Taková nesmrtelnost je nanic, aneb Už ani ta Budoucnost není, co bývala

14. 1. 2010 / Josef Mikovec

"Vědec Ray Kurzweil tvrdí, že lidé budou schopni do dvaceti let dosáhnout nesmrtelnosti, prostřednictvím nanotechnologie a zvýšeného porozumění funkcím lidského těla."
Nesmrtelnost "bude k dispozici do dvaceti let"

"Aging is a barbaric phenomenon that shouldn't be tolerated in polite society."
Aubrey de Grey

"Ideological forms are not the product of consciousness but rather produce it."

Prezentované představy o budoucnosti kapitalistické společnosti, pokud nemají propagandistický charakter, bývají nejčastěji značně pesimistické až dystopické, nebo ztrnulé. Paradoxně, avšak jednoznačně v souladu s tím, se Ernst Mandel domnívá, že víra ve všemohoucnost technologie je specifickou formou buržoazní ideologie pozdního kapitalismu. Ten - kulturně zcela vyprázdněn, hrdý na svoji prázdnotu, plochost a koncentrované zbytkové epigonství ode dna, zdánlivě neideologický a nadideologický - už jinou možnost ani nemá. Vytváří tím sebeklam objektivity, dějinné nutnosti, vědeckého opodstatnění včetně zajištěné transparence vědecky řízeného vývoje, nevyhnutelnosti, nezadržitelnosti a neporazitelnosti.

V tom byly buržoazní inteligibilitě poplatné a přestárle setrvávají, nebo jsou obnovovány i některé formy marxismů. Psychologický efekt je nenahraditelnost, univerzální legitimita, sebejistota, vyvolenost a nezpochybnitelná morální nezasažitelnost. Selektivní hodnota programového optimismu je značná. Poněvadž současné vize a zpřístupnělé sebereflexe kapitalismu jsou častěji pochmurné, je to poněkud, avšak pouze zdánlivě nepřesvědčující. Pochmurné a katastrofické jsou především pochopitelně ty určené pro přesvědčování a internalizaci žádoucích morálních a intelektuálních deformací v masách, neboť "Control the Culture is to control the Future", jak říká John Gray. Je jich však bohatě i v seriózních publikacích předpovídajících a vykreslujících budoucnost kapitalismu jeho stoupenci. Dokonce domyšleny do důsledků jsou dystopickými nebo odstrašujícími i ty předvídané nebo požadované hlasateli a projektanty devatera vln a nových pozitivních, třetích a dalších cest do přespolních dálav. Teleologie trvalé přítomnosti a seberegulujícího systému konce dějin je stejně děsivá jako Waterworld. Jistou předpisovou porci naděje a optimismu poskytují literární a pochopitelně častější a přístupnější filmové dystopie, zjevně či skrytě politické, ve kterých navzdory víře ve vědu a technologii důsledky neblahých vědeckých pokusů a různé formy technototalitarismu občas odstraňují, respektive porážejí, lidsky výrazní, nedostatečně infikovaní jedinci. Vyjímečně se realisticky ukáže jejich odboj i výhra coby předem zakalkulované, nebo zcela zbytečné. Ani v tom není žádný rozpor, více "Archeologie popřítomnosti aneb stýskání po budoucnosti čili Bourne, sovětoidi, Srbové, klóni, robopati, Čtvrtý anděl a spol.". A není tomu tak bezpochyby jen v literatuře a filmech. Na téma funkce, role a vlivu masmédií, především televize a filmu, existuje nespočetně studií, článků a teorií. Ty které se snaží o důsledný objektivismus bez hodnocení a zařazení, což se vylučuje, až po ryze úzce politické nebo subjektivní. Jejich ideologičnost, chtěná či nechtěná, stejně jako chtěná či nechtěná ideologičnost a politická funkce filmu a televize, jsou povětšinou neviděny a/nebo popírány. Stejně jako se celkově, častěji nepřímo nebo šifrovaně, v masmediální produkci zrcadlí doba, kolektivní nevědomí, potřeby systému, tak je sledovatelná strategie ideologického aparátu, zájmy Megastruktury i soupeřících, symbiotických oligarchií. Pro nedostatek a nemožnost vytvářet přesvědčivější, účelnější a působivější mimikry a vyrovnávající iluze uchovává ideologické podvládí zužitkovatelné modernistické a vzdáleně osvícenecké prvky, zdání klasického liberalismu, tradici individualismu a kašírované, většinou dobově trivializované nadčasové mýty. Zbytek je z větší části regulovatelná selektivní kulturní metastáze. Mandel se tedy nemýlí, víra ve všemohoucnost technologie zůstává přese všechno specifickou formou buržoazní ideologie pozdního kapitalismu. Nyní však kontrastně a kontradiktorně, spolu s odvoláváním se na nezměnitelnost lidské povahy a neexistenci nekapitalistické alternativy, nezbytně provázena katastrofismem. Nutně však předpokládá nevlastní víru ve vlastní víru a sociální podmíněnost.

Víra tvá tě neuzdraví

Víra v samoregulaci kapitalismu a šťastný vývoj kupředu a výše, díky vědě a technice a navzdory zájmům a cílům mocenských center, je nezdolatelná navzdory všem zkušenostem i jednoduché logice.

"Kelly envisions a future with radically different forms of social and organizational control. In this future world, control is dispersed in highly pluralistic, open and decentralized systems. . . . [W]hereas Kelly is correct to see unity in all complex systems, there are also differences that he collapses; e.g., capitalism is something of a self-organizing system, but its dynamics are also shaped by class struggle, competition between major economic units, and complex interaction between economic and political institutions, unlike any natural system." Kelly's chapters on the economy are wholly uncritical and say nothing about such things as exploitation or monopoly control, and not much about ecological problems. He has little sense of how power operates and of how big organizations manipulate the economy and polity for their own ends. It is indeed not clear to us how an economic system can be self-organizing when it is shaped by giant corporations, quasi-monopoly control of key technologies, and the state."

ZDE

ZDE
ZDE

Sci-fiósní vlnění

Tvorba a výroba sci- fi je samozřejmě podmiňována a regulována vytvářením poptávky z důvodů obchodních, požadavky ideologických aparátů, psyop a psywar stratégů, manipulátorů a mind managers globální oligarchie globalizující se korpokracie. Rovněž v dobách našich lepších zítřků sotva mohly v zemích východního bloku vycházet sci- fi ideově nepřiměřené. V tomto případě však naději a víru nevlévající. Budoucnost byla vstřícná, jiskřila dobrem a nebáli jsme se. Western sci-fi obrážely často obavy, strach a úzkosti kolektivního podvědomí ze Studené války i samotného systému. Nechtěná symbolika bouřících se robotů, androidů a jiných umělých, kolektivních výtvorů nabývajících vědomí sebe, svého postavení a role, je zjevná a výmluvná. Na dialektiku strachu v literatuře 19. století a některé její příčiny upozorňuje Franco Moretti. Samovolně a "přirozeně" vystupňovaná zostřená obdoba v současnosti má v podstatě stejné příčiny. Dnes se však hůře využívá pro obhajobu statu quo. Přese všechny uvedené nepravidelné faktory zdá se však, že existuje i jistá pravidelnost ve výskytu utopických vizí možných nových světa řádů. Je to cyklus zhruba 50 -- 60 let. Nabízí se souvislost s Kondratieffovými vlnami a jimi podmíněnou kulturní atmosférou. Všimněme si, že v eastern sci-fi je techniky jen tolik, kolik je nutné, lidé zůstavají lidmi a nejsou přespříliš nahrazováni svými výtvory. Technika a bio-technika jsou pod kontrolou a nebouří se.

Za masovost a kolonizaci

Z mnoha analýz a hodnocení, jen pár úryvků z článku Gregory Renaulta "Science fiction is more than just Buck Rogers ":

"Like most modern literature, science fiction is concerned with the alienated human condition, yet it articulates this concern in a distinct manner, as a form of literature concerned with the implications of the problems engendered by industrial society."

"All facets of everyday life under modern capitalism feature aspects of repression, dominance and reification in constant tension with and opposition to other aspects, the struggle for autonomy and creativity. This dialectic of domination and liberation is readily seen in struggles of national liberation, class conflicts, the politics of the family, and movements for sexual liberation, to cite the more prominent contemporary arenas. Though usually treated as mere ideology or even propoganda, the cultural sphere is another equally important area of our experience filled with the conflict and tension which result from dehumanized life in bureaucratic capitalism. Cultural politics engaged in the service of human liberation begin with the exploration of this dynamic, tracing out the salient forms and functions of cultural contradictions, and relating them to society as a whole."

"The transition from competitive to monopoly capitalism marked by the advent of rationalized mass production, mass consumption and media mass culture retains this cultural dialectic. Appropriation of popular culture's literary formulas into mass culture is paralleled by the erosion of bourgeois high culture, even as subjectivity in general retains an ambiguous ideological tension between affirmation and negation of contemporary life. The Six-Million Dollar Man may affirm literally the mechanical dehumanization we all figuratively feel, and portray as natural and desirable the use of unrestrained power by the state; at the same time it overtly recognizes the reduction of life to an instrumentalized subservience whose only expression is both quantitative and monetary. The reverse is the case for New Wave music, from the start an ambiguous revolt which partook of the very elements against which it struggled, but now co-opted by jaded aesthetes who, in the rush to catch the latest market-managed "counter cultural" fad, rob it of its authenticity by ripping it from the social context within which it derives relevance as a gesture of frustration and resistance".

