, cynická sentimentalita pak bude jim ozvěnou. Hodnocení politické potvrdí a doplní naděje N e w e s t L e f t .

Na začátku filmu, aby bylo zcela vyloučeno pomýlení, ukáže se nejdříve Hitler a mašírující SS, po něm trochu déle Lenin, útočící Rudí námořníci a Pilát se svou otázkou "co je pravda". Tím jsme obdrželi návod k dalšímu sledování filmu. Jsme na konci věků, blízko je Armagedon. Světu po velké krizi, válkách, a morálním úpadku vládne Vůdce, neboli česky Lídr, který se prohlašuje za boha; a polobožství či božskost nabízí všem. Počátky jeho vlády provázejí celosvětové čistky a masakry mnohonásobně nadstalinských rozměrů. Záchrana a štěstí jsou ovšem nabízeny. Je třeba pouze nechat si implantovat čip a odměnou je bezhraničné štěstí, více než 200 let produktivního života, promiskuita všeho druhu, permanentní antikoncepce, atd. P l e a s u r e i s y o u r g u i d e, praví se takřka anti-oidipovsky. Kdo vzdoruje bývá mučen a o hlavu zkrácen před svými spoluvězni. Tedy Orwell a Huxley symbioticky aktualizováni. Pomocí nejmodernější sledovací techniky a satelitů skrze tyto čipy- implantáty CPF, neboli Community Police Force zasahuje do všech sfér života a do všech zákoutí osobnosti. Tak to je bezesporu realistické a zcela blízce reálné. Nebudu kazit požitek z podivané ani kasovní úspěch líčením děje.

Ne všichni přijmou "Znamení Šelmy", někteří odmítnou z hrdosti, čestnosti, pro ulpění na předcházejícich potěšeních, z nezapřeného lidství, z odporu k diktatuře, zotročení a dehumanizaci. Anebo protože jsou křesťany ponejvíce velmi nekomplikovaného a snadno přístupného, nenáročného amerického prototypu. Tito jediní po smrti nepřijdou do pekla. Zastrašováním a citovým vydíráním peklem, jakož i ostatními obvyklými pastorskými triky, se nešetří, ani v případě těch, kteří nevydrží vědecky zdokonalené mučení prováděné nezlikvidovatelným zjevem příslušným do maňáskového hororu. Vězení pro nepodajné je docela slušný, standartní americký lapák. Věznové mají k dispozici Bibli, což je možné dnes, ale překvapuje to v totalitním systému, který chce křestanství zcela vyhladit. Zdi jsou popsány citáty z Bible, tolerance neuvěřitelná. Pochybuji, že to je přehlíženo křesťanskými bachaři dnešními. Volně se konají obecenství náboženského rázu a konverze.

Všichni se těší na smrt a z kriminálu za žádných okolností neutíkají. Jeden z věznů má docela nadpřirozené a mimipřirozené schopnosti, nikdy jich však nepoužije ve svůj prospěch. Kdesi existuje Prodigal City, ve kterém jsou amerokřestané bezpečni a tam se podaří dojít i třem hlavním postavám filmu. Jeden z nepodajných, který ze zcela totožných důvodu vzdoruje totalitě i misionářům, má v úmyslu jít do Montany k Freemen (politicky nekorektní nápovědná aktualizace ze strany pachatelů filmu), bojovat proti totalitě namísto konverze a bezpečí v Prodigal City. Skončí prachšpatně. Po zásluze. Dále je třeba upozornit na vůdce křestanské resistence s přiléhavým jménem Elijah Cohen. Ten je zcela vskutku oním Eliášem z Bible a koná zázraky. Prchá se, bojuje se a někteří vítězí ochotně přijatou porážkou. Umírají s usměvem a slovy "jdu domů". Konec neprozradím. Místy film působí až jako parodie, chvílemi jako kýč. Ale herecké obsazení je překvapující.

Tušení souvislostí

Brazílie bývala vcelku zemí dobrého vkusu. V poslední letech se však v obchodech začaly objevovat trička a košile s různě stylizovanými orly a orlicemi, jedno i dvouhlavými, se zmrzačenými erby, lebkami nadměrných rozměrů i docela nepatrnými a nepostřehnutelnými, ukrytými ve spleti rostlinných motivů a případně i anglických nápisů. To vše často obsypáno lesklými flitry a podobným zdobením převzatým z módních doplnků oblíbených v prostředí kolotočů a střelnic. Má to snad nějakou souvislost z dovozem stylově příbuzných filmů a pastorů, nebo jde o čistou náhodnost zcela nezamýšlenou?

Budoucnost jsme už měli

Časy se mění. Dnes už je Utopií méně nežli šafránu, ty snad odumřely většinou pospolu s realismem všech tužeb, včetně a nejvíce s tím "socialistickým". Takzvaným. Neboť budoucnost jsme měli, a jakou!! Tu nám nemohli vzít ani ti, kteří ji nemohli ztratit. Dokonce ani naši nepřátelé na to nestačili. Byly to časy Planet tří sluncí, Akcí L, Trosečníků vesmíru, naše Země měla Slunce dvě a pokud se vyskytli zloduši typu Mersových zelených podmořských narušitelů z řad Bývalých, věděli jsme si s nimi rady. Orwella jsme neznali, ani Huxleyho, a byli zcela nevědomí pokud šlo o politické i jiné nevědomí. A říkalo se tomu vědecko-fantastické romány či filmy. I dnes ještě občas je Zlo poraženo, ale velmi zřídka je jisté, zda Dobro opravdu zvítězilo, protože nebývá žádné "p o t o m". Je příznačné, že převládají dystopie. Dokonce někdy se ukáže dobro jako nedobré, a ten férovák , který se nepoddá a zachraňuje před vábením vědecky striktní skupiny sebevrahů mířících pod vedením geniálního Učitele do jiné dimenze hyperprostoru Multiverza, by udělal nejlépe, kdyby se do ničeho nepletl. Že šlo o atheistu bez znalostí matematiky a fyziky netřeba zdůraznovat. Víc neprozradím, vrahem není zahradník, ani ta paní co koukala z okna. Ve filmech tohoto druhu se poznáváme lépe než na gaučích psychoanalytiků. Poznáváme se jako celek a dovídáme se, co se vlastně od nás očekává.

