Mladý svět

21. 5. 2010

Lidé v Česku jakoby stáli na rozcestí, ale nevěděli kam jít. A každá z těch cest ztratila smysl. Vždyť dřív bylo všechno tak jednoduché. Nejdříve jsme šli po červené, která mířila na vrchol, ale vedla do propasti. Pak jsme doufali, že modrá ukáže cestu k rozumu. Leč cesta je prach a udusaná hlína, plná děr a záplat a vychytralých loupežníků, kteří neměli slitování s hloupým Honzou. Jeho naivitě a nezkušenosti se vysmáli. Bude oranžová stezka lepší? A zelená? Pruhovaná? Nevím, přiznám se. Avšak v ovzduší visí něco nepěkného...

Již nějakou dobu sleduji výměnu názorů na BL i jinde a proto bych dnes rád požádal laskavého čtenáře o svolení vyjádřit se k nim. Zúčastnit se veřejné diskuze očima mladého floutka, který jako čerstvý absolvent univerzity, utíká do zahraničí, aby po několika letech, po návratu do vlasti, svedl boj s krizí a nástupem do prvního zaměstnání. Pokusit se zbořit mýty, které rozdělují generace.

Mládí je zkažené, nemravné, fetuje, chce zabít bábu a nic ho nezajímá

I mně se někdy dělá husí kůže, když si v tramvaji musím vyslechnout pikantní historky náctiletých. Nezmění to ale žádné vzdechy, výhružky ani zákazy. Co chybí je dobrý příklad. Téměř neexistuje žijící ikona či vzor z českého prostředí. Pojmy jako gentleman, slušný člověk, dobré srdce, poctivost...patří do slovníku slov cizích či snad archaických?

Jak si mohu zachovat klidnou hlavu, stojím-li půl hodinu frontu na autobus a pak mě předběhne houf padesátníků? Mám se taky bít o první místo na eskalátorech v metru? Pánové, zopakovali jste si za poslední dekády hygienické návyky? Milé prodavačky, tím že budete nenávidět svoji práci i zákazníky se Vám plat nezvýší, ani den rychleji neuteče. Kdo mne naučí slušně pozdravit? Kdo ví, že nejdříve se vychází a poté vchází?

Poznámka na okraj: politický skeč od pana Mádla a paní Issové je nevhodný, ale snad si opravdu nemyslíte, že to mysleli vážně?

Angličtina vs. Čínština

Hovořit o tom, jak prospěšné je (a bude) naučit se čínsky se stalo trendem. Dovolím si ale tvrdit, že (nehledě na počty lidí mluvících jazykem jiným) je angličtina jazykem č. 1, ať už jako univerzální dorozumívací prostředek při cestování, tak jako jazyk informační a vzdělávací. A vzhledem k tomu, že v odborné literatuře se často odkazuje na knihy i 20 let staré, věřím, že nějakou dobu to tak zůstane. A tím se dostáváme k dalšímu...

Česká média

Uzavřenost, jednostrannost, malost a bulvárnost českých médií je nejvíce okatá právě při pohledu ze zahraničí. Východiskem může a měla by být právě znalost cizího jazyka. To, že cizinec nikdy nemůže rozumět vnitřním záležitostem ČR, natož si dovolit je komentovat je MÝTUS a PŘEDSUDEK. Naopak, teší mne zájem a chuť každého kdo může pomoci nazvat věci pravými jmény.

Za odstrašující příklad uvedu například MF Dnes, která ze seriózního deníku (nejprve bulvárním serverem i-dnes) transformovala v nedůvěryhodný plátek, který nepokrytě propaguje pravici a to způsobem nevyváženým a nevěrohodným. Nejvíce se snad hodí slovo neuvěřitelné.

Mrzí mne vysílací strategie České televize, která se zbavila některých zajímavých pořadů a jiné vysílá v hodiny nelidské. Stále ještě je i tak "na co koukat" a dobrým a pozitivním příkladem budiž pořad Na plovárně s panem Petránkem jako hostem.

Jiří Paroubek

Levicová politika má svá pro i proti. Ale Jiří Paroubek už navěky zůstane zapsán v očích mladých lidí jako populistický představitel staré garnitury, budovatelských hesel, marasmu a tzv. buldozerismu. Bude připomínán jako ten, kdo odstartoval období buranokracie a negativní politické kampaně. A to ke škodě celé politické scény.

Marihuana

Otázka legalizace je jednoznačná. Represe se ukázala jako cestou zpět. Postupně se vyvíjející tolerance orgánů je pouze "srovnáváním kroku se skutečnou realitou" ve které kouření jointů není věcí neobvyklou. Finanční prostředky raději než na boj s větrnými mlýny je třeba věnovat na financování odborného výzkumu působení těchto látek na člověka. Případně podpořit jejich využití v medicíně a domácím léčení. Nevěřím však, že jeho užívání je plně bez vedlejších účinků. Z vlastní dlouholeté zkušenosti uvedu například stavy úzkosti v přelidněných prostorách, problémy s pamětí, ztrátu motivace apod. Na druhé straně existuje spousta jedinců, kteří drogu užívají každý den, normálně pracují a vedou kvalitní sociální život. Tzv. působení je velmi individuální a nedá se generalizovat.

Český patriotismus, Češi v zahraničí, Cizinci v ČR

Dalším tématem nechť je česká hrdost a vlastenectví. Hrdost je jistě vlastnost pozitivní, ale její forma budí rozpaky. Opět silně ovlivněná médii. Je k neuvěření jak jednotvárné mohou být konverzace zahraniční studentů. České pivo je nejlepší na světě, zlaté české ručičky a hokej? Sním o hovorech, ve kterých vypravěč zapůsobí svou vzdělaností, porozuměním pro odlišné kultury a pokorou. Kde mladý Čech, ukáže cizinci metro na mapě, místo toho aby ho topil v českém pivu. Chování cizinecké policie a veřejnosti mne naplňuje lítostí a často studem. Odejít do světa "na zkušenou" je skvělý nápad. Lidé se vracejí otevřenější, poučenější a jejich představa toho, co je dobré a co naopak je třeba zlepšit může nabýt daleko konkrétnější podobu. Výměnné studijní pobyty v rámci Evropské unie jednoznačně patří do projektů, které pozitivně ovlivňují budoucnost Evropy.

Školné

Plně souhlasím se zavedením školného na VŠ. Se zavedením rozumného poplatku (např. 1000 Kč měsíčně). Hlavním cílem je zvýšení motivace studentů. Benevolentní pravidla na některých univerzitách, jejich finanční politika a celkové nastavení systému totiž vytváří podhoubí pro situaci, která začíná být kritická. Jedna velká čtyř nebo pětiletá párty se pak mění v noční můru. Výsledkem jsou absolventi bez odborných znalostí, mizernou praktickou přípravou. A zejména neuvěřitelně chabou znalostí cizího jazyka -- a to je např. u technických oborů skoro pravidlem. Argumentace sociální nerovnosti a nedostatečnými finančními prostředky nestačí. Pracovat při studiu je ve světě normální.

Přesto je Česká republika krásným místem pro život, a když každý uděláme jenom malinký krůček správným směrem, jednou na ni zase můžeme být hrdí.

Vytisknout