"Mass culture is a historically specific form of social signification, predicated on the technical, economic and cultural transformations brought about by industrial capitalism. The colonization of the cultural sphere begins in earnest with the transition from competitive to monopoly capital: work relations are rationalized by "scientific management"; concentration and centralization of capital gives rise to the corporation, with application of the detailed devision of labor to management producing specialized marketing agencies; mass consumption is pushed via new media advertising images into previously safe areas of life; family relations and character structures crumble under the onslaught of the market and in response to the increase of direct state intervention into the affairs of everyday life. Thus, even as the form of mass culture dialectically combines formulas with originality, its content combines repression with disclosure, identification with estrangement, and affirmation with negation. The examination of one form of mass cultural literature, science fiction, reveals its specific location in this cultural dialectic".

Celý článek a Red Menace rozhodně stojí za přečtení .

Každý v čísle množném a/nebo všichni v čísle jednotném

Čeká nás tedy transhumanismus, který bude konvergencí evoluce, humanismu a informační technologie, posthumanismus, extropismus, technologická singularita, nanotechnologie, biotechnologie, nanorobotika, pokročilá informační technologie, hardware a software nad schopnosti laické představy, umělá inteligence, robotika, do každodennosti včleněná virtuální realita a do virtuální reality včleněná každodennost, simulace, uploading, kyborgizace a augmentace lidského organismu, nekonečné prodlužování života neboli Indefinite lifespan až... imortalismus, techno-immortality, nová kosmologie, expanze lidstva do vesmíru, mimozemská inteligence, sociální důsledky technologického rozvoje, explosivně prudký rozvoj vědy a technologie obecně, digitální osobnost a další. Snad Metaman, Global brain, nezastřený Bod Omega .

Nookracie, tak jak ji definuje Mikhail Epstein:

[ Mikhail Epstein defined it as "the thinking matter increases its mass in nature and geo- and biosphere grow into noosphere, the future of the humanity can be envisioned as noocracy--that is the power of the collective brain rather than separate individuals representing certain social groups or society as whole.

Bezkonečné biotechnické převtělování do klonovaných alter ego's všech životních období všech předcházejících životů s trvalou i limitovatelnou a obnovovatelnou pamětí a rozšiřitelnou a flexibilní identitou, a doufejme, že exocentrický neotransmodernismus.

Neobejdeme se bez cestování v čase a trans-personální identity! Troufněme si tedy předvídat a požadovat ( ! ) i simultánní multipersonální existenci!

Vstupili jsme do éry neurokapitalismu?

Aby to nebylo příliš jednoduché, jedním skokem, a hlavně se nic cestou nezanedbalo:

"Na scénu vchází tucet nových vědeckých disciplín, které začínají slůvkem neuro: neuroantropologie, neuropedagogika, neuroteologie, neuroestetika či neuroekonomie. Jejich sebevědomý nástup je příznakem uzurpátorské aspirace neurologie stát se nejen přírodní vědou o člověku, ale vůdčí vědou jednadvacátého století. V pozadí této aspirace figuruje přesvědčení, že veškeré lidské chování lze odvodit z činnosti nervových buněk a ze způsobu jejich uspořádání v mozku.Třebaže univerzální platnost tohoto kréda je přinejmenším sporná, máme dobré důvody se domnívat, že jsme vstoupili (nebo vstupujeme) do nové éry kapitalismu -- do éry neurokapitalismu. Kapitalismus se jakožto ekonomická opora moderních liberálních společností konec konců ukázal být nejenom mimořádně pružným a odolným systémem, ale dokázal v každé fázi svého panování vyvinout vědecké disciplíny a postupy, s jejichž pomocí se mu dařilo analyzovat a podchytit "provozní závady" jím vyprodukovaných subjektů a vrátit je zpět pod nadvládu svého nejvyššího imperativu -- do neúprosného kolotoče nabídky a poptávky."

Ale i tudy vede cesta k nesmrtelnosti

jak nás k ní bez pochybování a váhání povede neuroengineering - Bruce F. Katz, adjunct professor at Drexel University, and Chief Artificial Intelligence Scientist at ColdLight -

Neuroengineering the Future: Virtual Minds and the Creation of Immortality towards a posthuman condition.

Pro nejisté a skeptiky navíc ještě toto.

Jsou však i bližší, zaručenější a bezpečnější nesmrtelnosti.

Osový věk

Přesto však zůstává nutností zvyknout si pohlížet na vlastní úbytě a sepsi s přibližujícím se zlomem věků.

Naposledy ve čtvrtém miléniu

Bezpochyby jsme totiž coby aktéři a oběti v osovém věku neboli axial age (Ger. Achsenzeit,"axistime"); k tomu též viz 1st millennium BC, 4th millenium BC a 10th millenium BC.

Patrně jde o výraznější a nesrovnatelně přesažnější obdobu čtvrtého milénia.

Zbytková Metropolis a korporátní lid

Vidět příliš daleko nám sice naštěstí není dáno, ale posoudit možnosti, především ty, které se jeví jako zcela utopické a dystopické, by měla především levice. Ta, pokud se nedrží archivovaných klasiků, věnuje se potěšitelně a bezkonkurenčně kultuře, ale opomíná roli vědy a techniky. Na levém křídle bývá občas uvažováno a někdy souzeno, že věda a technika samy povedou k jistému druhu socialismu resp. komunismu, nebo jej nutně umožní či dokonce vynutí. Důvěryhodní optimisté jsou bez pochyb a předvídají, že v popřítomnosti či budoucnosti "Autopotence and Superior Rationality Together Implies The Negation of Selfishness" - Prophesying A Future In Which Selfishness Negates Itself. Ponejvíce se na levém i pravém křídle zastává postupná obsoletnost a neadekvátnost dosavadního systému pro budoucnost, způsobená prudkým vědeckotechnickým rozvojem. Předpovědí a hodnocení je nemálo. Pohlédneme-li do historie utopií a futurologie, vidíme, jak se v těchto vizích zrcadlí doba jejich vzniku, kolektivní nevědomí, naděje, obavy, úzkosti, strach, sociální problémy a traumata, kulturní vitalita a/nebo imunita; a také funkce psychosystému. Kupř. takřka šokující a do značné míry i dnes aktuální "utopické" schéma, rozhodně ne pouze dobovou vizi a plán z 19. století, s nemalou příbuzností s engelsismem, jehož autorem je spolu s dobou, nenáhodně, bystrozraký vynálezce žiletek a zakladatel Gillete Safety Razor Company, s úderně symbolickým jménem King Camp Gillete.

Vše pod kontrolou

Jeho "socialistická projekce" dnes působí spíše jako dobrácká dystopie a předvídavý naivní sociální realismus, ale rozhodně nevyvolá nadšení a část marxistů zachmuří.

Utopian Schemes: King Gillette and Frederick Engels
"...human drift is simultaneously away from centers of intelligence, and toward the corporate power that grow out of them. What had once been small enterprises whose success was dependent upon the unifying power of extraordinary individuals increasingly displaced that power into a massive, depersonalized organizational structure that could increasingly accommodate the reabsorption of alienated individuals as motor parts or cogs.Thus, for Gillette, while competition leads to disproportionate success for a small number at the expense of the majority, this success is converted into a structure -- the corporate structure -- that, once freed from its competitive interests, could become a new source of unity great enough to encompass all of society -- a united intelligence or united company, or what he would later call the world corporation. Competition, while feeding a dynamic of drift and disintegration, nonetheless harbored the antidote to its own destructive tendency.

..open competition must logically result in final control. Therefore, competition has within itself the seeds of its own destruction; for with final control of any product competition ceases. With the final centralization of control in a totally unified rational organization -- a single corporation that would manage all of society -- Gillette imagine a realized utopia. The World Corporation would no longer take success in competition as its motive force, as there would no longer be any external competition. They only purpose left would be the continuous improvement of society itself..."

Neofeudalismus- demokratický fašismus - svět rovných

Až příliš střízlivě vidí možnosti zítřka Immanuel Wallerstein. Ve své Capitalist Civilization očekává tři možné formy budoucí společnosti.

Tou první je neofeudalismus, ve kterém bezkonečná a samoúčelná akumulace kapitálu byla zastavena a ukončena, ale současně nastolena rigidní sociální hierarchie zajištující politickou stabilitu.

Druhou možností je "demokratický fašismus" ve kterém svět je rozdělen mezi elitu čítající zhruba 20_ a 80% zbytek.

Třetím scénářem je decentralizovaný svět rovných, o jehož dosažitelnosti nás Wallerstein nepřesvědčuje a nezabývá se ani otázkou realizace. Možnostmi vědy a techniky se příliš nezabývá. Jako zlehčující ukázku doporučuji toto. .

První a druhý systém se rozhodně nevylučují, mohou existovat vedle sebe i jeden v druhém. Nedůslední futurologově mohou vidět svět, nejen v meziobdobí, složený s paralelních systémů. Stoupenci věčnosti globálního kapitalismu vidí možnosti tohoto systému ve vyšších stupních Megakorporativismu, nebo v rozvinutí do Hyperkapitalismu planetárního Impéria v první vlně.

Poté skrze nevyhnutelnou a nezbytnou planetární válku budeme druhou vlnou vrženi a uvrženi do planetární demokracie, to jest hyperdemokracie, která je třetí vlnou. A čtvrtá nebude. Nevylučuje se nenahraditelná planetární diktatura do doby, nežli budou vytvářeni "noví lidé" odpovídající požadavkům a potřebám hyperdemokracie a tržního hyperkapitalismu, který odstraní dosavadní nedostatky systému a učiní irelevantním úsilí nynější, dosud embryonální levice.

