Režisér klipu "Přemluv bábu" Petr Zelenka bojuje proti větrným mlýnům svých představ

21. 5. 2010 / Jakub Rolčík

Neděje se tak. Naopak, současné dění v předvolební České republice je dokonalou ilustrací toho, že přes veškerý zmíněný informační pokrok se řídíme především svými emocemi a iracionálními předsudky. Příkladem takového přístupu budiž Petr Zelenka, režisér nechvalně proslulé gerontofobní politické agitky s názvem "Přemluv bábu".

V rozhovoru poskytnutém listu Hospodářské noviny uvádí Petr Zelenka, že k natočení onoho klipu se odhodlal, když si uvědomil, "jakou národní ostudu představují rostoucí preference KSČM". Skutečnost je ovšem taková, že s výjimkou roku 2002, kdy komunisté získali 41 mandát, vládnou v Poslanecké sněmovně pouhými 22 až 26 hlasy. Poslední průzkumy volebních preferencí navíc KSČM opakovaně řadí -- až na výjimky -- někam na čtvrté místo, za ČSSD, ODS a Top09 či Věci veřejné. Že o komunistickou stranu nejde, to nakonec potvrzují i další otázky a odpovědi zmíněného rozhovoru, jež se soustavně vracejí k ČSSD či -- přesněji -- k postavě jejího předsedy Jiřího Paroubka. Dokladem je hned následující otázka a odpověď tohoto znění:

Není nic snazšího, než si pročíst rozhovory s předsedou ČSSD z posledních měsíců: Jiří Paroubek v nich odhaluje panický strach ze spojení s KSČM, které by dle (Paroubkem tak oblíbených) průzkumů veřejného mínění odradilo třetinu voličů ČSSD od další podpory této strany. O tzv. Bohumínském usnesení nemluvě.

Zcela iracionální, ne-li směšná, je pak další Zelenkova argumentace, kdy Paroubkovu posedlost průzkumy veřejného mínění označuje slovy "vědecký populismus" a vzápětí dodává: "Je to vlastně taková obdoba vědeckého komunismu."

Jen o chvíli později se Zelenka vrací ke své utkvělé představě, ignorující realitu půtek mezi Jiřím Paroubkem a Vojtěchem Filipem, a opakuje, že ČSSD nečeká než na možnost se co nejrychleji spojit s komunisty: "...Komunisté klasický parlament neuznávají. To, že se nyní účastní voleb, je jen z nouze ctnost. A sociální demokracie se s touhle destruktivní stranou kdykoli spojí..."

Další perly Zelenkových představ o současné předvolební realitě představují tyto odstavce:

Jak je tomu v dnešní České republice zvykem, fakta či dokumentace pravdivosti autorových výroků jsou jen na obtíž. Odkaz na jakýkoli průzkum IQ českých politiků chybí. Petr Zelenka si zkrátka myslí, že politici levice jsou hloupější než politici pravice. Necítí potřebu toto své přesvědčení (jež lze nabourat velmi snadno odkazem na kontrast mezi Jiřím Paroubkem a Mirkem Topolánkem) jakkoli zdůvodnit -- přednese je a ono se tím -- v české mediální realitě -- stává skutečností.

Vrcholem Zelenkovy argumentace je tvrzení, že Jiří Paroubek je diktátor:

Mezi racionálně uvažujícími lidmi by Petr Zelenka neuspěl: Proč tvrdíte, že je Jiří Paroubek diktátor? Na základě jakých skutečností jste došel k tomuto závěru? Co vás opravňuje k takovémuto obvinění ve veřejných sdělovacích prostředcích...? To jsou jen některé otázky, jež by měl solidní novinář položit člověku, který je kulturně činný a svou nejnovější tvorbou -- klipem "Přemluv bábu" -- nepochybně zasáhl do současné předvolební kampaně. Novináři Hospodářských novin se ovšem -- jako nakonec většina českých novinářů -- neptají. Politické agitce dají zaznít a pak -- bez kritické analýzy -- v rozhovoru s člověkem, který zjevně ignoruje realitu, pokračují, jako by se nechumelilo.

(Zde je na místě připomenout střízlivé vyjádření Jiřího Pehe, který argumentuje, že "to, co předvádějí [média] ve vztahu k Paroubkovi a ČSSD, je mimo rámec běžného demokratického diskurzu, jakož i mimo rámec odpovědného, objektivního novinářství".)

A tak se to má s prakticky s celou českou mediální sférou. Zní to, jako opakování (všem známé) pravdy dětem v mateřské školce: Je zcela irelevantní, zda se novinář staví na stranu levice či na stranu pravice. Špatné je prostě to, že se staví na jakoukoli stranu. Že straní. Dnes většinou pravici; ale i kdyby stranil levici, zaslouží si to stejně ostrého odsudku -- novinář, který komukoli straní, není novinář. Je to pouhý pohůnek strany, které slouží.

Vytisknout