V čem je předvolební kampaň proti minulým (tak) výjimečná

24. 5. 2010 / Jiří Baťa

Není nezajímavé poohlédnout se po příčinách, proč tomu tak je. Domnívám se, že ty negativní přívlastky předvolební kampaně byly vyvolány ve svém samém počátku nepřímo ze strany ODS v době, kdy ještě jako vládnoucí strana spolu se svými koaličními partnery, byla deklasována již známými faktory na jaře 2009, což ve svém důsledku vedlo k pádu této vlády. Od té doby lze pozorovat výraznou nervozitu v celé ODS, neboť si byla vědoma, kdo byl jejím iniciátorem a také, kdo se stal vítězem (ČSSD). Připočteme-li drtivou porážku ODS v předchozích volbách, pak se její nervozita jen stupňovala. Hřebíkem do rakve pak byl (jako že) odchod M. Topolánka do ústraní a v ODS nastalo silné kvašení. Neuskutečněné podzimní volby, ve kterých měla prsty zase ČSSD a celková situace uvnitř ODS nedávaly tušit nic dobrého, neboť jarní volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR jak byly daleko, tak se rychle blížily. Vedení ODS ještě na počátku roku nebylo pevné, odchod Topolánka se projevoval ostrým bojem uvnitř strany o pozice a lídry v nastávajícím předvolebním dění. A popravdě nelze konstatovat, že by postavení P.Nečase jako lídra a později jako předsdy ODS, nějak změnil atmosféru uvnitř ODS. Spíše naopak, nervozita i nadále stoupala a ČSSD se mezi tím v relativním klidu připravovala na jarní volby.

Do toho všeho se zamotaly nové politické strany TOP 09 a Věci veřejné, které se vzedmuly nad očekávání k poměrně slušným číslům v zájmu občanů o tyto nové strany. Jsou si sice dost nepodobné, ale zájem o ně je poměrně vysoký, zatímco bývalí partneři ODS, jako KDU-ČSL či Strany zelených, totálně propadávaly (a propadávají i nadále). ODS ztratila v těchto partnerech ani ne tak oporu ( tu ona potřebovala málokdy), ale spíše podporu a vedle ČSSD se obě nové menší strany náhle staly rivalem, sokem, soupeřem na politickém bojišti. To v řadách špiček ODS vyvolalo téměř panický strach z osudu, který by v případě jejich porážky pro ODS znamenalo. Pravda, dosud nemají vyhráno a vyhráno zřejmě mít ani nebudou, ale alespoň se zachránit či spasit se a udržet natolik, aby jim zůstal nějaký politický vliv ve státě. Po těch letech, kdy se etablovali ve všech směrech a pohříchu ne vždy v dobrém, a státu a občanům prospěšným věcem, pak vědomí, že by přišly o pozice, výhody, kontakty a hlavně o peníze (rozumí se ze státní kasy), vyvolalo u nich takřka panický strach ze ztráty těchto pozic. Navíc jim stále více bylo jasné, že ČSSD má navrch, ale že také TOP 09 získávala na svém postavení, stejně jako strana VV a o KSČM ani nemluvě.