Franco Moretti a Fredric Jameson mají své objevy kulturní logiky klasického i pozdního kapitalismu, kolektivní psychologie a politického nevědomí, projevujících se v literatuře a filmu, které trochu pomohou. F.Moretti v knize "Signs taken for wonders" probírá i klasické horory, detektivky, tragédie a jejich souvislost s dobou, Systémem a problémy zdánlivě zcela nesouvisejícími s tématy i formou "vysoké" i masové a/nebo lidové kultury.

Kritičnost utopického realismu

A už se v budoucnosti, popřítomnosti i přítomnosti ve filmech objevují tajné vlády, většinou globální, nezpodobňované vždy zlehčujícím způsobem. Konspirující tajné společnosti, reálné nadnárodní společnosti a monopoly usilující o moc přestávají napovídat. Dobří někdy vítězí, někdy jsou jejich vítězství zakalkulována ve prospěch nepřátelských Molochů. Pravděpodobnou budoucnost, nevzdálenou, ne však bezprostřední, říkají optimisté, představuje velmi realistický, až popisně, film "A Fortaleza" neboli "Fortress" čili Pevnost. Ten se odehrává ve Spojených státech opatřených patřičným řádem a kázní. Všichni mají na kůži doživotní bar code se všemi pro Moc potřebnými údaji. To je už pro sledovatele dystopii i utopií samozřejmost vylučující neplodné snění. Hranice jsou kontrolovány bedlivěji nežli svého času v Sovětském svazu blaze neblahé paměti, protože jsme v používání šmírovací vědy a techniky mnohem dále. Přesněji, není už důvod ji nepoužívat viditelně, zjevně, nepřehlédnutelně a výmluvně. V Impériu platí zásada "jedna žena-jeden porod"! Potraty jsou zakázány ( pro dystopii by měl platit opak), druhé těhotenství trestné. Druhé ditě je zachráněno a přivedeno na svět způsobem, který neporuší výše uvedenou zásadu a je současně "výchovným" trestem. Pro ty co neviděli pomlčím, abych nenarušil napětí a výchovný efekt. Věznice jsou už zcela zprivatizovány a v poušti. Tak to je realismus téměř mrštíkovský, neboli Zikmund Winter nám vstřícné popřítomnosti. Věznice je pod zemí, vězni jsou pod technicky přiměřenou, ale ne neošálitelnou kontrolou. Sny jsou vizuálně sledovatelné, zakazány a trestány. Vrchní bachař je estét v mnohém připomínající Dr.Hannibala Lectera. Pochopitelně, že nedosahuje geniality ani ryzosti Hannibala Cannibala. Na konci filmu pochopíme proč. Geniální je však jeden z věznů, který najde způsob, jak se vymknout kontrole a i jinak narušit systém. To je tedy šalebně utopický a pochopitelně záměrně ideologický prvek v tomto jinak realistickém popisu možné každodennosti. Boje s roboty a cyborgy, tradiční honička... ostatní jen pro diváky.

Výsledek všech filmů tohoto rázu je ten, že možnost varovného efektu je značně oslabena. Ale nezapomeňme se podívat i na druhý díl!! V něm následuje skutečná dystopie. Vcelku Bar codes a jiné Znaky Šelmy, 666, čipy, a implantáty umožnující identifikaci, kontrolu, manipulaci i eliminaci, zůstávají v rámci přízemního realismu a jsou už zcela až k naprosté nudě zevšednělé. Proto také ani nebývají vždy umísťovány do budoucnosti. Nejen proto, pochopitelně. Ve filmu "Projeto Mosaico" neboli "The Mosaic Project", odehrávajícím se ve zjevné současnosti, nebo nerozlišitelné, těsné popřítomnosti, se vyskytují implantované čipy, které činí jejich nositele fyzicky i intelektuálně neporazitelnými. Bohužel je nelze nijak dostatečně ovládat a tak se vymknou z kontroly a užijí své mimořádné schopnosti a mimopřirozené znalosti proti těm, kteří je jimi obdařili. Tyto schopnost a znalosti jim zůstanou po zbytek života. V tom je jistá podobnost s Bourneovou thrill/erol/ogií. Dvě hlavní postavičky tohoto filmu sice jsou pro své úkoly motivovány, ale tak plytce, průhledně a nedostatečně, že to přijde až k smíchu. Vítězství Dobra nad silnými zlými je koneckonců pro charakterního malého člověka z lidu, nenahraditelného outsidera a pro společnost potřebného losera, pouhá maličkost, praví nám toto dílo.

Zajisté, že manipulovatelnost a intelektuální poslušnost jsou známy již po velmi dlouhá staletí coby primární nezbytnosti produkce a/nebo využití lidí s privilegovaným výkonem a pouze instrumentální sociální funkcí. Bez toho mohou být tito lidé nanejvýše použitelní jen jako tolerovaný heretik v isolaci, nebo potřebný nepřítel, za vhodných okolností. Na vyšším stupni pouze jistá intelektuální tonsura a obřezání ducha úkolu přiměřeně početné skupiny úměrných organických intelektuálů i pouhých nezviklatelných přenašečů trvanlivých idejí, dostatečně podmiňuje dlouhodobou intelektuální regulaci hierarchických, binárních systémů klasického i sekulárního "monotheismu", jakož i novější neviditelné dlaně a pěsti trhu na Tržišti pod dohledem. Takže tohle filmové šméčko na lidi neberem. Ostatně to není ani žádný řádný thriller.