Transhumanismus, nanotechnologie, klonování atd. v tom sehrají podstatnou roli. Pokud jsou nám známy i pouhopouhé nynější možnosti manipulace a kontroly, dokonce i ty zcela netechnické, pak je proč se bát a děsit údělu a míry zodpovědnosti, ke které jsme byli odsouzeni . Samotná sledovací a eradírující technika, která je dnes běžná i v literatuře a filmech ze současnosti, podle všech pravidel spíše předvčerejší, nebo pouhý díl té, která ve skutečnosti existuje, vyvolává nedůvěru v jakoukoliv hierarchizovanou společnost přítomnosti, natož Nadimpérium budoucnosti. "The Real Terrorism is This Occupation". Lidštější možností je předvídaná blízká ekonomická revoluce tzv. Natural capitalism.

Alternativy alternativ

Smutné předpovědi, včetně světového státu blahobytu. Zajímavé je, že katastrofické období mnoho předvídajících vidí v letech 2015-2050.

"Stejně jako Wallerstein, vidí Walter Goldfrank v kapitalizmu fatální rozpory, které jej patrně zničí. Přestože shledává pravděpodobnost nástupu socializmu ve střednědobé budoucnosti, vidí i jiné alternativy vývoje. Jako možné uvádí čtyři scénáře celosvětové budoucnosti: Barbarismus 1, barbarismus 2, socialismus 1 a socialismus 2. Barbarismus 1 je nukleárním holocaustem a jeho největší nebezpečí vidí v období 2015 - 2050. Barbarismus 2 je globálním fašismem, který by byl variantou světového pořádku vybudovaného podle vzoru Hitlerova Německa nebo Stalinova Ruska. Socialismus 1 je celosvětovým státem blahobytu, vystavěným podle vzoru dnešního Švédska. Tento systém by byl dosud převládajících rysech kapitalistickým, ale silně levicově zabarveným vedeným jakousi světovou sociální stranou. Socialismus 2 je světovým státem demokratického socialismu. Moc kapitalistů by byla eliminována kontrolou pracujících nad podnikáním. Ekonomická rozhodnutí by nebyla motivována snahou o profit, ale racionálním hodnocením potřeb člověka. Goldfrank jde dokonce tak daleko, že se pokouší určit, jak pravděpodobný je každý z těchto scénářů. Podle jeho názoru mají jak barbarismus 1 tak barbarismus 2 šanci realizace 15%. Socialismus 1 má šanci 50% a socialismus 2 20%".

Nedávná budoucnost

Ani světový reáldemosoc. stát nadšení nevyvolá. Supergulášový hybrid by měl nedostatků více, nežli je uvedeno. Není tedy zapotřebí čekat na jeho pád.

"Ve scénáři světového demokraticko-socialistického státu vidí Warren Wagar mnohé problémy. Především je to velká byrokracie, homogenizace a růst moci státu. Vlastní váha a neefektivnost superstátu vedla podle Wagara v jeho poloprognostické-polofantasktní Krátké historii budoucnosti (Short history of the future) k jeho sebezničení a vystřídání globální societou tvořenou mnoha tisíci obcí s různými variantami uspořádání, především s formami přímé demokracie. Ideologicky by se takový svět přesunul od globální racionality a realismu spíše k formám ekomystiky a new age. Jestliže Sanderson nazývá tento Wagarův scénář společností new age, podle mého názoru je spíše Marxovým komunismem. Podle Wagara byl totiž globální socialistický stát se svým vytvořením nového člověka se změněnými hodnotami nutným předpokladem k tomuto kroku. Navíc nedošlo k obnovování kapitalistických státečků, ale spíše k vytváření netržních duchovně zaměřených lokálních ekonomik."

Stanislav Holubec, Několik předpovědí budoucnosti: Fukuyama vs. Wallerstein a další...

Krotkost uvedeného Goldfrankova "socialismu" 1 a 2 může laskat nepřátele socialismu skutečného. Globální společnost tvořená "mnoha tisíci obcí s různými variantami uspořádání, především s formami přímé demokracie" by skutečně spíše odpovídala Marxovu komunismu nežli světový neosocdem velestát. V článku S. Holubce jsou rovněž úvahy o roli, jakou by hrál případný kontakt s inteligentními bytostmi z jiné planety. Toho si v této souvislosti u nás málokdo chtěl všimnout, ačkoliv to je i axiolologicky významné. Mimo sci-fi něco nepřímého se najde u Bondyho. To hlavně právě ve smyslu axiologické nezbytnosti. Pokud jde o sci-fi easterny, máme je v češtině dokonce i v podobě soudružských návštěv odjinud, z nedohledna, jakož i z minulosti. Dnes už to má pouze kouzlo nechtěného a ilustrace Zdeňka Buriana vyvolávají palčivou nostalgii. To už dnes nikdo tak pěkně pro pionýry, mládež a pracující lid nenapíše.

Věcně i esteticky zmíněného Warrena Wagara a jeho Substancialismus Stručných dějin budoucnosti doplňuje a vyvažuje Gilles Dauvé, autor "Eclipse and Re-Emergence of the Communist Movement", který napsal první verzi pod jménem Jean Barrot. Pokud jde o fašismus, který dokonce i dle velmi umírněného klasika možné nadcházející doby, George Orwella, je extenzí kapitalismu, tento má před sebou různé varianty, často k nerozlišení od hyper-- super- trans-demokracií planetárních kapitalismů.

.

Království jinak rovných

Možnosti přežití globálního systému nesocialistické společnosti jsou dokonce viděny jako jedině možné coby jedna z forem fašismu. Jde o tzv. "transhumanistická" fašistická království, jejichž doba je považována za velmi zajímavou:

"As communities become more and more independent, thanks to advances in micro-production, biological ideals will take precedence in such mini-civilizations, after basic needs and desires are fulfilled, creating a plethora of "tranhumanist fascist kingdoms". Perpetual war will embroil the world, pushing genetic advances faster and faster, beyond a safe speed. We sit at the cusp of genetic wars brought about by the rising costs of energy (which rolls into tribal survival mode), the declination of the nation-state as a day-to-day actor in our lives (a pirate has no rules to live by), and a society incapable of managing the psychological trauma of the dramatic loss of social status in the world created in the Oil Age (aka: safe global travel). So, less missile defense and more CRAM/Avenger, less nuclear sub and more fishing boat launched Shkval-esque torpedo, less centralized, planned communities and more Nader Khalili wanna-be styled forts in resource rich regions, all under a rising biological sun. These will be interesting times...

Toto tedy budou zajisté velmi zajímavé časy.

Všimněme si ilustrativní ukázky Nader Khalili wanna:

ZDE

ZDE

v podobě nevážné:

ZDE

ZDE





Budoucnost přibližného fašismu

Rozhodně budoucnost fašismu v přibližné, nebo vědecko-technické podobě hyper - fašismu, kyber- fašismu, transhumanistického fašismu neboli overhumanismu a "Transcendental Fascist society and utopia" není nikterak zahrazena, naopak. Technopolní mesianismus i kalkulace kapitalismu jej předurčuje ke kvalitativní transformaci z pouhe romantizující politické podoby zaměřené nostalgicky i pragmaticky do poměřující, inspirující a stimulující minulosti, k technizující a chladně vědecké podobě konvergentní budoucnosti. Původnější, historický však reformovaný fašismus, vedle "utopického" technopolního hyperfašismu může plnit svou doplňující, vyvažující, iracionální, estetizující a průvodní "kritickou" roli. Jeho dalšími úkoly je vytvářet potřebné náhradní i náhražkové komunity nabízející i stylový "heroismus a spiritualitu" nadlidství(?) ve shlucích atomizovaných jedinců. Dále má vytvářet druhotné neskryté elity, exaltaci, působivě formující mythopoesis, přístupnou aristokratičnost a grandeurství, militantní politická komanda, kamaraderie a vitalizující kamarily pro nasazení a selekci. A být intelektuálním a estetickým majákem   pro ty, kteří jsou jinak nežli pouze konzumentsky a pracovně zužitkovatelní. Jak je bez tajností předpokládáno. A pochopitelně být svodidlem pro zdokonalené brutální primitivy, agresivní psychopaty a ty, kteří touží po sebeztrátě ve značkovém davu, budou-li v "transhumanistické a transhumánní" společnosti tací potřební a možní. Samozřejmě fašismus bude i nadále také plnit funkci přizpůsobenou, ale v podstatě stejnou jako v minulosti. Částečně jinou funkci může plnit tzv. "metapolitical fascism", pro který lze i přiměřeně vydestilovat, dochutit a obarvit, zčásti dokonce také ideové základy euroasianismu, je-li patřičný úmysl.

Permanentní fašismus v záloze

Optimistům je třeba připomenout, že nejsme pouze v krizi hospodářské; šance fašismů a jejich případná potřeba mohou být tedy větší nežli v minulosti.

"Fascists of any denomination are not alone in believing that deep structural problems threaten the sustainability of the present "hegemonic system" in the West, notably escalating ecological and resources crises, and the demographic explosion in the "two-thirds world" (often called the "third world," even though in terms of population it is far bigger than the first world). Nor can it be denied that mass immigration and globalization pose threats to established national and cultural identities. There will thus be no shortage of empirical data to convince those with a fascist mind-set that we live in an age of decadence and that "our" only hope lies, sooner or later, in a total palingenesis capable of pioneering a new type of modernity while preserving ethnic roots, cultural identity, and belonging. Given the unusual capacity of fascism for eclecticism and adaptation, it seems likely that, at least in its metapoliticized, internationalized, and groupuscularized permutations, it will continue to thrive as a permanent, though marginalized and ineffectual, part of the political and social subculture of civic society throughout an increasingly Europeanized (or Americanized) world. It will thus continue to generate a steady flow of fresh ideological specimens to occupy political scientists and historians of ideas for the foreseeable future".