Situace pro ODS byla vážná, až kritická. Bylo nutné jednat a to vedlo představitele ODS, pod vlivem všech těchto skutečností, vymyslet proti svým politickým soupeřům takovou taktiku, která by byla nejen účinná, ale téměř likvidní. Vlastně nelze ani mluvit v množném čísle, protože soupeř a protivník byl a je jen jeden: ČSSD. Z těch ostatních jim sice do smíchu nebylo, ale na druhé straně se jevila reálná možnost, že se s nimi dá jednat. Zvláště s TOP 09, která je pravicovější, než samotná ODS. Ale také proto, že na ně nemá ODS takovou "pifku", jako na ČSSD. Ta poslední porážka (ono jich vlastně bylo víc) jim nedá zapomenout. Právě proto zřejmě nasadili ten nejsilnější kalibr: ČSSD zničit všemi silami, všemi prostředky a způsoby, nehledět na etiku, morálku, úroveň a kulturu politických prostředků na zničení nepřítele! Ať to stojí, co to stojí! To byl počátek všech těch nechutností, osočování, urážek, proklamací, lží a polopravd, strašení a vyhrožování, které se kromě toho, že byly určeny hlavně ČSSD, přenesly až i na samotné občany. Tím je míněno strašení, nechutné klipy a útoky na seniory, bezhlavé ohlupování mladých a jiné, nikoliv na úrovni vedené akce. A protože se říká, že "Jak se do lesa volá, tak se z něj ozývá", ani ČSSD dlouho nezahálela a neváhala použít zase své zbraně. Nebyly ovšem zas až tak "morbidní" jako ty ODSáscké, ale co naplat, musela se také nějak bránit. Připočteme-li k tomu celou řadu osobních útoků na J. Paroubka, nasazených provokatérů a jiných drobných ataků, pak lze bez nadsázky říci, že zde jsou kořeny a příčiny této "hnusně" (jak se vyjádřil ne jeden politolog) vedené předvolební kampaně. Kupodivu, i dodnes uhlazený, kultivovaný a vzdělaný slušňák Nečas se nechal stáhnout na tento nešťastný způsob vedení předvolebního boje. To jen dokazuje, jaká nervozita a křeč ve vedení ODS panovala (panuje dodnes).

Nelze také opomenout jisté, pro veřejnost či občany šokující, vyhlášení obsahu předvolebního programu TOP 09, které za dané společensko-ekonomické situace nemohly vyvolat nic jiného, než odpor a averzi proti takovým úmyslům, které by TOP 09 v případě úspěchu byla schopna nasadit pro řešení české nemocné ekonomiky. Tím nechci tvrdit, že TOP 09 nemá své příznivce a snad i voliče (tak jako každá jiná strana), ale stejně tak nelze tvrdit, že jsou to převážně dělníci, zemědělci, zaměstnanci, nezaměstnaní, mladí lidé či v seniorském věku. Není od věci zmínit, jak relativně klidně proplouvá rozbouřeným předvolebním mořem KSČM. Bez emocí, bez velkých slov a výzev, slušně a korektně vede svou tradiční kampaň a jen se baví na účet těch dvou: ODS a ČSSD. A své má také jisté.

Jaký efekt přinese tato až štvavá kampaň ODS, budeme znát až po volbách. Ale již dnes víme jistě, že od r. 1989 je to první takto hrubě, nekulturně, bezohledně a agresivně vedená předvolební kampaň. Ukazuje se, co může vyvolat (a také vyvolává) strach z možné ztráty vlády, moci, privilegií, postavení a příjmů (tím jsou myšleny nejen příjmy jako platy, ale ty vedlejší, nelegální statisícové, milionové a nezdaněné). Že je takovým konáním potlačena slušnost, kultivovanost, ohleduplnost, úcta a morálka lidí, kteří se takto neštítí získávat si přízeň voličů. Notabene za tak nehorázné peníze, které nám ve státní kase chybí! A co je na tom nejhorší, že jen málo voličů si tento způsob vymývání mozků (ODS, TP 09) je schopna připustit a jsou ochotni dát své hlasy těm, na které budou zase po čtyřech letech svorně nadávat. Protože od těch stále stejných politiků nelze očekávat nějakých výrazných a pozitivních změn a to ani v osobním (charakterovém a morálním), ani v politickém, tedy pracovním životě. Pokud ano, budou to změny dobré tak jenom pro ně samotné. Tak už to na tom světě chodí, lid chce být klamán, má tedy to, co si žádá. K jeho škodě, ale i ke škodě celé společnosti, národa.

Možná maluji čerta na zeď, třeba budou výsledky příznivější, než se dá očekávat. Velice bych si to přál, ale raději více skepse než příliš velkého očekávání, aby případné zklamání zas až tolik nebolelo. Vzhůru do kroužkování! Tam je aspoň trochu více naděje!

Vytisknout