A když už přišla řeč v nebezpečnou blizkost tzv. Paranoid thrillers, Conspiracy thrillers, Conspiracy fictions, dovolím si připomenout film "A Escuta" anglicky "The Listening", o přiznaném systému Echelon, který už v 90. letech umožnoval sledovat téměř veškerou elektronickou komunikaci. Kdo to tehdy říkal nahlas, i na Prokrustově loži timokracie? Doba je neúměrně zrcadlena na obzoru. Přímo se to valí, katastrofa za katastrofou, nic lepšího nás v Budoucnosti nepotká. Svět bude celý zatopen, předtím však rozhodně v roce 2010 to bude Paříž. Jak se děje pravidelně. Celosvětové i pouze celounijní uragány, mrazy, epidemie (o zevšednělých teroristech nemluvě) se stávají pravidlem. V jednom z těchto mrazivých filmů jsou ledem a sněhem z důvodů pedagogických pokryty pouze USA, odkud se utíka do Mexika. I Severoamerický president tam nalezl teplo a záchranu. Mexičani se v US amerických kinech bavili královsky a čistě, se spravedlivým zadostiučiněním těch, kteří jsou nuceni považovat za štěstí, bylo--li jim umožněno stát se mimo svou zemi účelně tolerovaným "přehlédnutým" a/nebo v třídním boji zneužívaným podproletariátem. Nastupují totality všeho druhu, dnes už spíše nepolitické, zpravidla odváženě huxleyánské a bradburryovské.

Už v roce 2029 po apokalypse bude časem putovat Terminátor Schwarzenegger, poněvadž je to už klasika, s úctou pomineme, nejde zde o přehled ani historii a do křížovky se nehodí. Trilogii Matrix prozatím(!) obejdeme, o té bylo napsáno několik hutných knih, které budou provokativně připomenuty. Dobro vítězí ve filmech "Island" a "Equilibrium", ale opět příznačně schází Budoucnost, která by byla více nežli ne-minulost a více nežli zítřejší dnes.

Rudé nebezpečí v klasické podobě přestalo být aktuální, ale občas se objeví přizpůsobené době a vrchnostenské poptávce. Namísto bacilů a virů ryze politického původu a charakteru svět postihují infekce, někdy i ve více dílech. Z lidí se stávají čilí, mrštní a pažraví Zombies, žádné mátohy z minula, jak jsme si zvykli. I to je časové a velice výmluvné. Zachrání se málokdo. Co s nimi bude? Snad se to vyřeší tak či onak k ustálené spokojenosti širokých vrstev obecenstva v dalším díle, ale pochybuji. A pak přichází Invaze! Bylo jich už nemálo. S nostalgií vzpomeneme na H.G.Wellse, ale to byly jen úsměvné začátky, bez vedlejších úmyslů. Skutečná historie, která se týká posledního vážného případu, začíná úderně v roce 1956 filmem "INVASION OF THE BODY SNATCHERS "; nově natočeno 1978 a volnější neinvasní verse v roce 1993. Prozatím poslední "The INVASION" je vlastně další dobově upravená verse, mnohem jednodušší k pochopení a se z á k e ř n o u přesmyčkou.

Katastrofa šátlu přinese z vesmíru nákazu. Lidé se mění umocněnou geometrickou řadou. Přežít coby člověk, jehož lidské bohatství spočívá v jeho lidské chudobě, lze pouze pokud naprosto nikomu nedůvěřujete, neprojevujete žádné emoce, pohybujete se naprosto stejně jako odlidštěním postižení a... n e u s n e t e!!! Tak tohle už předlouho známe, to dá rozum.

Zatímco psychiatrička Nicole Kidman vzdoruje a uniká se synkem, který je imunní, její přítel Daniel Craig-Ben je nejen odchycen, ale i získán a získává. Nabízí velmi strhujíci nesobeckou vizi nového lidství, nedělitelné kolektivní osobnosti. Je nyní více nežli pouhý jedinec nebo osoba ve světě osamělých davů, více nežli pouhý/é Já. Nový svět je Harmonie. Zmizel zločin, války, v y k o ř i s t o v á n í, chudoba, dokonce i utrpení. Nikdo neubližuje ostatním, protože n e j s o u žádní o s t a t n í!!! Kdože si to vlastně dokáže nepřát? A proč?

Jak může vypadat tento zářivý Globální organický Metaman, jehož je dosaženo díky biochemickým procesům v mozku, či jak se tyto změny v mozcích projeví v organizaci "transhumánního" nadspolečenství přesažných, prolnutých bytostí, se bohuželbohudík od nikoho z postižených nedovídáme. Pochopitelnou podmínkou je přirozeně, aby n i k d o nezůstal mimo. Tuto lavinu se dosud odděleným podaří za minutu dvanáct zarazit. Zavčas se podaří vyrobit vakcínu z krve imunního syna krásné plavovlasé(!?) psychiatričky a zlikvidovat nákazu i následný synchronizovaný kolektivní sen.

Lidé se z plynutí do touženého planetárního organismu vracejí do včerejšího světa zbytečné nevyhnutelnosti. Na svůj pobyt v nedokončené Harmonii se nepamatují. V tisku vyléčeného lidstva jsou zase vraždy a vše patřičné a náležité. 83 mrtvých v Bagdádu toho dne.

