O rétorickém využití všeobecného kvantifikátoru a dalších titěrnostech

2. 2. 2011 / Karel Dolejší

Formálně logicky vzato, trik spočívá v tom, že se takzvaný existenční kvantifikátor ("Existuje alespoň jedno X takové, o němž platí, že mohlo vydělat miliardy dolarů") libovolně zaměňuje za kvantifikátor všeobecný ("Pro každé X platí, že..."). Proti tomu ovšem stojí už staré latinské úsloví, které Češi znají ve formě věty "Co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi".

A velice podobné je to i s moralitami, které znějí v souvislosti s revoltou lékařů. Věta "Lékaři mohli porazit Nečasovu vládu" říká něco poněkud jiného než věta "Každý, to jest my všichni, můžeme porazit Nečasovu vládu". Vysoce prestižní společenské postavení lékaře přece není totéž jako postavení řekněme zaměstnance komunálních služeb, který - přiznejme si to - se v nesolidární české společnosti v případě vzpoury dosud dočkal většinou pouze nadávek a odsouzení. Jedním z motivů lékařské vzpoury také bylo stvrdit společensky výjimečné postavení lékaře - aby právě bylo všem jasné, že co si může dovolit doktor, to si jen tak nemůže dovolit někdo jiný.

Je jistě užitečné snažit se z úspěchu lékařů odvodit jakési know-how na úspěch společenských protestů všeobecně. Ale nemusí být už tolik vhodné hned na začátku vyloučit ze zorného pole fakt, že lékaři prostě přes své problematické finanční ohodnocení tvoří velice dobře společensky postavenou a prestižní skupinu, a že jiné skupiny se takovému postavení ani zdaleka netěší.

A takové zobecňování z jediného případu bude navíc obzvláště zavádějící, dokud tolik lidí mezi samotnými lékaři bude pacienty ostentativně kastovat na majitele akademického titulu a na "ty ostatní".

Vytisknout