Je libo bankovní fašismus?

24. 5. 2010 / Michal Vimmer

Než k nám ze světa došla Krize, zahlédli jsme dalekohledem Kalouskův ostrov stability, užili jsme si slazení Entropy, pádu vlády, a když se plodná mlha velké koalice zvedla, vystoupil z ní nejpopulárnější statistik Fišer.

Zase budou volby a máme naději, že zase přijde kouzelník Kalousek (TOP09). Strašákem letošních voleb už nejsou tolik ohraní komunisti, ale Státní dluh a Osud národa na způsob řecké tragédie. Památkou na letošní kampaň nám zůstane Kalouskova složenka -- pozvánka všech "slušných a odpovědných a odvážných" k volbám. Ústřižek platí jako luxusní vstupenka do světa, jehož řádem může být . solidní bankovní fašismus, pokud si to budeme přát.

Silná slova?

Kalouskovi příznivci říkají, že jeho složenková privatizace státního dluhu je jenom taková legrace, což přirozeně cítí každý gramotný občan. (Vždyť tam ani není vyznačeno, kam máme platbu poslat.) Kalousek nicméně káravě dodává, že pokud se vám udělá z účtu zle, je to taky správně.

TOP logika je zatraceně prostá: Stát je předlužený. Jaký stát? To jsi ty, vážený lide.

Dluh je nemravný. Styď se, občane. Nastal čas skládat účty. Kdo jiný než občané by měli zaplatit státní dluh?

Jak prosté a působivé, našinec je u vytržení. Šéfanalytik ČSOB Sedláček o morálce a trhu napsal čtivou brožuru Ekonomie dobra a zla a je to lidový bestseller.

Hrozbu výborně chápou naši nevinní mladí a nezadlužení. Jsou spravedlivě rozhořčeni stařeckou krátkozrakostí po uši zkorumpovaných předků a mají toho po krk!

Zodpovědní mladí by volili Knížete a Kalouska -- kdyby jen směli. Nesmlouvavé rozlišování dobra a zla, starých komunistů a antikomunistů se U Nás před volbami nabízí jako spolehlivá, nekompromisní navigace komplikovanou sítí obousměrných komunikací a nepříjemných protiargumentů.

Svět za hranicemi Kalouskova ostrova je bohužel složitější.

David Goldman (alias komentátor Spengler) 13. května 2010 ve svém blogu na atimes.net upozorňuje, že dnes, v době kdy stát a banky srostly do jednoho korporátního souručenství, nelze zprávy z trhů číst jinak než jako politikum.

Trhem otřásly v posledních týdnech zprávy o tom, že americké státní orgány hodlají vyšetřovat investiční banky (D. Goldman nejmenuje -- jedná se o Goldman Sachs -- což je shoda jmen, Morgan Stanley a další... ) pro nadhodnocování tzv. "cenných papírů" krytých hypotékovými úvěry prostřednictvím zavádějících informací ratingovým agenturám.

Pokud já vím, píše Goldman, bankám a ratingovým agenturám šlo vždycky o to samé - vydělat peníze. Ratingové agentury radily bankám, jak čarovat portfoliem podpírajícím finanční deriváty (CDO), aby se z těchto podivných cenin vyždímalo co nejvíc. Nebylo vůbec zapotřebí, aby banky k manipulacím podloudně najímaly experty z ratingových agentur; tyto agentury samy dělaly co mohly, aby derivátový trh rostl a přeochotně bankám nahrávaly.

Záležitost s toxickými deriváty ukazuje, jak těsně se banky a vlády velkých států sblížily při pokusech o oživení světové ekonomiky, za cenu rozpočtových schodků v řádu desítek procent HDP. Banky platí státům penězi, které si půjčily od vlád. Díky tomu během prvního čtvrtletí roku mnoho bank denně vykazovalo strmě rostoucí křivku zisku s minimálními náklady. Provozní a investiční úvěry mizí z bankovního účetnictví a dolary se mění za pokladní poukázky. Trend nejeví žádné známky poklesu; uvidíme, jak dlouho zahraničním bankám (z Londýna a Karibiku, pozn.) vydrží zásobování US bankovního trhu tempem 50 - 60 miliard $ měsíčně.