Tušení stínů

Těch epidemií je tolik, že p o u z e p a r a n o i k o v i to nepřijde podezřelé! Některé jsou skutečné, některé f i n g o v a n é! Před tím se nedá ukrýt ani do hájemství sociální demence!

Kulturní neobolševismus

V americkém filmu "Island --A Ilha -- Ostrov" / kdo neviděl ať dále nečte/ podobná nehoda zkosí téměř veškeré lidstvo. Nepatrná část privilegovaných pozůstalých žije v podzemí ve velmi sterilním prostředí velmi sterilní životy. Je zde o ně přepečlivě pečováno, jak o tělo, tak i o duši a/nebo ducha. Jak v budoucnu nemůže a nesmí být jinak, jsou pochopitelně pro jejich vlastní dobro ve dne v noci sledováni. "Psychoanalytik" se zajímá o jejich sny a k léčbě používá i nanoroboty. Je radostnou a nezbytnou povinností být vyrovnaný/á a štastný/á. Přesto, či proto, se najde i takový, který nechce dodržovat dietu a z falešného kamarádství je mu to umožněno. Je to mírný kverulant polopatisticky jménem Lincoln. Klade otázky, což v ž d y svědčí o nebezpečném charakteru se sklonem, až nutkáním k subversivním počinům. Kupř. osudově pokukuje po jedné blondýnce. Sympatické a nejen přitažlivé, ale i přitahující, to jest jak jinak, která pokukuje po něm. Počínání v tomto prostředí neobvyklé a nevítané. Co je horší, škodí mu narušovat vyvážený Systém porušováním zásad diety a tudíž i poslušnosti. Kromě tohoto tento odchylák má stále bolestně se opakující tíživý sen, vidí člun, topí se, zápasí... což je nezdravé a narušuje stanovený řád nepřipouštějící odchylky a extravagance ani v oblasti projevů podvědomí a nevědomí, nehledě na nepochopitelný nebo nežádoucí původ snu. Rádi bychom to chápali jakožto archetyp iniciační, záchranný a vykupitelský, avšak není tomu tak. Pochopíme později. Tato dvojice Ewan McGregor a Scarlett Johansson svou zavčas nepodchycenou objektivně destruktivní náklonností se stavá pro funkčnost Zařízení velkým risikem. Pravděpodobnost domino efektu není vzdálena jistotě. Vůbec, neúchylná prioritní bezpečnost, permanentní prevence, neúnavná bdělost, hlubinná a dalekosáhlá, vysloveně nadnesená prozíravost, zdravá, to jest pathologicky vyhrocená, všezahrnující, tedy nic nevyjímající podezíravost, nepřetržitá extrémně funkčně zesílená pohotovost, nelimitovaná, nepředsudečná systematizující předvídavost, neústupná, železná vůle k důslednosti jsou podmínkou každého mimořádného, dlouhodobého projektu tohoto i obdobného druhu!!! Rozhodně nepodceňovat možnosti testování drobnými provokacemi, úmyslným přehlédnutím a kontrolovatelnou, stimulovanou, vlastní inciativou schovanců. Soustředit se na detaily, jejich mosaiku, plastičnost a drobnokresbu psychologickeho profilování a portrétování!!!! Ano, sny, sny, sny, zdokonalený Roscharch, neuro-ĺingvistické programování a více!!! Ovšemže výhoda prvního nečekaného "morálního" tlaku nebo i úderu, plošná i nasměrovaná, je nedocenitelná a ušetří náklady; a kde nepůsobí toto ani biochemická a biotechnická regulace, nebo nejsou úměrné hodnotě jednotlivce - nechť nastoupí nezbytná likvidace!!! Protože nejde vlastně o lidi, ale kopie lidí, d u p l i k á t y, KLÓNY.

