Poučení z krizového vývoje aneb léčba lékaři
2. 2. 2011 / Milan Daniel
Akce lékařů otřásla zavedenými poměry. V těch se totiž dnes musí především "šetřit", aby zůstala zachována "životní úroveň" a zlodějské výnosy nedotknutelné věrchušky, která se v zájmu toho i pěti procent naoko vzdá. Zákon o utahování opasků pak praví, že když se množině utáhne, menšina si může povolit. Tomu se opovážliví doktoři vzepřeli a moc s tím má problém, s nímž se navenek snaží vyrovnat prostřednictvím prodejných médií zacílených na rozumu prosté konzumenty. Problém je o to větší, že lékaři dokázali, že vytčených cílů lze úspěšně dosáhnout.
Jaké poučení z akce lékařů vyplývá?
1) Je třeba si vytýkat jasné, přesně formulované, splnitelné a odůvodnitelné cíle, jichž je možno reálně dosáhnout a získat pro ně veřejnost, kterou se bude snažit moc postavit všemi dostupnými cestami proti nám.
2) Moc se nevzdá sama od sebe. K dosažení cílů je třeba věrohodná hrozba a síla. V praxi to znamená, že se musíme organizovat a být maximálně solidární, a to nejen v rámci jednoho pracoviště, jedné organizace či firmy, ale co nejvíce pracovišť, organizací či firem. Oslovujme kolegy, vysvětlujme jim situaci a žádejme je o podporu.
3) Moc nás může porazit jen tehdy, necháme-li se rozdělit. Má k dispozici prodejné a hloupé sdělovací prostředky, jakož i finanční nástroje. Využívejme proto všech komunikačních možností a nepodceňujme ani přímou komunikaci s lidmi prostřednictvím osobních rozhovorů či veřejných akcí. Vytvářejme si solidární fondy a nechme druhou stranu krvácet tak, aby ztratila sílu.
4) Akci řídíme my, ne oni. My si stanovujeme podmínky a neustupujeme z nich, pokud je pro nás kompromis nevýhodný. Do svého čela si volíme lidi, kteří jsou názorově pevní, pro vyjednávání dostatečně tvrdí a nenechají se korumpovat.
Jsme každodenními svědky toho, jak se káže víno a pije voda. Veřejné prostředky jsou více či méně otevřeně rozkrádány. Korupce je naoko kritizována, ve skutečnosti tolerována a uplatňována. Vzduchem poletují rozkradené miliony, desítky a stovky milionů, miliardy. Ty peníze nevyprodukovali politici, ale lidé, kteří pracují a jimž byly ukradeny. Nestačí, když budeme nadávat, musíme něco dělat. A "něco dělat" může každý z nás. Chtějme průhledné účetnictví na všech úrovních, chtějme vědět, zda na naší práci někdo neparazituje a zda námi vydělané peníze netečou do černých děr. Chtějme za každou práci spravedlivou odměnu.
Chceme-li něco změnit, musíme pro to především něco udělat, a nelze-li se práva dobrat práva po dobrém, je třeba o něj bojovat. Vytknout si cíl, zorganizovat se, být solidární, nenechat se připravit o iniciativu, být vytrvalí, neustupovat.
Daný stav může zakonzervovat jen naše vlastní pasivita a malověrnost.
Lékaři všem dokázali, že se to vyhrát dá.
VytisknoutObsah vydání | Středa 2.2. 2011
-
3.2. 2011 / Egyptská revoluce2.2. 2011 / CESTA o důchodové reformě2.2. 2011 / Nejhorší jsou komunisti a trpaslíci...1.2. 2011 / Skupina Anonymous vyhlásila válku britské vládě2.2. 2011 / Dozorčí (z)rada2.2. 2011 / Jaký je rozdíl mezi lékařem a zaměstnancem?2.2. 2011 / Mubarak oznámil, že už nebude kandidovat2.2. 2011 / Lesley Hazletonová: O čtení Koránu1.2. 2011 / A je tu znovu demokracie - to je ale nadělení!1.2. 2011 / Lékaři bojují proti chaosu a marasmu31.1. 2011 / Jak stát žene lidi do černé ekonomiky31.1. 2011 / Petr "Vlk"Konkurenční pozice ČR, růžová mlha ministra Kocourka versus manko ČR na Svazijsko, Východní Timor, Zambii a Burkinu Faso31.1. 2011 / Jiří BaťaJá na bráchu, brácha na mně, nebo také: Já nic, já Vondra, pardon, já muzikant!31.1. 2011 / Třídní konflikt v Egyptě31.1. 2011 / Daniel VeselýProtesty v Egyptě a v dalších islámských zemích, aneb jak se do lesa volá...7.1. 2011 / Hospodaření OSBL za prosinec 2010