Toto soužití znamená, že bankovní systém je pod faktickou vládní kontrolou. Goldmanův neokonzervativní přítel Michael Ledeen, expert na italský fašismus tvrdí, že pokud vláda "řídí, aniž by vlastnila" je to rysem spíš fašistické než socialistické moci.

Goldman tak v zkratce blogového příspěvku pohřbívá jeden pilíř demokratického kapitalismu -- nezávislé bankovnictví. Zpochybněna je platnost srozumitelných pravidel vztahů mezi státem a kapitálem, ale především se maže role dlužníka a věřitele. Dvojsmyslný, příliš stručný článek vypadá, jakoby ti horší seděli ve vládách a cudné banky byly zneuctěny.

Komupak máme splatit dluh na Kalouskově složence?

Goldman (pod pseudonymem Spengler) jinde obšírněji vysvětluje, že vlády dnes dělají přesně to, co kázal činit Maynard Keynes během Velké krize ve 30.letech a "...elita loutkářů peněžní a daňové politiky chce dokázat, že dovede masy k ekonomické spáse."

Keynesova idea je prostá:, vykládá Spengler. Když spotřebitelé neutrácejí, podnikatelé neinvestují a banky nechtějí půjčovat, stát to udělá za ně. Podle Spenglera lze však úspěch metody očekávat jen v krátkodobém horizontu a v rámci uzavřené ekonomiky.

Jenže v dnešních poměrech hrozí i nečekaný řecký problém tím, že mezinárodní bankovní výměna zamrzne stejně jako na přelomu 2008/2009 s katastrofálními následky pro zadlužené vlády. Obama tehdy s potleskem keynesiánů zakročil, tzn. půjčil si ze zámoří; 2/3 US schodku hradí zahraniční banky - a jede se dál. Ale kdo se jednou zaručí za vlády, které ručí bankám? Silnější vlády zatím pomáhají slabším, ale jak dlouho to ještě půjde, když to dělají všichni?

Keynes si dobře uvědomoval, že investoři uvažují ve výhledu maximálně jedné sezóny. Efekt Obamova záchranného balíku se vytrácí. Jak pošetilé je však radovat se z lepších dolarových výnosů, resp. odlivu evropských financí přes oceán hnaného nedůvěrou ve vyhlídky eurozóny!?

Řecko je jen jedním z řady churavých článků rezavého řetězu. Británie podle směrodatných ukazatelů není o nic zdravější než jižní křídlo eurozóny. Uvědomme si však, že Británie stále má své důvody držet svou libru.

Řecko je podle Spenglera varovným příkladem z hlediska neodvratné demografické pohromy, která je ale v Evropě jevem obecným. Za 40 let vzroste procento závislých obyvatel (děti + důchodci) v Evropě z dnešních 25 na 50%, v Řecku to bude 60%.

Čí daně asi zaplatí v roce 2050 dnešní 40leté vládní dluhopisy?

Jenže: Budou se ještě tyto nesmírné dluhy vůbec někdy platit nebo ne?

Český analytik Pírko říká:

V řadě zemí se nakumulovalo příliš velké množství dluhů a prakticky už neexistuje žádná reálná možnost, jak je splatit. Pírko, jako mnozí jiní informovaní očekává, že nejpravděpodobnějším řešením dluhů, které nás čeká, bude jejich likvidace inflací. Nelze se divit Kalouskovi, že na nás pospíchá s placením. Ale komu? Za co vlastně ? Víme to?

Buďme závěrem trochu konkrétnější.

F. W. Engdahl pojmenovává to, co Goldman -- Spengler z dobrých důvodů často jen naznačuje nebo přehlíží. V sérii článků Finanční tsunami (2007-2008) Engdahl detailně popisuje, jak US vlády v koordinaci se soukromými bankami nafukovaly bublinovou ekonomiku i kterak si bankovní domy vynutily demolici Glass -- Steagallova zákona, protikrizové hráze oddělující investiční a komerční bankovnictví, která po implozi bubliny nemohla zadržet neodvratnou ekonomickou katastrofu.