Nebyla žádná nákaza, lidstvo na povrchu Země se raduje a množí. Tedy někteří se radují. Lidský věk lze zdvojnásobit. Některým pouze. Pochopitelně. Nový Americký sen je žit věčně. Zadarmo to není. Celkově je předložená budoucnost ryzeji kapitalistická a strikněji selektivní nežli naše nedůsledná současnost. Marx , Marotti, Marcuse, ne-li i Gramsci, z filmu vyčuhují zcela viditelně a srozumitelně, jasní jako dětský jinotaj. Dokonalí Duplikáti, kteří jsou vyráběni ve formě dospělých, mají dokonce vloženy vzpomínky na předchozí zemský život, který nikdy nebyl. Jde o variace dvanácti základních příběhů. Těhotenství Kopií je výhradně pro osvojení dítěte bezdětnými majetnými (Lidmi) žijícími na povrchu Planety. Po porodu je biologická matka eliminována, tedy zabita. Produkti jsou zpravidla naprosto přesné kopie lidí, pro které byli vyvinuti. Únosy a vraždy lidí za účelem získávaní orgánů pro transplantace, jak se děje dnes, už nejsou dostačující ve smyslu kvantitavním, natož kvalitativním. Naprosto zdravou Kopii nic nenahradí. Všichni chovanci žijí ve snu o nekontaminovaním nádherném Ostrově, na který v loterii vylosovaní štastní jedinci odcházejí. Skutečnost je ovšem taková, že těmto je odebrán orgán, pro který byli technicky vrženi v existenci, a poté jsou usmrceni, neboť to je účel a smysl jejich existence. Občas jejich překvapení, zděšení a strach velice pobaví zřízence z řad "Lidí". Na začátku se pochopitelně udělaly chyby, které se ukázaly být osudnými. Klónovaní Produkti z prvních várek mají některé lidské vlastnosti, které nejsou nikdy příliš žádoucí ani u lidí nezakotvených v příslušné dobové Inner Party, nanejvýše u trpěných užitečných souputníků a neškodných privilegovaných projektantů sociálního solipsismu a morální lobotomie, některých zaměstnanců "epistemologických kartelů", špiček a dabl-ou - sedmiček ideologických a represivních aparátů. Tím spíše to platí pro pouhé užitkové humanoidy. Zvídavost, zvědavost, kladení otázek ze strany Výrobků a jiné nežádoucí lidské symptomy ukazují na neuvěřitelné zanedbání a katastrofický optimismus ze strany vědeckých podnikatelů. Objevují se nesrovnalosti a pochybnosti. Začíná konec začátku a začátek konce. Na kverulanta Lincolna bylo přeneseno i něco z paměti Originálu, tzv. Sponzora, jemuž má dodat pojištěná játra. Odtud část jeho opakujícího se snu. Stává se svědkem lidkvidace jedné z Kopií, poté co porodila dítě, a dalších utajovaných skutečností. Následující děj je jasný. Únik, boj a útěk s plavovlasou sympatizantkou Jordan, kterou zachrání těsně před její likvidací. Cesta do umocněného Los Angeles budoucnosti, ve kterém by nejpíše nechtěli bydlet ani ti, kterým dnes nic jiného nezbývá. Naivní úmysl vyjevit pravdu, kterou někteří znají a ostatní nezajímá; a ještě naivnější, apelovat u svých "sponzorů" na lidskost. Stíhá je Profesionál i policie, mýtické i legendární černé helikoptéry, supermotocykly a automobily budoucnosti. Poté pády ze sedmdesátého poschodí, znovu honička v autech, neodmyslitelná střelba. V průběhu vzpoury a boje se humanoidi prudce humanizují a nalézají lásku. Ani Che Guevara, Paulo Freire a Peter McLaren by to nemohli říci srozumitelněji. Lincoln se vrací aby zničil podzemní výrobnu, vzbouřil a osvobodil ostatní. Celá první nevydařená várka má být pro svoje nezadržitelně stupňující se zlidštování zlikvidována. Laurent, profesionál černé pleti, což je zde důležité, zajme Saru Jordan, Lincolnovu milou, kopii nemocné kalifornské Hvězdy, pro kterou měla být zabita, a odveze ji zpět. Na místě pochopí skrytou zjevnost Podsvěta, své vlastní zařazení mezi bytosti nižšího řádu, svou sounaležitost s těmi, kteří chtějí být lidmi a zúčastní se boje. Osvobození vychází z podzemí na povrch. Předlouhý polibek Lincolna a Sary v nostalgickém hollywoodském happy end stylu nic nezkazí. Naopak. A není třeba nic dekódovat, film je tak průzračný a jednoznačný, že nemůže nebýt než masově nepochopen. Navíc je nebezpečně levicový.

Dnes už se v oblasti hororu ovšem těžko hledá něco nového, a tak se dá spíše na techniku, více krve, více fyzické hniloby, průhledně a nezaměnitelně svědčící o hnilobě kulturní, více vředů, bolesti, řevu i špatných konců, prohry hrdinů kladných; a omšelá napětí.

Dominantní, deestetizující symbolika části hegemonické kultury doplňující ritualizovaná klišé pokračující, zužitkovatelné i nastavovatelné kultury "vyšší" má nepostradatelnou funkci s přehlednými výsledky. Za filmovým jevem nefilmová podstata současné reality částečně regulovaného samospádu dehumanizace. V této souvislosti působí jako cynická trpasličí parodie výrok Z. Brzezinského, který nelze nežli z nutnosti a nezbytnosti umístit zde v plném znění:

Tím zároveň dává radu a instrukce Co dělat, a jak se bránit, nejen mimo rámec, ale dokonce i v rámci a koridoru reifikované, komodifikované, instrumentalizované buržoasní racionality. K uváděné mass culture jen poznámku. Mass culture, masscult neboli maskultura, maskult čili маскултура, маскулт, to jest masová kultura je taková, která je určena masám a masové společnosti, avšak nemůže, a kdyby mohla, nesmí být masami tvořena (ostatně by tím vlastně přestala být maskulturou), naopak tyto masy jsou do jisté míry tvořeny, přikrmovány i vykrmovány právě touto maskulturou. Přidržíme-li se jedné, ne zbytečně náročné, avšak promyšlené definice maskultury. Tím se take liší od kultury lidové nejen tradiční, ale i současné popular culture, od cultura operária, tj. dělnické kultury, tedy ve východní oblasti dělkultu či výslovně proletkultu(?) a midcult (viz Ecléa Bosi, Cultura de Massa e Cultura Popular,11a edição revista, Petrópolis, RJ: Editora Vozes ) subculture, subversivní kultury, i subkultury a kultury plně zlidovělé. Mluví se i o masscult High society (Viz Costa Lima, Luiz, Teoria da cultura de massa,6a. ed., ... In: LIMA, Luiz Costa , Teoria da cultura de massa, Rio de Janeiro: Paz & Terra) , poučí Dwight MacDonald, "Masscult and Midcult" 1960 a Dominic Strinatti.

Definicí je povícero, i zcela se vylučujících, tudíž vesměs napadnutelných . Úkolem a cílem maskultury je (mimo jiné, především však) v první i poslední instanci udržovat pro hegemonickou třídu a skupinu výhodný "morální" pořádek nahrazující a zastupující morální řád. Potřebný k bezproblémovému podřízení se sebezáchovným, objektivním požadavkům Megasystému i potřebám hegemonické třídy a možnostem jejích profitujících VIRů -Vrchních Ideologických Representantů, a to prostředky "kulturními". Ukázkou je následující film Čtvrtý anděl.

