Proč korejské dělnice dopadly špatně

24. 5. 2010

Pro pana Potměšila jde asi o bombastický titulek "Arogance moci a politická....", ale pro mě je to konstatování holé skutečnosti, jak se zachází s lidmi bez kriminální minulosti a poškozují se české firmy ze strany úředníků, kteří jsou momentálně u moci. Aniž by si pan Potměšil ověřil jakoukoli z informací, které byly uvedeny v článku pana Daniela (stejný postup zaujal odvolací orgán CP ČR), podsunul čtenáři myšlenku, že je článek nepravdivý, s informacemi je zacházeno neseriózně, či si autor článku přímo vymýšlí.

Dovolím si tedy rozebrat "vymyšlené" informace dle podkladových materiálů, které jsem panu Danielovy předložil.

Je známo jméno korejského pracovníka, který okradl šičky v jedné z českých firem. Ten přes Německo vycestoval do USA, kde popsal americkému tisku vykořisťovatelské metody českých firem vůči cizincům (konkrétně KLDR). Těchto informací se chytla česká média a rozpoutala hysterickou kampaň vůči českým firmám, které zaměstnávaly severokorejské dělnice. Tato hysterie se nakonec obrátila proti samotným děvčatům zaměstnaným v českých firmách. Článků o vykořisťování, jejich tvrdém životě v ČR a KLDR a podobných nesmyslech vyšlo v českém tisku požehnaně. Články tendenčně zaměřené proti zaměstnávání severokorejských pracovnic lze najít na internetu. Pan Potměšil si jako pracovník MV (dle vizitky), mohl ověřit i následující skutečnosti, týkající se nezákonného jednání politických špiček té doby. O výhrůžkách americké firmy likvidací české firmy kvůli zaměstnávání pracovnic z KLDR také nelze pochybovat, neboť tato skutečnost je známa nejen celému vedení této firmy, ale byla i uvedena v tisku.

Žaloby byly podány z důvodu nezákonného jednání úředníků CP ČR, potažmo úředníků na MV. Nezákonné jednání žalobkyně spatřovaly jak v postupu správního orgánu, tak i v porušování Evropské úmluvy lidských práv a neposlední řadě v porušování ústavní Listiny práv a svobod. Nemá tedy pravdu pan Potměšil v tom, že se soud zabýval jinými věcmi, než o které se žalobkyni jednalo. Soud se zabýval procesními aspekty, které žalobkyně napadla. Tyto tři aspekty byly základem žalob, kterými se soud zabýval, případně ještě zabývat bude.

Pan Potměšil sice velice umně vytáhl citaci z rozsudku o nepřezkoumatelnosti správního rozhodnutí, ale vynechal citaci soudu, že napadené rozhodnutí správního orgánu nebylo vydáno v souladu se zákonem . Pro člověka, který se nepohybuje v právnických kruzích, vyplývá, že jde o nezákonné jednání.

Pan Potměšil, kdyby měl zájem o informace dalšího vývoje této kauzy, by jistě zjistil, že po zrušení rozhodnutí odvolacího orgánu CP ČR došlo následně ke zrušení rozhodnutí CP Chrudim a bylo povoleno prodloužení pobytu žalobkyně. Co se týká arogance moci a politické diskriminace, i na tyto skutečnosti existuje písemná dokumentace. Jde o korespondenci mezi naší firmou a MV, případně MZV. Stačí si přečíst odpovědi úředníků a spojit si je s informacemi z osobních jednání na těchto ministerstvech. S klidným svědomím mohu napsat, že arogantní chování, které je dáno svěřenou mocí, se v tomto případě týká pánů Schwarzenberga, Langera, Salivara a Haišmana. Že šlo o politickou objednávku, dokladují nejen vyjádření tehdejšího ministra Langera v médiích, ale i obsah osobních rozhovorů na uvedených ministerstvech. I tehdejší ministr zahraničí pan Schwarzenberg se dopustil nezákonného jednání, neboť s jeho vědomím vyšlo podobné stanovisko MZV jako na MV. Je zajímavé, že jako bývalý prezident Helsinského výboru pro lidská práva ho skutková podstata věci nezajímala a porušování lidských práv mu v tomto případě nevadilo. Pravděpodobně asi proto, že nešlo o jeho osobu, případně jeho kamarády. Nakonec nebyl schopen ani na dopis odpovědět.

Oproti panu Potměšilovi, který si nebyl schopen ověřit žádnou z informací uvedených v článku a pouze se zmohl na dedukci o vymýšlení, matení čtenáře a přetváření informací dle svých potřeb, má pan Daniel veškeré písemnosti, týkající se případu severokorejských dělnic. Jsou to odkazy na americký tisk, články vydané českými médii, korespondence mezi postiženou firmou, MV a MZV. Článek pana Daniela tedy uvádí konkrétní fakta z těchto dokumentů bez jakékoli snahy o senzaci. A co se týká rozsudku ve prospěch žalobkyň (v této době již dva rozsudky pravomocné a jeden nepravomocný), i já jsem byl překvapen tímto výsledkem. Mezi advokáty, se kterými jsem tuto záležitost projednával, převažovala skepse nad kladným výsledkem právě proto, že případ byl jednoznačně zpolitizován.

Nakonec bych ještě podpořil závěrečnou otázku uvedenou v článku pana Daniela. V případě náhrady mzdy, která je v řádu 4,5 mil. Kč by tuto škodu měli uhradit ti úředníci, kteří se na této škodě podíleli včetně obou bývalých ministrů. Taktéž lze uvažovat o trestněprávní rovině v souvislosti se zneužitím funkcí u těch, kteří se na této kauze podíleli. Mohu pana Potměšila ubezpečit, že o této možnosti uvažuji. Jsem si vědom toho, že v tomto případě již může jít o boj s větrnými mlýny, neboť by případná trestní oznámení zasáhla příliš vysoká postavení. Tito úředníci totiž svým jednáním nejen že poškodili pracovnice, ale dokázali ve svém důsledku zlikvidovat velmi dobře prosperující firmu (upozornění na tuto skutečnost je obsaženo v korespondenci) a poškodit další jiné firmy, ve kterých tyto pracovnice pracovaly. Pro potvrzení mých slov si stačí tyto firmy obvolat, abych také nebyl napadám z nepravd nebo výmyslů. Zvlášť doporučuji ověření informací u propuštěných 25 zaměstnanců naší firmy (po nezákonném odjezdu korejských pracovnic), mezi kterými byly samoživitelky a matky s malými dětmi. Nechť tedy sám čtenář posoudí, který z těchto dvou pánů mystifikuje svým článkem čtenáře.

Je jen ke škodě tohoto státu, že lidé zneužívající své funkce, nám vládnou, případně vládnout budou dál.

Vytisknout