Příchylnost k ODS neznamená lásku ke korupci

2. 2. 2011 / Jiří Jírovec

Pro běžného občana je korupce v Česku dobře ošetřena (maskována), takže není příliš viditelná. Svoji vinu na tom mají i sdělovací prostředky, které jsou momentálně v haškovské fázi mírného pokroku v mezích zákona. Občas otevřou nějakou kausu, ale okamžitě nechají politiky, aby lhali, jak se jim zlíbí. Kdyby třeba ČT vytrvale promítala Klausovo vysvětlení o tom, že jím oznámená a garantovaná dohoda neexistuje, protože žádná dohoda nebyla, nemohla by se jeho obliba držet na relativně vysoké úrovni.

Rozkradené miliardy stále ještě tolik nebolí. Bolet začnou až reformy prováděné touž garniturou politiků, kteří nedělali nic, když se zhaslo a kradlo. Až zmizí ty malé tupé (sociální) jistoty, o nichž Havel již v roce 1997 prohlásil, že jsou pro společnost sebevražedné, bude hůř.

Je pravděpodobné, že český občan víc než lásku ke korupci pociťuje beznaděj ze současného stavu. Je pravda, že se teď, díky boji o kontrolu penězovodů, vynořuje jeden skandál za druhým, ale nula od nuly pojde, jako vždy. Občan ví, že neexistuje prakticky žádná naděje, že policie a soudy něco vyšetří a odsoudí. To dokládá i Nečasův ústup od hesla "padni, komu padni".

Toto heslo se stalo nevhodné v okamžiku, kdy je třeba bít se obhajováním Drobila, Vondry a bůhví, kdo je další na řadě, za neposkvrněný štít ODS. Drobilův případ byl v podstatě zameten pod koberec -- to jen ta media si cosi vymyslela -- a Klaus i Nečas tlachají o tom, jak mu věří a že celý problém byl v tom, že si Drobil Michálka špatně vybral.

Vondra nanejvýš (manažersky) pochybil v tom, že věřil, že jeho podřízení rozhodují správně. On sám přece neměl čas starat se o pár mizerných miliónů. Odkaz na manažerskou chybu nevydrží věčně, protože občan by mohl dostat nápad mizerné manažery vůbec do svých služeb nenajímat. Politici proto časem přejdou na Werichem vyslovenou pravdu -- nejdůležitější je nepamatovat si. V záloze mají ještě známou Plachtovu větu: "Já neříkám tak ani tak, kdo se ve mně vyzná."

Sdělovací prostředky hájí politiky, jak mohou. Václav Moravec měl 30. ledna 2011 ve svých Otázkách premiéra Nečase, ale nepřišel s jedinou "nepříjemnou" otázkou. Mohl například zpochybnit Nečasovu schůzku s Lessym: Pane ministerský předsedo, my víme, že sdělovací prostředky jsou často odkazovány na neúplné informace a pak se na ně třeba pan president velmi zlobí. Můžete nám potvrdit, že se Vaše schůzka s plukovníkem Lessym skutečně odehrála?

Protože hra na hledání poctivého vrchního policisty byla až k slzám dojímající, mohl se Moravec dál zeptat, o čem Nečas s Lessym jednal. Zda získal Lessyho podporu pro politiku ODS a zda mu Lessy odpověděl, že slouží ODS, když ne přímo lidu, jak tomu bylo dříve.

Moravcovi se nabízela i nahrávka na smeč: Jestliže Nečas volbu Lessyho nepodepsal, tak buď porušil (možná neexistující) dohodu, že to musí udělat, anebo se proti (možná neexistující) dohodě vměšoval do procesu, aniž na to měl právo.

V české divadelní historii zpracovává téma poctivého policisty hra V+W "Svět za mřížemi". Poctivý policista je tam postupně povyšován (s nadějí, že pak bude míň škodit), ale každou novou posici využije k tomu, že dá další podvodníky do vězení. Když tam jsou všichni, vznikají dva světy oddělené mříží. Fešácký kriminál zachová uvězněným jejich privilegia, takže z něj odmítají odejít, kdežto na straně "svobody" je bída jako vždy.

Je pravděpodobné, že Nečas při rozhovoru zjistil, že kočkopes Lessy je dostatečně schopný, aby tu mříž umístil, jak třeba.

Vytisknout