Andělský Jerome a zlí Srbové

Daleko od Bourneho, sci-fi i dystopií, ale čelem k masám je maskulturní film, který zcela určitě pro High Society určen není, jedině snad některým jejím vyšinutým nebo nadneseným příslušník;m, kteří si dovolí extra luxus devadesáti minut rafinovanovaného humoru nebo přehlíženého jemnocitu ospravedlněných, přičichnutím k rodné hroudě, respektive k rodnému asfaltu. Zapadá pochopitelně do skládanky, jako všechny ostatní uvedené. Je bděno a tudíž žádní narušitelé ideologických hranic tržní civilizace, ani intelektuální nomádi a kulturní diverzanti Neprojdou! Vhodným úvodem k theorii následujících branných filmů je vždy užitečná literatura killologická, to jest Killology, Killology Research Group a Brooke Werner: Abu Ghraib and a New Generation of Soldiers in Abu Ghraib: The Politics of Torture. O tomto filmu je pro jeho podobu, načasovanost i herecké obsazení třeba říci více.

Vedle obvyklých, tradičních a návykových arabských teroristů se nám totiž konečně ve filmech začali objevovat rezervní, komplementární teroristé srbští, mnohem nechutnější, ale tím více průhlední, poněvadž ve většině filmů nejsou štváni žádnou ideou ani dokonce touhou po pomstě, v jejich případě, řekněme za agresi a humanitární bombardování civilních cílů, ale jde jim jen o prachy. Co je neuvěřitelné, v jednom z těchto celkově ubohých filmů s neoprávněně biblickým názvem Čtvrtý anděl, dokonce hraje i Jeremy Irons. Střílí Srby stupňovaně odpudivé a dokonce mluvící srbsky více než mizerně, samopalem i pistolí; a vůbec je to chlapík jakého bychom v něm nehledali.

Ta role by spíše byla pro nějakého menšího konfekčního svalovce, řekněme přibližně dnes žádaného gorilího naturelu a typu, nebo skvělého podanného Jejího Veličenstva přisluhujícího nadúrovňovému 00, nežli pro komplikovaného introvertního intelektuála s hlubokým pohledem, ale ve výrobně vhodných snů určitě vědí co dělají. Také se ve filmu vyskytne správný chlapík z FBI, žoviál Forest Whiteker, kterému to myslí a navíc neváhá a dokonce odposlouchává viditelně kluzkého intrikána z CIA, jak je u nás zvykem. Tyto i jiné služby spolu moc nemluví, ale nebojme se, vždycky existuje někdo, na koho se můžeme spolehnout. Tak to musí být. Regulérní policie se nikomu pod nohy neplete. Ano, dobře to dopadne, nestrachujme se - Dobro a Pravda Vítězí. Jako vždycky. Jeremy není pro zabíjení zloduchů žádnými úřady obtěžován, chápeme ho. I tu působí nutně nezbytný volný trh spravedlnosti, doplňující chápající ženu dobrého srdce a chápavých pohledů tam tudíž postrádat nebudeme. Ale proč Jeremy Irons? A ti Srbové, doufám, už nebudou širokým masám zatajováni, dokonce předpokládám, že je ve filmech a televizi uvidíme častěji a více, přestože už, ale jen prozatím, pozbyli na aktuálnosti. Jakmile se totiž jednou začali teroristé a zloduchové "rojit" (odborně řečeno), už je nikdo nezastaví. Obzvláště ne v době stoleté války proti terorismu. A ty šéfky a podvelitelky a superagentky tajných služeb a policie taky přímo nezastavitelně bují. Někdy jen, jakoby decentně, plaše a pouze pro zasvěcence. Ti Srbové tedy, ty superženy právě naopak. Tak kupř. ve filmu "Proximo" v originále "Next", si dokonce musíte dát pozor, abyste jednoho takového nepřehlédli, přesněji nepřeslechli, ale to je v tomto případě spíše konspirační dokonalost. Prvotřídní balkánské mimikry. Určitě jich tam bylo více. Ve filmu hraje hlavní roli sympatického psychika Crise Johnsona sympatický Nicolas Cage, a je tam také několik dalších známých herců, Julianne Moore, Jessica Biel; a také Peter Falk, ten v roli smutně nedostatečné. Děj nebudu příliš prozrazovat, o to zde nejde, jen stručně - zlí lidé chtějí provést velmi nepěknou věc v USA a Naši jim v tom chtějí zabránit. Vždyť je to jen film. Cris Johnson, který vidí do budoucnosti, je pro tento účel zcela nezbytný, takže teroristi ho musí a chtějí odstranit. Něco se zdá a něco se děje. Přítomnost, budoucnost i minulost se proplétají, takže hned máme i minulou budoucnost navíc. Nebudu napínat - Dobro zvítězí!!! Láska! Zase. Ve filmu je však okamžik, kdy se ve mně probudil strach o Crise i o samotného Nicolase a také nemístné a neúměrné sebenadhodnocení. Sniper, který na jasnovidného Crise vystřelí, pronese srbsko-chorvatsko-černohorsko-bosenskobosnjackou kletbu!!!!!!!! Tím je všechno jasné. Nejen pokud jde o film! Někdo by mohl namítnout, že nemuselo jít vysloveně o Srba, ale člověk který je schopen toto říci, buď je JEJICH ideologický komplic, nebo se narodil kde neměl, v době kdy to ještě nebylo hanbou. Na filmu se podílí dosti lidí s jiho-slovanskými jmény. Výkladu snad netřeba.