Osoby, které iniciovaly osudné změny zákonodárství, okleštění bankovního dohledu, deregulace a také vývoj a nadhodnocování toxických cenných derivátů jsou dobře známy. Tatáž jména se opakovaně objevují jednou ve státní administrativě, jindy v bankách a ratingových agenturách, v mnoha případech jsou stále aktivní a podílejí se dnes v Obamově týmu na obnově regulací a "nápravě chyb", jichž se dopustili (Greenspan, Rubin, Paulson, Geithner, Volcker a mnoho dalších).

Řecký skandál typicky ukazuje, jak velké banky a jejich vláda kooperují na evropské půdě. Banka Goldman -- Sachs (G-S), svého času vedená Henry Paulsonem (než nastoupil jako Bushův ministr financí), Obamův největší předvolební sponzor, syntetizovala a uvedla na trh deriváty CDO, které obdržely nejvyšší hodnocení nezávislých ratingových agentur. Nadhodnocené papíry banka prosadila na evropském trhu a z pozice výsadního finančního poradce se jí podařilo velké množství udat zkorumpované řecké Kramanlisově a Papandreově vládě. G-S a spřízněné ratingové agentury Řecku pomohly vloudit se do Eurozóny ...

... a potom tytéž hedge fondy (G-S) spekulovaly s předstihem na pokles řeckých cenných papírů a nejbohatší řecké rodiny uklidily před zdaněním do Švýcarska 360 miliard euro.

Dnes je Řecko na kolenou, rating klesá, nové vládě nikdo nepůjčí, táhne euro dolů - a G-S zůstává monopolním poradcem správy řeckého hospodářství.

Engdahl upozorňuje na pochybnou nezávislost amerických ratingových agentur: Jednají velmi rychle, kdykoli bodují na nedolarové, ať už v Thajsku, Rusku nebo Řecku, ale byly velmi zdrženlivé před krachem Enronu nebo internetové bubliny -- protože šlo o americký dolar.

Evropa si musí uvědomit, že je ve válce, upozorňuje Engdahl. Americký zájem udržet si velmocenské postavení ve světě je životně spojen se silou dolaru jako rezervní měny a velká trojka ratingových Moodys, Standard & Poors a Fitch pracuje cílevědomě tímto směrem. Řecko je bojiště měnové, ekonomické a sociální -- jak vyzdvihuje John Pilger, nejen nějaká země na odpis. Je výjimečné zachovaným rozsahem státního sektoru, organizací a silou odborových svazů a odhodlaným odporem proti nové formě okupace. Proto jej nadnárodní finanční establishment nenávidí, soudí australský žurnalista a komentátor v britském New Statesman, podobně . Švihlíková v Deníku Referendum.

A U Nás? Jsme přesvědčeni Mladou frontou (Dnes), že světovou krizi způsobili nestydatí američtí chudáci, kteří si nabrali nesplatitelné hypotéky od bezbranných bank donucených k rozmařilosti socialistickou klikou kolem Clintona. A teď nás zhýčkaní Řekové se svými 16. důchody a příplatky za dodržování pracovní doby stahují do bahna.

My budeme v souboji amerických poradců (ČSSD kontra ODS) zodpovědní, zachováme klid a budeme volit lepší budoucnost našich dětí , nejlépe toskánskou koalici, kterou máme nakonec nejraději. Ti nejzodpovědnější z nás zaplatí složenku Kalouskovi. A nejpopulárnější premiér, pan Fišer, se bude moci v klidu vydat ze Strakovky za ostatními dříve oblíbenými českými státníky na zaslouženou pozici v mezinárodní bance EBRD (Evropská banka pro obnovu a rozvoj), jako Josef Tošovský (BIS -- Banka pro mezinárodní platby) , Pilip (EIB -- Evropská investiční banka), Dlouhý (Goldman Sachs) a další.

Vytisknout