Závěr postrádá předvídavost.

Nové vzorky k vyzkoušení

...It would be easy to simply brand the main overhumanist writers as fascists (or neofascists, or neonazis), but that would not give the full picture, even if that seems to be their personal, cultural and political background, and even if some have gone as far as to publicly label themselves as fascists, or to describe the "much despised" Waffen SS as "a model for the future, a European army of political soldiers". Italian author Giorgio Locchi is a much quoted source of inspiration for the overhumanists. In his "Political Expression and Repression of the Overhumanist Principle" he explains that "one cannot understand fascism without realising, or refusing to admit, that the so-called 'fascist phenomenon' is nothing but the first political manifestation of a larger spiritual and cultural phenomenon, which we can call 'overhumanism'"?

D'Annunzio, Gabrielle - Wagner, Richard

. Dokonce i Martin Heidegger je v souvislosti s problematikou techniky a vztahem k nacionálnímu socialismu označován za teoretika digitální budoucnosti par excellence. (Viz Arthur Kroker, Hyper-Heidegger.) Samotná jména těch, kteří tvoří intelektuální ohraničení a kulturní týl pro možný fašismus budoucnosti, by zaplnila několik stránek, tedy uveďme jen ty nejznámější, kteří bývají právem nebo neprávem jako takoví označováni:

"Martin Heidegger's ontological fascism, Nietzsche's hierarchical nihilist immorality, Ezra Pound's masterful cantos of mythic/structural fascism and his adhorence of usury, TS Eliot's social critique of Western Civilisation as `waste land' filled with `hollow men' and his call for conservative renewal, DH Lawrence's sexual, frenetic and animalistic `fascism without bullying', F. Scott Fitzgerald's critique of the bourgeois, and call for a new Romantic elite, Wydham Lewis's vortex of forces and iconoclastic outsider fascist modernism, Yeats mythic nationalist poetry, geared theory of history and fascist visions, Celine's masterful misanthropy and avant garde literary agression, Curzio Malaparte's literary complexity and his architectual interests, Yukio Mishima's Japanese vision of fascism with Emperor worship and a new military elitism, Knut Hamsun's pastoral, green and proletariat fascism, the eugenic theories of Sir Francis Galton, the Social Darwinism of Herbert Spencer, the scientific monism and artwork of Ernst Haeckel, the focus on the purifying and fertilising power of Violence to be found in Sorel, Oswald Spengler's Hegelian/Historical synthesis and warning of the Decline of the West, and lastly warrior poet Gabrielle D'Annunzio's first synthesis of the fascist minimum during the taking of Fiume. I can go on, and on, like this. Further figures like Ernst Junger, Carl Jung, Luigi Pirandello, Richard Strauss, Richard Wagner, Arno Breker, Timothy Findlay, Mario Sironi, Charles Peguy, Ernest Renan, Paul de Lagarde, Charles Darwin, Rene Guenon, Julius Evola, Vincenzo Cardarelli, Maurice Barres, Giovanni Papini, Mircea Eliade, Georges Dumezil, Jose Antonio Primo De Rivera, Oswald Mosley, Leni Riefenstahl, Arnold Fanck, Moeller Van Den Bruck, Francis Parker Yockey, Miguel Serrano, Savitri Devi, Salvador Dali, Jean Cocteau, Robert Brassilach, Pierre Drieu La Rochelle, JG Ballard, Max Nordau, Otto Weininger, Michael Moynihan, Bret Easton Ellis, Alain De Benoist and even early Blanchot and Paul De Man... all testify to a fascism that is far from an unintellectual and unartistic movement".

Nemyslím, že všichni uvedení jsou v seznamu právem. Rovněž bych nesouhlasil vždy s tím, v čem má spočívat jejich přínos fašismu. Avšak i předvídané pozitivní přínosy vědy a techniky blížící se popřítomnosti, i bez chtěného fašistického směrování, znamenají současně problémy, které se jeví neřešitelné, a možnosti i nevyhnutelnost zneužití při jednosměrném vývoji bez podstatných systémových změn.

Šťastné setkání ♂ a ♀ totalitarismu

Maskulinní a femininní dystopie ( ! ) a Utopie ( ? ) bezpochyby naleznou uskutečnění v pevně zaklesnutém manželském objetí, to jest, maskulinním & femininním totalitarismu. Blahopřejme!

V nadějný kolaps věří jihoameričtí optimisté

poněvadž:

"...it becomes evident the answer to the true dimension of the world crisis in the twenty-first century. It means the overcoming, not only of the history of capitalism, but of the existing history up to now. Not only has the Cold War come to an end. It is also the end of the world history of modernization. Not only this specific modern history, but the world history of fetishist relations in general. Now, the modern commodity-producing system has reached its historical barrier and discloses its failure. A historical collapse of the system with all of its correspondent social relations that expresses itself as a financial collapse, an ecological collapse, a collapse of the society of labor, a collapse of politics and of the national States, a collapse of the relations among sexes, collapse of ...

...Will it be possible to overcome this real abstraction of value-dissociation? Will it be possible to go beyond the commodity-producing system? Will it be possible to build a de-fetishized society, a society of human emancipation?

Realisté jsou navíc přesvědčeni o nevyhnutelnosti návratů do budoucnosti, poněvadž naddeterminované dovršení předdějin, jehož jsme svědky, přivádí na scénu a bojiště nezasažitelný prvopočátek. Pospolitosti, vize, rituály, platnost a aktivizace kolektivního nevědomí, osvobozující vědomí sounáležitosti v podobě původního nejúčelnějšího a primárně nejúspěšnějšího lidského zřízení, nebo v současné transformované podobě umožňující spříznění určením i volbou, vystupují jako zárodečná skupenství do blížícího se počátku skutečně lidských dějin.

Vítězné klasické revoluce a guerillové války zůstávají v Systému, pokud nevytvořily nebo neumožní vytvoření revoluční kultury, nové spirituality a transcedence tvořící jednotu s osvědčenou tradiční a především naddějinou spiritualitou a transcedencí. Existence je osvědčení. V tom je kupříkladu Kuba na samém začátku. Fidelova revoluce patrně byla, nebo se přinejmenším brzo stala, jen součástí mocenského cyklu, z něhož se teprve po pádu východněblokového státokapitalismu (pro nostalgiky a alibisty skorosocialismu) může vysvobodit.

"Postupné dobývání skutečné svobody vede k vytvoření nového lidství a kvalitativně odlišné společnosti. Tato vize proto poskytuje přesnější pochopení toho, co je v naší době v sázce".

Gustavo Gutierrez

Opakujeme.  

Naděje nemá na co umřít

Další důvody pro optimismus nejen vůle jsou nabíledni. Anokratické demokracie a nadstátní a globální megastruktury plodící jim užitečné asociální nepřátele nemohou zvládnout nezmapovatelný Čtvrtý svět, ani ten, který ve své původnosti vstupuje do dějin určujícím způsobem, ani ten který prostupuje 1. a 2. svět, neteritoritoriálně vymezená společenství "nového lidu" a nové senzibility, občanů vlastí bez území, planetární kulturní diaspory, nepolapitelné roje Velkého odmítnutí (swarms of Great refusal) i naddějinná společenství Velkého nepřijetí, rhizomatické sítě prorůstající a prostupující globalizovaný úhor i asfaltovou džungli Pozdního kapitalismu, spirituální nomády, poustevny novohermitů a anonymních NMI (New monastic individuals) zachraňujících, ochraňujících a přenášejících nezpeněžitelné hodnoty odstupované zmírající civilizace skrze monochrónní mezičas, nedědičnou aristokracii bez predikátů a hierarchie, "třídu" nezařaditelných beztřídních, inverzní avantgardu pochodující napříč institucializovaným, třaslavým matrixem korporativní dominance, trvale subversivní subkultury a další a další. Dominantní, deestetizující symbolika části hegemonické kultury doplňující ritualizovaná klišé pokračující, zužitkovatelné i nastavovatelné kultury "vyšší", má nepostradatelnou funkci s přehlednými výsledky vylučujícími hodnotovou transformaci. Davos elite culture, airport culture, homogenizace, vulgarizace, potřebná návyková agresivita, výchovný katastrofismus, makabrosní projekce doby a zbytkový politický kýč neoliberalistického Disneylandu, přecezený a filtrovaný postmodernismus v lesklém balení pro spotřebitele všech stavů, uzavírají celou epochu. Tragické zástupy moronizovaných klonů nepotřebují být konfrontovány! Rovněž možnosti technokapitalismu i represivního i ideologického aparátu vyhraněného do technofašismu, sledování, manipulace, politického plánování i zobecnělé korupce mají své nepředvídané limity. Navzdory tomu, že i pouhopouhé nynější formy a prostředky manipulace a kontroly, které jsou nám známy, dokonce i ty zcela netechnické, se jeví jako neporazitelné. Nemluvě o těch, které nanejvýše tušíme.