Vážnější případ je film "Conexão Terrorista" neboli "Seconds to spare" Zde je překvapení mnohem drastičtější nežli u filmů předchozích - a porovnání s Bourne Trilogy výslovně trestuhodně nezanedbatelné. Dobro a zlo a dobří a zlí mají v tomto filmu chvílemi trochu nejasné kontury, na rozdíl od hodně dobrých a hodně zlých, ve kterých se mýlit nesmíme. Oč jde? Netroufám si to ani říci, ale australská vláda skladuje zbraně hromadného ničení a lid o tom neví. Ví o tom však sympatická dívenka s výrazným křížem-šperkem a s dobrým úmyslem a cílem /jestli/ , kterého chce dosáhnout nedobrým způsobem, aniž by však někdo měl být zraněn, nebo dokonce zabit. Chce prostě upozornit veřejnost a domnívá se, že toto může učinit pouze způsobem, který úřady ani diváci rozhodně nemohou schválit. Když ji v průběhu filmu stařičký, sympatický průvodčí v unášeném vlaku s rukojmími upozorní na možnost demokratického, parlamentárního postupu, tato osoba drze prohlásí, že demokracie je mrtva a masmédia vlastní korporace. Taková si žádné omlouvání nezaslouží. Konec, který ji proto nutně čeká, ji tudíž ani nemine. Za účelem veřejného apelu dá se dohromady s profesionálními teroristy a zločinci, z nichž jeden pracoval rovněž pro jednu tajnou službu. A mezi těmito individui je severoevropsky vyhlížející zloduch jménem Laslovič řečený Laslo, kterého šéf australské kontrarozvědky označí za sovětského - s o v ě t s k é h o! - válečného zločince. Ano, sovětského. Tedy nejenom už nepostradatelní a obligátní Arabové a následní Srbové, ale i Sověti. Přesně tak je to řečeno, ve století 21. Vzhledem k mládí a okolnostem nemůže jít o veterána z 2. světové války, tak tedy snad Afghánistán, nebo Čečensko? To se nedovíme. Vlastní jméno herce je Alex Peterson, takže jeho neslovanský vzhled je pochopitelný. Na krku má rovněž výrazný kříž nepravoslavný, jak se zdá, ale to asi ne z důvodů konspiračních, nebo obzvláště zvrhlého cynismu, ale scénáristovi a režisérovi jednoduše nic nedošlo, nebo, pro úplnost, chtěli říci příliš. Děj pochopitelně ani tentokrát neprozradím. Líbila se mi statečnost australských blondýnek. Jedna - roztomilý, povinně chvilkově komický, naivňoučký živel - je bezvýhradně dokonalá v nerovném boji. Nelíbilo se mi, že australská kontrarozvědka nedodržuje pravidla a sliby. Tj. dokonce lže. Tomu ovšem neveřím, a nic takového v tom filmu ani být nemělo. Nechtěnou karikaturou hrdiny je primus filmu Blake, ošklivoun vzhledem pozdně sovětoidního typu, národnosti však americké, s neurotickými vráskami, přiměřenou mimikou a cukrkandlovým úsměvem, který si do Austrálie vyjel vyřídit osobní účty s jedním teroristou, s tím který dříve pracoval pro jednu tajnou službu a čestného Blakeho podle dostal do čučáku. Blake se octne tam, kde ho teroristé a zločinci mít nechtěli, a tím pádem je město Sidney zachráněno před zničením a stejně tak rukojmí. Veřejnost se však nedoví jak to vlastně všechno bylo. TV informace upraví. Vlakové jízdenky měli zločinci řádně zakoupeny.

Do galerie filmových teroristů řádících ve filmech vyroněných za účelem degradovat lid na masu a masu na mentální lumpenpodproletariát přibyli i teroristé do nerozlišitelnosti prolnutí s obchodníky s drogami původu kolumbijského. Sami i spřeženi s Afghánci chtějí do Spojených států propašovat atomofku, anebo ve filmu jiném na cíl v USA poslat raketu s nukleární hlavicí, umístěnou v Kolumbii. Samozřejmě, že jim to je supermany znemožněno a dočkají se zaslouženého konce. A později nám bylo docela oficiálně oznámeno, že kolumbijská povstalecká armáda FARC vlastní uran za účelem vojenského použití. Ani se neptám odkud jej má. Ale znám lidi, kteří tomu věřili a jiné, kteří tomu věřit musí. A bojím se, bojím chodit do kina. Jiní však pečují.

