Česká televize v kampani proti lékařům

1. 2. 2011 / Roman Daniel

Česká televize se už ani nesnaží budit zdání alespoň nějaké objektivity. Nejprve se střídaly silně emotivně zaměřené záběry na kojence a rozhovor s budoucí maminkou, poté politici, v čele s ministrem zdravotnictví, se nám snaží sdělit, jak velice zodpovědně hledají řešení z této nenormální situace. Za všechno mohou páni lékaři, kteří si berou pacienty za svoje rukojmí a chudák náš pan ministr teď s tím má tolik práce. On musí najít v rozpočtu nějaké peníze. Ale kde je vzít, když už všechno je rozebrané (rozkradené). Co když nám přestanou fungovat všechny porodnice? Co si počnou maminky, co budou za čtrnáct dní rodit? A dokonce si ti padouši doktoři na to objednali agenturu.

Zajímavé! Nikde ani náznak o skutečných požadavcích lékařů, tak jak jsme je už mnohokrát četli v jiných sdělovacích prostředcích. Bohužel nikoliv, v České televizi. Do jejího objektivního a vyváženého zpravodajství se to nějak nevejde. Dvacet let tečou peníze do zdravotních pojišťoven, farmaceutický byznys jen kvete. Střídá se jeden ministr za druhým, experiment za experimentem a výsledek je katastrofální. To vědí všichni občané. Lékaři i pacienti. Lékař, však přece není občan, vystudoval za naše peníze, složil Hippokratovu přísahu a teď by chtěl jen tak odejít, bídák, jen tak podat výpověď z pracovního poměru. To je v naší společnosti neslýchané.

Ti zaměstnanci (nevolníci), by chtěli mít nějaká práva? Neslýchané, toto vydírání se musí zakázat. Anebo budeme chytřejší. Trochu peněz jim dáme, abychom oddálili jejich odchod, využijeme situace, v rámci reformy zavřeme polovinu nemocnic a potom je vyházíme stejně. Jen musíme získat ještě trochu času. Tak nějak ve stručnosti se přibližně bude vyvíjet situace ve zdravotnictví podle mne.

Za zdravotnictví v tomto státě přeci odpovídá ministerstvo zdravotnictví, potažmo celá vláda. Co je to za hru, co se s námi dnes hraje? Každý normální člověk, a nemusí to být zrovna odborník na zdravotnictví, ví, kde se v tomto státě krade a někteří vědí i kdo.

Nikdy jsem lékaře zrovna neobdivoval, jako někteří, ale dnes tvrdím, že bychom si měli vzít z jejich jednání příklad my, ostatní občané. Konečně všichni pochopili, až na některé s prominutím pitomce, že v jednotě je síla. Sám jedinec nic nezmůže. Co si nevymůžeme, to nebudeme mít. Ano, ano, toto vyčpělé komunistické heslo je opět aktuální. A to je demokracie, státní zřízení, kterým se stále zaklínáme, které však jsme neměli možnost a čas se naučit, či si ho zažít. Proto bychom měli lékaře podpořit a v ostatních profesích se zařídit podobně. Spojit síly, jen tak přemůžeme tuto partu bařtipánů opilých mocí, vlastní důležitostí a penězi, co si tento stát pletou s výnosným "podnikáním". Jinak si o demokratickém státě můžeme nechat jen zdát.

Je to k pláči, kam jsme to dopracovali za dvacet let. Poslední léta, sleduje televizní zpravodajství, jsem si občas kladl otázku, zda televizní redaktoři či novináři jsou tak naivní, slepí, neschopní a omezení, nebo jsou skutečně prodejní a bezcharakterní darebáci a lumpové. Po této velice sugestivní a propracované reportáži už asi vím. Co myslíte Vy? Spoluobčané.

Vytisknout