Více ZDE

Kultura je ve svých důsledcích vždy subversivní

Jistou prozaickou naději nám, jim i Vám, dodává Fredric Jameson:

"Pokud jde o konzumerismus, je možno docela dobře doufat, že jeho historický význam se nakonec ukáže v tom, že pro lidské společenství bylo nutné prožít zkušenost konzumerismu jako způsobu života už jenom proto, aby si místo něj zvolilo něco radikálně odlišného. Avšak pro většinu světa nebudou sklony ke konzumerismu objektivně dostupné; zdá se tedy, že jasnozřivá diagnóza radikální teorie šedesátých let -- že kapitalismus byl sám o sobě revoluční silou vzhledem k produkci nových potřeb a přání, jež systém nemohl uspokojit -- nyní možná nalezne své uskutečnění v globálním měřítku nového světového systému..." "Skutečnost, že se v politické a ekonomické oblasti zvětšuje význam kultury, není způsobeno tendencemi k separaci či diferenciaci těchto tří oblastí, ale spíše tím, že byly univerzálnějším způsobem prosyceny a prostoupeny komodifikací (procesem převádění věcí na zboží), která už nabyla schopnosti kolonizovat široké zóny kulturní sféry, jež jí byly dosud ušetřeny, a které k ní byly z velké části nepřátelské a odporovaly její logice. Skutečnost, že kultura se dnes do velké míry stala byznysem, má za následek, že většina toho, co bylo obvykle považováno za specificky ekonomické a komerční, se stalo také kulturním. Do této charakteristiky je třeba zahrnout nejrůznější diagnózy konzumerismu či tzv. společnosti obrazu" .

Romantická kulturní industrie

rovněž poslouží tím, že odmítá sloužit:

"Given the existing capitalist determinants on the structure of the popular music industry, the record companies, because of their economic importance, not only represent one moment in a system where the music moves from artist to audience, but also generate both the artist, as producer for the industry, and the audience, as consumer for the industry's products --- and both as living facets of an ideology best described as Romantic. Romanticism, whilst lived as being in opposition to capitalist concerns founded on rationality and standardisation, in fact supports capitalism by providing both an enabling rationale for invention and a sustaining emphasis on the individual which allows cultural products to be viewed as something other than simply more commodities. The Otherness of culture in capitalist society may be viewed as the manifestation of the necessary but repressed `irrational' qualities which bring into existence and sustain the rational, ordered structure of capitalist practice. In the record business, both the rational aspects of capitalism and the Romanticism of its Other are highlighted by virtue of the highly developed capitalist nature of the culture industry."

ZDE

ZDE
ZDE

Neokulturní neobolševismus a polidštění láskou a bojem

V naprosto seriózní knize, Jacques Attali - A Brief History of the Future: A Brave and Controversial Look at the Twenty-First Century, se pokládá za samozřejmost produkce klonů, přesně jako dle návodu z "extrémně", to znamená předvídavě (určitě neúmyslně) levicového "sci-fi" filmu Ostrov - podrobněji "Kulturní neobolševismus" v "Archeologie budoucnosti". Na rozdíl od filmu však nedojde k chybám, které se by mohly stát osudnými ( ve filmu "klonovaní Produkti z prvních várek mají některé lidské vlastnosti, které nejsou nikdy příliš žádoucí ani u lidí nezakotvených v příslušné dobové Inner Party, nanejvýše u trpěných užitečných souputníků a neškodných privilegovaných projektantů sociálního solipsismu a morální lobotomie, některých zaměstnanců "epistemologických kartelů", špiček a dabl-ou - sedmiček ideologických a represivních aparátů".) ! Pokud jde o samotnou Attalliho knihu, v té se minulost poněkud projektuje do budoucnosti a tato "ždaná" budoucnost zpětně částečně přizpůsobuje minulost. Ideologické legitimizování a alibismus jsou nabíledni.

Henry Kissinger uvedenou knihu označil za "Brilliant and provocative".

Nedokončená harmonie

Svůdná a předvídavá je další filmová, zčásti vlastně takřka dokumentární sci-nonfi o budoucí kolektivitě. "Nabízí se velmi strhujíci nesobecká vize nového lidství, nedělitelné kolektivní osobnosti. Každý je nyní více nežli pouhý jedinec nebo osoba ve světě osamělých davů, více nežli pouhý / é Já. Nový svět je Harmonie. Zmizel zločin, války, vykořistování, chudoba, dokonce i utrpení. Nikdo neubližuje ostatním, protože nejsou žádní ostatní !!! Kdože si to vlastně dokáže nepřát? A proč? Jak bude konkrétně vypadat tento zářivý Globální organický Metaman, jehož je dosaženo díky biochemickým procesům v mozku, či jak se tyto změny v mozcích projeví v organizaci "transhumánního" nadspolečenství přesažných, prolnutých bytostí, se bohuželbohudík od nikoho z postižených nedovídáme. Pochopitelnou podmínkou je přirozeně, aby nikdo nezůstal mimo. Přežít coby člověk, jehož lidské bohatství spočívá v jeho lidské chudobě, lze pouze pokud naprosto nikomu nedůvěřujete, neprojevujete žádné emoce, pohybujete se naprosto stejně jako odlidštěním postižení a... neusnete !!! To nelze, pochopitelně moc dlouho ani fyzicky, natož bez narušení lidskosti. Lidé se mění umocněnou geometrickou řadou.Tuto lavinu se dosud odděleným podaří za minutu dvanáct zarazit. Zavčas se podaří vyrobit vakcínu z krve imunního syna krásné plavovlasé(!?) psychiatričky a zlikvidovat nákazu i následný synchronizovaný kolektivní sen. Lidé se z plynutí do touženého planetárního organismu vracejí do včerejšího světa zbytečné nevyhnutelnosti. Na svůj pobyt v nedokončené Harmonii se nepamatují. V tisku vyléčeného lidstva jsou zase vraždy a vše patřičné a náležité. 83 mrtvých v Bagdádu toho dne".

The Invasion.

Budoucí světy lze jistě kombinovat a synkreticky vylepšovat

Narození imunních jedinců a výrobě vakcíny se po tomto varování nepochybně podaří předejít. Kombinace jednotlivých systémů budoucnosti lze samozejmě předpokládat, zvláště pokud bude potřeba skupinový tmel a přesuny cílů.

Neutopický proletariát a světloplachá levice

Levice ponejvíce roli vědy a techniky podceňuje. Po časech nadšení, optimismu, důvěry a oslnění zvolila světloplachost anebo navozenou slepotu. Marx sdílel mnohé dobové projekce a do jisté míry i třídní a všeobecný optimismus. Bezpochyby však byl v mnohém krácen a daleko za humanističtějším, ale bezradným Jules Vernem. Jeho úvahy zůstavaly v rámci doby poplatny zvolené rovině a nadějím, které nebyly pouze vládnoucí ideologií vládnoucí třídy. Dle idealizovaného podání

"Karl Marx believed that science and democracy were the right and left hands of what he called the move from the realm of necessity to the realm of freedom. He argued that advances in science helped delegitimize the rule of kings and the power of the Christian Church, and other Theocracies."

Nemohl pochopitelně mít tušení o dalším směřování k věcem jako technological singularity, Abolitionism (bioethics), techno-utopia natož k "technototalitárnímu dystopickému hyperkapitalismu".

Vlajki, Orwell, Kautský ....a kdo a co dál ?

Prozatím jsme, nanejvýš a přinejlepším, přibližně pouze ve stádiu, které Karl Kautsky, předorwelliánský a podceňující nevojenskou funkci války, snivě předzvěděl coby Ultra-(super)imperialismus. K tomu jen extrémně stručně:

,,Kautsky said that one could apply to imperialism the same that Marx stated about capitalism, which is, that the monopoly generated the competitiveness and the competitiveness generated the monopoly, in a furious competition, which led the financial groups to conceive of the idea of the cartel. According to him, it wasn't possible that capitalism would enter into a new phase, marked by the transference of methods of cartels towards international policies, the phase of ultra-imperialism." The theory by Kautsky has a notable logic: imperialism as the fruit of industrialized capitalism needs to export its capital goods to survive, which makes the conquering war an economic necessity, since it was necessary to guarantee a market in which to dump the produced merchandise. The problem is that these wars, with the competition between companies, were painfully costly. Hence the audacity of the anti-vision: they had beaten each others heads so much, that the major powers ended up forming a "universal trust, a unique world state, subject to the capital finance of the victors, which would assimilate all the rest".
.

Dnes už bývá hodnocen pozitivněji a jeho předzvěst srovnávána s theoriemi Negriho, Hardta.

Permanentní, bezkonečná válka

se však pochopitelně,v tomto meziobdobí, jak ostatně vidíme, nijak nevylučuje, ale naopak podmiňuje a stupňuje. Zcela na povrchu se dovídáme:

"There will be no peace. At any given moment for the rest of our lifetimes, there will be multiple conflicts in mutating forms around the globe. Violent conflict will dominate the headlines, but cultural and economic struggles will be steadier and ultimately more decisive. The de facto role of the US armed forces will be to keep the world safe for our economy and open to our cultural assault. To those ends, we will do a fair amount of killing".

"[A look behind the philosophy and practice of Americas push for domination of the worlds economy and culture. First published From Parameters, Summer 1997, pp. 4-14: US Army War College] Constant Conflict. US Army War College Quarterly.

Autorem je sice pouhý Ralph Peters, přesto nemůže být jeho prohlášení podceňováno a přehlíženo.