Aby nás žádná kulturní diverze nenarušila, ale předpokládaně posílila, máme filmy jako je "Lágrimas do Sol" neboli v originále "Tears of the Sun"!!!! Nelze neuvést děj z důvodů, které jsou nabíledni, viz výše Slavoj Žižek. Tento příběh se odehrává v naftové Nigérii, kde generál Mustafa Yakuba provede vojenský puč, svrhne demokratického, to jest našeho presidenta Samuela Azuku, který je současně oteckým králem křestanského kmene Ibo, a zabije ho spolu s celou rodinou. Je nám prozrazeno, že tento byl velmi dlouho vyzbrojován Spojenými státy. Muslimští rebelové zahájí kruté etnické čištění, do kterého USA nemíní zasáhnout, vysvětlení není poskytnuto, padne jen stručná zmínka o kontrole nafty, aby se předešlo vzdorným úšklebkům těch, kteří si potřebují zachovat tvář. O tu kontrolu bezpochyby i nyní usilují nekřestanští rebelové, ale navzdory tomu USA i nadále, úporně a bezvýhradně usilují jen o pouhé pasivní přihlížení. Z pedagogických důvodů bez vysvětlivek a komentáře. Rozhodně však USA nemíní zanechat zvůli a bestialitě povstalecké soldatesky a příslušníků muslimského kmene Fulani americké občany, jmenovitě lékařku Lenu Fiore Kendricks, kterou hraje Monica Belluci, jednoho nejmenovaného kněze a dvě jeptišky z misijní nemocnice Sv. Michaela. Jen tak mimochodem, snad si někdo z diváků, mimovolně a souběžně, připomene americké jeptišky zavraždené v Salvadoru; a spoustu kněží, pobitých po celé Latinské Americe, kteří nechtěli nebo nemohli rozumět, anebo pouze byli v nepravou chvíli na nepravém místě. Což se většinou dělo za nepříliš nepřívětivého, nebo halasně nesouhlasného přihlížení trojitě korunovaných Janusových hlav za Bronzovou branou. Neboť i ti kněží a jeptišky, kteří byli jednoznačně a bezpochyby pouhými obětmi bez omluvy, pouze se v nepravou chvíli vyskytovali na nepravém místě a na rozdíl od příkladně nešťastného Popeluszka a štastného Stepinace zemřeli v nevhodnou dobu a na zcela nepatřičném místě, tedy zcela neúčelně a proto neúspěšně. A tak i ti, kteří mohli být v minulosti použitelní jako příležitostné platidlo, jsou v současnosti, až na další, zcela nezužitkovatelní, však v rezervě. Koexistence politické a estetické logiky, utilitární mystiky a pragmatické mystagogické diplomacie jednoduše vede neúprosně ke sdílení nevyhnutelných důsledků i těmi, především těmi, kteří tuto koexistenci nechtějí připustit! Záchrana je zcela správně svěřena osvědčenému Bruce Willisovi, který zpočátku působí pouze jako vyspěle tuhý robopat, kvalifikovaně obrněn mentální jednoznačností a věcným chladem dle zásad killology 101 (podrobněji Lt. Col. Dave Grossman, On Killing: The Psychological Cost of Learning to Kill in War and Society , On Combat: The Psychology and Physiology of Deadly Conflict in War and in Peace. Lt. Col. Dave Grossman and Loren Christensen. Published by PPCT Research Publications in 2004) vždy poslušný rozkazů, o jejichž správnosti nepřemýšlí, pouze se zrcadlí. V tomto filmu však neskáče z letadla do auta, nebo naopak, ani nešplhá po mrakodrapech, neboť tentokrát pracuje s jinými diváky (!) a pro střídmější konsumenty. Přichází do nemocnice, s příkazem do ničeho se nezaplést. Doktorka K. je neústupně zodpovědná a hlučně rezolutní, což na některé vojáky působí jako kapku křiklavý feminismus i uleví si nehezkým označením. Lena Fiore / pro nás Monika / se však ukáže mnohem silnější nežli Willis, vzhledem k tomu, co ji jako ženu potkalo.

Neštastná země, která Bosnu nemá, říkalo se v Bývalé Socialistické Federativní Jugoslávii. Kněz a jeptišky odmítnout odejít, a domorodé obyvatelstvo zachráněno být nemá. Protože toto doktorka nemůže unést a ostatně něco důležitého tají, je použito triku. Slíbena je záchrana všech schopných dojít k helikoptéře, což však rozhodně nemá být uskutečněno. Armádní Supermani a doktorka odlétají ponechávajíce pokřtěné domorodce jejich nelítostně nevyhnutelnému osudu. Mezitím do nemocnice přicházejí muslimští rebelové . Při pohledu na křížek na krku kněze muslimský oficír zběsní a následuje masakr personálu i pacientů. Neštastná země, která Bosnu nemá. Willis však ukáže, že jsme se v něm ošklivě mýlili, a když z helikoptéry vidí co se stalo, proti všem rozkazům nařizuje návrat a v helikoptérách odlétaji ženy a děti. On, doktorka, vojáci a domorodci se vydávají na pochod džunglí do Kamerunu. Sleduje je antikřestanský vznětlivý lampasák s třemi stovkami vojáků. (Opětovně upozorňuji, kdo film neviděl at raději dále nečte!!!!!) Samozřejmě, Willisovi dojde, že něco není v pořádku. No ano, mezi pacienty se vyskytuje syn proamerického, tudíž křesťanského prezidenta, a kmenový princ následník. Tak tohle doktorka nezodpovědně tajila a riskovala tak životy celé skupiny. Což se nezdůrazňuje. Dochází poté k bojům i několikerému zamilování se. Willis se zrcadlí. Když je nejhůře, pošle nadřízený Willise na pomoc letadla, ať si ve Washingtonu DC myslí co chtějí, humanita je pro nás více nežli politika a vždycky byla, je a bude! A tak je provedeno humanitární bombardování muslimských rebelů, kteří jsou zápalnými bombami spáleni na prach.Vydařený psychologický trik. A zapomeňte na Bosnu a Kosovo!!!

Kamerunská Pohraniční stráž sice nechce uprchlíky do své země pustit, ale Willisův nadřízený, kterého jsme zpočátku nemohli mít ani trochu rádi, přiběhne s bumážkou a poté všichni tonou v úměvech bez přestávky a bez konce. Lid našel svého Následníka a Následník našel svůj Lid. Víme, že nakonec vyhrají. Objetí zkrvaveného Willise a takřka nepřeživší Dr. K. / pro nás Monika / je úlevným osvobozením z takřka nesnesitelně tíživého napětí a strachu. Masová kultura musí bejt maso. Ale kam ksakru teče ta nafta.

Mechanismus systému, který chce být univerzální, musí vylučovat jakoukoli kauzální intervenci zvenčí. V tom je jeho neodstranitelná slabost...

"Ideological forms are not the product of consciousness but rather produce it."

"Ideologies are systems of claims. Claims are manipulated images. Images are forms of action".

F. Jameson o filmuZDE

 

Vytisknout