Major (P) Ralph Peters is assigned to the Office of the Deputy Chief of Staff for Intelligence, where he is responsible for future warfare. Prior to becoming a Foreign Area Officer for Eurasia, he served exclusively at the tactical level. He is a graduate of the US Army Command and General Staff College and holds a master's degree in international relations. Over the past several years, his professional and personal research travels have taken Major Peters to Russia, Ukraine, Georgia, Ossetia, Abkhazia, Armenia, Azerbaijan, Uzbekistan, Kazakhstan, Latvia, Lithuania, Estonia, Croatia, Serbia, Bulgaria, Romania, Poland, Hungary, the Czech Republic, Pakistan, Turkey, Burma, Laos, Thailand, and Mexico, as well as the countries of the Andean Ridge. He has published widely on military and international concerns. His sixth novel, Twilight of Heroes, was recently released by Avon Books. This is his eighth article for Parameters. The author wishes to acknowledge the importance to this essay of discussions with Lieutenant Colonels Gordon Thompson and Lonnie Henley, both US Army officers.

Jednosměrnou vyjasňující reakcí pak je toto. Vážnější je konstatování od bezchybně kompetentního aktéra:

"THIS IS TOTAL WAR. We are fighting a variety of enemies. There are a lots of them out of there. All this talk about first we are going to do Afghanistan, then we will do Iraq, then we take a look around and see how things stand. This is entirely wrong way to go about it... If we just let our vision of the world go forth, and embrace it entirely, and we don't try to piece together clever diplomacy, but just wage a total war... our children will sing great songs about us years from now."

Jasnozřivý Emil Vlajki v jisté orwelliánské tradici nazývá poloprovozní krystalizaci tohoto období NTS "Nová totalitární společnost". Bohužel jeho knihy v angličtině, francouzštině, srbštině a chorvatštině jsou v českém a slovenském kulturním prostoru málo známy. Jednou z výjimek je pan Petr Vittek, kterého tímto jednoduše provokuji k napsání článku na toto téma. Do jaké míry jsou některé obavy neoprávněné a pouze dystopické už s jistotou nikdo nezasvěcený nemůže vědět. Proto pro chvíle oddechu a povznesení důtklivě doporučuji "Technophobia!: science fiction visions of posthuman technology". Stručně oč jde, si přečtete v tomto shrnutí.

Pro současnost umírněně: Petr Sak: "Dva scénáře mediální civilizace, dvě vize digitalizovaného světa"

Coby humorné intermezzo bezpochyby uklidní toto a rozpustilé intermezzo najdete zase zde.

Snad to ale nakonec přece jen bude pozitivní heterotopie namísto jediné zahlcující Utopie a bez předcházejících zřetězených a fraktálních dystopií, čeho se dočkají následníci člověka předdějiného, to jest současného, to jest nás.

Není alternativa, vy prostě musíte

"Modern propaganda isn't about controlling the information to which people are exposed. It is about controlling the way in which people will react to that information, and how they will act on it."
Dr. Volin

"ANY culture based on an abstract concept (like power) has on lowest dominance level a HUGE counterculture."

Poděsí, však neodstraší, ani když je viděno pouze to, co je křiklavě na samém povrchu naší komodifikované (pod)reality.

"V dnešním světě však není alternativa, vy prostě musíte konzumovat reklamu. A na přelomu osmdesátých a devadesátých let se hodně lidí uchýlilo ke konzumaci v uvozovkách. Přistupovali k reklamě víceméně ironicky. Ale i když se budete chovat tímto způsobem, tak vás dostanou. Reklamní trh totiž přijal ironický význam svých sdělení jako jednu ze svých pracovních metod. Tím vlastně dosáhl svého, neboť umožnil konzumovat reklamu za současného předstíraného odmítnutí její pravé podoby. Prodali vám zboží a s ním i způsob života. A proto jsem dospěl k názoru, že odmítnutí je jediným způsobem obrany, ke kterému neexistuje alternativa. Je to denní propaganda na váš úkor sloužící k vytváření profitu někoho jiného".

"Televizní studia a rozhlasové stanice opěvují samotnou podstatu kapitalismu; v barvách Technicoloru se nahrávají, přehrávají a upevňují zaběhlé normy, dominuje myšlení průměru a jakákoli kritika pravověrného přístupu je vědomě potlačována. Poklidná část protestů v Seattlu a v Praze se na naše obrazovky téměř nedostala a firma Procter&Gamble výslovně zakazuje, aby se po její reklamě vysílaly programy, které "by se divákovi snažily jakýmkoli způsobem naznačit, že podnikání je chladné a nemilosrdné". Dramaturgové vybírají takové programy, které zesilují účinek reklamy. "Kdykoli zapneme televizní přijímač, implicitně legitimizujeme politickou, ekonomickou a mravní podstatu společenského systému, jehož hnací silou je zisk".
Hertzová, N.: Plíživý převrat. Praha: Dokořán. 2003, s. 15-16.

(Také viz - Analýza globálního kapitalismu: Smrt demokracie: Srdce se na burze neprodává. Pavel Matocha, Časopis EURO ÚNOR 2004.)

Kodifikovaný narcisismus a kulturní mázdry

Většinou tato nekomplikovaná forma programování stačí. Ba, i méně, pro jisté nenáročné vrstvy a newspeaková, spektáklová souručenství a komplicitu, jistě a jednoznačně platí "že odmítnutí je jediným způsobem obrany, ke kterému neexistuje alternativa". S tím se počítá, prevence je účinná a "kulturní" mázdry postačující. Samotný systematizovaný a kodifikovaný narcisismus se stal internalizovanou a politicky výhodnou, mocensky i ekonomicky žádoucí ideologickou zřejmostí. Jsou ovšem i jiné a náročnější možnosti nežli jednoduché odmítnutí. Na některé osvobozující možnosti kulturní rezistence "working class culture" už před půlstoletím upozornil, především v Culture and Society, dnes už klasik Raymond Williams.

Také to jsou kupříkladu postkoloniální země s jejich zkušeností, i když třeba dnes instruktivní pouze pro externího pozorovatele, které dávají nahlédnout do přehledného mechanismu kulturní moci. Dosud nepodlehly zcela odtažité profesionalizaci kulturní studie v Indii a asijská renesance je stále pravděpodobná. Jistou historickou analogii představuje helenistické období, kdy došlo k syntéze řecké a orientální civilizace. Principy neporazitelnosti a osvobozující možnosti resistence vůči memetickým kontrolním systémům a strukturám binární reality unilaterárního světa jsou viditelné v latinskoamerické renesanci a autopoiesis.

Neviditelná bojiště

"The reality in which [primal] peoples move is itself mystical."
Lucien Levy-Brühl

Pro fúzi setrvalé původnosti a uchovatelné západní kultury dneška nacházíme obdoby v paralelních dějinách Latinské Ameriky. Osamělé západní křesťanství se historicky neosvedčilo, podřadilo se služebně Systému. Každopádně jeho velká doba je za ním a může být zachráněno nanejvýš jen zbytkově a ve spirituální a kulturní podřízenosti. Dnešní zárodečná Levice, pokud je důsledná a resistentní, prvek resistence představuje, ale zůstane integrovaná a zneužitelná, pokud nenaváže na kulturu, která se osvědčila, přesněji, pokud se jí nestane a nebude zároveň a především otevřeností pro novou kulturou. Neviditelným bojištěm zůstává především kolektivní nevědomí.

Pesimisté z Frankfurtu

Ti sice varovně, nebo spíše poraženecky, tvrdí, že už i estetika byla integrována do Megamašinérie :

"The return of what was once termed gunboat diplomacy in the first decade of the twenty-first century as part of the "new global order" endorsed repeatedly and abstractly by George H. W. and now George W. Bush's regimes could not have occurred without the prior work of culture. In what follows, I make a simple, important point: US cultural production, the work of what Max Horkheimer and Theodor Adorno termed "the culture industry," conditioned American citizens to accept the undisguised militarism and jingoistic nationalism now driving US foreign policy (Horkheimer and Adorno 122). In its inevitably globalized forms, the US culture industry continues to produce the deep divisions between local resistance and subaltern imitation so characteristic of colonial conflicts from the age of traditional imperialism to the neo-imperialisms of our postindustrial era. And the culture industry today does its work in ways that encompass a wide range of nominally different political positions, so that in many respects Left, liberal, and conservative cultural works often achieve complementary, rather than contested, ends. In this respect, little has changed since Horkheimer and Adorno argued in 1944, "Even the aesthetic activities of political opposites are one in their enthusiastic obedience to the rhythm of the iron system"
John Carlos Rowe - "Culture, US Imperialism, and Globalization - American Literary History 16:4 American Literary History 16.4 (2004) 575-595 Culture, US Imperialism, and Globalization John Carlos Rowe.

Ale i zde, v kulturní oblasti, platí, že lze "vyvlastnit vyvlastňovatele" a především "kolonizovat kolonizátory".

ZDE

ZDE

Pod praporem marxismu-verneismu

Mám zato, že vzhledem k očekávané vědecko-technické nadrevoluci bude nanejvýše užitečné urychleně, nežli bude, pokud už není, pozdě, vytvořit experimentálně krajně podnětný model marxismu- verneismu. Integrující i dostatečně absorbující, kde třeba. Naneštěstí se tak nestalo ve století devatenáctém. Rozhodně nemilosrdně, bez váhavosti, nahradit Engelse a jeho ruské i sovětské a sovětoidní epigony a koryfeje (o německo-rakouských nemluvě) J. Vernem, z důvodů analogických filosofickým defenestracím Hegela a intronizacím Spinozy vykonaným Eugenem Hollandem, Michaelem Hardtem, tišeji pak, zjemněle, souhlasným L. Althusserem. Tím se umožní včasná syntéza, integrace a vstřebání transhumanismu ve smyslu nejšírším. Díky cestování a putování v čase bude možné tento nedostatek, ještě dokonce za života uvedených Novozakladatelů, napravit a pak prožít 20. století lépe. Tak budeme připraveni na explosivní možnosti, kterými máme být zasaženi ve století nynějším. Námět je vhodný ke zfilmování. Autorská práva si plně vyhrazuji!

(Odsouhlaseno Hanáckým institutem pro rozvoj lokálního surrealismu - situacionismu a reformu budoucnosti /s přihlédnutím k trvalým změnám minulosti / .)

Kdyby Jules Verne četl Marxe

Dle předních marx-verneistických prognostiků minulosti lze vidět budoucnost bez předsudků a bez přihlédnutí k vědě a technice rovněž jako feudální barbarství.

" The early jacket copy for Julian Comstock reads, in part, "If Jules Verne had read Karl Marx, then sat down to write The Decline and Fall of the Roman Empire, he still wouldn't have matched the invention and exuberance of Robert Charles Wilson's Julian Comstock." Damn right.

Julian is the story of a world sunk into feudal barbarism, 150 years after Peak Oil, plagues, economic collapse and war left the planet in tatters. Now, America (grown to encompass most of Canada, save for deeply entrenched Dutch and "mitteleuropean" forces in the now-verdant Labrador) is ruled over by a mad hereditary president, whose power is buoyed up by the Dominion, a religious authority that represents the true power in a nation where the new First Amendment guarantees the right to worship at any sanctioned church of your choosing.

Komplementární četba na uspokojení z rovnocennosti je nepředvídající, politicky záměrná dystopie Vladimíra Sorokina, Den opričnika, ve které chce být viděn věrný předobraz ruské budoucnosti.

Jules Verne, francouzský spisovatel

ZDE

ZDE
ZDE

Podivuhodné cesty dějin světa

Pierre-Jules Hetzel také vymyslel souhrnný název pro Verneovo dílo, a to Podivuhodné cesty (Les Voyages extraordinaires), které měly podle něho "shrnout všechny znalosti zeměpisné, geologické, fyzikální, astronomické, tak jak je shromáždila moderní věda, a zpracovat tak barvitým a poutavým způsobem "dějiny světa".

Verneismus -- stručná definice

je filosofie a ideologie vycházející z díla J. Vernea. Tvoří ji obsah i forma, záměrné ideje i projevy kolektivního nevědomí. Bývá neprávem proti sobě stavěn "mladý" a "starý" Verne. Jde však jen o postupné zachycení a vyjádření několika atributů a aspektů jediné homogenní a extensivní ideologie a filosofické optiky doby. Původní ilustrace, ač od několika autorů, definují verneismus a jsou neoddělitelné od textu. Platí to pochopitelně i pro dobové pohlednice použité coby ilustrace. Didaktičnost, poesie, etika, důvěra v lidství prospívající vědou a technikou. Nevyhnutelné vítězství dobra. Dobrodružství bez tragedií a s návraty ke štastným počátkům. Naděje a víra v naději. Sebedůvěra tvůrců, objevitelů a čestných. To vše představuje humanistické vrstvení evropské civilizace v období předcházejícím třicetiletou válku 1914-1945. Soustředění je především na vědu a techniku, role umění nevýrazná. To se dá snadno napravit. Lze hovořit také o technokratických dobrodružstvích.

(S laskavým svolením Hanáckého institutu pro rozvoj lokálního surrealismu - situacionismu a reformu budoucnosti. )

Úvaha:

"If Jules Verne had read Karl Marx, then sat down to write The Decline and Fall of the Roman Empire, he still wouldn't have matched the invention and exuberance of Robert Charles Wilson's Julian Comstock".
Cory Doctorow

Kritika:

Roland Barthes's view of Verne as a bourgeois with an obsessive desire to make a complete inventory of the material world remains a valuable one.

(Na téma Jules Verne a dnešek viz - Mark Bould, Rough Guide to a Lonely Planet, from Nemo to NeoRed Planets: Marxism and Science Fiction.)

Bezsmrtelnost nepočká

"Transhumanismus - Intelektuální a kulturní hnutí zdůrazňující možnost, ale také víru, ve zlepšení podmínek lidského života využitím rozumových schopností, které pomocí technologie potlačí proces stárnutí."
Česká asociace transhumanistů

"We must reject the fundamentalist desire to define humanity by its limitations. 'We are the species that goes beyond our limitations,' he [ Kurzweill ] declared."

"Copak nesmrtelnost, ale bezsmrtelnost."
Anonymní český filosof řečený MultiverseGeorge, v hostinci "U Šéfika", SLC, UT

A nemýlí se. Nesmrtelností je ovšem mnoho, lze si vybrat.

Mind uploading

One idea that has been advanced involves uploading an individual's personality and memories via direct mind-computer interface.The individuals memory may be loaded to a computer or to a newly born baby's mind. The baby will then grow with the previous person's individuality, and may not develop its own personality. Extropian futurists like Moravec and Kurzweil have proposed that, thanks to exponentially growing computing power, it will someday be possible to upload human consciousness onto a computer system, and live indefinitely in a virtual environment. This could be accomplished via advanced cybernetics, where computer hardware would initially be installed in the brain to help sort memory or accelerate thought processes. Components would be added gradually until the person's entire brain functions were handled by artificial devices, avoiding sharp transitions that would lead to issues of identity. After this point, the human body could be treated as an optional accessory and the mind could be transferred to any sufficiently powerful computer. Persons in this state would then be essentially immortal, short of loss or traumatic destruction of the machines that maintained them.

Cyborgology

Transforming a human into a cyborg can include brain implants or extracting a human mind and placing it in a robotic life-support system. Even replacing biological organs with robotic ones could increase life span (ie pace makers) and depending on the definition, many technological upgrades to the body, like genetic modifications or the addition of nanobots would qualify an individual as a cyborg. Such modifications would make one impervious to aging and disease and theoretically immortal unless killed or destroyed.

Další nesmrtelnosti následují.

Bezbolestně napořád

"In summary, techno-immortality is the ability to live practically forever through the downloading of your identity to a mindclone.  Identity exists wherever its cognitive and emotional patterns exist, which can be in more than one place, in flesh as well as in software, and in varying degrees of completeness.  While humans have never before experienced out-of-body identity, that is about to change with mindcloning.  Along with this change will come something else new to humanity -- techno-immortality...

 ... This uber-revolutionary development in human affairs is the inevitable consequence of mindfiles, mindware and mindclones.  Our souls will now be able to outlast our bodies---not only in religion, but also on earth. Within a few score years for an optimist, and not more than a few centuries for a pessimist, current rates of technology development will result in replacement bodies grown outside of a womb.  Such spare bodies, or "sleeves" as novelist Richard Morgan calls them, will be compatibly matched with mindclones.  To make the sleeve be the same person as the mindclone either: (a) the sleeve's neural patterns will need to be grown ectogenetically to reflect those of the mindclone's software patterns; or (b) the sleeve's naturally grown neural patterns will need to be interfaced and subordinated to a very small computer implanted in the cranium that contains a copy of the mindclone's software...

...Techno-immortality triggers a philosophical quandary about identity.  The gist of it is that people say `you cannot be dead and alive at the same time.'  This is related to another objection to mindclones -- that they can't really be `me' or `you' because we can't be two different things, or in two different places, at the same time.  All of these objections flow from the inability of the philosopher to accept that identity is not necessarily body-specific.  In other words, a person's identity is more like a fuzzy cloud that encompasses, to a greater or lesser extent, whatever loci contain their mannerisms, personality, recollections, feelings, beliefs, attitudes and values.Techno-immortality is possible because it will be soon possible to replicate the constituents of your identity -- and hence your identity -- in multiple, highly survivable loci, namely in software on different servers.  It is irrelevant that these copies are not identical to the original. Perfect copies of anything are a physical impossibility, both in space as well as in time.  Mindclones that are cognitively and emotionally equivalent to their originals, and practically accepted as their original identities, must be techno-immortal continuations of the original beings..."

Computing power, neuroscience and nanotechnologies are advancing so rapidly that they will combine to produce the most significant evolucionary developments since the origin of life itself....Imagine yourself a virtual living being....free of physical pain, able to repair any demage and with a downloaded mind that never dies.

Nedávná budoucnost a věčné trvání

Připusťme, že nesmrtelnost v tom smyslu jak o ni uvažuje Ray Kurzweil je možná, a to dokonce už do 20 let. Že do té doby nepomřeme hlady a žízní, nebo na úspěšnou "Válku o modré zlato" nebo o cokoliv. Největší objev v historii, podmiňující další zázračné cesty z předdějin skokem rovnou do naddějin=nedějin. Co všechno může být důsledkem tohoto objevu v nedaleké době? I samotná dlouhověkost, která je docela jistě reálná, bude mít důsledky předbíhající veškeré sci-fi a utopie. Dr. James Canton vidí takřka v dohlednu délku života větší než 150 let, a s tím spojené vytvoření globální společnosti dělící se na třídu těch, kteří na prodloužený život mají, a na ty, kteří na to nemají. Do první kategorie mohou upadnout i užiteční z krátkověké většinové druhé třídy. Toto milé zvýraznění kapitalismu spolu s klonováním má užitečnost, jakou by nebylo možné dosáhnout ani dokonalou kombinací Orwella a Huxleyho.

V knize The Extreme Future, Dr. James Canton  předvídá:

"The high cost of oil will force the West to invent new alternatives to oil and lead to depressed OPEC economies, leading to more terrorism against the West... Radical life extension will create a two-class global society of those who live over 150 years and of those who cannot afford to... The Internet will develop an awareness of itself and its own personality and rebel against human controls... Human cloning will become the ultimate in identity theft... Radical life extension will reshape entire markets and society. "

Nesmrtelnost na příděl

V případě nesmrtelnosti by došlo k vytvoření tří tříd, 1) nesmrtelných 2) dlouhověkých a 3) prolétů, jejichž délku života by bylo účelné nebo spíše nutné, z důvodů ekonomických a hlavně bezpečnostních, podstatně zkrátit.. Dlouhověkost 2. třídy i krátkověkost prolétů by samozřejmě nebyly stejné u všech jedinců. Byla by zajisté možnost věk prodlužovat, a dokonce postoupit z nižší třídy do vyšší, především pochopitelně mezi nesmrtelné. Tato možnost by se samozřejmě nevylučovala, spíše zdůrazňovala, stejně jako naopak by byla možná cesta dolů, až do rodinné hrobky, odpadní šachty nebo na další zpracování. Ve zlatém věku grotesky a nevinného, prostého žertování bez fantasie, to byl soylent green? Pokud to bude vhodné, mohla by se pomocí klonování smrt tohokterého individua před veřejností utajit, nebo naopak likvidací klonu namísto lidké bytosti vyvolat iluzi spravedlnosti, podřízenosti vůli skupiny či masy, nebo potřebný odstrašující účinek. V takovém případě děsivě odstrašující. To je otázka politické hbitosti, manipulace a moudrého, předvídavého managementu. Klonováním by se rovněž mohl vytvořit podproletariát, dokonce velmi výhodně i pro samotné proléty. Likvidovat proléty a nahradit je zcela klony, případně vhodně příslušnými a pro danný účel konstruovanými kyborgy a/nebo později roboty by nebylo účelné. Nejen protože "capitalists are individualist, but they need a collective of victims", ale proléti poslouží coby odstrašující a výchovný případ, hrozba a občasný nepřítel náležité odpudivosti.Tudíž městské bitky i války světových rozměrů mezi proléty, vysoká kriminalita, primitivní "etický" kód a vyšší společnost v různé míře odpuzující způsob života jsou trvale vhodné, jak vidíme po staletí. Stále mohou být nejvhodnější pro některé druhy prací a coby konzumenti. Umožňují psychologicky potřebné třídní a sociální odlišení, hrdost a pýchu, morální alibi, údržbu sebe-vědomí a potěšení z projevů dobroty. Stejně tak nemohou být politicky a z "psychopolitických" důvodů /a z důvodu selekce a stimulace/ a coby političtí gladiátoři, nahrazeni klony a roboty coby vojáci. Bytosti vytvořené člověkem a nebo dokonce roboti by tyto účely nemohli plnit. Klonování je rovněž mimořádně užitečné pro státní i nestátní organizovaný zločin všeho druhu a špionáž. A pochopitelně válka musí být, alespoň zčásti, válka lidí, má-li mít náležitý efekt. Další naději a především hrozbu zaručuje Vernor Vinge. Do třiceti let budeme mít technické prostředky, abychom vytvořili nadlidskou inteligenci.. Krátce poté skončí lidská éra. Spojíme-li nesmrtelnost nebo dlouhověkost nad 150 let s nadlidskou inteligencí, bez předchozích eticky, kulturně a sociopoliticky podmiňujících změn, máme hrůzný výsledek, nemluvě o všech dalších možnostech zneužití. Co může být zneužito nutně zneužito bude. Kupř. i pouhý Nano-totalitarismus doplňuje harmonicky mozaiku:

"The "religious" or "spiritual" side of people has for too long been neglected by the radical left, at least, in terms of explicit discourse - one can perhaps see it resurfacing in street festivals, for example. We need more (yes, more!) fire and brimstone! - while not leaving behind rationality. More ritual, more emotive art, more oases of peace and joy, more music to inspire the mind and fire the soul."

Je sotva žádoucí samotná, osamělá nadlidská inteligence bez odpovídajících dalších stejně intensivních osobnostních komponentů a primárně humánní organizace společnosti, přirozeně "desekularizované", navazující na podstatu a trvalé prvky pre-sekularizovaného společenství, které transponuje do syntézy s vědou a technikou, se schopností kolektivní zkušenost, vizi i souhrn zkušeností individuálních transformovat a vyjádřit nejadekvátnějším způsobem. Společenství charakterizované integrální kulturou a spiritualitou, jejíž "přirozený svět se neskládá z pouhých užitkových předmětů, neživých věcí, reifikovaných bytostí a pomíjecích, pouze smrtelných lidí a zvířat, ale je plně živoucí a oduševněn, nerozdělitelný a zcela zabydlen dušemi osob, zvířat, rostlin i "neživých " částí jednoho nedělitelného světa. Je vždy domovem živých i mrtvých", je ritualizovanou skutečností. Vzrůst této společnosti společností není utopií ani predestinovanou nutností. Oprávněné obavy z dlouhověkosti a "nadlidské" inteligence ve spojení s globalizovaným kapitalismem jsou mimo obvyklou kalkulaci.

Doufám, že příslušný Macchiaveli už na SuperVladař pracuje.

SuperVladař

První otázka zní: kdo budou ti první nesmrtelní, po lidech, kteří posloužili coby pokusní králíci, a zoufalých stárnoucích, smrti blízkých, kteří na nesmrtelnost mají? Podle jakého klíče se bude vybírat, a kdo nebo co bude rozhodovat? Bude nesmrtelnost pro všechny, bez ohledu na rasu, národnost, občanství, pohlaví, náboženskou a politickou příslušnost, věk, zaměstnání, vzdělání, nadání, dosažený stupeň civilizační rutiny, morální a kulturní přizpůsobivost, prospěšnost z hlediska osob provádející selekci? Jakou roli bude mít  "in the not-too-distant future" "Genoism"? Nebude boj o nesmrtelnost? Korupce obludných rozměrů a forem? Vzpoury, organizovaná imortalistická kriminalita? Nesmrtelnost tohoto druhu umožní a vynutí války v rozsahu, podobě a množství, jaké svět doposud nepoznal. Vítaným se stane totalitarismus, který bude užívat nesmrtelnost jako nejúčinnější nástroj vlády a díky dokonalé sledovací technice, která umožní i sledování myšlení a emocí, pokud bude třeba, stane se nezdolatelným. Vzhledem k možné absolutní kontrole bude požadavek limitace a programování intelektuálních a emocionálních pochodů pro ty, kteří nebudou patřit mezi zbožštělé -Olympany, nutný pro samotnou pouhopouhou, holou existenci, poslušností a užitečností podmíněnou dlouhověkost nebo nesmrtelnost. V případě některých jiných forem imortality je závislost mnohem větší. Pravděpodobné je absolutní transorwelliánské otrokářství. Monopol na nesmrtelnost a vláda nad životem časným i pozemsky věčným spolu s ostatními možnostmi, které známe v náznaku. Znalost sci-fi je nad pouhou dedukci a služebnou prognostiku a futurologii. Záchranou v mnohem vzdálenější budoucnosti může být pouze neuhlídaná možnost cestování v čase a/nebo trans-personální identity a simultánní multipersonální existence! Těším se na zfilmování. Nejlépe na tom budou pochopitelně ti, pro které je smrt pouze změnou způsobu pobytu.

Optimismus rozčarovaných a oslněných

"The problem of work, and of wage-slavery in particular, must be seen as an absolutely central challenge of our time, both because of the inherent wickedness of wage-slavery and because of the evil capitalism system it props up. Millions of people around the world today work for a living, not at a job (or jobs) which they love and enjoy and gives them value in life, but in a job (or jobs) which bores them or stresses them out or eats them up and spits them out - simply because they have to - or feel they have to. A few people are lucky enough to have high job satisfaction, but many are not. More than this, though: contemporary capitalism condemns millions of people - who, even though they may be not enormously discontented with their jobs, are prevented from exploring their full potential as a human being - to a life lacking in freedom, opportunity, and social inclusion."

Optimismus rozčarovaných a oslněných slibuje skutečnou důslednou demokracii, socialismus , anarchismus a libertariánskou dynamickou stabilitu a expansi, náboženskou rovnocennost  a jiné pozitivní možnosti.

!! Marx↔ Gramsci↔ Lévi-Strauss↔ Marx !!

"Capital is a controlling force, you cannot control capital, you can do away with it only through the transformation of the of the whole complex metabolic relationships of society, you cannot cannot just fiddle with it. It either controls you or you do away with it, there is no halfway house between".
István Meszáros

"I'm pretty sure transhumanists believe that such a society could only be possible under an egalitarian and classless one. Capitalism just can support various aspects of it but inherently limits it in various ways".

"Sentience is being used in this context to describe an essential human property that brings all these other qualities with it".
"In eastern philosophy, sentience is a metaphysical quality of all things that requires our respect and care".

Going into a posthuman future, we should not base sentience on our anthropocentric limitations but on the concept of mutual sentience".

Levice, marxisté i neo a post-marxisté se sice sci-fiction, utopiemi a dystopiemi v současnosti zaobírají, ale jak již bylo v tomto článku řečeno, většinou pouze coby literární formou, součástí masové kultury, projevem politického nevědomí, zrcadlením, reprezentací a exhibicí doby, ne však jako s reálnou možností, plánem, přípravou, odzbrojením, signálem a prostředkem rozlišení a formace. Proto jejich studie a programy nutných, podstatných, systémových, kulturních a mentálních změn postrádají důslednost a naléhavost.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 14.1. 2010